Page 90 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL

Třináctý dialog

7. ledna 1999

Peter: Než postoupíme k jakýmkoli mým otázkám, rád bych se Tě zeptal, jestli máš
něco dodatkem k obsahu předešlých dialogů.

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, mám, a děkuji ti za to, že Mi dáváš tuto příležitost tak
učinit. Avšak než postoupíme k jakémukoli takovému potřebnému komentáři, nejprve
bych ti rád připomenul, jaké datum dnes je. Dnes je datum tvých narozenin. Jsi na
planetě Nula 65 let. A rád bych se chopil této příležitosti, abych ti vyjádřil Mou osobní
vděčnost, poděkování a ocenění za setrvání na této planetě do tohoto dne nehledě na
všechny šarvátky, strádání, soužení a nebezpečí, která jsi prožil v průběhu života zde.

Ty, Petře, víš, že co se stalo včera v předvečer tvých narozenin, není náhodou. Byl jsi
ohromně překvapen. Když jsi otevřel přání k narozeninám od tvé sestry Věry a její
dcery - tvé neteře, našel jsi poněkud delší článek od významné osoby české kultury -
Karla Pecha - nazvaný „Hledám Petra Francucha“. Pan Pech, kterému je 83 roků a
který byl prominentním tvůrcem, režisérem a hercem mnoha televizních programů
v bývalém Československu, se snaží tě najít. V tomto článku připomíná, jak se s tebou
setkal někdy v roce 1961 v odlehlém horském letovisku vyhrazeném prominentům
z řad výkonných umělců. Tam tě s sebou vzal na týden dovolené tvůj přítel, operní
pěvec Jan Mařík. Tehdy jsi byl fyzicky velmi nemocen. Byl to pro tebe oddech po
dlouhých hospitalizacích. Ty, jakož i tví přátelé, ba i tví ošetřující lékaři, jste očekávali,
že budeš žít jen několik měsíců, pokud ne týdnů. Pramálo jsi tehdy zajisté věděl, že
přežiješ nejenom své trápení, ale že vstoupíš na slavnou Karlovu univerzitu a obdržíš
doktorát z psychologie, psychopatologie a dějin filozofie a staneš se klinickým
psychologem, uprchneš z Československa přes Rakousko do Západního Německa a
požádáš o politický azyl na Velvyslanectví Spojených států ve Frankfurtu, přijdeš pak
do této země a nehledě na práci klinického lékaře v různých nemocnicích, vězeních a
ústavech duševně chorých, kriminálních šílenců, alkoholiků a drogově závislých, se
staneš přenašečem Mého Nového zjevení, obsaženého ve tvých jedenácti knihách a
nyní v těchto Dialozích, které lze považovat za tvou dvanáctou knihu.

Ve svém článku pan Pech popisuje velmi dojímavým a detailním jazykem utrpení, které
jsi zakusil během svého života v Sovětském svazu, jak mu o tom vyprávěl za tvé
přítomnosti tvůj přítel Jan Mařík. Představili tě panu Pechovi jako filosofa, který získal
svůj ‚titul‘ v sovětském koncentračním táboře, který jsi považoval za svou opravdovou
univerzitu. Ovšem tím, že mu bylo 83, a tím, že se toto setkání událo před 38 lety,
vzpomínání pana Pecha na tyto události je poněkud zkreslené, útržkovité a nepřesné.
O to však nejde. Jde o generální ideu toho, co se pak stalo a proč se ti to v tomto čase
připomíná. Takže, aby se vyzkoušelo, jestli jsi byl opravdovým filosofem nebo ne,
přičemž jsi tehdy neměl žádné formální vzdělání, požádal tě, abys mu vysvětlil rozdíly
mezi filosofií Aristotela a Platona. Dle něho ses představil půlhodinovou přednáškou