Page 334 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Kapitola patnáctá

TAJEMSTVÍ NOVÉHO ZJEVENÍ

z
Dne 16.března 1988 časně rána bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí :

„Na samém konci předešlé kapitoly se naznačuje, že jde o velké tajemství ve věci
Nového zjevení. Souvisí to s přežitím a spásou všech členů mrtvého života negativního
stavu i lidského života. Je na místě, aby se o tom cosi bližšího řeklo.

Nové zjevení obsahuje určité informace, jež nikdy dosud v průběhu dějin lidstva na

vaší planetě nebyly přímo zjeveny či vzaty v úvahu. Ač tyto informace byly dostupné
v některých knihách Biblí Svaté, byly utajeny v jednom z jejich vnitřních, duchovních
smyslů. Tento zvláštní význam nikdo doposud správně nerozluštil ani nevyložil.

Některé aspekty odlišného duchovního smyslu těch knih v Písmu Svatém byly správně
interpretovány Swedenborgem. Avšak význam, který se vztahuje k
tomuto zvláštnímu
předmětu, nebyl nikdy zjeven před objevením se této porce Nového zjevení.

Každé Nové zjevení, přicházející přímo od Pána Ježíše Krista, se dává v zásadě s dvojím
e
účelem: Jeden účel je hodnocení, vysvětlování a nejnovější pojetí všeho, co odehrálo
s

a bylo dostupné až do okamžiku přenosu Nového zjevení. Toto je nutnou částí Nového

zjevení, neboť je potřeba, aby se získalo plné pochopení událostí, jež předcházely

Novému zjevení. Náležité poznání těchto událostí může se docílit pouze z pozice
Nového zjevení, jež nebylo integrální částí obsahu předešlého stupně pokročení.
Je nemožné získat správné poznání z pohledu předešlého kroku, jelikož je vůči sobě

předpojatý. Každý krok, tím, že je oddělený vzhledem k jinému kroku a souvislý pouze

Z

sám sobě, má tendenci trvat na modalitě svého jsoucna a bytí. tohoto důvodu
v

nepociťuje potřebu změny. Hodnotí se z pozice své potřebnosti, dostatečnosti a
neustálé užitečnosti. S takovým druhem postoje by se vplížil nebezpečný sklon pro

stagnaci, a tak by byl proud duchovní progrese přerušen.
Proto hned po vyčerpání své užitečnosti duchovního obsahu každý stupeň pokročení
a

pohledu
se stává předmětem přehodnocení. Toto přehodnocování se provádí ne z jeho
obsahu, nýbrž z pozice a obsahu následujícího kroku. Toto přehodnocování se

soustředí na všechny ideje, pojmy, vjemy, znalosti, způsoby chápání a životní styly,
které vládly v odcházejícím kroku. Zamíří svou pozornost na to, v jakém rozsahu -

vůbec-li - je z této perspektivy použitelný obsah toho kroku pro krok nastupující,

následující. Jsou tam nějaké ideje, pojmy, poznatky, vjemy, způsoby chápání atd., které
by bylo užitečné zachovat? A jsou-li, pak v jaké formě a stavu? Do jaké míry potřebují

modifikaci, pozměnění, reformulaci, nové přizpůsobení atd., aby se hodily pro nový
stupeň pokročení? Anebo se mají odhodit, neboť se již vůbec na nic nehodí? Jakému
účelu sloužily v předešlém kroku a proč již není možno je déle zachovat?