Page 217 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL

Třicátý třetí dialog

30. ledna 1999

Peter: Víš, s naší lidskou povahou je to legrační. Včera jsem byl po skončení záznamu
Třicátého druhého dialogu povznesen jeho obsahem a tím, jak krásně mi to osobně
vyznělo. Ovšem nějakému jinému čtenáři to nemusí vyznít stejně. Ale o to nejde.

Dnes brzy ráno však, když jsem vstal, jsem byl naplněn starostmi, obavami, úzkostmi a
nejistotou ohledně obsahu tohoto konkrétního dialogu. Způsob našeho komunikování
či dialogů, jak je tam popsán, a taky způsob, jakým se navrhuje jiným čtenářům
postupovat během jejich čtení, zněl příliš jako slyšení hlasů. Z toho si někdo může
učinit závěr, že já jsem přišel o rozum, stal jsem se duševně nemocným nebo něco
podobného. Jak se Ti tohle zamlouvá?

Pán Ježíš Kristus: Nuže, Petře, toto je vedlejší účinek tvého klinického vzdělání a
mnoholeté práce jako klinického lékaře na poli duševního zdraví. Učiní-li někdo závěr,
že jsi duševně nemocen nebo že slyšíš hlasy a že také donucuješ jiné čtenáře, aby tě
následovali, a tak se stali rovněž duševně nemocnými, pak je to jejich výsada tak cítit
nebo myslet. To jen znamená, že jim naprosto a dokonale ušlo, co se vlastně vám všem
sděluje nejen ve Třicátém druhém dialogu, ale ve všech z nich.

Rozebereš-li důkladně obsah toho Dialogu, a jak jsem řekl to, co jsem v tomto ohledu
řekl, pak si povšimneš, jak veliký je rozdíl mezi tím, kdo slyší hlasy a někým, kdo
komunikuje z mysli do mysli.

Osobě slyšící hlasy připadá, jako by zvuk v jejích uších přicházel odněkud zvenčí. Na
příklad, co myslíš, proč si halucinující paranoidní schizofrenik při slyšení hlasů ucpává
uši? Aby je neslyšel.

V našem případě je situace docela jiná. Slova zní ve vaší hlavě. Je to něco, jako když jste
zahloubáni do myšlenek nebo probíráte v duchu nějakou veledůležitou věc, děje se to
hluboko uvnitř vaší mysli. Slyšíte vlastní hlas, jak pronáší slova nebo ideje, dává
odpovědi, pomáhající činit důležitá rozhodnutí, nebo ať je to cokoliv. Je to, jako byste
se zabývali něčím, co vám v té chvíli hodně leží na srdci. Nepovažujete tento svůj stav
za symptom nějaké duševní choroby. Děje se to normálně v každodenním životě
každého z vás. Jinak by nikdo a nikdy nemohl učinit řádná rozhodnutí nebo přijít
k požadovaným závěrům. Jsou to tyto stavy mysli, kdy vaše intuice pracuje nejlépe.

Když věnujete pozornost zevním událostem mimo sebe, vaše hloubavé myšlení a
intuice jsou na tu dobu vypnuty. Nicméně, v okamžiku, kdy se zahloubáte do sebe za
účelem proanalyzování těch událostí, vaše intuice je plně aktivována a může k vám
promlouvat ve vaší vlastní mysli. Projevuje se jako tichý hlas ve vaší mysli, hlas, který
může znít jako váš vlastní hlas. Neslyšíte to svýma ušima, ale svou myslí. V tom je
fundamentální rozdíl.