Page 488 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 147

jejich přerozdělování na všechny úrovně Mého Stvoření tak, aby Stvoření a všechny
ostatní sentientní entity mohly fungovat a naplnit svůj účel, pro který především byly
uvedeny do svého vlastního pohybu. Jinými slovy tyto entity v prvním okruhu měly
úlohu prostředníků mezi Absolutním a každým a vším relativním. Je zcela nemožné
v lidských termínech definovat, jaké tyto schopnosti byly. Neexistuje nic v lidském
jazyce nebo v představivosti lidské mysli, co by vám byť jen vzdáleně dalo představu o
tom, jaké druhy schopností to byly nebo z čeho sestávaly.

Avšak, co se stalo po nabytí Mé Absolutní Nové Přirozenosti a poté, co jsem se stal
Pánem Ježíšem Kristem na věčnost? Jak si pamatujete, obsah a význam těchto slov,
kromě mnoha jiných věcí, odráží skutečnost, že od té doby/stavu, jsem se stal Svým
Vlastním prostředníkem ke všemu a každému. Jinými slovy díky tomu, že jsem Pánem
Ježíšem Kristem, jsem plně a absolutně schopný zařídit jakákoliv a každá
zprostředkování mezi Svým Absolutním Stavem, Procesem a Kondicí a všemi
relativními stavy, procesy a kondicemi. Už více není potřeba jakýchkoliv jiných
prostředníků, aby dělali tuto důležitou práci, jako tomu bylo předtím. Z toho důvodu
těm sentientním entitám a jejich příslušným společenstvím (orientačně vám bylo
v Dialogu 145. dáno devět jmen těchto společenství, třebaže jich bylo více), které měly
tuto roli a úkol, byly samozřejmě přiděleny jiné úkoly a něco jiného na práci. Jeden
obecný aspekt nové role, kterou nyní mají, je pomáhat Mě společně se členy Nového
vesmíru v procesu ukončování všeho, co souvisí s neživotem negativního stavu a
lidským neživotem. Poté, co nabyly svoji vlastní novou přirozenost vytvořenou a
přizpůsobenou podle vzoru Mé Absolutní Nové Přirozenosti, byly Mě také nápomocné
v procesu tvoření Nového vesmíru, jakož i v neustálém tvořivém úsilí, které z Mé Nové
Přirozenosti bez přestání vyzařuje.

Specifická role, která byla přidělena každému jedinci z toho okruhu, nemůže být
zjevena, kvůli její zcela a kompletně individualizované a zosobněné povaze,
strukturalizované v souladu s jedinečnou, nekonečně odlišnou a nenapodobitelnou
kvalitou jí příslušných individualit. Je to mezi Mnou a jimi. Ve skutečnosti dostali nová
jména, která plně odrážejí povahu, strukturu a dynamiku jejich nové přirozenosti. Ta
jména jsou tak úžasná a neobvyklá, že nikdo je nemůže vyslovit kromě Mě a toho
jedince, komu bylo dáno to jméno. Jeden z důležitých významů výroku zaznamenaném
ve Zjevení (Apokalypse) 2:17 se vztahuje k této záležitosti. (A Já mu dám bílá kámen a
na tom kameni napsané nové jméno, které nezná nikdo, kromě toho, kdo ho získal.) ‚Dát
mu bílý kámen‘ v této konkrétní konotaci je dát mu zcela novou přirozenost. ‚A na
kameni napsané nové jméno‘ znamená jedinečnou a nekonečně odlišnou kvalitu té
přirozenosti a jeho individuality, které je přiděleno takové specifické a zcela
individualizované jméno, které nelze dát nikomu jinému, než tomu, kdo ho obdržel.
Kvůli tomu nikdo nemůže a nesmí znát, co to jméno skutečně znamená, ledaže je
ochotný odhalit některé aspekty jeho významu. Avšak ne všechny aspekty jeho
významu mohou být někomu sděleny. Je to pravdou obzvláště o samotném jádru této
individuality, které je zaznamenáno ve středu jména (symbolicky řečeno). Jako je Moje
Absolutní Jádro nikým nepojmenovatelné a nepochopitelné, tak i jádro nové
přirozenosti každého je pro každého nepojmenovatelné a nepochopitelné, kromě
něho. Jako Já znám v absolutním smyslu, jaké je vlastně Moje Jádro, tak i každý jedinec
ve své nové přirozenosti ví o svém. Ale nemůže to nikomu vysvětlit. Aby někdo