Page 468 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 145

přímou a zřejmou přítomností by se nic z této povahy nemohlo stát, protože Já nemůžu
být přítomen v žádné fázi vynalézání, aktivace, ustanovení a manifestace neživota
negativního stavu.

Kvůli faktu, že oni všichni v sobě obsahují, i když pohřbenou a zapomenutou, svoji
původní pozitivní přirozenost, v jednom časovém bodě, až se všechno, co souvisí
s negativním stavem, naplní a dokončí, bude tato přirozenost přivedena do popředí
jejich vědomého uvědomění a ta navrstvená negativní a zlá od nich odpadne. Poté
budou umístěni do své původní pozice s kompletně novou, odlišnou a čistě pozitivní
kvalitou. V té době jim bude dáno nové jméno a označení a taková jména jako ‚Satan‘ a
‚ďábel‘ se kvůli jejich současné negativní, hrozivé a zlé konotaci vymažou z pamětí
všech včetně jejich.

Proces oddělování, izolace a vyloučení pseudotvůrců a jejich následovníků
z pozitivního stavu je popsán ve verši 3, Kapitola 6 Geneze: ‚A Pán řekl: „Můj Duch se
nebude s člověkem svářit navěky, neboť on je vskutku tělem; dále jeho dnů bude sto
dvacet let.“‘ Že ‚Můj Duch se nebude s člověkem svářit navěky‘ znamená, že pro nikoho
negativní povahy už není místo v pozitivním stavu, takříkajíc právě pod Mým nosem,
jak tomu bylo v té době/stavu. ‚Neboť on je vskutku tělem‘ značí extrémní případ
externalizace (‚tělo‘), která umožnila, aby se uskutečnila aktivace neživota negativního
stavu. Že jeho neživot je přechodný a dočasný a nemůže trvat navěky, je vylíčeno slovy:
‚dále jeho dnů bude sto dvacet let‘. ‚Sto dvacet let‘ vůbec neznamená fyzické trvání
něčího života. Namísto toho to znamená dočasnost a přechodnost. V tomto smyslu ‚sto‘
znamená do té doby, než se dokončí plnost a kompletnost ilustrace, demonstrace a
manifestace všech aspektů neživota negativního stavu v jeho zlech a nepravdách
(‚dvacet‘). ‚Dvacet‘ v této konotaci znamená veškeré nakupení všech zel a nepravd,
které negativní stav produkuje a které jsou plně a zcela vyčerpatelné, protože
nepocházejí z Absolutního Stavu.

Takže, jak se věci vyvinuly po rozdělení stavby Stvoření a jeho kruhu? Co se stalo
potom? Jak si pamatujete, pseudotvůrci si s sebou vzali kopii hierarchie duchovní
organizace, která se nastolila krátce potom, co bylo Mé Stvoření stvořeno. Také si
uchovali a dále rozvinuli všechny dostupné znalosti, které byly přístupné všem
sentientním entitám na rozličných úrovních jejich duchovní kvality a vývoje. Ale
pseudotvůrci těch časů byli v pozici, že měli zvláštní schopnost, která jim umožňovala
mít nejpokročilejší chápání a užívání těchto znalostí v porovnání s ostatními, kteří byli
v odlišné pozici nevyžadující tuto zvláštní schopnost. V předvídání potřeby vynalézt,
aktivovat, ustanovit a manifestovat neživot negativního stavu a v předvídání toho, že
budou jedinými, kteří dobrovolně položí všechny ty existenční otázky jménem všech,
pseudotvůrci byli naděleni touto zvláštní schopností, která zahrnovala postup tvorby
života.

Jakmile se usadili v zóně vymístění a začali budovat odlišný svět zvaný pekla, jejich
první snahou bylo zfabrikovat rozličné sentientní tvory, kteří by napodobovali roli,
pozici a určení, jež existovalo v pozitivním stavu nebes. Ve skutečnosti, jak si
pamatujete z Velké knihy (Kapitola 29), ze vzoru, který měli, zkopírovali strukturální
plán Stvoření a jeho hierarchii duchovní organizace a založili stejný typ hierarchie, ale
se zcela odlišným, vlastně opačným účelem, který existoval v pozitivním stavu nebes.