Page 52 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 52
KAPITOLA 3.
nemohla uskutečnit. Za takových okolností byli by všichni na věčné časy odsouzeni
zůstat v naprosté slepotě vůči všem pravdám. Vlastně v podobném případě by se
mohlo mít za to, že falešnosti jsou pravda, a vymanění se z toho stavu by bylo
nemožné. Každý by zůstal uvězněn v těchto podmínkách navždycky.
Kdyby se mělo za to, že Pán Ježíš Kristus je jen Absolutní stav zevnějšnosti, pak by se
pro žádnou věc nemohl získat pravý smysl a účel. To by znamenalo, že v Božství a v
povšechnosti dřívější přirozenosti Nejvyššího došlo k zredukování či vyprázdnění na
úroveň stavu přírodně-zevnějšího, nebo - v nejkrajnějším smyslu - do negativního
stavu. Nejvyšší by se tak stal negativním. V takovém případě by devastující pozice,
obrácená vzhůru nohama, mohla trvat navěky. Negativní stav by se považoval za
vpravdě pozitivní a pozitivní za záporný - vždyť konec konců Ježíš Kristus přišel z
pozitivního stavu a dal přednost stavu negativnímu, a to až tak, že vzal s Sebou hmotné
tělo negativního stavu. Proto zřejmě miluje negativní stav, který přijal do Sebe, posvětil
e
s
jej a v něm zjevil Svému lidu.
Takový závěr znamená spáchání neodpustitelného hříchu. Jakmile se někdo ztotožní s
tímto zpropadeným názorem z pozice integrace negativního stavu do povšechnosti
Pána Ježíše Krista, ten navěky sám sebe odsuzuje k pobytu v negativním stavu. Aby se
zabránilo této možnosti dojít kdy plodného dozrání, Pán Ježíš Kristus zajistil, aby pravá
přirozenost Jeho/Její Esence a Substance, jakožto i osud Jeho/Jejího hmotného těla
byly utajeny až do té chvíle, kdy by se úplná transformace toho těla zcela dovršila a
dokonala jeho fúze a konečná integrace v Jeho/Jejím Absolutním Stavu. Jelikož tento
proces probíhá směrem z vnitřku navenek, žádná inkorporace něčeho negativního do
Absolutního se nemůže udát, jak by tomu bylo s procesem jdoucím zvenčí dovnitř.
Musíte si uvědomit, že je nesmírně obtížné vyjádřit vše, co je zde zjevované, vaším
značně omezeným jazykem v jeho pojmech. Není ve vašem slovníku slov, jež by aspoň
drobet umožnila pochopitelné vylíčení toho, co se událo v tomto procesu.
Bylo tedy nutno povolit, aby křesťanské hnutí vstoupilo do hry vyjádřeno vašimi
-
slovy - a aby byla Přirozenost Pána Ježíše Krista pojata jako rozpojená, nesjednocená a
rozštěpená na tři osoby: Otce, Syna a Ducha Svatého - a tak, aby se ustanovily
zfalšované procedury uctívání Boha. Z pozice odluky nemůže dojít k znesvěcení.
Jednou se taková odluka provede, pak se již neuctívá pravý Bůh, ale něco, co v pravé
skutečnosti neexistuje. Uctívat něco neexistující znamená uctívat nic. Opakuje se:
Žádná profanace a žádný neodpustitelný hřích nemůže být spáchán v takové
bohoslužbě. Z této pozice, jakmile se dovršilo zbožštění toho těla a úplná jednotnost
byla zajištěna, může se pak začít s procesem eliminace negativního stavu z nitra jeho
vlastního jsoucna a bytí. Všichni účastníci negativního stavu si mohou nadále zachovat
příležitost ke spasení tím, že přijmou tento fakt o Pánu Ježíši Kristu a podřídí se Mu/Jí
kvůli znovuuspořádání, přebudování, obnovení, uzdravení, transformaci, vzkříšení a
nadělení novým životním stylem v souladu s Novým duchovním stavem. Zde je jasné,
proč povolit tuto situaci na vaší planetě bylo logické.
5. Ve Zjevení Ježíše Krista přes Jana, v kapitole 10 ve verši 7 je uvedeno:
‚Ale ve dnech, kdy zazní sedmý anděl, ve chvíli před jeho zatroubením,
