Page 27 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM I.

tvou paměť. Pamatuješ si, když si někteří posluchači mysleli, že jsem zešílel, a Mí
příbuzní, když to slyšeli, přišli, aby Mě odvedli a snad Mě i zavřeli? Co jsem jim
odpověděl, když Mi řekli, že „tvá matka, otec, sestry a bratři jsou zde aby tě viděli“?
Řekl jsem jim: „Kdo je má matka, otec, sestry a bratři? Ti, kdo Mně naslouchají a konají
Mou vůli.“ Řekl jsem to proto, že - kromě mnoha jiného - jsem předvídal, že Mariin
kult se objeví později, po Mém odchodu z vaší planety. Nebo vezměme scénu, když
jsem byl pověšen na kříži a Marie a někteří Mí učedníci tam stáli a plakali kvůli Mému
utrpení a osudu. Obrátil jsem se k Marii ukázav prstem na Mého učedníka Jana a řekl
jsem ji: „On je tvůj syn.“ Pak jsem se obrátil k Janovi a řekl jsem mu: „Ona je tvá matka.“
A od této chvíle si Jan vzal Marii, aby s ním žila, aby o ni mohl pečovat.

Všechny tyto události jasně ukazují, že Marie nemá být považována za Mou matku
v žádném ohledu a aspektu svého jsoucna a bytí. Byla hodnotným nástrojem,
prostředkem pro Můj vstup do lidského života. Já i ona jsme se dopředu smluvili, že
tomu tak bude a že ona tuto skutečnost nikdy nepoužije jako nástroj k tomu, aby se
prohlašovala za Bohyni či za něco více než Boha.

Peter: Kdo tedy byl tou osobou, která se prohlašovala za Marii, matku Boží?

Pán Ježíš Kristus: To je velmi dobrá otázka. Není zřejmé, že nebyla skutečnou Marií?
Byla a je pověřena silami negativního stavu, aby do lidí vložila velmi zlé ideje o povaze
Boží, o povaze takzvaného Syna Božího a o její vlastní povaze, pozici a moci. A
důvodem, proč se tak vychytrale objevila těm nevinným dítkám, bylo, aby u lidí
vyvolala silnou víru, že je tak uvážlivá, milá, milující, laskavá a tak starostlivá o osud
lidí, či hříšníků - užijeme-li její slova. A nejenom to, ale poskytuje jim i vizi pekel, kde
hříšníci hoří doslovným pekelným plamenem (jak směšné a bláznivé!), strádajíce
nejstrašnějšími bolestmi a utrpením. Také jim poskytla jiná přesvědčivá znamení,
takže nemají absolutně žádné pochybnosti, že je skutečnou Marií a že jim říká
absolutní pravdu. Jaký jsem Bůh v jejím pojímání? Velmi kruté monstrum, sadistický,
nemilující, nerozvážný bůh, který se nemůže dočkat, až Mi Marie dovolí dát průchod
Mé zuřivosti a všechno zničit - pokud se ovšem nemodlíte každodenně růženec, jak vás
to naučili, a neprovozujete ostatní bláznivé, neužitečné, impotentní, bezvýznamné a
nejsměšnější obřady prohlašujíce ji za svého ochránce a spasitele. Umíš si, Petře,
představit život pozitivního stavu za takovýchto podmínek? Jak by někdo v pozitivním
stavu mohl být šťastný, veselý, produktivní, tvořivý, progresivní a naplněný stálým
vědomím, že někde tam venku v peklech existují miliardy a miliardy lidí, kteří neustále
bez přerušení procházejí nejstrašnějšími, nejkrutějšími mukami, bolestmi a utrpením
hoříce a škvaříce se v doslovném plameni či jakémkoli pekelném plameni navěky? Jak
bych mohl pokračovat ve Svém tvůrčím usilování ve všem, co stále dělám, a zajišťovat
vše pro Své Stvoření, pokud některé z Mých dětí, takzvaní hříšníci, zakoušejí tato
nejstrašnější a nanejvýš zničující rozpoložení? Jaký život by byl v pozitivním stavu?
Takové věci jsou naprosto nemysliteln é a j s o u v rozporu se samotnou Mojí
Přirozeností. Jak by se něco takového mohlo ospravedlnit, jestliže život v negativním
o
stavu je experimentem a jestliže každý je v tomt ž ivotě dle dohody a tou dohodou
bylo, že každý její účastník bude odměněn tím, že bude nakonec spasen od všech jejích
důsledků, výsledků a následků a navrácen do pozitivního stavu?