Page 102 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 110

A zde přichází stanovení toho, zda vaše reakce na takové nutné exponování by měla
být prostředky první volby, nebo prostředky druhé volby - jak bylo popsáno výše.
Jinými slovy, vy jako Moji praví představitelé byste měli učinit bez jakéhokoliv
zaváhání druhou volbu. Kdyby vaše reakce proběhla v duchu první volby, tj. negativní,
pak by to ukazovalo, že ještě jste se nestali Mými pravými představiteli. Takže v zásadě
podobné situace fungují jako životně důležitý test k určení, kde jste ve svém vlastním
životě, pokud jde o to, zda jste, či ještě nejste Mými pravými reprezentanty na planetě
Nula. Ze stanoviska potřeb pozitivního stavu v podobných případech nejsou už vaše
odpovědi či reakce, jakožto i volby v tomto ohledu, pouze osobní záležitostí, ale mají
multiverzální povahu. Pamatujte si to!

Jiné krátké objasnění, jaké je vám třeba předložit, je záležitost chápání toho, co je to
být Absolutní. V předešlém Dialogu (109.) vám bylo naznačeno, že jestliže jednáte vůči
sobě, vůči jiným a vůči Mně tak, jak to činím Já vůči Sobě, vůči vám a všem ostatním,
pak takové jednání může a smí přivést vaši relativní mysl blíže k chápání toho, jak to
vypadá být Absolutním. Když zacházíte se sebou, se Mnou a ostatními jenom a pouze
všemožnými pozitivními způsoby, jimiž je bezmezná láska, respekt, porozumění,
akceptování, laskavost, něžnost, jemnost, ohleduplnost, objektivnost, poctivost,
spravedlnost, milosrdenství, odpuštění, empatie, soucit a někdy, je-li toho zapotřebí a
když je to nutné, láskyplná přísnost, jakožto i jinými vlastnostmi pravé lásky a její
pravé moudrosti, pak ve svém chování odrážíte Mne a Můj Absolutní Stav. Hybné síly a
procesy Mého Absolutního Stavu spočívají v těchto vlastnostech. Z nich fakticky
sestává Má Absolutní Přirozenost. Jak si vzpomínáte z Mých předešlých dialogů, jsou
Mnou a Já jsem jimi. Proto podle logické konstrukce tohoto uspořádání každý, kdo se
snaží být někým takovým ve svém vlastním životě ve vztahu vůči samému sobě, vůči
Mně a jiným, odráží tuto Absolutní Přirozenost ve svém relativním rozpoložení. Tato
reflexe jednoho přivádí blíže a blíže k chápání toho, co je to být Absolutním. Čím méně
a méně je takových pozitivních vlastností obsaženo v jednotlivcově chování vůči sobě,
Mně a jiným, tím méně a méně může pochopit, kdo Já jsem, co je Má pravá Přirozenost
a jaké je to být Absolutním. V takovém případě dochází k tomu, že se jedinec více a více
vzdaluje ode Mne neboli od Mé Přítomnosti. Zároveň kvůli takovému negativnímu
vztahu vůči sobě a tomu, že si nedává příležitost poznávat lépe Mne a jiné, ztrácí i
pravou perspektivu toho, čím sám je, a taktéž toho, jaká je jeho pravá přirozenost.

Takže, jak vidíte z popsané situace, vaše poznání, pojímání, ztotožnění se ohledně sebe
sama a vše ostatní, co se k nim vztahuje, je přímo spojeno s vaším věděním a uznáním
toho, kdo jsem Já a v čem spočívá Má pravá Přirozenost. Čím více tedy znáte Mne, tím
více budete znát sebe a ostatní. A naopak: čím více znáte sama sebe, tím více budete
znát Mne a jiné. V Novém zjevení Pána Ježíše Krista je vám jasně naznačeno, že tím
nejdůležitějším poznáním ze všech je náležité poznání sama sebe z důvodu, že pravé
poznání Mne je založeno na vašem poznání sama sebe a naopak: Pouze pravé poznání
Mne a Mé Přirozenosti může a smí vést k objevení vašeho pravého já čili vaší pravé
totožnosti, jakými jste za scénou, a nikoli na lidské scéně nebo vůči ní.

V odpovědi na tvou otázku, Petře, je zřejmé, že fundamentální rozdílností mezi někým,
kdo miluje negativní stav a považuje ho za stejný jako pozitivní stav, a mezi Mými
pravými reprezentanty, je to, že zatímco milovníci negativního stavu nevlastní náležité