Page 402 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 19.
působení, myšlení, chtění, záměrů a cítění typicky lidských, a kteří s dobrým a kladným

rámci

úmyslem se obrátili k Bohu, dostali povolení zformovat své vlastní nebe v

pozitivního duchovního světa nacházejícího se v tomto zvláštním vesmíru v
lůně
celkového multivesmíru. Tato lidská nebesa se výrazně lišila od všech jiných nebes.

Ačkoliv byla povahy pozitivní, přece jen pro pokračující separaci lidských elementů
v Nejvyšším byla oddělena odloučena od zbytku stvoření.
a

v
Spojení s jinými oblastmi stvoření, jakožto i s jinými nebesy rámci tohoto vesmíru

bylo zprostředkováno mediátory zvláště určenými Pánem Ježíšem Kristem, kteří byli
trénováni, vybaveni a naděleni specifickými schopnostmi pro přežití v lidské
atmosféře i sféře. Bylo-li třeba či zachtělo-li se lidskému tvoru těchto nebes navštívit

nějakou jinou sféru mimo lidská nebesa, vyžádalo si to podstoupit speciální proces
příprav a přizpůsobení se. Tento proces mu dovoloval dočasně vstoupit do té sféry a
přežít tam tak dlouho, dokud účel návštěvy trval. Avšak v tom okamžiku, kdy účel té
návštěvy byl splněn, začali lidští tvorové-hosté i jejich hostitel pociťovat úzkost, což
znamenalo, že nastal čas, aby opustili společnost jeden druhého. Z tohoto důvodu - ve

většině případů - byli lidští tvorové na nebesích ohraničeni ve svém komunikování a
vztazích v mezích svých vlastních nebes. Ať se znovu opakuje: tato situace s lidskými

nebesy odrážela stav pokračující separace lidských elementů od povšechnosti

Absolutní přirozenosti Nejvyššího, který nyní je Pánem Ježíšem Kristem.

Druhý stav lidských tvorů, jenž nastal po jejich fyzické smrti, byl v rámci

intermediálního světa duchů. Ve skutečnosti měli lidští tvorové svůj vlastní mezisvět

duchů, separovaný a izolovaný od jakýchkoliv jiných intermediálních světů, kde měli
dovoleno formovat se ve společnosti, země, státy a organizace přesně tak, jak to činili
za života na planetě Nula, dokonce zachovávali i jména svých zemí, měst, vesnic a

planet. Nazývali svůj mezisvět planetou Zemí a z hlediska všech praktických účelů se
jevila jako planeta, z níž přišli (planeta Nula, které oni říkali Země). Většina z nich
pevně věřila, že žije na své původní fyzické planetě a ne v nějakém jiném světě.
Typ lidských tvorů, který se usadil v tomto světě, domnívající se, že jde o permanentní

skutečnost, byli lidští tvorové, kteří v sobě měli silné tendence a sklony jak pro
negativní, tak i pro pozitivní stav. Čili ti, jejichž odhodlání připojit se k jedné nebo

i
č
k druhé straně nebylo jasně identifikováno učiněno. Životní styl těchto lidských

s
tvorů i jeho důsledky byl náležitě vylíčen ve spisech Swedenborga.

Jakýkoliv lidský tvor, ať to byl někdo povahy pozitivní či negativní či nerozhodnuté,

vstoupil po své fyzické smrti nejdříve do tohoto mezisvěta. Délka jeho pobytu v tom

světě byla určena faktorem ztotožnění se s jedním ze stavů. Čím více bylo ztotožnění se
stavem pozitivním, tím méně času strávil v tom světě a tím dříve se odebral do jednoho

z lidských pravých nebes. Čím více se ztotožňovali s negativním stavem, tím méně se

zdržovali v intermediálním světě a rychleji odcházeli do jednoho z lidských pekel. Čím
méně identifikace bylo s oběma těmi stavy, tím déle zůstávali v mezisvětě duchů, a to
až do té chvíle, kdy byla provedena volba a rozhodlo se pro jedno nebo druhé a kdy se
pravá přirozenost toho kterého lidského tvora odhalila a projevila. Před dobou

Swedenborga pobyt lidských tvorů v mezisvětě duchů byl možný po staletí. Po
Swedenborgově době a až do nedávného zrušení lidského intermediálního světa pobyt
nemohl trvat déle než třicet let (užije-li se lidských časových měřítek).