Page 8 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 101

si jejich omezenou a omezující řeč, což by Mi poskytlo prostředek náležité a
srozumitelné komunikace s každým, kdo je samou svou povahou relativní.

Není-li ovšem cokoli v tomto ohledu Mnou zjevené doprovázeno intuitivním
rozpoznáním toho, o čem hovoříme, význam použitých slov by se mohl vymykat lidské
zevní mysli, a ta by mohla mít sklon buď je nesprávně vykládat, nebo je nesprávně
chápat. To je jedním z mnoha důvodů, proč jsem vybavil některé z lidského rodu – vás,
Mé reprezentanty, jednotlivě zvláštním druhem duchovní intuice, jež je s to sdělit vám
pravý význam použitých slov pro definování duchovních pojmů. Bez tohoto zvláštního
druhu intuice by byly nesrozumitelné.

Protože máte tuto intuici, jste zaštítěni před možností nesprávného pochopení a
výkladu čehokoli, co je Mnou v tomto ohledu zjeveno, pokud ji používáte se Mnou ve
své mysli. Poté, co se toto řeklo, se pokusme definovat pojem ‚Absolutního‘ a
‚relativního‘.

Co je Absolutno? Je to abstraktní pojem? Mnoho lidských filosofů, jakož i ostatní lidští
tvorové to považují za abstraktní pojem. A to je problém. Takové uvažování vede ke
zcela nevhodnému a nesprávnému pojímání pravé reality Absolutna.

Chtěl bych vám něco říci: Není nic konkrétnějšího, hmatatelnějšího, realističtějšího a
reálnějšího než toto Absolutno. Bez něho a jeho vlastností by nic jiného nemohlo mít
svou vlastní realitu ve svém vlastním jsoucnu a bytí. Na základě tohoto faktu můžeme
Absolutní definovat jako jedinou reálnou, konkrétní a hmatatelnou nekonečně
Jedinečnou, Samostatnou, Sebevnímající a Sebe Si Vědomě Uvědomující
Individualitu, jakož i jako jediný Objekt a Subjekt, jenž je všezahrnující,
obsahující vše a cokoli, aniž by cokoli postrádalo, a jež je dle své povahy zdrojem
všech a všeho dle faktoru, že v Sobě obsahuje úplnost Jsoucna a Bytí se všemi
jejich rysy a vlastnostmi, jakož i všech myslitelných i netušených Stavů a Procesů
a Změn a všech jejich zvláštních rysů a vlastností, a jež zároveň všechny tyto
přesahuje.

Z této definice Absolutna lze odvodit definici relativního. V tomto ohledu lze relativní
definovat jako odvozeninu Absolutního obsahující Jeho určitý specifický prvek,
který dává relativnímu jedinečný charakter něčeho jemu vlastního a jenž určuje
u tohoto relativního pozici, stav/místo a proces relativně jen a pouze

k Absolutnímu. Povaha relativního se odvozuje z faktoru jeho závislosti na

Absolutním, v němž je veškeré jsoucno a bytí. Zatímco Absolutní ve svém vlastním
subjektivním Jsoucnu a Bytí, jež jsou v Něm/ ní, nezávisí na nikom a na ničem – jinak
by dle definice nemohlo být absolutní – relativní je vždy závislé na tom Absolutním,
protože v sobě a sebou neobsahuje své vlastní jsoucno a bytí mimo Absolutního a
nezávisle na Absolutním.

Máme-li definované pojmy Absolutního a relativního výrazy poněkud omezenými
lidským jazykem a jeho slovy, můžeme teď hovořit o Mé Nové Přirozenosti z poněkud
odlišné perspektivy.