Page 63 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL
P. 63

Devátý dialog




                                                     2. ledna 1999




            Peter:  Než  pokročíme  k otázkám,  chtěl  bys  ještě  něco  dodat  k tomu,  co  vzešlo
            v Osmém dialogu?

            Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře. Rád bych nabídl vysvětlení ve věci, kterou vznesl jeden
            z Mých  nejvíc  analytických,  věrných  a  loajálních  služebníků,  Dan  z New  Yorku.
            V diskusi s tebou o záležitosti milosrdenství a odpuštění: Když se nabídne někomu, kdo
            o ně požádá, ale v podstatě v tom nejsou upřímní a niterně netouží ani nemají v úmyslu
            se změnit, Dan správně usoudil, že důvodem, proč je žádoucí přikročit k této nabídce,
            je  to,  že  z vašeho  relativního  rozpoložení  je  pro  vás  nemožné  přesně  vědět,  zda  to
            jedinec myslí vážně, či nikoliv.

            Avšak předpokládejme na okamžik, že víte se stoprocentní jistotou, že dotyčný jedinec
            není upřímný, když žádá o milost a odpuštění. Jediný způsob, na němž můžete založit
            svůj názor v tomto ohledu, je jeho minulé chování. To chování naznačuje, že dotyčné
            individuum  není  motivováno  ani  nemá  v úmyslu  se  změnit  nebo  nastoupit  cestu
            k nápravě. Co tedy děláte v podobných případech?


            Uvažte  toto:  sedmdesátkrát  sedmkrát  to  onen  jedinec  tak  vůbec  nemyslel  a  dál
            pokračoval  ve  svém  negativním  či  zločinném  chování.  Ale  jak  víte,  že  se  po
            sedmdesátsedmkrátsedmdesátsedmé  nakonec  nerozhodne  v hloubi  svého  srdce
            podstoupit  změnu  na  napravit  své  cesty?  Vzpomeňte  si  na  apoštola  Petra  i  na  jeho
            otázku a jaká byla Moje odpověď v tomto ohledu. V podobných případech máte dvojí
            volbu.  Obě  mohou  být  mylné.  Chybujete  buď  na  pozitivní  straně,  nebo  na  straně
            negativní.


            Z duchovního  stanoviska  je  daleko  prospěšnější  a  správnější  pro  všechny
            zainteresované chybovat na pozitivní straně než na straně negativní. Stane-li se, že se
            zmýlíte na straně negativní, pak budete terčem pro negativní stav. V tom případě jste
            selhali  ve  snaze  osvětlovat  negativnímu  stavu,  že  jako  agenti  stavu  pozitivního  jste
            zločince  nechali  jít  bez  příležitosti  pro  potrestání,  než  abyste  učinili  chybu
            v posuzování jeho úmyslu a motivace. Toto se pěkně odráží v požadavcích amerického
            trestního právního řádu, kde stojí: ‚Jsi nevinen, dokud se neprokáže tvá vina.‘


            Nemyslíte  si,  že  je  lepší  nechat  běžet  několik  zločinců,  aspoň  dočasně,  než
            nespravedlivě potrestat nevinného?

            V našem  případě by  šlo  o osobu,  která  to míní doopravdy  vážně, když  slibuje,  že  se
            změní  a  napraví  způsob  svého  života.  Anebo  byste  raději  šli  cestou  principů
            negativního  stavu,  jak  se  odráží  v trestním  kódu  zemí  nedemokratických,  zvláště
            s komunistickými  vládami, kde se uvádí: ‚Jsi vinen, dokud se neprokáže tvá nevina?‘
   58   59   60   61   62   63   64   65   66   67   68