Page 166 - spjkbr

by opět vedl k ustanovení styčné planety nacházející se v nulové
pozici mezi Pravým Stvořením a pekly. Po dlouhotrvajícím úsilí a
složitém vývoji všech zúčastněných aspektů zel a nepravd by Moji
odpůrci opět vyšlechtili poslušnou rasu jakéhosi člověčenstva,
které by jim věrně sloužilo a na němž by se do krajnosti
manifestovaly veškeré důsledky života nepocházejícího od
Nejvyššího. A tak by pohnuté dějiny oné planety na nulové pozici
začaly plynout znovu. Mnoho národů obývajících jeden svět by po
mnohá tisíciletí bylo vháněno do válek a rozbrojů, jež by jen
střídmě byly střídány údobími míru a rozkvětu. Každý jednotlivec
této Pseudotvůrci vyšlechtěné rasy by žil individualizovaný
příběh, jímž by naplňoval účelnost tohoto experimentu. Jeho
ukončení a vysvobození všech aktérů tohoto divadla by ovšem
nebylo podmíněno znovu ničím jiným, než dvojí obětí Nejvyššího,
jenž by se opět musel vtělit do těla používaného danou rasou. Boží
Mise by i v alternativním Multivesmíru sledovala stejný cíl, jenž by
byl dosahován nezměrným utrpením všech, kdo by se na dané
transformaci podíleli. Vstup první inkarnace Nejvyššího do pekel
za účelem zajetí Pseudotvůrců a otevření cesty do nebe by se
znovu odehrál pomocí smrti jeho fyzické schránky, neboť smrt je
jedním z hlavních rysů negativního stavu, prostřednictvím níž
funguje a manifestuje se. Za určitý čas bych Já, dříve Nejvyšší,
změnil/a svou Přirozenost, nechal/a se sebou splynout svou první
přímou inkarnaci a stal/a se tak Pánem Ježíšem Kristem. Mezitím
by už probíhalo působení Mojí druhé inkarnace, která by se do
světa pod vládou temnoty narodila do pohlaví opačného, nežli
bylo pohlaví první inkarnace Boží. Konec celého experimentu by
byl završen obdobným způsobem, tj. pseudovítězstvím
negativního stavu na planetě mající do té chvíle nulovou pozici.

Nic z toho se naštěstí opakovat nebude, protože Můj plán je za
všech okolností dokonalý a nepřipustí trvání zel a nepravd nad
rámec jediného cyklu času. Dějství negativního stavu má hluboký
smysl. Přestože nestojím za jeho vznikem, ze svého milosrdenství
jej toleruji a dovoluji bytostem získat odpověď na jimi položenou
otázku. Kdybych jeho účastníkům odňal tuto možnost,
existenciálně závažná otázka by nebyla zodpovězena. Nejenže by
nikdy nemohlo dojít ke spuštění plnosti života pozitivního stavu,
ale vedlo by to i k duchovní sebevraždě všech bytostí, která by
byla iniciována kvůli chybějící svobodné volbě a nemožnosti zažít
a poznat jiný způsob života. V Mém absolutním stavu by Mi