Page 311 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

schopni si myslit jednu věc a říkat pravý opak; cítit jedno a vyjadřovat opačné; znát, co

je pro ně náležité a správné, a přece se chovat v rozporu s tou znalostí; znát, co je

dobré a pravdivé, a přesto nadále být zlými a žít životem nepravdy. Žádná jiná
sentientní entita kdekoliv jinde neprojevuje takovou ohavnost. Toto je nejobtížnější

záležitost pro lidský život a jeho nosiče. Lidští tvorové jsou tak na toto navyklí, že

žádná možnost jiné modality žití pro ně není myslitelná. Při vstupu do duchovního
bláznění, jakmile
světa po fyzické smrti svých těl jsou šokováni takřka až k z objeví, že
více již nemohou skrývat pravou povahu a způsob svého myšlení, cítění a svých
záměrů. Všechno je tam otevřené.

Protože nemají již déle žádnou možnost tajit své úmysly, myšlenky a city, mnozí z nich
se stávají zuřivými a rebelují proti takovému uspořádání. Tímto činem si automaticky
volí pobyt v nějakém z pekel, kde tvorové s podobnou povahou tvoří vlastní
společnost, jež se snaží nejhorším možným způsobem pokračovat v podvodné
modalitě svého bývalého lidského života. Toto je nejpaličatěji zachovávaný kámen

úrazu lidské schopnosti duchovního pokroku.

Pravý život pozitivního stavu nesnáší dvojí normu a rozpornosti. Ba ani nelze se dostat
do jeho těsné blízkosti s takovým typickým lidským postojem. A přece je tento postoj
přímo zabudován do struktury lidské mysli a do všech genů nervové soustavy. Lidští

tvorové jsou tak násilně omezeni, ‚sdrátováni‘ či uzpůsobeni od samého okamžiku
svého početí. Neznají žádný jiný život. Nemají žádnou zkušenost žití za jiných
okolností. Od samého nejranějšího dětství, ba ve skutečnosti již od prvního dne svého
fyzického narození, jsou trénováni k aby uměli skrývat své pravé myšlenky, city,
tomu,
emoce a úmysly a aby dovedli předstírat, že myslí, cítí a mají v úmyslu činit něco

jiného. Jsou tak nalaďováni, tak se jim vymývá mozek, a naznačuje se jim, aby se
chovali tímto způsobem. ‚Není to hezké říkat, co cítíš! Nehodí se, aby muž brečel! Není
pěkné o tom povídat!‘ To jsou výroky, kteréž doprovázejí lidský život od kolébky až do
hrobu.

Aby tedy lidští tvorové mohli přežít, učí se předstírání a přetvářce. Být takovými je pro

A
v
ně tak přirozené, jako dýchání. určitém bodě jsou tak dobře natrénováni v tomto

způsobu života, že si už dále nevšímají diskrepancí, rozporů, předstírání a dvojích
standardů ve svých životech. Jakmile se dostanou až tak daleko, pak situace se stane

pro ně duchovně nebezpečnou. Bude to jistá cesta k mrtvému životu negativního stavu.
Aby se bylo možno vyhnout této nanejvýš zlořádné, vychytralé a účinné pasti, pak je

tom, jak sladit své city, myšlenky, emoce a
nutno přistoupit k znovunacvičení se v
úmysly s vlastním jednáním, vlastními skutky a postoji. Ale toto je věru jeden

z nejtěžších úkolů. Pocítíte-li na příklad nutkavost vyjádřit pravé pocity a myšlenky o
svém šéfovi, kterého nemůžete vystát a který vám nepřetržitě leze na nervy, můžete
ztratit práci a živobytí. Tak přece nepřežijete. Toť důvod, proč musíte znovu

natrénovat způsob myšlení a cítění, jak bylo nahoře ukázáno. Začnete-li myslet a cítit o
jiných lidských tvorech i o svém šéfovi v pozitivním duchu a dobrodušně -
bez ohledu
právu, pak
na to, jak jsou zlí či špatní, nehledě na to, jak jste podle zevního uvážení v
nebude vůbec zapotřebí cokoliv předstírat. To, jak ustanovit tento druh unifikace
všech aspektů mysli a chování, má co činit s tím, jak se stýkat s jinými lidskými tvory

způsobem popsaným shora v bodě šestém. Milujte je a myslete na ně pozitivně kvůli