Page 70 - REALITA, MÝTY A ILUZE

P: Vidíš, ty jsi... nebo já jsem byl Nejvyšším zplnomocněn prohlásit: „Přebírám
to tady z moci Nejvyššího“, neboť to musím udělat také ze zevnějšku. Nejvyšší to činí
přes mne v zevnějšku ve stejný okamžik, co to dělá v niternostech. Pro ten daný
okamžik jsem se stal Nejvyšším, bez toho, abych se sám byl Nejvyšší; Nejvyšší...
ne, toto není správné vyjádření. Správně je to takto: Nejvyšší se stává mnou za
účelem vykonat práci také z vnější pozice. Musíte pochopit, že tuto práci je
potřebné vykonat současně jak z niterností, tak i ze zevnějšku. Pouze takovým
způsobem je zajištěn úspěšný výsledek této práce. Nejvyšší koná Svou práci v
zevnějšku skrze duchovní lidi, kteří zaujímají vnější pozice.

X: Dovolte mi, abych to vysvětlil podrobněji, abychom mohli vidět, s čím
tady máme co do činění. Cítil jsem, že by to nebylo stejné, kdyby Petr řekl: „V
pořádku, chci, aby tato negativní entita věděla, že mám moc jí pokládat otázky“,
nebo „mám moc vypořádat se s touto situací“. Slova „přebírám to tady“ jsou
klíčová slova. „Z moci Nejvyššího“ je samozřejmě zálohování, ale „přebírám to
tady“... Od této chvíle byla ta negativní entita v defenzívě; pokoušela se být velmi
děsivá, víte. Zpočátku se objevovala s pokusem být velmi děsivá, ale jen co Petr
pevně stanovil, že to přebírá z moci Nejvyššího... toto byl rozhodující moment a to
se prostě neslo po zbytek tohoto procesu, jak jsem to já cítil a ovšem pro mě bylo
nesmírně povzbudivé toto slyšet. Myslím, cítil jsem, že Petr chápe, co se děje,
dovolte ale, abych se s vámi prostě podělil o toto v případě, že si to
neuvědomujete, že já jsem seděl v tom křesle, neschopen pohybu a neschopen
říci slova, věda, že se děje něco výjimečného, co jsem jen jaksi matně začínal
chápat, a byl tam ten pocit, že Petr nejenže chápe tu situaci, ale má také schopnost a
kompetenci ji vyřešit, což je daleko více než jen chápání. Takže v okamžiku, kdy
řekl „přebírám to tady z moci Nejvyššího“, cítil jsem, že moje důvěra v něj byla
zcela potvrzena a že šlo jen o to, abychom my dva spolupracovali, abychom dokončili
ten proces. Toto byl skutečně klíčový moment, to se mi vybavuje velmi silně a já
určitě... myslím tím, že díky této zkušenosti jsem se naučil používat tento nástroj a
důrazně ho doporučuji. Velmi energické a je tam správný okamžik na to
vyslovení. Nemělo by to být ani příliš brzy, ani příliš pozdě, ale přesně ve
správný okamžik je potřebné vyslovit: „OK, přebírám to tady z moci Nejvyššího.“

P: Budete-li vedeni Nejvyšším, budete vědět, kdy to použít.

X: Správně. A byl tam pocit, že Petr je absolutně naladěn tak, že přesně věděl,
ve kterém bodě učinit tento krok. Byl jsem... myslím tím, že třicet let
zkušeností psychoanalytika a ředitele kliniky mě dostalo do postavení, kdy
jsem s to zjistit kompetentnost, a v tom okamžiku jsem rozpoznal kompetentnost.
Výjimečný okamžik. Nemohl jsem se pohnout a nemohl jsem mluvit a cítil jsem, že
jsem vydán na milost toho, co se dělo, a v té chvíli bylo velmi uspokojující
zažít Petrovu nádhernou kompetentnost.

Y: Ale je v tom i prvek odevzdání se. Odevzdání se tvé Niterné mysli.

Z: Což je uspokojující.

P: Pamatuji se, že jednou jsem měl co do činění s démonem ve velice
nemocném děvčeti a ten démon mě prostě nenáviděl. Nenáviděl mne i
všechny ostatní, ale obzvláště mne, z celého srdce. Několik týdnů probíhal jakýsi
zápas. Tak špatné to bylo. A on mě nenáviděl, prostě se pokoušel mne ovládnout,
když jsem náhle v jednom bodě pronesl: „Dobře, tady jsem, teď jdu k tobě. Pomůže-
li ti to změnit tvůj postoj, prosím, vezmi si mne a ovládni mne.“ To byla klíčová věc,