Page 331 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

otázky jsou s empirickou a zkušenostní jistotou obsaženy vně jejích vlastních stavů a
kondicí, byly přivedeny do pozice, ve které nemají žádný jiný sklon pro přijímání
čehokoli vůbec jako logického, rozumného a rozumového, co by nebylo doloženo
nějakým druhem zevního zjištění či důkazu. A protože v externích faktorech není
vůbec nic, co by bylo schopné plně a kompletně bez jakýchkoliv pochybností
poskytnout takové dosvědčení nebo prokázání, nemá lidská mysl ve své současné
povaze a struktuře vůbec žádné východisko, než zpochybnit nebo odmítnout jakékoli
závěry, které se jí nabízejí z jakéhokoliv jiného stavu nebo pozice.

Kvůli tomu, že cesta k pravému zdroji jakékoliv pravé, správné a náležité znalosti byla
lidem uzavřena, cokoli se jim předkládá, nemá v pravé realitě jsoucna a bytí žádnou
platnost. Z toho důvodu, aby se lidem dalo nějaké východisko z této nepříznivé situace,
z času na čas potřebují ode Mne obdržet přímé Zjevení o těchto skutečnostech.
Samotnou svou povahou jsou v tomto ohledu postaveni do pozice svobodné vůle a
volby - přijmout, nebo nepřijmout cokoliv, co se jim tímto prostřednictvím nabízí.
Tento konkrétní požadavek pramení z účelu, kvůli kterému bylo lidskému životu
(neživotu) povoleno se uskutečnit. A ze specifické role, kterou lidé hrají v úplnosti-
všeho. Aby se opět a opět zopakovalo: lidský život (neživot) není sám od sebe a sám
sebou konečnou volbou. Je to něco, co je třeba mít stále na mysli. Jinak se nemůže
získat žádné náležité chápání o pravém účelu lidského života (neživota). Jak si
vzpomínáte, a Já to opakuji stále dokola, role lidských tvorů a jejich celý život (neživot)
tkví v jejich demonstraci a ilustraci toho, co nevolit, jaký nebýt, jak nehledat logické
vysvětlení, jak neuvažovat, kde nehledat žádné svědectví či důkaz pro cokoliv, jak se
nechovat, jak se nevztahovat, jak nevěřit, jak nemilovat a nemilovat se, jak nepojímat
duchovní faktory vůbec čehokoliv, a obzvláště Mé Pravé Přirozenosti, a jak vůbec
všechno nedělat. V této úloze lidských tvorů se nalézá pravý význam jejich lidského
života (neživota).

Kvůli této pozici a roli, kterou lidé zaujímají, by jakýkoliv pokus hledat doklad nebo
důkaz prostřednictvím typické lidské logiky, rozumovosti a jejího úvahového procesu
nikam nevedl. A nejenom, že by nikam nevedl, ale jedince by přivedl do pozice
odmítnutí úplně všeho, co se mu nabízí prostřednictvím takzvaného typického
lidského zkušenostního dosvědčení nebo prokázání. Problém s opatřováním takového
zkušenostního doložení nebo důkazu lidem je ten, že by vycházel z jejich zevnějšností,
ve kterých je zakořeněn význam a funkce jejich vlastního života (neživota). Jestliže jim
poskytnete nějaký hmatatelný a přesvědčivý doklad nebo důkaz ohledně Mne a Mé
Pravé Přirozenosti nebo ohledně toho, že Já jsem jediný Pravý Bůh, byli by za
současných podmínek lidské role a funkce tím, že by takové dosvědčení nebo
prokázání vyšly z jejich zevnějšností - prostřednictvím jejich zevní rozumovosti, logiky
a úvahového procesu a prostřednictvím jejich zkušenostní nebo empirické modality -
na věčnost uzamčeni v tomto externím modu neživota a byli by natrvalo uvedeni do
konečné volby. Přijmout lidský stav, kondici, roli, pozici nebo cokoliv, z čeho se lidský
neživot skládá, jako konečnou volbu, znamená jejich uzamčení navždy ve stavu
zevnějšností a potvrzení pravdy a pravdivosti něčeho, co samo v sobě a samo sebou
nemá žádnou pravdu a pravost. Kdyby se něco takového někdy stalo, lidé by nebyli
schopni nabýt jakoukoliv pravou znalost o čemkoli. Z toho důvodu by byli odsouzeni
žít ve zlech, nepravdách a překrouceninách svého neživota. Takový výsledek by jim