Page 224 - spjkbr

Láska má mnoho podob a vyjádření. Jejími sebeuvědomělými
příjemci, nositeli a producenty nejsou pouze humanoidní entity,
ale logicky též kosmická tělesa, jako jsou planety a hvězdy. Tento
nehumanoidní druh sebeuvědomělých entit je do velikosti
mnohem rozsáhlejší, přesto nejsou o nic více důležitější než právě
narozený lidský jedinec. Každá planeta či jiné kosmické těleso plní
nesmírně zodpovědný a vznešený úkol hostit na sobě miliardy až
bilióny životních forem, a to po velmi dlouhé období zahrnující
mnoho eonů let, dokud se smysl života planety nevyčerpá, po čemž
své hmotné tělo odkládá a její duch a duše přijímá od Pána Ježíše
Krista nové pověření. I život planet je podmíněn příjmem Lásky,
která tato tělesa zároveň uvádí do pohybu. Gravitační síla, držící
pohromadě částice od atomů až po celou sluneční soustavu,
galaxii, vesmír a Multivesmír, není nic jiného než jeden z
nepřeberných druhů Lásky. Největším příjemcem a zároveň
producentem Lásky je v rámci galaxie galaktické slunce umístěné
v jejím středu, jež Lásku přejímá z vesmírného centra, okolo nějž
se otáčejí všechny galaxie v rámci jednoho vesmíru. Galaktické
slunce v rámci vlastní domény touto energií napájí stovky miliard
sluncí, jež tuto sílu dále převádějí do tisíců miliard planet
obíhajících okolo nich. Z planetárních srdcí se pak Láska rozlévá
do celého světa dané planety, kde oživuje vše od nejmenších
elementárních částic, přes nerosty, rostlinstvo až po zvířata,
přičemž pro sebeuvědomělé obyvatele daného světa je
významným stimulantem jejich života a duchovního vývoje.
Přestože se univerzální energie rozvádí z vyšších celků do těch
nižších v případě kosmických těles tímto způsobem, jejím
prvotním zdrojem je vždy absolutní stav Pána Ježíše Krista. Život
každého slunce, planety, respektive život všech sebeuvědomělých
entit, včetně člověka, tedy není závislý na příjmu Lásky z určitého,
duchovně výše postaveného relativního objektu, nýbrž je vždy
odvozen z absolutního stavu Pána Ježíše Krista, odkud vyzářená
Láska proudí nejprve do bytostí Pánu Ježíši Kristu postavených
Mu/Jí nejblíže. Skrze ně je pak síla Lásky pro potřeby ostatních
bytostí zmírňována, aby jí vždy vstřebaly pouze tolik, kolik je
vzhledem k jejich aktuální duchovní vyspělosti žádané a nedošlo
tak k jejich poškození. Zcela nejméně Lásky jsou schopny
vstřebávat nesebeuvědomělé formy života, jako jsou v rámci
fyzického světa již zmiňované nerosty.