Page 216 - KOROLARIA NOVÉHO ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Toto je velmi pěkné slovo, a i když dotyčná osoba chápe jeho význam v jeho
náležité konotaci, někdo jiný by mu rozuměl zcela jinak, protože konec konců jaký je
rozdíl v tom být pospolu a ve skupině? Obě situace lze vykládat jako stejné, zatímco
jsme sehnali dohromady několik lidí a nyní, pod maskou pospolitosti, tu máme
skupinu lidí, jaké lze velmi účinně ovlivnit. Znajíce typickou lidskou povahu, znajíce,
že každý člen této „pospolitosti“ je na odlišné úrovni duchovního uvědomění a že
někteří jedinci jsou výřečnější či pasivnější než jiní, a spoléhajíce se na ohromnou
pověst dotyčné osoby, můžeme to postupně učinit tak, že všichni následovníci či
posluchači této osoby v pospolitosti budou naslouchat tomu, co tato osoba říká či
navrhuje, a tak uspějeme v odříznutí posluchačova přístupu k jeho/jejímu vlastnímu
nitru a intuici, a tedy k Pánu Ježíši Kristu. Nebo můžeme mít úspěch ve směru
opačném: Někteří z nich se vzbouří proti takovému uspořádání a oddělí se od těchto
členů jednotlivé pospolitosti. Takto provedeme mezi nimi rozštěp a budou mít své
vlastní strany, jak to dělají typičtí lidé. Takto prokážeme bez stínů pochyb, že tito
takzvaní agenti pozitivního stavu nejsou nijak odlišní od kterýchkoli lidí a
popřípadě, v nejzazším smyslu, že není žádného rozdílu mezi stavem pozitivním a
negativním.

Mimo pojetí „pospolnosti“, které lze vykládat a chápat mnoha protikladnými
způsoby, zaveďme a experimentujme s několika dalšími pojmy, jako „dětství a
dětskost“ a včleňme tyto pojmy do dotyčné osoby tak, že je tato osoba přijme do
krajnosti směšného zevního chování namísto toho, aby je brala jako symboly a
reprezentace čistoty stavů a nevinnosti a jiných pozitivních vlastností těchto pojmů,
jak se vnímají, chápou a praktikují v pozitivním stavu, takže všichni obdivovatelé a
následovníci této osoby vyvinou sklon následovat chování této osoby a takto je
pokazíme v tom, že nebudou následovat svou vlastní intuici a svou vlastní
individualizovanou a osobní cestu. A navíc tímto krásným slovem „pospolnost“
můžeme do jejich mysli vložit ideu, že v jsoucnu a bytí je zcela nová situace, která
ustavuje odlišné rozpoložení, co se týče přijímání poselství od Pána Ježíše Krista a
od členů vlastní niterné duchovní rodiny. Taková poselství mohou přicházet jen a
pouze v pospolnosti a nikoli skrze jednu jednotlivou osobu, jakou je např. Petr,
jehož posláním bylo, je a bude být přenašečem takových poselství a idejí.“

Toto je krajně nebezpečná situace a možnost. Bylo-li by tomu tak, osobně bych se
úplně a zcela oddělil od takové pospolitosti a od každého, který by byl takovou
situací zkažen, jak tomu bylo s Dr. Arthurem Jonesem.

Pseudotvůrci by mohli pokračovat: „Pokud však uspějeme toto provést, mohlo by
nám to poskytnout jinou otevřenost pro zničení jejich duchovnosti a jednoty. V
procesu takové pospolnosti se odehrávají různá sdílení. Různí jedinci mají různé
zkušenosti v tom, jak komunikují s Pánem Ježíšem Kristem a se členy jejich
duchovní rodiny. Využívajíce těchto jim vlastních odlišností můžeme, když nastává
sdílení v pospolitosti, vzbudit v některých jedincích pocity závisti, žárlivosti,
frustrace a podobné negativní pocity z faktu, že ve stavu své niternosti vůbec
nemají tentýž druh přístupu, jako mají jiní. Mohou si říci: „Jak k tomu přijdu, že
vůbec nevidím Pána Ježíše Krista a členy své duchovní rodiny nebo že jsem
neschopen mít k Němu/Ní a k ním jasně určený přístup, jak má on či ona ? Jsem
méně důležitý či méně než on/ona ?“ Takže můžeme v osobách takové povahy
vzbudit silné pocity podřadnosti či odvržení či něčeho podobně negativního a
přimět je k tomu, že se vzdají své oddanosti k Pánu Ježíši Kristu a
Jeho/Jejímu Novému zjevení nebo přinejmenším můžeme podkopat jejich důvěru v
sebe sama a v Pána Ježíše Krista a v Jeho/Její Nové zjevení. Vždyť velmi pohodlně