Page 51 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL
P. 51

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM I.

            „Jak je pro nás, agenty pozitivního stavu, vhodné, abychom se modlili za jiné lidi a za
            jejich zdraví, situaci a dobrý život vůbec?“

            Pán  Ježíš  Kristus:  Jak  je  ti  známo,  Petře,  z vlastní  minulé  baptistické  zkušenosti,
            jakožto i ze znalosti požadavků všech ostatních náboženských systémů, vždy se klade
            důraz na nějakou formu modlitby. Lidé věří, že čím více se modlí, tím více se toho docílí
            na tomto světě, v jejich osobních životech a že tím více je slyším.


            Při  nynější  personalizaci  a  individualizaci  vlastního  osobního  života,  jakž  i  osobní
            zodpovědnosti  a  odpovědnosti  za  vlastní  život  a  volby,  jsou  takové  modlitby  zcela
            neužitečné a nemají vůbec žádný smysl. Je to ztráta vašeho času.


            Zároveň  se  může  považovat  za  duchovní  drzost  ze  strany  modlitebníka  věřit,  že
            jeho/její  intervencí  v zájmu  někoho  jiného  dojde  k tomu,  že  ten/ta  se  změní  nebo
            zlepší - ať jde o cokoli. Taková duchovní drzost jde ještě dál v tom, že modlící se osoba
            hrubě zasahuje do svobody výběru, dohody a volby, kterou dotyčný učinil buď dříve,
            než  přišel  na  tuto  planetu,  nebo  v průběhu  jeho/jejího  života  na  ní.  Při  takovém
            chápání současné situace je jasné, že takové modlitby mají negativní povahu.


            Peter:  A co Tvé  sdělení v evangeliu dle  Lukáše  (kapitola  18:1), že  lidé se  mají  stále
            modlit a neklesat na mysli?

            Pán Ježíš Kristus: Existují dva důvody pro toto sdělení: Za prvé, primárně se vztahuje
            k modlení se za sebe sama, a ne za někoho jiného. A za druhé, tenkrát byla duchovní
            situace  a  duchovní  klima  takové,  že,  jak  víš,  Petře,  pseudotvůrci  měli  plně  pod
            kontrolou tuto planetu a celou zónu vymístění. Vládli jim dle principů nutnosti a žádné
            svobody volby. Vzpomeň si, prosím, a to je připomínka, že Můj První příchod byl mezi
            mnohým jiným za tím účelem, aby se dala lidským tvorům svoboda výběru a svobodná
            vůle, což tehdy neměli.


            Proto v té době bylo vhodné modlit se ke Mně v zájmu jiných, ježto ti nevěděli, co činili.
            Byli přesvědčeni, že jejich chování a činy byly náležité a bohulibé. Pro jejich neznalost
            bylo  vhodné,  aby  se  někdo  osvícený  a  znalý  té  situace  takto  modlil.  To  bylo  také
            důvodem, proč jsem se, když jsem visel na kříži, modlil k Mému Otci ze Svého lidského
            aspektu, to jest k Mému Absolutnímu Božskému aspektu, který byl ode Mne oddělen
            během té doby, aby bylo odpuštěno těm, kteří Mne ukřižovali, neboť nevěděli, co činili.


            Avšak po Mém vítězství v peklech a po uvěznění pseudotvůrců nastala pro lidské tvory
            nová situace, jež je uvedla do pozice svobodné vůle a volby. Toto je osvobodilo od toho,
            aby  dělali  a  volili  věci  na  základě  čiré  nutnosti  a  bez  svobody  volby.  Jakmile  tato
            situace  byla  ustanovena,  nebylo  zapotřebí  se  za  jiné  modlit,  protože  se  stali
            zodpovědnými a odpovědnými za své vlastní volby a za své životy vůbec.


            Naneštěstí  poté,  co  přišel  na  scénu  Pavel  a  převzali  to  ostatní  apoštolové  po  Mém
            fyzickém  odchodu  z vaší  planety,  pokračovali  v zdůrazňování  potřeby  takových
            modliteb. A nejen to, ale například Pavel trval na tom, aby se členové církve modlili
            neustále za druhé.

            Peter: Ale co když nás někteří požádají, abychom se za ně modlili?
   46   47   48   49   50   51   52   53   54   55   56