Page 40 - HOVORY S BOHEM - S TEBOU LÁSKO KVETE LÁSKA KOLEM NÁS

Jako dítě školou povinné jsem ani na okamžik nepochybovala o tom, že žiju
v jednom z nejlepších a nejspravedlivějších států světa. Každý den jsem slyšela ve škole,
v televizi a rozhlasu, jak úspěšně budujeme socialismus a komunismus, jak se lidé u nás
mají lépe než v imperialistických státech, kde je hlad, nezaměstnanost, bohatí okrádají
chudé, lidé tam jsou nespokojeni a často stávkují, aby dosáhli zvýšení mzdy. Byla jsem
pyšná na členství v dětské komunistické organizaci s názvem Pionýr, hrdě jsem nosila
rudý šátek na bleděmodré košili, účastnila se prvomájových průvodů s mávátky a
transparenty oslavujícími radostné budování komunismu, diktaturu proletariátu,
šťastné zítřky. Zpočátku jsem i obdivovala zemi, kde zítra již znamená včera –
Sovětský svaz, náš vzor. Později jsem díky informacím známých a příbuzných o tom, jak
žijí lidé v této baště komunismu, svůj názor změnila. Čím jsem byla starší a zkušenější,
tím jsem se stala kritičtější i k systému, ve kterém jsem vyrůstala od narození. Už jsem
se zmínila o svém působení v pěveckém sboru Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem.
Každoročně jsem se s tímto tělesem účastnila mnoha vystoupení i zahraničních zájezdů.
Pro ilustraci uvedu dva, které ovlivnily můj vztah ke komunistickému systému. První se
uskutečnil v roce 1978 – Litva, tehdy součást SSSR. Už cesta přes Bělorusko přinesla
zážitky, které zůstaly navždy vryty do mé paměti. Silnice lemované vysokými a hustými
stromy, aby nebylo vidět na lidská obydlí, obchod s potravinami, kde kromě konzerv
s rybami, chleba, vodky a novin nebylo nic. Po jednom vystoupení v Kaunasu jsme byli
pozváni na recepci. Jídla bylo dost, několik chodů, nebyli jsme schopni vše sníst a
nechali jsme na talířích zbytky. Vrátila jsem se pro zapomenutý deštník a uviděla
několik lidí, jak dojídají vše, co jsme nechali. Byl to smutný pohled. Druhý zážitek mám
z roku 1982. Poprvé jsem cestovala na „západ“, do Holandska. První šok jsem měla
z hraničního přechodu do NDR. Odbavení trvalo 6 hodin, protože pasová kontrola pod
různými záminkami nepustila přes hranice několik členů sboru, kteří byli podezřelí
z možného útěku do zahraničí, protože tam žili jejich příbuzní. Druhý, tentokrát
příjemný šok jsme všichni do jednoho měli v momentu, kdy náš starý autobus vjel do
holandské vesnice. S vykulenýma očima jsme se dívali do oken velkých jako výkladní
skříně, bez záclon, aby bylo vidět krásně zařízené velké obývací pokoje s krbem,
kuchyňským koutem, sedacím a odpočinkovým koutem, zkrátka velikou místnost pro
celou rodinu, kde jsou všichni spolu, i když každý dělá něco jiného. Nebudu popisovat
další nádherné zážitky z Amsterodamu, Haagu, burzy květin, větrných mlýnů a jiných
holandských míst a pamětihodností. Uvědomila jsem si, že nám ve škole a médiích lhali.
V kapitalistických zemích lidé nežijí tak bídně, jak se nám snažili namluvit.

S jakými pocity jsi přijímala změny v politickém a společenském životě na konci
osmdesátých let? Jak jsi vnímala „Sametovou revoluci“ v listopadu 1989?

Jako velmi pozitivní změnu jsem vnímala zvolení Michaila Gorbačova do čela
Sovětského svazu. I my, občané ČSSR jsme pocítili uvolnění politické situace ve světě,
větší svobodu tisku, změny v hospodářství státu, zkrátka zlepšení ve všech oblastech
života. Právě tento úžasný člověk umožnil, aby padla „železná opona“ mezi západem a
východem, aby byla zbourána berlínská zeď, aby se zhroutil komunistický systém, který
pod slibem zářivých zítřků dusil a utlačoval svobodu, ekonomický rozvoj, zkrátka škodil
lidem. Hned po 17. listopadu 1989 jsem s velkou úlevou zrušila své členství v KSČ a
řekla si, že ani v budoucnu nebudu členkou žádné politické strany. Hltala jsem každé
televizní zprávy, měla radost ze svobody tisku, možnosti cestovat do celého světa bez
zvláštního povolení, možnosti podnikat. Ve školství jsem vydržela do roku 1992. Po
krátké epizodě v bezpečnostní agentuře jsem se stala soukromou podnikatelkou v oblasti
zprostředkování obchodu a služeb.

Dnes už víš, Janičko, že všechno, čím jsi prošla, co jsi dělala, nebyla náhoda.
Připravovala ses na plnění našeho společného poslání. První zkušenost s podnikáním