Page 53 - spjkbr

planety tvoří ve svých solárních systémech rodiny. Přidružená
hvězda, kolem níž obíhají, je jejich „rodičem“, který ze sebe na své
„děti“ vyzařuje vyživující energii. Hvězdy jsou nejvyspělejší duše z
nebeských těles slunečních soustav, po nich následují planety a
poté další kosmická tělesa.

Jednotlivá slunce mezi sebou navzájem také tvoří rodiny, a tak to
pokračuje až k centrálnímu slunci, jež se nachází ve středu každé
galaxie a vyživuje všechny přidružené hvězdy a nebeská tělesa,
které z něj předávají životní energii dál planetám. Jak je známo, na
planetách je uchycen sentientní i nesentientní život, využívající
vyzářenou kosmickou energii Lásky k vlastnímu růstu. Všichni
obyvatelé daného tělesa a fauna s flórou pak opět předávají
životní sílu dál do molekul, atomů a dalších vám zatím neznámých
menších stavebních prvků. Ani u centrálních galaktických sluncí
se přesun energie z nad nimi stojícího jmenovatele nezastavuje,
neboť i do centrálních galaktických sluncí proudí energie odjinud,
a to z centrálního vesmírného slunce, kolem nějž se otáčí všechny
galaxie daného vesmíru. Vesmírné slunce je řídící těleso každého
univerza, jakýmsi zástupcem absolutního stavu v relativní kondici,
opěrným bodem, z něhož se vyvozuje veškerý pohyb dimenzí v té
oblasti Stvoření, kterou zaujímá a spravuje. Obsahuje souhrn
vysoce vyspělých bytostí – stvořitelů, kteří ho z Mého pověření
udržují v chodu. A právě vesmírné slunce napájím přímo ze svého
nekonečného Zdroje v absolutním stavu. Já, Pán Ježíš Kristus jsem
zářícím sluncem všech. Moje paprsky Lásky dopadají na každého
stejnou měrou, neboť každého z vás miluji bezpodmínečně.
Nejvíce i nejméně vyspělé duše zaujímají vůči Mně stejné
postavení, protože všichni jsou si se všemi rovni. Už chápete, že
jsme jeden živoucí propojený organismus? Neexistuje žádné
oddělení. Pokud ho někdo zažívá, jako třeba členové negativního
stavu, tak je to oddělení iluzorní a dočasné, protože i zóna
vymístění je součástí Stvoření, v němž žijí všichni, v tomto případě
pouze s tím rozdílem, že v antivesmíru je nedostatek Lásky. Více o
řízení a zákonitostech pozitivního stavu jsme napsali s Petrem D.
Francuchem v knize „Čtvero pojetí duchovní struktury Stvoření“
již v roce 1982.
Právě k souvztažnosti negativního stavu vůči celku se ještě na
závěr vrátím. Negativní stav ohrožuje celek velice nebezpečně.
Ještě před první inkarnací tehdy Nejvyššího do zóny vymístění v