Page 164 - nzpjkbr

omezením je dodržování duchovních zákonů Lásky. Budete si moci
svobodně vybrat, jestli založíte rodinu, nebo budete žít sami, či v jiném
druhu společenství s dalšími lidmi, nebudete se muset starat o materiální
zabezpečení, dobré vzdělání, kariéru… protože dostanete vše, co
potřebujete. Vaše schopnosti vyciťovat myšlenky a pocity druhých lidí
budou nesrovnatelné s tím, co znáte a máte zde na Nule. Bude téměř
nemožné se chovat v rozporu se svými myšlenkami, tedy lhát a podvádět,
pochlebovat či někým manipulovat. Jakýkoliv pokus o negativní chování
a myšlení se odrazí ve snížení vibrací, což v krajním případě vede k
vymístění bytosti do nižších dimenzí. Tady vidíte rozdíl mezi životem na
planetě, kde je prozatím dovoleno téměř vše, kde spolu žijí lidé s
vysokými i velmi nízkými vibracemi, každý dle svobodné volby, a na
všech ostatních planetách, sluncích… kde zákon stejné přitahuje stejné
neboli svůj k svému platí pro celou společnost, nikoli jen pro jednotlivce
a skupiny. Rodina v pozitivním stavu nebude tak svázána pravidly,
odpadne vlastnictví materiálních věcí, povinnost živit děti, případně
manželku, pracovat do úmoru a většinu času věnovat nepříjemným
povinnostem. Více svobody, volnosti, možností cestovat a poznávat jiné
světy, vede i ke zlepšení mezilidských vztahů, přeje Lásce mezi partnery,
dětmi a rodiči, spolupracovníky a všemi lidmi. Lidé se cítí více propojeni
mezi sebou a se Mnou, nejsou izolováni, nepodléhají falešným iluzím,
nevytvářejí žádné církve a náboženské organizace, protože mají přímý
kontakt se Zdrojem svého života, nepotřebují žádné prostředníky.

Na planetě Nula, kde každý z vás prožívá důsledky existence negativního
stavu „na vlastní kůži“, je velmi častá volba mezi dvěma „zly“. Je třeba
naslouchat svojí intuici zvláště při důležitých rozhodnutích, které se také
týkají dalších lidí, v rodině, komunitě, na pracovišti apod. Uvedu příklad:
malé dítě ztratí oba rodiče a je umístěno do dětského domova, kde je o
něj dobře postaráno po materiální stránce, ale potřeba Lásky není
dostatečně uspokojena. Homosexuální pár projeví zájem adoptovat a
vychovávat ho v této netradiční rodině. Má zůstat v domově, nebo žít v
netradiční rodině? Co je menším „zlem“? Lze vůbec na tuto otázku
jednoznačně odpovědět? Existuje tolik odpovědí, kolik je takových
případů. Nelze škatulkovat a zevšeobecňovat, odkazovat na jiné případy,
kdy například došlo k sexuálnímu zneužívání dítěte adoptivním rodičem,
k „nevhodné“ výchově, zkrátka být předpojatý. Když stojíte na rozcestí,
nevybírejte vždy jen tu pohodlnější a snazší cestu, nebojte se
netradičních řešení, nebojte se změny ve svém „zaběhnutém“ životě.
Když začnete žít vědomě a stoupáte po spirále duchovní cesty vzhůru,