Page 412 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 412
KAPITOLA 20.
avšak ve skutečnosti to dělá vše kvůli sobě, užívaje společnost pro své vlastní sobecké
cíle na místo toho, aby služba společnosti byla cílem všeobecného blaha. Sociální
smilství značí, že se společnost bere jako služebník v
zájmu vlastních potřeb bez
jakéhokoliv ohledu na potřeby společnosti.
Morální cizoložství je něco myslet, cítit a věřit a zároveň říkat, vyjadřovat se a jednat
zcela opačně; vědět, že je to špatné, avšak stejně to činit. Morální smilství znamená
přijmout tento způsob života jako jedině možný a vhodný, provádět ho s veškerou
vehemencí a nebrat v úvahu jiné možnosti.
Ekologickým cizoložstvím je považovat počátečně vlastní životní prostředí za odraz
sentientní mysli a z o vlastní prostředí v principy vyvážení
souladu s
té pozice pečovat
a ekologie, ale zároveň užívat vlastní prostředí způsobem ničivým, bezohledným a
sobeckým, věda, že tak činit je špatné. Ekologické smilství znamená odmítat jakýkoliv
ohled na vlastní prostředí a užívat, využívat a zneužívat jej nevybíravě jako pramene
pro vlastní cíle bez ohledu na jeho ekologii a potřeby vyváženosti.
V hlubším smyslu všech těchto aspektů cizoložství být cizoložným značí vědět, že něco
je správné a pravdivé, ba i zevně to podporovat, ale přitom bažit a záměrně činit, co je
opakem té znalosti a pravdy. Naproti tomu v hlubším smyslu všech aspektů smilství
být smilným značí provádět věci úmyslně jen ve vlastním zájmu, aniž by se bral
v úvahu kdokoliv jiný nebo aby se uvážily jiné úrovně reality než to, co se myslí, že je
realita. Klíčovým slovem zde je ‚úmyslně‘. Činit něco naschvál, ať je to s pozitivním či
negativním úmyslem, určuje stupeň cizoložství a smilství jak v jednoduchých, tak i
v složitých aktech.
Jednou ze záhad sexuality obecně je její přímý vztah k hybné síle života i to, že je
nástrojem pro vytváření životních forem. Kvůli této záhadě je sexualita přímým
účastníkem při nadělování těchto životních forem jejich obsahem, významem, účelem,
projevováním, zpřítomňováním a uskutečňováním. Tato role sexuality činí ji jedním
z nejmocnějších nástrojů vlivu na formaci rozličných životních stylů a modalit vztahů,
jaké existují ve stvoření, v zóně vymístění i na planetě Nula.
Pro tuto osudově závažnou roli není nahodilé, že se sexualita stala pseudotvůrcům
terčem jejich největšího genetického pozměňování, zmrzačování, zprzňování a
zfalšování jejího významu, účelu, uplatňování a praktikování. Trvalo jim nejdéle, než
přišli na typ sexuality, která by byla nejen co nejvíce vzdálena čemukoliv, co by se
považovalo za pravou sexualitu pozitivního stavu stvoření, ale také aby byla jakoby
sankciována Bohem, jako jedině možná modalita pro praktikování ve jsoucnu a bytí.
Takže se pseudotvůrcům podařilo zfabrikovat typickou lidskou sexualitu, jaká nemá
nic, nebo jenom velice málo společného s tím, jak se pojímá, chápe, sdílí, praktikuje a
tomto ohledu
projevuje sexualita kdekoliv jinde ve stvoření a jeho multivesmírech. V
se může říci, že lidská sexualita je výtažek nepřirozenosti, abnormálnosti, perverze,
zmrzačení, nemožnosti a smíšeniny elementů co nejrozpornějších a
nejnesmiřitelnějších kvalit. Aby se zopakovalo: lidská sexualita je něco zcela
nemožného, co se učinilo možným nepřirozenou, násilnou kombinací prvků,
nemajících mezi sebou nic společného a držených ve své formaci speciálním typem
