Page 37 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

produkuje svou vlastní jedinečnou duševnost či duši za tím účelem, aby úplně a
jedinečně prožívalo své bytí a existenci. Zkušenost jeho jedinečného bytí a
existence produkuje obrovské energie, které se objevují ve formě různých prostředí
přispívajících k projekci a manifestaci tohoto bytí a existence. Jen co se tato různá
prostředí objeví, jsou využita na vybudování těla, do kterého může být promítnut
duch a jeho jedinečná duševnost a v kterém se může konkrétně projevit.

Je zřejmé, že bez projekce a manifestace bytí a existence, nemůže žádné bytí a
existence být a existovat. Takže, aby duch a jeho duševnost či duše mohli vstoupit
do svého bytí a existence, musí se sami promítnout a projevit. Jednoduše řečeno,
musejí se stát. Jak můžeme vidět, máme tu tři kroky Stvoření; první, nastávání (stav
nastává); druhý, postupování (duch postupuje ze svého nastávání do své
duševnosti a duše); a třetí, stávání se (duch se stává ze svého nastávání skrze
postupování do svého těla). V sjednocení těchto třech kroků může
být aktualizováno a realizováno – nastávání, postupování a stávání se, pravé
bytí a existence jakéhokoliv inteligentního nebo pseudointeligentního jednotlivce.

Takže, duch nemůže být a existovat bez své specifické duševnosti a specifického
těla, protože jeho duševnost je jeho prostředkem postupování pro neustálé žití a
jeho specifické tělo je jeho prostředkem pro promítání a projevování jeho
neustálého života. Nikdo nemůže dost dobře být a existovat bez náležitých
prostředků pro své bytí a existenci.

Takže naše fyzické tělo je integrální částí našeho života bez ohledu na to, kde se toto
žití odehrává. Ti z nás, kteří v současnosti žijí na této planetě, mají své žití v prostředí
této planety, ze kterého bylo původně vybudováno naše fyzické tělo. Takto jsme
získali to, co se nazývá fyzickým nebo tělesným životem.

Proto můžeme říci, že náš život sestává ze třech hlavních forem a projevů života: z
našeho duchovního života, který se týká života našeho ducha, z našeho duševního
života, který se týká života naší duše a z našeho fyzického života, který se týká
života našeho těla. Avšak souhrn těchto třech hlavních životů tvoří jeden
individuální a jedinečný život specifický pro každého jednotlivce. Je nutno si
uvědomit, že přirozenost našeho ducha a jeho duše je neměnná. Náš duch je čistou
ideou "já jsem". Duševnost tohoto ducha je vnímáním a vyjádřením "Já jsem". Tato
situace nemůže být nikdy změněna ani zrušena, protože idea "Já jsem" vždy je bez
ohledu na to, jaký druh změn nebo posunů se odehrává. Avšak tělo ideje "Já jsem"
není nikdy neměnné. Závisí na tom, kde nebo v jakém stavu či prostředí je toto "já
jsem" promítnuto a projeveno. Zatímco duch a jeho duševnost svou samotnou
povahou musí být nesmrtelní, protože nastávají z Absolutního "JÁ JSEM"
Nejvyššího, jako Jeho/Její prodloužení a proces, naše tělo je naproti tomu
přechodné, měnitelné, modifikovatelné a dočasné.

Takže, když duch a jeho duševnost splní své potřeby a účel v jednom specifickém
prostředí a jsou připraveni přestěhovat se do odlišného prostředí, či stavu, nebo
podmínek, zanechávají své bývalé tělo a přijímají novou formu pro svou projekci a
manifestaci v odlišném prostředí či stavu. Duch a jeho duševnost si nemohou s
sebou vzít své bývalé tělo, protože tělo je vždy vázáno na své specifické prostředí,
jsouc vybudováno z prvků tohoto prostředí. V úplně novém prostředí či stavu nebo
podmínkách by proto staré tělo nebylo vhodné pro projekci a manifestaci svého
ducha. Duch a jeho duševnost by se jednoduše nemohli objevit v novém prostředí či
stavu se svým bývalým tělem, protože tělo má úplně jinou strukturu, než jaká se
vyžaduje pro projekci a manifestaci ducha a jeho duševnosti v novém stavu či
prostředí. Proto je tělo odloženo. Jakmile je odloženo, tělo se vrací do svého
původního elementárního stadia.