Page 169 - spjkbr

KAPITOLA 57.
Úloha Nového Vesmíru

Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina, který/která prostřednictvím své
Nejnovější Přirozenosti řídím všechny existenciální složky Nového
Vesmíru, udržuji intenzivní a jedinečný niterný vztah s každou
bytostí žijící v Pravém Stvoření. Každé sentientní entitě jsem
nadělil jedinečný aspekt absolutní Přirozenosti v relativní podobě,
aby od okamžiku vlastního individualizovaného vzniku až na
věčnost tento díl Boží mozaiky rozvíjela do stále ušlechtilejších
podob. Společně se všemi členy Pravého Stvoření, k nimž se po
eliminaci negativního stavu připojí i všichni, kdo si po dobu tohoto
experimentu zvolili stát na druhé straně, bude mozaika konečně
kompletní a nebude v ní chybět jediný díl, jenž by naše společné
skvostné dílo znehodnocoval. Zázemí pro budoucí plnost života
pozitivního stavu tvoří právě zmíněný Nový Vesmír, který v rámci
Multivesmíru zastává specifickou pozici, prostřednictvím níž
funguje nezávisle na ostatním Stvoření, nacházejícím se ve starém
cyklu času, v němž je vedle zóny umístění ve jsoucnu a bytí
přítomna i zóna vymístění, lidově řečeno „pekla“. Podstata Nového
Vesmíru, umístěného do pomyslného středu Multivesmíru,
vychází z těch nejryzejších niterných duchovních aspektů
Nejnovější Přirozenosti Pána Ježíše Krista Boží Rodiny, které se
promítají i do intermediální a fyzické části tohoto univerza, taktéž
řízené touto Božskou esencí a substancí. Díky tomu, že se jeho
celistvá podstata odvozuje od Stvořitelovy Přirozenosti, která v
sobě obsahuje Pseudotvůrci ukradené a díky Mým inkarnacím v
těle Ježíše a Jany znovunavrácené elementy negativního stavu, jež
prošly absolutním očištěním a restrukturalizováním do pozitivní
podoby, Nový Vesmír není nikterak omezován zly a nepravdami.
Jiná situace je přítomna v rámci starého cyklu času, kde se celé
Pravé Stvoření musí potýkat s nepřímým vlivem negativního
stavu. Obyvatelé zóny umístění jsou limitováni ideou ohledně
možného popření jejich Stvořitele, kterou musejí neustále odmítat
a její energie nechat padat do antivesmíru. To vede k tomu, že
nemohou celou svou strukturu sentientního ducha, duše a těla
využívat k plně tvořivému a hodnotnému životu, jenž je prozatím
do určité části svazován. Mnozí z nich jsou určitým způsobem
zasaženi i virem od Božích odpůrců, jimiž byl rozšířen při prvním