Page 94 - HOVORY S BOHEM - S TEBOU LÁSKO KVETE LÁSKA KOLEM NÁS

Je možné takové ideální podmínky zajistit tady na Zemi? Nebylo by jednodušší
nechat všemu volný průběh, zlikvidovat tuto planetu a začít od nuly někde jinde?

Naštěstí vím, že to tak nemyslíš a ptáš se ze zvědavosti a kvůli ostatním lidem. Moji
odpověď znáš. Bylo by nesmyslné zničit tisíce let budovanou společnost na Zemi, nenávratně
změnit tvář planety. Stačí tak málo: přesvědčit lidi o jejich moci cokoli ovlivnit, vyvolat v nich
touhu žít v lásce a pravdě. Stále opakujeme stejná slova, protože i to má svůj význam. Lidé
časem uvěří tomu, co slyší opakovaně. Slovo může na lidskou mysl působit jako lék. Zbaví ji
strachu a negativních myšlenek. Šíří se jako lavina bez omezení. Díky moderní technice
překoná rychlostí světla moře i oceány, dostane se i do nejzapadlejších vesniček a samot. Na
každé planetě lze vytvořit takové podmínky pro život, aby nedocházelo k předčasnému
umírání těla. Nestane se to naráz, jde o evoluční proces. Když začneme už nyní, projeví se
viditelné výsledky v podobě prodloužení průměrného lidského věku řádově o desítky let za 25
let, tedy za jednu generaci. Zní to možná jako utopie, ale Země není první planeta, která
prochází očistnými změnami. Vycházím z konkrétních zkušeností, ze statistiky vesmíru.
V nejvyspělejších společnostech se lidé dožívají tisíce i patnáctiset pozemských let, netrpí
vážnými nemocemi, neexistují u nich nevyléčitelné a smrtelné nemoci.

Vrátím se ještě k otázce individuálního vědomí. Je pravda, že jsme tvojí součástí, ale
zároveň se projevujeme jako oddělené bytosti – individuality. Když žijeme ve hmotném
těle, uvědomujeme si svoji individualitu intenzivněji, než v nehmotné podobě. Po „smrti“
si vzpomeneme na jednotu s tebou a se všemi dušemi ve vesmíru, známe své minulé
životy. Do jaké míry je naše individuální vědomí ovlivněno jednotlivými konkrétními
životy ve hmotě?

Velmi. Když opustíte hmotné tělo, stále jste to vy. To znamená, že máte určitý způsob
chování, udržujete citové vztahy s dušemi, se kterými jste byli v kontaktu během všech
minulých životů.

To mi není jasné. Jednou jsem třeba byla žena, jindy muž. Moje povaha také nebyla
vždy stejná. To by odporovalo tvé informaci, že přes nás poznáváš sebe a že máme
vyzkoušet různé aspekty života. Jak je to ve skutečnosti? Mám povahu člověka
z posledního života, nebo jde o sloučení všech dosavadních povah?

Je to ještě trochu složitější. Zpočátku převládá povaha z posledního života, postupně se
všechny prolínají. Pohlaví nehraje žádnou roli. Nejsilnějším pocitem každé duše – i té, která
během života ve hmotě páchala ty nejhorší zločiny, je láska. Je všudypřítomná. Jak už dobře
víš, vesmír netřídí duše na špatné a dobré. Vesmír je nekonečně velká databanka, kde se
„zapíše“ každý čin, každá myšlenka. Rčení: „Nic nového pod Sluncem“ je pravdivé a dalo by
se rozšířit na „nic nového ve vesmíru“.

Teď v tom mám guláš. Na jedné straně říkáš, že se stále všichni vyvíjíme, včetně
tebe, stvořitele vesmíru, na druhé straně vše, co prožíváme, tady už bylo.

Na to mám odpověď, kterou jsi už určitě četla v HSB a slyšela ode mne. To je boží
dichotomie. Souvisí to se skutečností, že ve vesmíru čas neexistuje, kdežto na Zemi a jiných
planetách existuje. Ty tomu v podstatě rozumíš, ale nechceš si to připustit.

Máš pravdu. Teorii ovládám velmi dobře, možná výborně, ale praxe je občas jiná.
Jsem jako každý člověk omezena hmotou. Stává se mi, že moje pocity, chování a jednání
jsou v rozporu s mým vědomím. Dokážu naprosto přesně vysvětlit, co bych měla cítit, jak
bych se měla chovat, co bych měla říkat, ale skutečnost je jiná. Naštěstí tento rozpor