Page 57 - spjkbr

usměrňuji její vývoj, aby nedošlo k nerovnováze vůči pozitivnímu
stavu. Díky Lásce a milosrdenství jsem se pro všechny obětoval/a
ve dvou tělech Mých přímých inkarnací a též sem posílám miliony
andělů z nebes v průběhu celých dějin. Nyní mám v panství „Zlého“
velké zastoupení, jež podává pomocnou ruku všem, kdo stojí o to
být spasen.

Zjevím zde jedno tajemství vztahující se k tématu. Duchovní
zákony ve skutečnosti nemůže v absolutní podobě porušit nikdo,
dokonce ani samotní Pseudotvůrci. Kdyby tomu tak mělo být,
musel by ten, kdo by tomu tak chtěl učinit, být absolutní entitou,
jelikož jak může něco relativního porušit něco absolutního? Z toho
vyplývá i fakt, že kdybych měl/a vstoupit do zóny vymístění se vší
slávou a pompézností ve vlastní plnosti absolutna, vše, co by se v
této zóně nacházelo, by se vypařilo ve zlomku vteřiny. To je zhola
nemožné. V „odpadkovém koši Multivesmíru“ každý více či méně
porušuje pozitivní řád, ale nikdy ne na 100 %, protože to by se
rovnalo duchovní smrti, definitivnímu popření nejen Boha, ale
také sebe samého. Tímto by nastala eliminace a vlastní anihilace.
Nic není úplně a definitivně stoprocentní. I při vítězství temnoty
nad světlem ve 3. dimenzi zde bude skrytě působit malý počet
agentů pozitivního stavu. Až bude negativní stav doveden do své
konečné fáze, očipovaní lidé a bioroboti ztratí svobodnou volbu
úplně (na 99,99 %). Jak nyní víte, definitivní ztráta volby by vedla
k jejich okamžité a totální záhubě, avšak v pravý čas zakročím a
učiním konec snahám ovladačů a loutkovodičů. Kámen úrazu
negativního stavu v konečném důsledku spočívá v tom, že nemůže
být ani na chvíli schopen samostatného života. Pokud by svým
stoupencům zcela popřel možnost svobodné volby, vyhladil by
sám sebe. Tak by byl zmařen celý experiment. Směřování
negativního stavu lze přirovnat ke stromu a jeho jablkům, která
symbolizují obyvatele této planety a zóny vymístění. Pod vlivem
zel a nepravd postupně zrají a po vyčerpání smyslu jejich pobytu v
peklech ze stromu padají. Nebýt Mého zásahu, spadla by tato
pomyslná jablka na zem a shnila by. Tak by přišla vniveč. Já je ale
včas chytím ještě ve vzduchu za letu (když se vyčerpá smysl jejich
pobytu v peklech, resp. když je ohrožena možnost jejich svobody
volby, po čemž by následovala duchovní smrt), očistím je a nechám
je svobodně se rozhodnout, zdali by nechtěla pozvednout do výše
na slunce, čímž se vyhnou příšernému osudu, který spočívá v pádu
na zem. Kdyby této Mnou poskytnuté možnosti nebylo, žádné z