Page 55 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

Na druhé straně nikdy nezapomínejte, s jakým druhem lidí Mojžíš jednal, Jak si
pamatujete z jeho poslední písně, kterou učil díky izraelské krátce předtím, než jsem
ho odvolal a ukryl před nimi jeho fyzické tělo, aby z něho nemohli udělat idol uctívání,
velmi živě popsal jejich povahu jako nejtvrdohlavější, vzpurné tvrdošíjné, neposlušné,
zaryté, nerozvážné, bezohledné a duchovně zcela zaslepené a plně zevnější. Mojžíš jim
velmi otevřeně řekl, že byli Mnou vyvoleni ne proto, že byli nejlepší a nejvíce hodní
mezi všemi národy existujícími v té době na planetě Nula, ale proto, že byli fakticky
nejhorší. Na nich se mohla nejlépe ukázat a zobrazit Má nekonečná shovívavost,
trpělivost, milosrdenství a odpuštění.

Zároveň však byl Mojžíš také lidský tvor se všemi aspekty povahy bytí lidským tvorem.
V tomto zobrazoval rozdíl mezi tím, co to je být Mým pravým představitelem. V roli
Mého pravého představitele bylo jeho chování ze samé Božskosti, kterou měl v sobě
ode Mne. V této pozici jednal a choval se jako nejpozitivnější a nejlaskavější osoba.
Avšak když byl ve své nejzazší schopnosti udržovat svou roli jako Mého reprezentanta
vyprovokován tvrdošíjnými a neposlušnými lidmi, upadl na chvíli do své lidské
přirozenosti a stal se zuřivým na dítky izraelské s nedůvěrou, že bych Já byl s to
vytvořit pitnou vodu ze skály uprostřed pouště. Takže namísto jednou, udeřil na skálu
dvakrát nedoufaje, že by z ní nějaká voda mohla vyjít. Přesto voda vyšla ze skály
neobvykle hojně. Jaké jsou tu duchovní souvztažnosti? Skála v této jednotlivé konotaci
představuje přírodní pravdu projevující se v její víře. Voda byla čistá duchovní pravda,
která je dostupná každému na základě přijetí přírodní pravdy a víry v její existenci.
Dvojí udeření do skály znamená odmítnutí této podstatné a životodárné víry a nevíru
v jakoukoli duchovní pravdu. To, že přesto voda proudila hojně ze skály, znamená, že
Má Božská Pravda žije a je k dispozici každému bez ohledu na to, nakolik se odmítá
nebo přehlíží.

Důsledkem Mojžíšovy nevíry v tomto jednotlivém případě bylo to, že si upřel možnost
vstoupit do země zaslíbené čili v tomto případě do pozitivního stavu, protože sem
můžete vstoupit pouze prostřednictvím přijetí čisté duchovní pravdy vaší a skrze vaši
osobní víru v její sílu a moc. Mojžíš představoval v tomto případě důsledky zavržení
Božské Pravdy a zakotvení sebe samého v negativních aspektech typické lidské
povahy. Nezapomínejte, jakým lidem prezentoval všechna tato fakta. V jeho případě by
každá odchylka od toho, aby přivodil důsledky svých činů, poskytovala velmi špatný
příklad těmto lidem, kteří byli ve své povaze velmi zlí. Kdybych měl poslechnout
Mojžíšovu žádost a dovolit mu vstoupit do takzvané země zaslíbené, aniž by se ukázaly
jasné důsledky jeho nesprávného postoje, navždy bych posílil zlo dítek izraelských a ty
by se nemohly nikdy spasit či konvertovat do pozitivního stavu. Kvůli jejich budoucímu
spasení jsme se s Mojžíšem dohodli na sehrání tohoto důležitého scénáře. Navíc Já a on
jsme velmi dobře věděli, že takzvaná fyzická zaslíbená země nebyl skutečný pozitivní
stav, ale jen jevením se a souvztažností pozitivního stavu. Jinak by děti izraelské
nemohly skončit tak, jak skončily následně po jejich zabrání té země. Namísto toho,
poté co jsem Mojžíšovi v jednom okamžiku ukázal veškeré aspekty země zaslíbené,
vzal jsem ho do té skutečné, nacházející s v pozitivním stavu duchovního světa. Takže
osobně neutrpěl žádnou škodu ani nebyl vůbec o nic ochuzen. Vše, o co přišel, bylo
další snášení arogantních, zatvrzelých a tvrdohlavých lidí a jejich nesnesitelných