Page 293 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM I.

dobu, pro nyní probíhající posun, a nikoliv pro tehdejší, ani pro jakoukoliv jinou dobu.
A nakonec, některá z nich patřila všem dobám a všem obyvatelům všech dimenzí a
pseudodimenzí, jakožto i všem lidským tvorům.

V tomto časovém bodě budeme zdůrazňovat Mé výroky z té doby, výroky, které jsou
aplikovatelné pro tuto výlučnou dobu a specificky pro vás, mající funkci Mých pravých
reprezentantů. Jak vidíte, jste uvedeni do pozice, ve které je budete naplňovat. Toť
hlavní důvod, proč o nich mluvíme právě nyní.

Jedno z duchovních nebezpečí nesprávného chápání toho, co Moje Slova znamenají,
komu byla adresována a v jaké době mají být aplikována, je v tom, že jejich časově
nevhodným uplatňováním či uskutečňováním může dojít k totálnímu selhání ze strany
těch, kdo je nevhodně aplikují na sobě a ve své vlastní době. Aby se zabránilo vzniku
tohoto extrémního nebezpečí v plné míře, bylo dovoleno, aby Pavlovo učení dostalo
přednost před Mými Slovy, vyslovenými tenkrát, aby tak bylo lidským tvorům a jiným
zabráněno upadnout do léčky, nastavené jim v tomto ohledu silami negativního stavu.

Peter: Dokonale vidím smysl toho, proč je tomu tak. Také to jasně naznačuje, proč
určité věci mají být předloženy naší pozornosti v této chvíli ačkoliv k nim došlo nebo
byla vyslovena před dávnou dobou.

Pán Ježíš Kristus: Přesně tak, Petře. To vám taky naznačuje, že čas a místo, z našeho
stanoviska, jsou docela vedlejší. Je to pouze ve vašem světě a podle vašeho lineárního
myšlení, že se tyto faktory času a prostoru stanou realitou. Do této chvíle jste fungovali
z jejich perspektivy, a ne z našeho bez-časového a bez-prostorového náhledu.

Jak vidíte, nejde zde o to, kdy nebo kde to bylo řečeno a uplatňováno, ale že to vůbec
bylo vysloveno a uvedeno ve skutečnost. Ve svém aplikování se to může promítat buď
do některé doby v budoucnu, nebo do přítomnosti, ba dokonce i do minulosti.

A tohle nás přivádí k další otázce, a to z tvé včerejší telefonické konverzace s Danem a
Olgou z New Yorku. Otázka se týkala toho, co jsem dělal před tím, než bylo stvořeno Mé
Stvoření a než byla počata jakákoliv sentientní entita?

Jak vidíš ze způsobu, jakým tato otázka byla formulována, v ní byl aplikován faktor
času. Slovo ‚předtím‘ naznačuje, že bylo něco jako před časem a něco jako po čase.
Nenáležitě to předpokládá, že jsem tvořil v čase a prostoru.

Jak jsem se zmínil v Mém Novém zjevení, ve Velké knize, v kapitole 21, byly čas a
prostor konečným produktem Mých tvůrčích snah, a ne jejich počátkem či stavebními
bloky. Byly uvedeny až v konečné fázi Mého tvoření při koncipování výskytu fyzikálně-
hmotné dimenze Mého Stvoření.

Je nesmírně obtížné tento proces vysvětlit vaší lidské mysli. Jen se podívej na slova,
která zde užíváme a jak jsou omezená v časově vázaném smyslu. užíváme taková slova
jako ‚na počátku‘, ‚konečný produkt‘, ‚započetí‘, ‚nastávání‘ atd. Tak jak tak, pro vaši mysl
jsou vázána časoprostorově. Nic neexistuje ve vaší mysli, co by alespoň vzdáleně
přiblížilo, jak se tyto věci přihodily a co jsem Já dělal ‚předtím‘, než byla stvořena ta
úplně první sentientní entita. byl jsem skutečně sám nebo nějakým způsobem