Page 294 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL

DIALOG 43

osamocen? Díváte-li se na to z hlediska procesu tvoření, pak ano, byl jsem sám, ale ne
osamocen.

Avšak díváte-li se na to ze stanoviska Mého Absolutního Stavu, odděleně od jeho
Absolutního Procesu, pak v Mém Stavu je odpověď ‚ne‘.

nikdy jsem nebyl sám ani osamocen, protože v Mé Absolutní Mysli, která není vázána
časoprostorem, jste byli všichni přítomni v Mých jedinečných ideách, s nimiž jsem byl
v procesu neustálého vzájemného působení, plánujíce, jak by věci měly být ze
stanoviska času a prostoru, jakožto i za všech jiných ne-časových a ne-prostorových
podmínek. Takže v tomto Stavu jste vždycky byli přítomni jako Mé dokonalé ideje a
jejich možné projevení se ve vnějšnosti Mé Absolutní pozornosti. Co byste měli chápat
o této situaci je to, že je stav niternosti a proces zevnějšnosti. Ve stavu niternosti jste
všichni existovali jako Mé ideje a jako možnosti stát se procesem zevnějšnosti čili
navenek ode Mne. Ve stavu niternosti jsem s vámi stále komunikoval jako s Mými
ideami. Bylo to během tohoto stavu vaší existence, kdy jsem vám položil nejdůležitější
otázku vašeho života, zda byste si přáli být a existovat jako jedinečné projevení se
těchto idejí ve stavu zevnějšnosti, vně Mého Absolutního Stavu, a jako jedineční jedinci,
do nichž bych vložil stejné atributy, jako mám Já, jen v relativním rozpoložení.

Jakmile jste souhlasili stát se svým vlastním jsoucnem a bytím, dříve než k tomu došlo,
jsme spolu naplánovali a uzavřeli vzájemně závaznou dohodu o všech podmínkách,
situacích, životním stylu, vztazích a o všem jiném vztahujícím se k vašemu vlastnímu
jedinečnému projevení se na jakékoliv úrovni Mého Stvoření (a později
pseudostvoření), v němž by vás bylo zapotřebí a kde byste měli být umístěni.

Měním Svou přirozenost v průběhu těchto událostí nebo vyvíjím se podobně, jak to
činíte vy či jakákoliv jiná sentientní entita? Pokaždé, když je počato něco nového, Moje
Přirozenost se podle toho mění. Absolutní Stav Mé Přirozenosti se nikdy nemění. Ten
vždy jest, což znamená, že ‚JÁ JSEM‘ vždycky je v absolutním smyslu. Tato kondice se
nemůže nikdy změnit. Avšak proces Mého projevování se je vždy ve stavu změny a
vyvíjení se. Zatímco v Mém Absolutním stavu ‚JÁ JSEM‘ vždy tentýž, v procesu Mého
projevování se jako procesu Mého Stavu nejsem nikdy stejný. Stavem života je vždy
‚jest‘. Proces života vždycky probíhá. Kvůli dynamické povaze tohoto procesu nic
nemůže být stejné v žádném okamžiku jeho probíhání. Pouze ve svém stavu, protože
ten vždycky je, toto ‚jest‘ tím, že je vždy jsoucí, nemůže nikdy změnit svůj jsoucna.
Avšak způsob jeho bytí se vždy mění, a proto nikdy není stejný. Jak vidíte z tohoto
velmi obtížného pojednání, stav se srovnává se jsoucnem, kdežto proces se srovnává
s bytím.

Takže v odpověď na tvou, Danovu a Olžinu otázku je zřejmé, že obě kondice se plně
uplatňují v Mé Absolutní Přirozenosti. Já se nikdy neměním, ale paradoxně řečeno, Já
jsem také ve stálé změně. Můžeš chápat tento paradox a jak se uplatňuje ve všem?

Peter: Dost obtížně, ale intuitivně vzdáleně tomu rozumím. Když tak mluvíme o
časovosti a o času a prostoru, moje původní otázka, kterou jsem Ti již včera chtěl
položit, zní: Proč jsem během prohlížení čtvrté kapitoly knihy Kdo jsi a proč jsi zde?
ve svém počítači cítil tak ohromný, téměř fyzický odpor vůči jejímu obsahu, vůči všem