Page 465 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

s povahou, strukturou a dynamikou různých komponent, ze kterých se Mé Stvoření
skládá.

Jak tvoření Mého Stvoření postoupilo ke svému probíhání, stávajíc se tak svou vlastní
aktuální a faktickou entitou viděnou nyní jako mimo Mne, a nejen ve Mně, z emanací,
které vytryskly z různých odlišných úrovní Mého Absolutního Stavu a Mého
Absolutního Procesu a jejich příslušných velmi specifických kvalit, objevily se nebo do
svého vlastního specifického jsoucna a bytí vstoupily odlišné okruhy Stvoření a jejich
velmi specifické a velmi odlišné sentientní entity se svými velmi specifickými
kvalitami. Tento činitel může být považován za úplně první krok v ustanovení
hierarchie duchovní organizace, která měla vládnout Mému celému Stvoření a jeho
celému multivesmíru (vnitřnímu neboli duchovnímu, intermediálnímu neboli
duševnímu a vnějšímu neboli fyzickému). Jakmile se završila počáteční fáze tvoření
Mého Stvoření do jeho procesu, ustanovilo to integrální, sjednocenou a harmonickou
kondici, která odrážela integrální a sjednocenou kondici Mé Absolutní Přirozenosti.
V této kondici všechny okruhy a úrovně Mého Stvoření se všemi svými příslušnými
individualizovanými a zosobněnými kvalitami a se všemi svými sentientními entitami
a se specifickými kvalitami jejich vlastních individualit, nehledě na to, jak nekonečně
odlišné byly, fungovaly jako soudržná jednota. V této soudržné jednotě tkví povaha,
struktura a dynamika Mého pozitivního stavu, která byla nastolena jako výsledek
Mého tvořivého úsilí. Kvůli tomu všechny úrovně, stupně, dimenze a jejich rozličné
aspekty Mého Stvoření a jejich příslušné sentientní entity pracovaly společně působící
a vnímající se navzájem a jsoucí ve společnosti všech ostatních, jak bylo potřebné a
pokud bylo potřebné bez omezení a limitů nebo jakýchkoliv bezpečnostních zřetelů.
Takže v Mém Stvoření neexistovaly žádné hranice v přecházení z jedné úrovně do
jakékoliv jiné nebo z jedné dimenze do druhé nebo z jednoho stavu do druhého. V
tomto uspořádání to vnitřní-duchovní, intermediální-duševní a externí-fyzické nemělo
žádné viditelné hranice, které by bránily někomu v přechodu v jakémkoliv směru - ať
vertikálně, nebo horizontálně nebo jakýmkoliv jiným směrem.

V tomto smyslu by sis mohl představit strukturu Mého Stvoření jako
multidimenzionální a multimodální kruh, který plně fungoval jako absolutní rovnost
svých komponent, kvalit a sentientních entit. Funkce, role a úkol každého bez ohledu
na druh odpovědnosti, kterou každý měl, a bez ohledu na to, jakou pozici kdo v tom
kruhu zaujímal, se považovaly za tak důležité, tak potřebné, tak jedinečné, tak odlišné a
za tak všechno ostatní, jako u kohokoliv jiného. Z toho důvodu v takovém uspořádání
nemohly do jedincovy mysli vstoupit žádné představy přednosti jednoho před druhým.
Takové představy byly nepochopitelné pro jakoukoliv sentientní mysl. Takto to
následovalo ihned po době/stavu ustanovení Mého Stvoření do jeho procesu.

Aby se umožnila realizace konkrétní, hmatatelné interakce, kooperace a vztahu mezi
všemi sentientními entitami, bylo každé sentientní entitě přiděleno velmi specifické a
jedinečné jméno. To jméno plně odráželo specifickou přirozenost, strukturu, dynamiku
a kvalitu její individuality, jakož i její pozice, role a úkolu. Zároveň, jak se různí jedinci
sdružovali do skupin z důvodu koordinace jejich tvořivého úsilí, formovali různé
společnosti, které měly podobné, třebaže individuálně velmi kvalitativně odlišné úkoly
v průběhu jejich funkcí, rolí a pověření. Kvůli tomu tyto společnosti obdržely také