Page 304 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 304

KAPITOLA  13.
                z  Absolutního  pramene  -  Pána   Ježíše   Krista,  je   v   případě   negativního   stavu   zneužita


            pro údržbu mrtvého života. Nebýt tohoto faktu, žádný  negativní stav by nikdy nemohl
            existovat.   Toť   důvod,  proč je řečeno, že  energie je stejná   pro obě alternativy. Rozdíl je
            pouze     ve  směru  a  náklonnosti.  Lidský  život   byl   strukturálně   tak  zfabrikován,   aby





            ‚přirozeně‘   tíhnul  směrem  k   mrtvému  životu  negativního  stavu.  To  předurčuje  lidské

            tvory,  aby      si  vypěstovali  špatné  a  sebe-ničivé  návyky  snáze,  než  pozitivní  postoje.  Ze
            své pozice    profesionála,  Petře, víš velmi   dobře, že tomu je vskutku  tak.
            To  však  neznamená,  že  lidé  postrádají  schopnost        k  překonání  této  nepříznivé  situace.


            Kdyby  tomu  tak  bylo,  pak    by  nemohli  mít  žádný  pocit  viny  a  odpovědnosti  ze  svých
            činů. Lidský život na základě nutnosti jeho jsoucna a bytí, je plně vybaven všemožnými
            schopnostmi, z     nichž je nejdůležitější schopnost  změnit se.    Tato schopnost    prostupuje
            všemi   formami  sentientního       života  -  pravého   pozitivního   života,   mrtvého   života

            negativního stavu i lidského  života.

            Máte        si  pamatovat,   že  negativní   stav   a   jeho   lidský   život   byl   povolen,   aby   došel
            plodného   dozrání   jen   pod  jednou   podmínkou        -  mít  schopnost   kdykoliv   se   změnit   a
            zachovávat   svobodnou   vůli   i   svobodu   výběru     tak   učinit.  Žádné   jiné   podmínky  by


            nebyly  přijatelné.  Jinak  by  se  stalo,  že  lidští  i  jiní  tvorové      v  peklech  by  byli  uvězněni
            navěky        v  jednom  stavu  či  životním  stylu.  Taková  nemožná  situace  by  byla  v   rozporu


               s  pravou  Přirozeností  Pána  Ježíše   Krista.  Kdyby  tomu  bylo  tak,  pak  by  nebylo  třeba,
            aby  se  Pán  Ježíš  Kristus   vtělil  do  negativního  stavu.  A  nejen  to:  při  takové  nemožné
            situaci   všechna   práce  Pána   Ježíše   Krista    během   pobytu   na   planetě   Nula   i   ve   všech
            peklech   by   byla  marná,   neproduktivní   a   nevedoucí   nikam.   Jaký   by   byl   účel   takové
            inkarnace a vstupu do      pekel, jestli  by   tam nikdo neměl   schopnost se změnit?

            Nepřetržitá   věčná  spasitelská   moc     Pána   Ježíše   Krista   je   možná   jenom   proto,   že  jak

                v  nejhlubších peklech  pseudotvůrců,  tak i u lidských tvorů na vaší planetě je  zachován

            tento  životně  a  osudně  důležitý  dar  Pána  Ježíše   Krista  -  schopnost  se  změnit  čili  být
            znovuzrozen.     Jak tvůj pokrevní a duchovní bratr  Rev. Dr. Ivan D. Franklin, Petře,  rád a
            správně říká: ‚Člověk dědí     nutnost přerodu.‘

            Takže majíce tuto schopnost a  těšíce se  z      ní, nemají  lidští tvorové  žádnou omluvu pro
            pokračování ve svém ničivém a sebeničivém životním stylu. Jsou úplně schopni změnit
            se a zlomit  své návyky v    tom či   onom chování.


                Z  tohoto důvodu každý   se  může naučit  stát se milujícím, moudrým, laskavým, jemným,
            ohleduplným,  chápavým,  tolerantním,        respektujícím,  oceňujícím  a  přijímajícím  druhé

            takové   jací   jsou,   bez   odsuzování,   zatracování,   spílání,    bez   odepisování   někoho  a
            ukazování na něj prstem. Naučíte-li      se jednat  takto, pak snadněji přežijete lidský život.

            6.  Jako   každý      v  pravém   životě  stvoření  Pána  Ježíše   Krista,  tak   i   lidská   bytost   není



            opuštěna.   Je   neustále   ve   společnosti   jiných   lidských   bytostí.   Tento   fakt   vyžaduje   u
            každého, aby si  vytvořil určitý  postoj i vztah vůči jiným.       V  pravém   duchovním významu
            tohoto  faktu  je  vztahem  nejvhodnějším         a  nejsprávnějším  ten,  který  se  řídí  principem

            společného   jmenovatele.       Co   či   kdo   je   společný   jmenovatel   všech  sentientních  entit

            bez   ohledu  na   to,      v  jakém   životě  přebývají?   Jak  je   zřejmé   z   řečeného   ve  shora


            uvedeném  bodě  č.5,  je  to   schopnost  volit  a  změnit  se.  Schopnost  volit  a  měnit  se  je
   299   300   301   302   303   304   305   306   307   308   309