Page 244 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL
P. 244

DIALOG 36

            prázdnoty.  To  byl  jediný  způsob,  jak  jsi  mohl  přežít  během  svého  pobytu,  ve  svém
            duchu ovšem, v peklech pseudotvůrců.

            Peter: Odpusť mi, prosím, toto vše je velmi pěkné, ale proč je třeba o tom mluvit právě
            teď, a dokonce to mít za předmět obsáhlého pojednání v tomto konkrétním Dialogu?
            Cítím, že to vypadá, jako bych se vystavoval nebo byl vystavován na odiv.


            Pán Ježíš Kristus: Velmi oceňuji tvé obavy. Avšak rád bych ti připomněl něco, co bylo
            naznačeno  v Doplňku  20  v Korolariích...  Bylo  tam  řečeno,  že  nějaké  důležité  a
            znepokojující události, k nimž došlo v minulosti, v té chvíli neměly takový významný a
            mocný smysl, jaký budou mít někdy v budoucnu, až budou znovu vyneseny na povrch a
            bude  se  jim  nově  věnovat  pozornost,  i  když  byly  zcela  zapomenuty.  Tento  faktor
            poukazuje na to, že určité události ve tvém životě probíhají spíše s ohledem na potřeby
            budoucnosti  než  kvůli  potřebám  doby,  kdy  k nim  dochází  zde-a-nyní.  Takže  jejich
            význam se stane zřejmým pouze ze stanoviska současnosti, a ne ze stanoviska doby
            jejich průběhu.

            Nezapomeň, prosím,  že  zde  mluvíme  z pozice  multiverzálního  významu a  v konotaci
            ne-času  a  ne-prostoru.  Tvé  zkušenosti  v té  konkrétní  době  byly  nutné,  aby  se
            ilustrovalo  a  demonstrovalo  něco,  co  je  třeba  poznat  v této  konkrétní  době,  během
            tohoto postupujícího posunu.

            První  důležitá  lekce  pro  všechny  je  zde  v tom,  že  se  často  události  a  zkušenosti
            v jednotlivcově životě bez ohledu na to, jak jsou důležité nebo nedůležité, nemusí jevit
            tak,  že  mají  nějaký  velký  smysl  ve  chvíli,  kdy  probíhají.  Je  pouze  dovoleno,  aby  se
            takové události a zkušenosti děly kvůli tomu, že budou potřebné, oceněny, chápány a
            přijaty  jenom  v rámci  událostí  někdy  v budoucnosti  či,  a  to  velmi  často,  pouze  po
            vašem odchodu z planety Nula.

            Toto je hlavním problémem lidstva. Lidé velmi málo chápou, proč se věci dějí tak, jak
            se dějí.


            Tohle je zvláště pravdou ohledně tragických událostí, nevýslovně velkého utrpení dětí,
            mizérie  a  zoufalství,  trvajícího  nezdaru,  nevyléčitelných  chorob  a  mnohého  jiného
            s podobným charakterem. Ve chvíli, kdy se prožívají, v tom nevidí žádný smysl. Nemají
            pro to vysvětlení, nevidí do toho, nechápou význam takového dění. Někteří proklínají a
            obviňují  Boha  pro  své  nezdary,  jiní  mluví  o  Božím  navštívení,  ostatní  se  prostě  ani
            nenamáhají,  aby  hledali  rozumnou  a  přijatelnou  odpověď.  Přesto  je  zde  prožívání
            těchto  protivenství  pro  určitou  důležitou  potřebu,  jež  se  projeví  buď  v blízké  nebo
            daleké budoucnosti, či po odchodu z této planety.

            Když se ocitnou v onom bodě života, ať je to zde, nebo tam, kdy bude třeba aktivovat
            jejich  minulé  zkušenosti  v jejich  paměti,  pak  se  nabídnou  jejich  pozornosti  a  též
            pochopí,  proč  si  zvolili  mít  takové  prožitky  v minulosti  a  jaký  mají  význam  a  smysl
            v přítomnosti, v době jejich reaktivace.


            V tvém  případě,  Petře,  vše,  co  bylo  probíráno  v tomto  Dialogu,  se  vztahuje  k nyní
            probíhajícímu posunu.
   239   240   241   242   243   244   245   246   247   248   249