Page 59 - pzncelek

POSELSTVÍ SEDMNÁCTÉ

O tom, jak se určuje dlouhověkost
lidského přírodního života na Zemi

Dne 16. dubna v Santa Barbaře, Kalifornie, USA

Dnes byla přijata od Nejvyššího následující poselství.

Dnes jen dvě poznámky:

Zaprvé, délka lidského přírodního života na Zemi není z pozice duchovních principů
chápána v termínech fyzikálního lineárního času - v rocích, měsících, týdnech, hodinách,
minutách a sekundách. Duchovní svět nepojímá v takových pojmech. Namísto toho se
určuje stupněm a mírou užitečnosti, produktivity, konstruktivnosti a tvořivosti jednotlivcova
života. Takže když Pán někomu říká: „Budeš dlouho žít, protože pomáháš“, neznamená to
nutně dlouhý fyzický život v časových kategoriích. Znamená to dlouhý život obsahem.
Někdo může žít např. 30 nebo 40 let v lidských pozemských pojmech, a přesto vzhledem k
jeho velmi produktivnímu a užitečnému životu může ve skutečnosti žít dlouhý život. Na
druhé straně někteří lidé mohou žít více než 90 let, ale protože většinou tyto roky vyplýtvali
na nedůležité a povrchní záležitosti, mohou fakticky žít velmi krátký život.

Takhle by se délka pozemského života měla určovat. Fyzický aspekt dlouhověkosti se
může, ale také nemusí krýt s duchovním. Pamatujte na to, že ve skutečnosti neexistuje stáří.
Stárnutí lidského fyzického těla je výsledek existence negativního stavu a genetických
manipulací pseudotvůrců. Předtím, než negativní stav na Zemi nastal, neexistovalo žádné
zjevné stárnutí lidské tkáně. Duch a duše samozřejmě nikdy nemohou stárnout. Stále se
nachází v prvotním tvořivém a produktivním věku až na věčnost. Takže lidé v období před
Pádem nikdy neměřili délku svého života na Zemi přírodním časem. Raději určovali svůj
životní věk stupněm, do jakého jedinec splnil své poslání a užitečností jeho vlastního
jsoucna a bytí v přírodním stupni.

Druhá poznámka: Pan Paul O. ze Santa Barbary v Kalifornii má pravdu ve svém
předpokladu, že v historii lidí na planetě Zemi existovala doba, kdy knihy, jako Bible, nebyly
nutné. Neexistovaly. Toto je zcela pravda pro období před Pádem. V zásadě jsou dva
důvody, proč tehdy takové knihy nebyly nutné. Zaprvé: Lidé v prvním časovém úseku měli
nepřetržitě po čtyřiadvacet hodin přímý přístup ke všem dimenzím, úrovním, stupňům a
krokům jsoucna a bytí. Přímo komunikovali s Nejvyšším a všemi členy duchovního světa
všemi způsoby a nástroji komunikace. Viděli je, slyšeli je, vcházeli s nimi do styku jak v
duchu, duši i těle a všemi vjemovými vstupy i výstupy, které jim náležely. Ohledně
jakýchkoli otázek, které měli, či znalostí, které potřebovali získat, se dotazovali přímo a
přímo je obdrželi. Za takovýchto podmínek by bylo nadbytečné mít Bibli nebo podobné
knihy. Za druhé nebyla veškerá lidská mysl těchto lidí, tedy ani žádná její část, oblast,
úroveň ani stupeň, žádným způsobem v modalitě nevědomosti. Tehdy neexistovaly žádné
nevědomé procesy. Každý měl přímý a vědomý přístup do všech úrovní své mysli a zvláště
do své Niterné mysli, kde Pán následuje a je přítomen v každém. Konec konců jak každý s
Nejvyšším komunikuje ? Skrze vlastní Niternou mysl, jí a v ní. Myslet si, že je nějaký jiný
platný způsob komunikace s Pánem, znamená myslet neduchovně, což je myslet z pozice
pekel.

Jelikož si jedinec vždy nepřetržitě tato fakta vědomě uvědomoval a jelikož se vždy obracel
na svou Niternou mysl, a tedy k Pánu, nepotřeboval žádné vnější prostředky, jako např.
Bibli, pro komunikaci nebo pro spojení s Pánem či duchovním světem. Ve skutečnosti byl v
neustálé shodě s duchem, duší a tělem a se všemi jejich náležitými dimenzemi, úrovněmi,
stupni a kroky.