Page 20 - nzpjkbr

okamžiku svého stvoření je zavázána být a existovat navěky. Kvůli
zachování samotného principu života ale může být tento závazek
kdykoliv přehodnocen a jedinec si tak může zvolit vystoupit z řádu
existence, pokud o to při vší otevřené paměti ze své svobodné volby
požádá. Zastavení toku veškerých životních energií je duchovní smrtí.
Tato možnost je dostupná, avšak nikomu v pozitivním stavu Lásky, štěstí,
radosti, hojnosti, spokojenosti a progresivního vývoje něco takového
nemůže zákonitě přijít na mysl. V době dokončení tohoto cyklu času, kdy
negativní stav bude eliminován, podstoupí někteří jedinci ze své
svobodné volby duchovní smrt. Budou to ti, kteří ani v neutrálním
rozpoložení při kvalitativním porovnání pozitivního stavu s negativním
nebudou toužit navrátit se k původní Boží Přirozenosti, jež je v každém
obsažena. V té chvíli stanou se – bez Pána Ježíše Krista, Který/Která je
Život a Vzkříšení – ničím v nejzazším slova smyslu. Počet těchto jedinců
však bude v porovnání s celkem zanedbatelný.

5) NIC, KROMĚ ŽIVOTA SAMOTNÉHO, NETRVÁ VĚČNĚ

Všechna duchovní, duševní a fyzická prostředí v rozmanitých vesmírech
Stvoření procházejí neustálou změnou. Pozitivní stav je stavem
neustálého rozvoje, objevování, zkoumání a přibližování se Pánu Ježíši
Kristu. Nic, kromě života samotného, ale netrvá věčně. Stejně jako se
hmotné tělo každého tvora promění v prach, tak i těla všech kosmických
těles, tj. planety, hvězdy a další objekty, se po vyčerpání svého účelu
jedním z možných způsobů rozpadnou, aby jejich elementy mohly být
využity pro budování nových zevních prostředí v dalších etapách
existence. I celý jednotlivý vesmír má přidělen čas svého vzniku, rozvoje
a zániku, k němuž dochází tehdy, když každá částice v něm obsažená
vyčerpá svoji užitečnost. Tehdy se celý vesmír svine sám do sebe a
dochází k absorbování jeho celistvé podstaty. Tato anihilace je příčinou
nové expanze, kdy z elementů starého vesmíru, po procesu obnovení,
redefinování a znovuuspořádání, dochází ke vzniku nového univerza.
Nejenže se mění zevní fyzická prostředí, ale procesem neustálé změny
prochází i duševní (vnitřní) a duchovní (niterný) stupeň Stvoření. Tyto
změny a duchovní progrese všech možných druhů se dotýkají veškerých
aspektů života každého jednotlivce. Nikdo se navěky nenachází v jednom
stavu, kondici a procesu, nezaujímá tu stejnou pozici vůči ostatním
bytostem, neplní tu samou činnost apod. Existují však některé specifické