Page 126 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL

DIALOG 18

zaznamenaného v jeho První epištole Tesalonickým 4:13-18, obzvláště ve verši 17:
„Pak my, kdo jsme naživu a zůstaneme, budeme spolu s nimi vyzdviženi (tím se dle mého
výkladu myslí s těmi mrtvými, kteří budou tehdy vzkříšeni) do oblak, abychom se
setkali s Pánem ve vzduchu. A pak již budeme vždy s Pánem.“ Jestliže chápu Pavlovo
sdělení správně, on, jako většina křesťanů jeho typu, věří, že kdokoli doposud zemřel,
bude stále mrtev a že všichni mrtví budou vzkříšeni pouze v době Tvého druhého
příchodu. Takže pokud je někdo z nás stále naživu na této planetě v době Tvého
druhého příchodu, nebudeme zakoušet fyzickou smrt, ale nastane jakási transfigurace
našich fyzických těl a připojíme se k Tobě a ke všem těm pozitivní povahy, kdo budou
v té době vzkříšeni v jakémsi ovzduší atd. Mají tyto domněnky nějaký základ?

Pán Ježíš Kristus: Dovol Mi, abych se nejprve zabýval záležitostí Mého vlastního
sdělení, které jsem učinil během Svého pobytu na vaší planetě. Jak, Petře, víš, kdykoli
jsem hovořil k mnohým nebo ke Svým učedníkům či ke komukoli jinému, nehovořil
jsem jen k nim, ale též, a to je nejdůležitější, ke všem ostatním světům, dimenzím,
paraříším a jejich pseudoprotějškům v zóně vymístění. Tento výrok v doslovném
smyslu především označuje situaci, která měla nastat u obyvatel Izraele poté, co Mě
odmítli jako pravého Mesiáše, a po Mém ukřižování.

Jak víte, odmítnutím Mě a Mým ukřižováním přivodili na sebe zevní typ potrestání a
odplaty. Bylo to formou navštívení, jehož výsledkem bylo obléhání Jeruzaléma
římským vojskem, které trvalo velmi dlouho a skončilo úplným zničením Jeruzaléma a
jeho slavného chrámu. Jako výsledek tohoto obléhání mnoho jeho obyvatel zahynulo.
Avšak někteří z nich, ti, kdo Mě a Mé principy přijali, byli Mnou ukrytí a v jistém smyslu
zmizeli zrakům a vědomí ostatních - jako by vůbec neexistovali. Toto znamenají
v doslovném smyslu tato slova.

Avšak, jak víš, Mé výroky byly taktéž míněny v čistě duchovním smyslu, vztaženém
k událostem čistě duchovní povahy a k budoucímu osudu intermediálního světa (světa
duchů), kde se shromažďovali lidští tvorové formujíce své vlastní společnosti ne o
mnoho odlišné od těch, které měli během jejich života na planetě Nula. Během
posledního soudu, když zde lidská éra skončila, ti lidé, kteří měli pozitivní sklony a
povahu, byli krátce před posledním soudem náhle vyzdviženi ze svých pozic a stavů
opouštějíce ostatní. Prostě z toho světa zmizeli a byli umístěni někde jinde (ve Staré
škole, která tehdy byla Novou). Ti, kteří zůstali následujíce vyzdvižení ostatních, pak
čelili důsledkům jejich negativních a zlých skutků a byli svrženi do jednoho z pekel.
Toto znamenal tento výrok. Byl pro tuto dobu a o těchto událostech. Jejich současný
význam se vztahuje více k tomu, co bylo řečeno v jednom z předešlých Dialogů. Zde
bylo řečeno, právě před završením plného pseudovítězství negativního stavu na vaší
planetě - Velkého soužení - pokud byste v té době byli stále na vaší planetě, ti, kdo
budou vykonávat a provádět jeho nastávání, vás minou. Bude to, jako byste
neexistovali. Žádný jiný význam by se tomuto sdělení neměl připisovat.

Co se Pavlova výroku týče, mýlil se ve dvou aspektech. Za prvé, jeho předpoklad, že
mrtví budou mrtvými do Mého druhého příchodu, jako by spali, a pak se vzbudí ze
svého spánku, byl zcela nesprávný. Pavel, jakož i jeho početní následovníci
v křesťanském světě, nevzali v potaz, co jsem o tom řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Ten,
kdo ve mne věří, byť by zemřel, bude žít. A kdokoli žije a věří ve Mne, nikdy nezemře.“