Page 43 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM I.

Vraťme se ale zpět k záležitosti milosrdenství a odpuštění. Pokud tato země ve formě
svých konzervativních republikánů a jiných lidí je podporujících nebude ochotna
v tomto jednotlivém případě prokázat milosrdenství a odpuštění, budou muset nést
plné důsledky svého postoje. V tomto ohledu by bylo dobré citovat velmi obsažný verš
zaznamenaný v Epištole Jakuba, kapitole 2 (v originále zřejmě omylem uvedeno
kapitole 1 - pozn. překl.), verši 13:

„Neboť odsouzení bez milosrdenství tomu, kdo neprokázal
milosrdenství. Milosrdenství vítězí nad soudem.“

Rád bych tento verš pozměnil následovně:

„Neboť odsouzení bez milosrdenství a odpuštění tomu, kdo neprokázal
milosrdenství a odpuštění, protože milosrdenství a odpuštění nahrazuje,
překonává a ruší soud.“

Proč je tak důležité odpouštět a prokazovat milosrdenství? Protože nikdo není
absolutní. To znamená, že nikdo nemůže být absolutně dobrý, či absolutně zlý a
negativní. Absolutní zlo a negativita především neexistují. Kdyby měly existovat, byli
by tu dva absolutní bohové. Takové pojetí bytí se navzájem vylučuje. Protože z logiky
tohoto axiomatického faktu existuje pouze Absolutní Dobrota a Pozitivnost - Pán Ježíš
Kristus. Aby se jeden dostal ven z prokletí své vlastní relativity, potřebuje být ochotný
k milosrdenství a odpuštění ve vztahu k nedokonalosti, omylnosti, omezením a
nedostatkům kohokoli jiného. Protože Já jsem absolutně pozitivní Bůh, jsem též
absolutně milosrdný a odpouštějící Bůh a Mé Milosrdenství a Odpuštění je vždy
absolutně nepodmíněné.

Avšak při aplikaci pojetí Mého Absolutního Milosrdenství a Odpuštění jakékoli
relativní bytosti je tato bytost uvedena do pozice svobody volby a ochoty buď Mé
Milosrdenství a Odpuštění přijmout, nebo odmítnout. Dle samé povahy a struktury
každé sentientní bytosti, jež v sobě obnáší Mé atributy v relativní kondici, Mé
Milosrdenství a Odpuštění se může v nitru jedince zachytit jedině tak, že přijímá ze své
vlastní svobodné volby takto konat.

Co se ale děje, jestliže tento jedinec nechce odpustit druhým a prokázat jim
milosrdenství? V tomto případě tento jedinec vytváří vztahy z pozice negativního
stavu. Zaujetí pozice takto protivné povahy vylučuje Mou přítomnost v ní. V tomto
případě Mé Milosrdenství a Odpuštění se nemohou zachytit či vstoupit do toho jedince,
protože tímto protivným způsobem jedinec zavírá dveře k jejich vstupu. Jak z tohoto
příkladu vidíš, Mé Milosrdenství a Odpuštění je u každého jedince závislé na jeho
ochotě a touze dle svobodné volby odpouštět a prokazovat milosrdenství druhým - ale
též sobě samému. Taková ochota a touha uvádí daného jedince do pozitivního stavu,
v kterémžto stavu je Má přítomnost obsažena v Absolutním Smyslu. V tomto případě
se otvírají dveře k srdci a mysli tohoto jedince a Já jsem s to do nich vstoupit a nejenom
mu částečně přidělit Své Milosrdenství a Odpuštění, ale umožnit mu odpouštět a
prokazovat milosrdenství druhým a sobě samému. Má přítomnost v tomto rozpoložení
z pozice Mého Absolutního Stavu vyvolává u tohoto jedince schopnost tak činit. Beze
Mne by takový akt milosrdenství a odpuštění nebylo tomuto jedinci možno prokázat,