Page 36 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

(pomocí ukradených principů života, které v sobě měli od Nejvyššího), jsou druhým
typem lidí, kteří obývají všechny oblasti Zóny Vymístění.

Třetím typem lidí v Zóně Vymístění jsou v podstatě dobrovolníci, kteří tam přišli z
jiných dimenzí Stvoření Nejvyššího. Tito lidé se dobrovolně rozhodli pro určité
specifické pověření, v důsledku čeho se inkarnovali do Zóny Vymístění, přijímajíc
podmínky, které v ní existují.

Jak můžeme vidět z výše uvedeného popisu, bez ohledu na to, v jaké dimenzi nebo
oblasti Zóny Vymístění se lidé nacházejí, všichni jsou strukturováni tím stejným
základním způsobem. Vždy zůstávají ze svého specifického a jedinečného ducha, ze
své specifické a jedinečné duše a ze svého specifického a jedinečného těla. Nikdo
nemůže přežít nebo být a existovat bez jednoho nebo dvou výše uvedených
komponentů. Takže, musíme sestávat z ducha, z duše či duševnosti, a z těla,
abychom byli schopni být a existovat. Toto je podmínka, za které můžeme žít. Toto je
uspořádání, které bylo ustanovené Stvořitelem, Nejvyšším. Proto to bylo
ustanoveno takovým způsobem, neboť Sám/Sama Nejvyšší sestává z Absolutního
Ducha, z Absolutní Duše a Absolutního Těla. Takže, celé Stvoření je přesnou
replikou Nejvyššího a Zóna Vymístění je přesnou replikou zkreslení pravé
Přirozenosti Nejvyššího.

Jak duše či duševnost povstává z nastávajících idejí svého ducha, tak je tělo
utvořeno z idejí ducha a jeho duševnosti: jediným rozdílem je to, že duch využívá
prvky svého prostředí, aby byl v tomto těle pro svou manifestaci a konkretizaci v
tomto prostředí.

Všechny dimenze Stvoření Nejvyššího a všechny oblasti Zóny Vymístění jsou
prostředími pro ubytování svých příslušných obyvatel. Tato prostředí
jsou vybudována z idejí ducha, který je bude obývat. Takže viditelný vesmír ve
všech dimenzích, jako také v Zóně Vymístění, není ničím jiným než promítnutými
ideami mysli ducha. Kdybychom odstranili ideje naší mysli z jejího prostředí a
přestali je promítat do tohoto prostředí, nám viditelný vesmír a hmota (v případě
fyzického světa) by se obrátily v nicotu. Takže nejdříve duch vyzařuje ideje svého
prostředí. Jen co se prostředí objeví, z prvků tohoto prostředí duch přijímá
svou formu projekce neboli své tělo.

Z tohoto můžeme vidět, že je tolik rozličných typů fyzických těl, kolik je rozličných
prostředí. V duchovním světě je tělo ducha vybudováno z prvků duchovního
prostředí. Toto tělo by proto mohlo být nazváno duchovním tělem. V intermediálním
světě duchů je tělo vybudováno z prvků toho světa. Toto může být nazváno
duševním tělem. V přírodním světě je tělo vybudováno z prvků hmoty. Toto může být
nazváno fyzickým tělem. V Zóně Vymístění jsou těla vybudována z odpadků či z
antiprvků a antičástic, které tvoří prostředí této Zóny.

Když je jakýkoliv typ těla výsledkem aktivit našeho ducha a naší duše, je zřejmé, že
život našeho těla je úplně závislý na našem duchu a naší duši. Ale proč náš duch
potřebuje duši a tělo?

Náš duch je ve své esenci a substanci čistou a jedinečnou ideou sebe samého. Je to
idea jedinečného bytí a existence, která povstává z Absolutní ideje Absolutně
Jedinečného Absolutního Bytí a Existence Nejvyššího.

Stav každé ideje je aktivním stavem. Být si vědom toho "já jsem" je aktivní proces, a
ne stagnující stav. Když uvědomění "já jsem" přijde do své plodné zralosti, musí
postupovat k bytí a existenci. Protože je to jedinečné vědomí jedinečného "já jsem",