Page 15 - HOVORY S BOHEM - S TEBOU LÁSKO KVETE LÁSKA KOLEM NÁS
P. 15

Ano, vždycky jsem obdivovala lidi, kteří bez ohledu na věk žijí naplno. Jednoho
               takového člověka jsem potkala ve vinném výčepu. Už jsem se o něm zmínila v první
               kapitole.   Je   to   osmdesátiletý   Hynek,   který   přinesl   ukázat   své   fotografie   z mládí   i
               středních let. Řekla jsem, že vypadal lépe v 50ti než ve 30ti letech. Celý život byl veselý,
               aktivní, má rád muziku, sex, víno, sport, jedním slovem život, přestože zažil hlad, bídu,
               nucené práce za nacistů během 2. světové války.


                      Janičko, při plnění našeho poslání potkáš mnoho takových lidí. Právě díky takovým
               lidem jste schopni dojít k cíli. Ale to jistě víš, jinak bych si tě nevybral jako svou mesiášku a
               tiskovou mluvčí.

                      Vraťme se ještě k rodině. Ideální stav je, když se dva lidé milují, vezmou se, mají
               děti, které vychovají, žijí spolu v lásce až do smrti. Takto však většina lidí nežije. Většina
               lidí se sice zamiluje, ale to ještě není pravá duševní láska, je to jen sexuální přitažlivost,
               v lepším případě spojená se sympatií, přátelstvím, obohacená o společné zájmy. Po čase
               ale vyprchá okouzlení, ze sexu plného vášně se stane rutina, postupně je omezen na
               minimum, někdy zcela zmizí. Není výjimkou, že se manželé přestanou sexuálně stýkat už
               ve 40ti letech věku. Často pak hledají nové partnery, kteří jsou neokoukaní, vzrušují je a
               mají přitom pocit, že jsou lepší než ti původní. Někdy je to pravda, ale ne vždy. Lidé se
               ještě nenaučili hledat duševní lásku, která je jediná na celý život, protože jak už jsme
               uvedli, taková láska se nedá slovy ani popsat, ta se „musí“ prožít. Začne se dařit ve
               všech oblastech života, v práci, zdraví, komunikaci s lidmi….ne najednou ale postupně.

                     Mluvíš jako kniha……chci říci jako já, Bůh všemohoucí. Nevyměníme si role v tomto
               rozhovoru?

                     Je to pro mě výzva a zároveň čest. Souhlasím, ale dočasně. Určitě přijde okamžik,
               kdy bude vhodnější vrátit se do původních rolí. Můžeme se tak domluvit?


                     Samozřejmě, vzrušuje mě představa, že ty jsi Bůh a já Janička……………vím, není to
               doslova, to byl vtip. Přesto se teď budu chvíli ptát já tebe. Jak dlouho vám bude trvat, než
               změníte myšlení aspoň třetiny lidstva, aby nedošlo ke katastrofě?

                      Pokud vím, máme na to 9 let. Není to sice dlouho, ale jsem si jistá, že svůj úkol
               splníme s předstihem a rezervou 2 let. Mám velmi ráda sedmičky, je to moje šťastné
               číslo.   Do   sedmi   let   už   bude   planeta   Země   mimo   nebezpečí   a   co   více,   svět   bude
               „fungovat“ bez válek, změní se ekonomický a politický systém, zdravotnictví, školství,
               průmysl, vztahy v rodině a mezi lidmi.


                     To jsem opravdu rád, že jsi tak přesvědčena o výsledku našeho poslání. Většina lidí,
               kteří věří v Boha, i když jiného, si myslí, že Bůh může všechno ovlivnit, trestá hříšníky,
               posílá na Zemi katastrofy. Ty jsi jedna z mála lidí, kteří zcela pochopili, že jsem láska,
               přítel, rádce a nemanipuluji s nikým. Kdybych s vámi lidmi manipuloval, nepoznával bych
               přes vás sebe a vůbec by mě to netěšilo. Jedině dobrými radami mám možnost vám pomáhat
               zlepšovat svůj život. Většina lidí mě však neposlouchá, protože si nevěří, nebo nevěří ve mě.
               Jak je možné, Janičko, že ty, vychovaná jako ateista v letech komunistické diktatury, jsi tak
               samozřejmě pochopila, jaký doopravdy jsem?

                            Na to je jednoduchá odpověď. Byla a je to pro mě výhoda, že mě dosud
               nedeformovala žádná církev nebo náboženská sekta. Chodila jsem sice občas do kostela,
               ale ne v době kázání a mší, ale kvůli atmosféře a zážitku z krásné architektury a umění.
               Vždycky   jsem   měla   „husí   kůži“   z náboženských   rituálů,   modlení,   zpovědí,   z
               ukřižovaného Ježíše Krista. Po sametové revoluci v roce 1989 jsem se začala zajímat o
   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20