Page 16 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL

Druhý dialog

25. prosince 1998

Peter: Dnes bych rád pokračoval v naší debatě o individuálních odlišnostech u všech
agentů pozitivního stavu a jejich pozici vzhledem k Tobě a k Tvému Novému zjevení a
jeho Doplněním. Pokorně Tě žádám, abys toto téma déle rozpracoval, jakož i mou roli,
pozici a pověření v tomto ohledu.

Pán Ježíš Kristus: Nejprve si zopakujme, co o tom bylo řečeno v Korolariích.... Jak si
pamatuješ, bylo zde naznačeno, že nikdo z vaší skupiny či v širším smyslu žádný agent
pozitivního stavu umístěný na planetě Nula - nebo kdekoli jinde v tomto ohledu - není
na stejné úrovni chápání, přijímání, aplikování či praktikování Mého Nového zjevení,
jakož i ohledně toho, jak vnímá, uznává, chápe, přijímá Mou Přirozenost a jaký má k ní
vztah a ke Mně osobně. Proč je tomu tak? Především Má Absolutní Přirozenost - a
tímto se připomíná řečené předtím - se nemůže ve své plnosti projevit v jakékoli
relativní čili stvořené entitě/bytosti. Takže Moje Přirozenost uvolňuje ideu určitého
elementu ve Mně, který je následně včleněn do případné sentientní entity, která se
touto ideou stává žijící, vzrůstající, produktivní, tvořivou, funkční, nezávislou a
jedinečnou osobností čili ‚já jsem‘ relativním k Mému Absolutnímu ‚JÁ JSEM‘.

Za druhé, jakmile se idea tohoto jednoho elementu uvolní a včlení do případného
jedince, stává se relativní pouze k té oblasti Mé Přirozenosti, ze které byla uvolněna.
Vzhledem k podmíněnosti a relativnosti subjektu k objektu jeho zdroje, v tomto
případě ke Mně - samou jeho povahou odrážejíc dávku této přirozenosti, ze které
pochází, je tento jedinec schopen vztahovat se pouze k tomu aspektu a té úrovni Mé
Přirozenosti, ze které se zrodil. Za třetí, je nemožné a zcela nemyslitelné opakovaně
uvolnit do jsoucna a bytí stejnou ideu téhož elementu, protože ten již má své místo,
rozpoložení a život. Jestliže by to bylo možné učinit, vyžadovalo by to zničení již
existujícího jedince, který zaujímá své vlastní jedinečné místo, stav a kondici. Čemu
máte v tomto případě rozumět, pokud můžete, je to, že idea zmiňovaného elementu by
mohla být promítnuta pouze do stavu, rozpoložení, místa a pozice, které jsou již
obsazeny někým jiným. Konec konců jde o stejnou ideu, a tudíž vyžaduje svůj vlastní
stav, rozpoložení, pozici a místo. Protože zde ale již někdo v této situaci je, opakovaně
uvolněná tatáž idea by násilně vytlačovala někoho jiného z jeho pozice, stavu,
rozpoložení anebo místa. Kvůli faktu, že zmiňovaná idea nemůže zaujímat nějaký jiný
stav, kondici, pozici anebo místo (konec konců má vždy svou vlastní pozici, stav,
kondici anebo místo), musela by být zničena ustupujíc též opakovaně uvolněné ideji.

Za čtvrté, tím, že zmiňovaná idea přichází z elementu v Mé Přirozenosti, který je zcela
jedinečný a odlišný od ostatních elementů, dává odpovídajícímu jedinci jedinečnou
povahu, který je odlišná od kohokoli a čehokoli jiného ve veškerém jsoucnu a bytí. Za
páté, existuje souvztažný činitel k umístění tohoto jedince do světa a dimenze, která
sestává nebo lépe řečeno odráží v povšechnosti ten aspekt Mé Přirozenosti, v němž