UKŘIŽOVÁNÍ, VZKŘÍŠENÍ (PŘEVIBROVÁNÍ)
A NANEBEVSTOUPENÍ (FÚZE) BOŽÍHO
DUCHA, DUŠE A TĚLA
(ČÁST 1/3)

7.7.2023

SDĚLENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY PROSTŘEDNICTVÍM MICHALA R.

Milovaní představitelé, spolupracovníci a přátelé Boží Rodiny,

v souvislosti s přibližováním okamžiku zahájení naší Mise z Nové Země se zrychluje duchovní pokrok všech, kteří jsou pevně ukotveni v Mém Novém Zjevení a žijí podle jeho principů uváděných do svého osobního života. Dynamičtějšího tempa nabírá i duchovní pokrok Stvoření v souvislosti s tím, jak se struktura jsoucna a bytí a pseudo-jsoucna a pseudo-bytí připravuje na zásadní událost v podobě přímého propojení nebe se zemí na všech třech úrovních, aniž by toto propojení mělo za následek kontaminaci pozitivních světů nánosy stavu zel a nepravd. Tento proces je v Mojí režii, nemůže se proto opakovat scénář podobný tomu, který se musel pro poučení všech zobrazit během prvního masivního výpadu negativního stavu vůči Pravému Stvoření v počátečních etapách současného cyklu času. Tento útok měl za následek částečné zamoření pravých vesmírů záporně nabitými aspekty, netýkal se však Nového Vesmíru, který byl ustanoven teprve v souvislosti s přeměnou Mojí Staré Přirozenosti na Novou Přirozenost, vytvářející ty nejvhodnější předpoklady pro vznik Nejnovější Přirozenosti, jejíž duchovní kvalita Nový Vesmír jako prozatím jediný v univerzu plně řídí. Protože je Nový Vesmír jako jediný zly a nepravdami nedotčený a zároveň funguje na bázi přípravného módu budoucí plnosti pozitivního života, přičemž je zasazen do kontextu nového cyklu času, prozatím nerozšířeného na celý Multivesmír, poskytuje nám toto místo, jehož duchovním středobodem je planeta Nová Země, nejvhodnější podmínky pro existenci základny Mise Boží Rodiny. Umístění Nového Vesmíru vůči okolnímu Stvoření umožňuje přístupnost jeho členů na jakékoliv místo na duchovní, zprostředkující (duševní/intermediální) a přírodní (fyzické) úrovni v rámci starého cyklu času, jehož prostředí bude po své eliminaci nahrazeno kvalitou nového cyklu času, rozšířeného po skončení příběhu negativního stavu z Nového Vesmíru do celého jsoucna a bytí.

Až se tak stane, projde i samotná kvalita života Nového Vesmíru aktualizací a restrukturalizací. Ta nastane v souvislosti s uvedením plnosti života pozitivního stavu do globálního módu uskutečnění. Popisovaný proces nastane na základě věčné fúze Mého ženského Já a našich dvou přímých inkarnací, které se nám jako děti narodí na Nové Zemi poté, co bude dokončeno rozdělení lidstva a jeho vytržená část začne poznávat zcela nový způsob bytí. Právě díky Novému Vesmíru může docházet k duchovní očistě jednotlivých dimenzí ve starém cyklu času, a to nejen na území zóny vymístění, ale i v doméně zmiňovaného Pravého Stvoření, jehož obyvatelé se společně s bytostmi konvertujícími z pekel stanou součástí Nového Multivesmíru. Ten by nemohl vzniknout, pokud by pro něj neexistoval zárodek v podobě místa řízeného už nyní Mojí Nejnovější Přirozeností, vyjádřené ve slovech „Pán Ježíš Kristus Boží Rodina“.

Dne 1. dubna 2018 převibroval do duchovního světa Nového Vesmíru nejprve Janiččin dočasně relativní Boží duch, následovaný dne 9. dubna 2018, ve výročí nanebevstoupení Ježíše Krista, převibrováním Boží duše Mého feminního Já. V tehdejším Sdělení jsme informovali o skutečnosti, že od té chvíle se mohu v duchovních a zprostředkujících světech Multivesmíru včetně zóny vymístění ukazovat nejen v mužském, ale nově už i v ženském těle, aby se bytosti mohly seznamovat osobně a zkušenostně s Nejnovější Přirozeností Boha/Bohyně. Fakt Mého objevování se ve vybraných sférách duchovní a duševní úrovně Multivesmíru začal být na jaře 2018 platný z pozice planety Nula, přesněji řečeno z pozice jejího lineárního času. Zatímco v některých duchovních a duševních nečasových úrovních jsoucna a bytí a pseudo-jsoucna a pseudo-bytí dochází k Mému objevování se v podobě ženy už „relativně dlouho“, respektive už „nějaký nečas“, v přepočtu na pozemský lineární čas, platný pro fyzickou sféru planety Nula, začalo k tomuto objevování se Bohyně v Multivesmíru docházet teprve od výše uvedeného letopočtu, kdy se Janiččin duch odebral do Nového Vesmíru, následovaný brzy poté i její duší.

Věčné složky Mého dočasně relativního Já se do přípravného módu nového cyklu času odebraly za účelem nastolit společně s dalšími okolnostmi vhodné předpoklady pro převibrování fyzického těla Bohyně. Fyzické tělo samo o sobě logicky věčné být nemůže, proto se během převibrování rozpadne na atomy a bude nahrazeno tělem dokonalým, tvořeným prvky té části Stvoření, kam negativní stav nikdy nepronikl. Viděno optikou Nového Vesmíru vstupuje Janička jako duch a duše do okolního jsoucna a bytí a pseudo-jsoucna a pseudo-bytí také už „nějaký nečas“ i „nějaký čas“ – záleží na tom, z jaké existenční úrovně nového cyklu času je na tuto problematiku nahlíženo. Boží duch je se svou duší tedy v Novém Vesmíru ukotven už „velmi dlouho“, aby z této domovské základny mohl/a dočasně relativní Pán Ježíš Kristus Boží Rodina navštěvovat zónu vymístění i Pravé Stvoření a podílet se na osvobozování sentientních entit tím nejúčinnějším způsobem.

Nejen časoprostorové umístění planety Nula vytváří pro její obyvatele dojem zkreslení těchto procesů. Každá oblast Multivesmíru, ať jde o duchovní, duševní nebo fyzickou sféru, totiž funguje v jiném časovém i nečasovém rozpoložení. Probíhající události a změny ve jsoucnu a bytí jsou proto příslušníky těchto oblastí registrovány pokaždé v jiném čase a nečase a za rozdílných okolností. To, že se někde něco ve Stvoření stane, je mnohdy registrováno na jiném místě Multivesmíru až se zpožděním. Někde může být určitý manifestovaný aspekt už dávno projevenou minulostí, zatímco pro jinou dimenzi může stejný aspekt ať už ve svém stavu, nebo ve svém procesu, teprve začít platit, a to v čase či nečase, který je pro danou úroveň nejvíce vhodný a žádaný.

Z toho mimo jiné vyplývá, že zatímco z pohledu pozemského pozorovatele k fyzickému převibrování Bohyně a první vlny našich představitelů teprve dojde, z pozice Nového Vesmíru se to již uskutečnilo, a to nejen na jedné, nýbrž ve skutečnosti na všech třech úrovních. Mezi příslušníky Nového Vesmíru tedy Janička a další už „dávno“ je, a to nejen jako duch a duše, jak bylo uvedeno výše, ale i jako fyzické tělo, s nímž může jako kompletní bytost cestovat do zóny vymístění i Pravého Stvoření ve starém cyklu času. V souvislosti s tím je Bohyně již „dávno“ osobně registrována členy vybraných sfér pekel i pozitivního stavu, s nimiž přichází do osobního kontaktu za účelem jejich konečné spásy. Moje ženské Já tedy aktivně působí v obou stavech Multivesmíru, navracejíce se při tom do domovské základny v duchovní, duševní i fyzické rovině Nové Země.

Viděno optikou planety Nula ovšem platí, že v přepočtu na pozemský lineární čas došlo k převibrování Božího ducha a duše – a tedy k jejich přemístění do Nového Vesmíru – teprve v dubnu 2018, jak jsme uvedli v tehdejším Sdělení. Právě od toho pozemského času se mohu jako duch a duše, nikoliv ještě jako tělo, které z hlediska planety Nula teprve převibruje, ukazovat v ženské podobě ve vybraných sférách duchovních a duševních světů Stvoření, viděno optikou hrubohmotné dimenze. Záleží pak už na daném časoprostorovém i nečasoprostorovém kontinuu dané oblasti jsoucna a bytí a pseudo-jsoucna a pseudo-bytí, zda jejich obyvatelé vnímají Janičku na svém území v podobě ducha, duše i těla – či alespoň v jedné z těchto podob – už „dlouho“, „krátce“, nebo k jejímu objevení se v jejich sféře prozatím nedošlo.

Naprostou většinu obrovského množství sentientních entit, přítomných ve starém cyklu času, osobní interakce s ženskou, ale i s mužskou podstatou Bohyně/Boha teprve čeká, neboť Mise Boží Rodiny je z hlediska planety Nula stále ve svém přípravném módu. Jakmile se však i z pozice planety Nula přesune Mise do svého plného působení, k čemuž dojde skrze fyzické propojení nebe se zemí, bude to mít na zónu vymístění i Pravé Stvoření velmi zásadní vliv. Operační pole působení Janičky a našich blízkých na různých místech Multivesmíru se od té chvíle bude exponenciálním tempem rozšiřovat, a to nejen viděno optikou planety Nula, ale též z hlediska samotných sfér obývaných bytostmi, za nimiž bude Můj Tým cestovat.

Až nastane na planetě Nula den, kdy dojde k fyzickému převibrování Mého dočasně relativního Já, bude to mít nebývalý globální dosah na celé Stvoření, nehledě na to, že pro příslušníky Nového Vesmíru k této události již došlo, díky čemuž mohou Janičku vnímat mezi sebou jako ducha, duši i tělo zároveň a podnikat s ní výpravy všude tam, kde to je žádané. Planeta Nula je pro negativní stav i celý Multivesmír klíčová, proto jakmile bude vytvořen fyzický most mezi Novým Vesmírem (nebem) a planetou Nula (zemí) skrze převibrování Janičky, tedy jakmile se tato událost stane projevenou skutečností i v rámci té nejzevnější úrovně Stvoření, na níž byl aktivován a kde bude také později definitivně ukončen stav zel a nepravd, ovlivní to fungování celého negativního i pozitivního stavu ve starém cyklu času na mnoho způsobů. Viděno pozemskou optikou, od toho okamžiku začne Janička vstupovat do pekel i jinam už i v rámci svého fyzického těla, dokonalého krystalického duplikátu. Naváže tak na své již probíhající působení v Multivesmíru prostřednictvím svého ducha a duše, kteří tak činí z pozemského úhlu pohledu od roku 2018, zatímco pro příslušníky Nového Vesmíru i vybrané oblasti ve starém cyklu času nehraje uvedený pozemský letopočet v tomto ohledu žádnou roli.

Od chvíle, kdy bude nebe spojeno se zemí prostřednictvím návštěv Bohyně ve hmotné realitě planety Nula, začne se citelně rozšiřovat počet oblastí, kam osobně vstoupí Mé srdce i Má noha, a to nejen z pohledu hrubohmotného světa, ale i z pozice těch samotných sfér, které budeme prosvětlovat naší osobní přítomností. Energie Lásky budou po plném zahájení Mise proudit z Nového Vesmíru prostřednictvím vstupního bodu planety Nula do zóny vymístění ještě snadněji než nyní. Jejich intenzita se v porovnání se stavem, jaký panuje teď, zmnohonásobí. Přítomnost Pána Ježíše Krista Boží Rodiny bude pro sentientní entity dostupnější než kdykoliv dříve. S tím, jak se naše Mise bude do rozdělení lidstva zcela novým způsobem angažovat na planetě Nula, budou se tím zesilovat pozitivní změny dějící se všude ve jsoucnu a bytí a pseudo-jsoucnu a pseudo-bytí, kde bude Janička společně s dalšími pomocníky nasazena. Tyto blahodárné změny ve Stvoření nepřestanou rozkvétat ani poté, co se před očekávaným vítězstvím negativního stavu stáhne z planety Nula světlo a naše fyzické působení. Naopak to Týmu Boží Rodiny umožní, aby ještě zintenzivnil svou multidimenzionální činnost v dosavadních sférách a pokračoval s jejím neustálým rozšiřováním do dalších míst, až na konci cyklu času nezůstane jediné, kam by Láska a nejvyšší Pravda Nového Zjevení nepronikla.

Ani jedna z nehmotných podstat Bohyně není vázána na jedno konkrétní místo, tudíž i přes ukotvení Božího ducha a duše v Novém Vesmíru mohou být tyto složky Janiččiny bytostné podstaty spojeny s doposud fungujícím hrubohmotným tělem na planetě Nula, které svůj účel naplní v okamžik svého převibrování. V momentě, kdy se tak z pohledu pozemského světa stane, časová osa planety Nula se ve věci převibrování Bohyně sjednotí s časovou osou i nečasovým kruhem Nového Vesmíru, které jsou oproti pozemské časové ose v předstihu. Právě proto se Janiččin duch, duše a tělo nachází na území Nového Vesmíru z pohledu jeho obyvatel už „dávno“, přestože viděno optikou planety Nula se nehmotné podstaty Mojí přímé inkarnace přemístily do Nového Vesmíru v první a devátý dubnový den roku 2018, přičemž k fyzickému převibrování těla z pozice pozemského lineárního času teprve dojde. A právě proto už Janička jakožto duch, duše a tělo působí v některých sférách zóny vymístění i zóny umístění již „dlouhý“ čas i nečas, zatímco když na tuto problematiku nahlíží pozemský pozorovatel, vztahuje se na něj fakt, že k tomuto osobnímu objevování se Bohyně v Multivesmíru dochází teprve od dubna 2018. Tato poslední zmíněná skutečnost je v případě nahlížení z planety Nula platná pouze pro ducha a duši, nikoliv pro tělo, které teprve převibruje, zatímco pro členy Nového Vesmíru i některé další bytosti v antivesmíru i v pozitivních světech již převibrovalo.

I přestože je časoprostorové i nečasoprostorové kontinuum Nového Vesmíru oproti kontinuu planety Nula napřed, ve chvíli, kdy se s ním Janička sjednotí při zapojení všech tří základních složek bytostného „Já jsem“, tedy v okamžiku, kdy do Nového Vesmíru vejde i hmotná složka Bohyně, bude tento vstup do ráje zažívat zcela poprvé, a to nejen na úrovni těla, ale i na úrovni duše a ducha. Přestože poslední dvě jmenované věčné podstaty Boží bytosti se do Nového Vesmíru přesunuly z hlediska lineárního pozemského času v dubnu 2018, tento vstup se odehrál v rámci existenčních úrovní založených na nečasové a neprostorové bázi. Skutečnost, že věčné podstaty Janičky jsou součástí Nového Vesmíru už i z pohledu planety Nula, nikoliv pouze z hlediska příslušníků nového cyklu času, tudíž nehraje žádnou roli v tom smyslu, že by Janička či jiní členové Týmu po svém vstupu do Nového Vesmíru měli mít pocit, že na nějaké ze tří existenčních úrovní něco zameškali. Nikdo nemůže nic zameškat, když se jejich fyzický vstup odehraje z pozice planety Nula poprvé, respektive nikdo nemůže o nic přijít, když předchozí přesun ducha a duše Bohyně, a dokonce i přesun ducha a duše určité části Týmu do Nového Vesmíru, se sice již z hlediska hrubohmotného světa odehrál, ale vzhledem k tomu, že se tak stalo na úrovních založených nečasově a neprostorově, nehraje přepočet na lineární časové měřítko žádnou roli.

Mezi faktem, že Janička na území Nového Vesmíru z jeho vlastního pohledu již funguje, kdežto viděno optikou planety Nula k tomu teprve dojde, není v aspektu prvotního zažívání nového života v pozitivním stavu žádný rozpor, jelikož – jak už bylo poznamenáno – v okamžiku, kdy se fyzické převibrování stane z pohledu planety Nula projevenou skutečností, sjednotí se v této záležitosti časová osa planety Nula s časovou osou i nečasovým kruhem Nového Vesmíru. K tomuto sjednocení dojde v pojednávaném aspektu obousměrně, tudíž Moje ženské Já bude všechny zkušenosti v Novém Vesmíru zažívat poprvé, přestože je načerpává v samotném Novém Vesmíru už „dávno“; stejně jako poprvé vstoupí do zóny vymístění i Pravého Stvoření v podobě celistvé bytosti, ačkoliv z pozice nového cyklu času se tak děje už „dlouhý“ čas i nečas. Kromě toho k tomuto vstupování dochází i z pozice vybraných sfér v negativním i pozitivním stavu, kde se Janička s Týmem Boží Rodiny angažuje, zatímco v naprosté většině oblastí Multivesmíru k tomu teprve dojde, dívá-li se na to někdo optikou zainteresovaných domén ve starém cyklu času i pohledem planety Nula.

Vzhledem ke specifické funkční dynamice nového cyklu času platí, že pro příslušníky Nového Vesmíru je angažmá Janičky ve jsoucnu a bytí a pseudo-jsoucnu a pseudo-bytí vždy v takovém stadiu, které zrovna odpovídá charakteru a potřebám duchovní práce obyvatel nového cyklu času při jejich pomoci sentientním entitám v příslušných oblastech Stvoření. Specifická funkční dynamika Nového Vesmíru umožňuje členům nové nebeské společnosti vnímat řadu dějů, odehrávajících se v jejich vlastní doméně či mimo ni, v jediný okamžik simultánně a synchronně na všech třech úrovních, aniž by mezi jednotlivými existenčními stupni vznikala nějaká prodleva, jak je tomu v okolním Stvoření ve starém cyklu času. Souvisí to s tím, že v Novém Vesmíru již není přítomna oddělenost jednotlivých dimenzí. Duchovní, duševní i fyzická úroveň těchto dimenzí je mezi sebou provázána daleko více, přičemž jednotlivé existenční stupně se v Novém Vesmíru vzájemně úzce prolínají, aniž by tím byla porušena jejich vlastní svébytnost a jedinečnost.

Pro akt převibrování Janičky lze použít synonymum „vzkříšení“, pro její dočasnou fúzi s absolutním Božstvím, jež na převibrování okamžitě navazuje, lze zase použít termín „(dočasné) nanebevstoupení“. To, že převibrování Bohyně – jejího ducha, duše i těla – fakticky znamená vzkříšení těchto jednotlivých složek Mého ženského Já, a nanebevstoupení se rovná krátkodobému splynutí těchto částí s Mým absolutnem, sděluji tímto způsobem poprvé. Poté, co byly vzkříšené/převibrované podstaty Janičky učiněny součástí Nového Vesmíru, připravují se v něm na vzkříšení/převibrování hrubohmotného těla, které bude stejně jako duch a duše podrobeno dočasnému nanebevstoupení/fúzi. K přechodnému nanebevstoupení ducha a duše Janičky došlo z hlediska pozemského lineárního času ve dnech, kdy bezprostředně před tímto krokem došlo k jejich vzkříšení, tedy 1. a 9. dubna 2018, zatímco z pozice Nového Vesmíru a vybraných oblastí v Multivesmíru se tak stalo v jiném čase i nečase. Ke vzkříšení fyzického těla a k jeho nanebevstoupení teprve dojde, dívá-li se na to někdo optikou planety Nula, kdežto pro Nový Vesmír a určité sféry Stvoření platí totéž, co jsem uvedl v předchozím souvětí.

Zatímco dočasnému splynutí s absolutnem se nehmotné, tj. věčné složky Janiččiny bytostné podstaty podrobily ve své celistvosti, u fyzického těla nastane při tomto aktu jiná situace. Vzhledem ke zvýšení vibrací během vzkříšení hrubohmotné schránky se její stavební struktura rozplyne. Teprve poté budou jednotlivé tělesné elementy po svém očištění zahrnuty do absolutního stavu, kde projdou restrukturalizací, aby z nich bylo utvořeno dokonalé a univerzální tělo, jež bude adaptovatelné při cestách Stvořením na jakékoliv podmínky stejně, jako jim bude, respektive už je přizpůsobitelný Boží duch a také duše. Moje ženské Já obdrží tento tělesný duplikát poté, co se po krátkodobé fúzi s absolutnem opětovně vydělí z Mého lůna, aby mohla Janička jako relativní bytost pokračovat v plnění poslání až do samotné eliminace negativního stavu. K fúzi Božího ducha a duše s absolutnem z hlediska planety Nula sice již došlo a k jejich ukotvení v Novém Vesmíru a ke vstupu do příslušných oblastí Multivesmíru taktéž, nicméně i zde platí, že něco takového se odehrálo v nečasoprostorovém kontinuu. Proto až Janička převibruje z planety Nula fyzicky, nanebevstoupení všech třech jejích složek bytostné podstaty se pro ni bude odehrávat poprvé, přestože se tak stalo již „dávno“ nebo už „dříve“, přičemž fúzi s absolutnem se v jeden moment souběžně podrobí duch, duše i tělo, a to navzdory tomu, že z hlediska planety Nula k tomuto krátkodobému splynutí a opětovnému vydělení se z Božího lůna došlo již několik let předtím, než nastane den fyzického vzkříšení, tedy převibrování hrubohmotného schránky Mojí přímé inkarnace.

Planeta Nula je, stejně jako každé kosmické těleso a potažmo celý Multivesmír, rozvrstvena do jednotlivých dimenzí, k nimž náleží duchovní, zprostředkující a přírodní světy, existenční stupně, které umožňují činnost stavu, procesu a zevní manifestace Stvoření. Každý z těchto světů je v rámci příslušné dimenze rozčleněn ještě do několika vibračních pásů, v nichž žijí jednotlivá těla určité sentientní entity. Například součástí přírodního světa je kromě fyzické reality také éterický, astrální a mentální vibrační pás, obývaný příslušnými druhy těl, které jsou přímo vázané na fyzické tělo. V případě smrti takového těla umírá s časovým odstupem i tělo éterické, astrální a mentální. Zprostředkující svět naproti tomu obsahuje kromě samotné duševní roviny také karmický a intuitivní pás, duchovní svět zase obsahuje nebeskou a kéterickou složku. K duchu a duši jsou proto přičleněna další těla v podobě věčných složek bytosti, která s vyčerpáním pobytu fyzického těla a jeho dalších součástí v přírodním světě neumírají či nezanikají.

Janiččin duch, duše a fyzické tělo včetně ostatních věčných i dočasných složek Mojí přímé inkarnace byly během pobytu Bohyně na místě aktivace negativního stavu ukotveny po většinu jejího pozemského života ve třetí dimenzi duchovního, intermediálního a přírodního světa planety Nula. V zájmu záchrany celého Stvoření bylo nutno snížit se na tu nejomezenější úroveň nejen v přírodní/fyzické sféře, ale i v dimenzi nehmotné. Působení Mého ženského Já se v prvních etapách Mého Druhého příchodu omezilo ve všech třech existenčních rovinách výhradně na planetu Nula za tím účelem, aby se vytvořily potřebné základy pro následující body překročení. Působení Janičky mělo tedy pouze lokální charakter, v důsledku čehož nemohla jako duch, duše a tělo (se všemi ostatními složkami bytosti) působit jinde v zóně vymístění a Pravém Stvoření. Tato vázanost na třetí dimenzi planety Nula probíhala z pohledu fyzického stupně hrubohmotného světa od roku 1957, kdy jsem mezi pozemšťany přišel/přišla jako žena, a pro Mého dočasně relativního ducha a duši byla ukončena dne 23., respektive 28. září roku 2017. Tehdy došlo k duchovnímu a duševnímu ukřižování Bohyně v souvislosti s tzv. „znamením na nebi“ (více k „znamení na nebi“ viz 8. kapitola Doplnění Nového Zjevení Pána Ježíše Krista Boží Rodiny) a v souvislosti se 14. výročím zhmotnění Boha na Pražském hradě. V těchto dnech Můj dočasně relativní Boží duch se svou duší vstoupil do hlubších dimenzí duchovního a intermediálního světa planetární bytosti Gaia, nazývané ve třetí dimenzi planeta Nula. Nehmotné podstaty Bohyně prošly až do mínus dvanácté dimenze, kde působily do splnění svého úkolu v dubnu 2018 (v přepočtu na pozemský čas), kdy došlo první den zmíněného měsíce ke vzkříšení/převibrování Janiččina ducha, načež devátý den podstoupila totéž i její duše. Ve zmíněných termínech se nehmotné podstaty Bohyně přesunuly na domovskou základnu do Nového Vesmíru, odkud mohou v potřebných oblastech Stvoření – v zóně vymístění mimo planetu Gaia a v pozitivním stavu starého cyklu času – působit již multidimenzionálně. Zde je nutné podotknout, že planetární bytost Gaia byla v roce 2019 vyměněna za svou kopii zfabrikovanou Datasystémem, aby negativní stav mohl snáze převzít otěže moci nad lidstvem, proto když v tomto Sdělení kvůli zjednodušení hovořím o planetě Gaia, mám tím na mysli Anti-Gaiu.

Fyzické tělo Mojí přímé inkarnace se vázanosti na třetí dimenzi v přírodním světě zbaví z pohledu planety Nula v okamžik svého vlastního vzkříšení, kdy bude z jeho očištěných elementů sestaveno tělo nové, disponující obdobně jako duch a duše schopností cestovat do kterékoliv oblasti starého i nového cyklu času jsoucna a bytí a pseudo-jsoucna a pseudo-bytí. Jak už bylo jinými slovy uvedeno výše, viděno optikou Nového Vesmíru či některých sfér zóny vymístění i Pravého Stvoření působí Janička v určitých oblastech jsoucna a bytí a pseudo-jsoucna a pseudo-bytí již „dávno“ nebo už „nějaký čas/nečas“, kdežto pro příslušníky mnoha jiných oblastí se tak ještě ani zdaleka nestalo, nebo se tak stalo pouze na duchovní, případně i na duševní úrovni. Skutečnost, že Bohyně do převážné většiny Multivesmíru ještě nevstoupila a obrovská část sentientních entit ji doposud nepoznala, neznamená, že těmto bytostem něco uniká, lidově řečeno že jim „ujíždí vlak“. Každý se seznámí s Mojí Novou a Nejnovější Přirozeností za správných okolností v pravý čas a nečas, až na to bude dotyčný jedinec připraven v souladu s plánem své duše a v souvislosti se svobodným rozhodnutím přijmout Mě do svého srdce. Komukoliv, kdo projeví touhu vpustit pravou Lásku a Pravdu do svého nitra a duchovně na sobě pracovat, se naskýtá možnost opustit zónu vymístění a odejít do limba. I kdyby byla mezi miliardou nepřipravených sentientních entit, obývajících určité oblasti zóny vymístění, kam jsem jako Bohyně ještě nevstoupil/a, jediná bytost připravená na zesílenou Boží přítomnost, Moje Prozřetelnost takového nositele života vyhledá a vytvoří mu v souladu s jeho rozhodnutím podmínky k odchodu do Mé hřejivé náruče. Takovéto sentientní entity se stávají průkopníky, dávající příklad těm, kteří budou následovat po nich.

Nabytí multidimenzionálních schopností, díky nimž bude moci Janička cestovat a pobývat kdekoliv ve Stvoření, přestože bude do konce cyklu času stále relativní bytostí, je přímo spjato s dočasným nanebevstoupením/fúzí všech tří základních složek Bohyně, kdy nakrátko splyne s absolutnem a opětovně se z něj vydělí. V zásadě stejnou schopnost budou mít (z pohledu nového cyklu času již mají) i členové Nového Vesmíru, přestože oni fúzí s absolutnem neprojdou. Univerzální multidimenzinalitou budou disponovat (disponují) stejně jako Janička proto, že i do jejich ducha, duše a těla budou (jsou) inkorporovány oživující prvky vyšlé z lůna Nejnovější Boží Přirozenosti, která ve svém přípravném módu už přímo napájí a řídí Nový Vesmír.

Jak už bylo jinou formou v tomto Sdělení uvedeno, fyzické vzkříšení/převibrování těla Bohyně a jeho nahrazení dokonalým duplikátem je krokem vůbec nejrozhodnějším a majícím na celé jsoucno a bytí a pseudo-jsoucno a pseudo-bytí nebývalý dopad, neboť bude uskutečněno z té nejzevnější existenční pozice Stvoření, z planety Nula, na níž byl počat a kde také bude jednou ukončen negativní stav. Vzhledem k tomu, že hmotná sféra planety Nula je středobodem starého cyklu času, fyzické vzkříšení Mojí přímé inkarnace z místa pro Multivesmír tak významného, navíc uskutečněné způsobem, který zde ještě nikdy nebyl, tedy bez prožitku nezvratné smrti starého těla, a následné nanebevstoupení tohoto těla, či přesněji jeho elementů, ovlivní Stvoření nebývalým způsobem. Kromě mnoha jiného tak bude dosaženo komplexního propojení nebe se zemí. Tím, že se tato skutečnost stane platnou z pozice planety Nula, veškeré Stvoření se v pozitivním slova smyslu otřese v základech. Důsledky změn nastalých na planetě Nula budou vnímány a pociťovány obyvateli jednotlivých sfér Multivesmíru v takovém čase i nečase a za takových okolností, které pro danou oblast Stvoření budou v plánu. Od okamžiku plného spuštění Mise Boží Rodiny z Nové Země už nic nebude stejné jako dřív, protože změny v souvislosti s fyzickým přemístěním Janičky do Nového Vesmíru se nějakým způsobem simultánně a synchronně dotknou na globální úrovni celého jsoucna a bytí a pseudo-jsoucna a pseudo-bytí, nehledě na to, že v praxi budou nastalé změny zachycovány obyvateli jednotlivých sfér postupně, a to způsobem, aby nikomu nezpůsobily duchovní újmu.

Pokud by zůstalo pouze u duchovního a duševního propojení nebe se zemí, nemohlo by dojít k plnému zahájení Mise Boží Rodiny z Nové Země a k efektivnímu pokračování procesu eliminace stavu zel a nepravd, do něhož je potřeba zahrnout právě i úroveň fyzickou, které by nemohlo být dosaženo, pokud by se neuskutečnilo vedle převibrování duchovního a duševního i to fyzické. Jen tak se mimo jiné otevře cesta k očištění elementů Janiččina hrubohmotného těla při dočasné fúzi, díky čemuž bude mít přítomnost Bohyně kdekoliv v Multivesmíru všeobsažný, globální dosah. Takovým dosahem je možné disponovat jedině po vzkříšení a po dočasném nanebevstoupení těla coby finálního produktu negativního stavu, které samo o sobě přestane existovat, zatímco jeho stavební prvky budou, jak bylo už vícekrát řečeno, podrobeny dokonalé očistě v Mém lůně. Znovusestavení restrukturalizovaných elementů, z nichž bude utvořeno nové tělo, v němž nebude přítomno cokoliv z antivesmíru, otevře Mojí ženě cestu k nerušenému vstupování do sféry negativního stavu za účelem pomoci připraveným sentientním entitám, aniž by to komukoliv nějak ublížilo vlivem jeho duchovní zátěže.

Vzkříšení/převibrování a nanebevstoupení/fúze feminní podstaty Pána Ježíše Krista Boží Rodiny bude znamenat po tom, co stejným procesem prošel Ježíš, už druhé vítězství života a Lásky nad smrtí a pomíjivými zly a nepravdami. Toto vítězství, uskutečněné protentokrát Boží ženou v zájmu zachování rovnováhy obou principů, může být dosaženo jedině tak, že nevěčná součást Mojí přímé inkarnace – hrubohmotné tělo – projde poté, co bylo Božství kdysi učiněno lidským, opětovným zbožštěním. Tím se nové tělo, žádným způsobem již nepodléhající negativnímu stavu, uvede do plného souladu se svou Božskou duší a Božským duchem. Tyto nesmrtelné součásti Bohyně do sebe nikdy nepřijaly – na rozdíl hrubohmotného těla – byť jediný prvek antivesmíru, přestože byly po určitou „dobu“ ukotvené na jeho území. Je tomu tak v důsledku rozdílného charakteru, jímž jsou nesmrtelné složky Bohyně oproti její dočasné fyzické schránce tvořené. Ačkoliv bylo hrubohmotné tělo sestaveno z prvků negativního stavu, aby v něm mohlo fungovat, neznamená to, že by už před svým převibrováním a nanebevstoupením nebyla typicky lidská tělesná schránka Janičky Božská. Je Božská proto, že je naplněna Boží duší a Božím duchem, nicméně Božskou sama o sobě se tělesná schránka může stát jedině tehdy, když její stará podoba projde během převibrování dokonalou očistou a následným splynutím jejích stavebních prvků s absolutnem, z něhož se následně vydělí nová relativní fyzická podoba Mojí ženy. Nehmotné součásti Boží bytosti naproti tomu během svého převibrování a nanebevstoupení nemusely projít restrukturalizací tak specifickým způsobem, jako jím při vzkříšení a fúzi projde tělo, jelikož na rozdíl od něj tyto podstaty nebyly a nejsou tvořené prvky antivesmíru.

K prvnímu vítězství života nad smrtí došlo během vzkříšení/převibrování umučeného těla Ježíše, Mojí první přímé inkarnace, jehož hrubohmotná schránka se zvýšením vibrací rozplynula z pohledu fyzické reality třetí den po ukřižování. Poté jsem se ještě čtyřicet dnů ukazoval svým blízkým v tělesném duplikátu, abych učedníkům, přátelům a lidem s otevírajícím se srdcem poskytl tehdy nezbytný vnější důkaz svého Božství a zároveň abych v realitě planety Nula dokončil všechny potřebné kroky předcházející samotnému aktu dočasného nanebevstoupení/fúze, po čemž jsem se ve formě Ježíše stáhl z reality hrubohmotného světa již definitivně, abych pokračoval v plnění svého poslání v zóně vymístění.

Zatímco mezi Ježíšovým vzkříšením, tedy převibrováním umučeného těla, a jeho nanebevstoupením, tedy dočasným splynutím Božího ducha, duše a očištěných tělesných elementů s absolutním Božstvím, uplynulo z hlediska pozemského lineárního času čtyřicet dnů, v případě Janičky bude vzkříšení/převibrování jejího těla souběžné s nanebevstoupením/fúzí tělesných elementů s absolutnem. Duch a duše Bohyně podstoupí tuto fúzi ve stejný nečasový okamžik jako to tělo (respektive jeho tělesné elementy), přestože například z hlediska pozemského času má Janiččin duch a duše tento akt již za sebou.

Než se Ježíš čtyřicátý den po svém vzkříšení/převibrování podrobil krátkodobé fúzi, během přechodného období působil mezi blízkými ve fyzickém těle tvořeném prvky páté dimenze Pravého Stvoření starého cyklu času, které dočasně snížilo své vibrace, aby bylo vnímatelné lidskými smysly ve třetí dimenzi hrubohmotného světa. Mezi planetou Nula a Pravým Stvořením tehdy ještě neexistovala ochranná membrána. Díky tomu měly bytosti obývající zejména nižší stupně pozitivního stavu relativně snadný přístup do duchovních, intermediálních i přírodních světů planety Nula ve třetí dimenzi. Hlouběji do zóny vymístění bytosti z pozitivního stavu volný přístup neměly a nemohly v její doméně pobývat, pokud se samy neztotožnily se zly a nepravdami. Pro sentientní entity z pekel zase neexistovala cesta z pekel ven v podobě opětovného začlenění se do Pravého Stvoření, kam sice mohly do určité míry podnikat své negativní výpady, možnost stát se čistým a nezatíženým jedincem schopným znovu se trvale uchytit v pozitivním stavu ovšem nebyla tehdy pro příslušníky antivesmíru na pořadu dne.

Teprve v souvislostí s misí Ježíše v peklech mohly připravené bytosti začít zónu vymístění opouštět prostřednictvím přijetí daru spásy. Členům pozitivního stavu se zase zpřístupnila možnost působit na území antivesmíru za účelem pomoci padlým sentientním entitám, aniž by se tito Mí vyslanci museli vzdát své niterné láskyplnosti. Zmíněná membrána mezi Pravým Stvořením a pekly byla v souvislosti s duchovní prací vykonávanou Ježíšem v peklech po jeho permanentním odchodu z planety Nula utvořena proto, aby stav zel a nepravd nemohl pokračovat se zamořováním nebeských světů. To s sebou přineslo kromě jiného dvě zásadní věci.

Za prvé, členové pekel již nemohli podnikat své negativně motivované výpady do pozitivního stavu a možnost jejich volného působení ve fyzické realitě planety Nula neinkarnačním způsobem byla do podstatné míry omezena, nikoliv ale zrušena, aby mohlo naplňování užitečnosti negativního stavu zdárně pokračovat. Úplně zrušena byla jen pro Pseudotvůrce a jim podobné entity v souvislosti s jejich separováním od vládnoucích pozic.

Za druhé, po ustanovení ochranné membrány už nemohlo docházet k volnému, tj. neinkarnačnímu objevování se ve fyzické realitě planety Nula ani ze strany příslušníků Pravého Stvoření, protože ačkoliv planeta Nula byla (a zatím stále je) na vskutku nulové duchovní pozici, sama o sobě se nachází v zóně vymístění. Přestože jde pouze o okraj pekel, vlivem tohoto faktu spadá planeta Nula již do domény negativního stavu, kvůli čemuž už od začátku, co se třetí dimenze vzpomínané planety stala Nulou, inklinuje ve svém existenčním příběhu se svými obyvateli více k temnotě nežli ke světlu. Aby bylo zabráněno další kontaminaci Pravého Stvoření, přímý vstup na planetu Nula bez předchozí inkarnace byl příslušníkům pozitivního stavu v souvislosti s ochrannou membránou mezi kladným a záporným stavem odepřen.

Možnost vstupovat na planetu Nula prostřednictvím inkarnace do lidského těla byla pro bytosti z obou stavů Multivesmíru naproti tomu ponechána bez zásadních změn až do roku 1987. Po tomto roce se sentientní entity z pozitivního stavu vtělují do lidských těl jen v naprostých výjimkách, zatímco příslušníci pekel mají brány na planetu Nula skrze inkarnaci doširoka otevřené, aby se negativní stav mohl projevit v hrubohmotné realitě až do krajnosti, po čemž bude permanentně odstraněn.

Vzhledem k tomu, že Moje ženská podstata nebude fyzicky usmrcena, jak tomu bylo u Ježíše, tělesná schránka Janičky bude vzkříšena/převibruje bez zastavení životních funkcí. Fyzický obal Ježíše bylo naproti tomu potřeba připravovat tři pozemské dny na jeho vyjmutí ze třetí dimenze prostřednictvím zvýšení vibrací, načež se jeho stavební prvky po čtyřiceti pozemských dnech mohly podrobit nanebevstoupení/fúzi s absolutnem.

Ježíšův duch a duše vstoupily do zóny vymístění po duchovním a duševním ukřižování. K prvně jmenovanému ukřižování došlo po skončení tzv. Poslední večeře, kdy se Jidáš oddělil od kolektivu ostatních učedníků a zradil Ježíše za třicet stříbrných, čímž vytvořil okolnosti pro jeho následné zatčení římskými vojáky, k němuž došlo o několik hodin později v Getsemanské zahradě. Zde Jidáš políbil Ježíše, čímž dal vojákům na srozuměnou, koho mají zatknout. Ještě předtím, než k příchodu Jidáše a vojáků vůbec došlo, Ježíš podstoupil při komunikaci se svým vyšším Já duševní ukřižování, o němž bude řeč dále v tomto Sdělení.

Ježíšův duch vstoupil se svou duší po ukřižování těchto nehmotných podstat do duchovního a intermediálního světa antivesmíru v rámci planetární bytosti Gaia, a to na místo, kde se tehdy nacházelo hlavní zázemí vládnoucích složek negativního stavu – Pseudotvůrců. Jednalo se o nejnižší (z pohledu pekel o nejvyšší) mínus dvanáctou dimenzi Gaii, kam jsem mohl po zážitku tělesné smrti vstoupit i v rámci přírodního těla éterického, astrálního a mentálního, které ještě nějaký čas fungovaly po smrti fyzického těla. Pseudotvůrce jsem pak na všech třech úrovních separoval od jejich dosavadních pozic, ze kterých byli do té chvíle schopni ovládat svá pekla a planetu, na níž se zrodilo prvotní zlo. Splnění Ježíšova úkolu v peklech si z hlediska pozemského času vyžádalo tři dny pro jeho přírodní těla (počítaje v to i samotný den smrti na kříži), jeho duch a duše se v přepočtu na měřítka planety Nula pohybovaly v nečasových(!) sférách pekel o několik hodin déle.

Při separování vládnoucích entit od dosavadních mocenských pozic tedy Ježíšův v podobě svého ducha a duše působil společně se svými dalšími jemnohmotnými těly v těch největších temnotách. Po splnění svého úkolu podstoupil Ježíš duchovní, duševní a fyzické vzkříšení/převibrování do Pravého Stvoření. Prudkým zvýšením vibrací tudíž došlo k přesunu všech částí jeho bytostné podstaty do duchovního, intermediálního a přírodního světa planety Gaia, tentokrát do její páté dimenze, umístěné v pozitivním stavu starého cyklu času, která nejlépe umožňovala Mému mužskému Já opětovný vstup do třetí dimenze – na planetu Nula.

Jak je z předchozích slov patrné, souběžně s převibrováním Ježíšova ducha, duše a rovněž éterického, astrálního a mentálního těla podstoupilo stejný proces i umučené fyzické tělo. Fyzické tělo bylo třetí den po ukřižování ze třetí dimenze planety Nula vyňato, aby se jeho stavební elementy připravily na své nanebevstoupení čtyřicet dnů poté. Část těchto elementů byla ještě před svou fúzí použita ke zformování Ježíšova fyzického těla v podobě duplikátu, tvořeného prvky přírodního světa Gaii v páté dimenze Pravého Stvoření. Z jeho domény vstoupil Ježíš snížením vibrací opětovně do třetí dimenze přírodního světa Gaii, tedy na planetu Nula. Tento opětovný vstup lze označit za proces zmrtvýchvstání. Souběžně s tím tak učinil i jeho duch a duše, a to opětovným vstupem do duchovního a intermediálního světa třetí dimenze, kterého mohlo být dosaženo znovu proto, že tento vstup se neodehrál prostřednictvím tehdy již završené inkarnace v hrubohmotném těle na planetě Nula. Duchovní zákony o nemožnosti reinkarnace tak byly i v tomto případě zachovány.

Ježíšovy nehmotné podstaty vstoupily do třetí dimenze duchovního a intermediálního světa planety Nula z pozice páté dimenze duchovního a intermediálního světa planety Gaia, kam se předtím přesunuly během vzkříšení/převibrování z nejnižších (nejvyšších) dimenzí duchovního a intermediálního světa Gaii v zóně vymístění. Během čtyřicetidenního pobytu na planetě Nula jsem v rámci nejzevnějšího stupně Stvoření, na místě aktivace negativního stavu, osobně demonstroval vítězství života a Lásky nad smrtí a nenávistí a dokončil jsem všechny potřebné úkoly související s Mým předchozím působením v hrubohmotném světě. Do svého definitivního odchodu z planety Nula jsem se v duplikátu pohyboval mezi svými nejbližšími, komunikoval s nimi a povzbuzoval jsem je do další fáze jejich pozemského působení.

Přestože se na Ježíšův duplikát nevztahovala omezení uvalená na typická lidská těla, se svými přáteli jsem na důkaz sounáležitosti například konzumoval potraviny a ulehával s nimi v noci ke spánku. Čtyřicátý den prošel Ježíš na úrovni svého ducha, duše a fyzického těla procesem nanebevstoupení. K odloučení Mojí první přímé inkarnace od planety Nula došlo prostřednictvím vyzvednutí na kosmické plavidlo vesmírných přátel, jejichž loď byla ukrytá v oblaku páry. Odchodu z hrubohmotné reality jsem mohl docílit i bez této pomoci, nicméně bylo duchovně vhodné a žádoucí zapojit do tohoto procesu na všech třech úrovních relativní bytosti z řad vesmírných lidí, kteří v tomto případě patřili mezi první vlnu sentientních entit odešlých do právě otevřeného utvářejícího se limba. Jakmile byl Ježíš přenesen z planety Nula do Pravého Stvoření, posádka hvězdného plavidla, původem z antivesmíru, se po předchozím osobním seznámení s milujícím Bohem Lásky, Moudrosti, Soucitu a Odpuštění odebrala do neutrálního stavu, kam začaly za účelem duchovního dočištění odcházet i první bytosti z pozitivního stavu starého cyklu času. Vyzdvižení do nebe bylo uskutečněno i proto, aby se zainteresovaným poskytl zevní důkaz Mého Božství, na základě čehož si tento fakt mohli při použití svobodné vůle zvnitřnit. Jak je vám obecně známo, před dvěma tisíci lety probíhal První příchod Nejvyššího, později Pána Ježíše Krista zvenčí do nitra, na rozdíl od současné doby, kdy je tomu přesně naopak.

Po přenesení Ježíše do Pravého Stvoření už nic nebránilo uskutečnění nanebevstoupení ve smyslu prozatím dočasné fúze Ježíšova ducha, duše a fyzického těla (včetně těl přidružených) s absolutnem Nejvyššího. Poté, co po tomto aktu došlo k jeho vydělení se zpět do relativního jsoucna a bytí, stal se Boží bytostí mající možnost cestovat v Multivesmíru bez omezení negativním stavem, do nějž vstoupil tentokrát již s nově nabytou schopností multidimenzionálního působení, která se týkala i jeho duchovní práce v rámci Pravého Stvoření. Ježíšovým krátkodobým splynutím s absolutnem Nejvyššího byl vytvořen základ pro pozdější plné dozrání Nové Přirozenosti „Pán Ježíš Kristus“, jejíž platnost byla na celý Multivesmír rozšířena při dosažení věčné fúze Mojí první přímé inkarnace s Boží povšechností. K tomu došlo z pozemského hlediska před Vánoci roku 1987. Informace o této Přirozenosti jsem předával osobně jako Ježíš v obou stavech Stvoření po celých téměř dva tisíce let, které mezitím uplynuly na planetě Nula, zatímco v jiných sférách uplynulo přesně takové množství času i nečasu, které vyplývalo z podstaty dané oblasti. Zatímco Ježíš působil jako dočasně relativní Bůh na neustále rostoucím množství míst Stvoření a osobně interagoval s připravenými sentientními entitami, jakožto absolutní Bůh – tehdy ještě Nejvyšší, avšak již se zárodky budoucí Nové Přirozenosti – jsem od okamžiku dočasné fúze Ježíše mohl využívat jeho mužskou podobu i pro své zjevování se před bytostmi z pozice absolutního Nejvyššího, a to na jakémkoliv potřebném místě ve jsoucnu a bytí a pseudo-jsoucnu a pseudo-bytí nezávisle na působení Mojí přímé inkarnace.

Během přechodné fúze Mojí ženské podstaty s Přirozeností „Pán Ježíš Kristus“ bude vytvořen základ pro plné dozrání Nejnovější Přirozenosti „Pán Ježíš Kristus Boží Rodina“, která bude rozšířena na celé Stvoření v okamžiku permanentního splynutí Janičky a dvou dalších přímých Božích inkarnací – našich dětí – s absolutnem při samotném dovršení starého cyklu času, kdy bude negativní stav zcela eliminován a veškeré jsoucno a bytí bude zahaleno do plnosti života pozitivního stavu. Charakter Nového Vesmíru, fungujícího již nyní na bázi Nejnovější Přirozenosti, umožní Mně, absolutnímu Bohu, a Janičce, dočasně relativní Bohyni, založení Boží Rodiny a z toho vyplývající inkarnaci našich dvojčat do lidských těl, kdy budeme již jako kompletní Pán Ježíš Kristus Boží Rodina žít mezi obyvateli Nové Země a zároveň přicházet do styku se stále rostoucím množstvím sentientních entit ve všech dimenzích Multivesmíru. Po spuštění následujícího cyklu času, rozšířeného z lokální úrovně Nového Vesmíru do celého univerza, nezůstane jediné bytosti, která by nepoznala, kým ve své úplnosti jsem.

Skutečnost, že Moje mužské Já již prošlo věčným splynutím s absolutnem, zatímco Janička a naše děti zůstanou relativními jednotkami až do završení Mise Boží Rodiny, nebude nikterak limitovat podstatu milostného vztahu, jaký budu s Janičkou udržovat. Jako Pán Ježíš Kristus Boží Rodina ve smyslu muže sice již nedisponuji relativní mužskou inkarnací (pomiňme nyní budoucí chlapeckou inkarnaci na Nové Zemi), avšak vpojení Ježíšova očištěného lidství do Boží povšechnosti umožňuje Mému absolutnímu duchu, respektive Mé absolutní duši pobývat ve fyzickém těle v rámci relativní struktury Multivesmíru, aniž by tato struktura čelila nepřiměřenému vyzařování absolutních energií Lásky, jejíž intenzita by měla pro sentientní entity včetně Mého dočasně relativního ženského Já zničující důsledek. Právě skrze fúzi všech tří složek původně relativní Božské inkarnace jsem mohl nabýt nejen konkrétní lidské či jiné podoby tak, aby se Mnou bytosti mohly udržovat osobnější vztah, ale zároveň to Mému absolutnímu duchu, potažmo Mé absolutní duši umožnilo, aby se tato Má nehmotná podstata mohla v konkrétní podobě objevovat na území duchovních a duševních světů relativního Multivesmíru a zároveň abych se v konkrétní podobě mohl manifestovat před členy univerza i v doméně přírodní úrovně Stvoření. Od chvíle, kdy se Moje původně relativní stvořená mužská inkarnace sjednotila s Mým nestvořeným absolutnem, tedy mohu jako absolutní duch, duše a tělo osobně působit a interagovat s bytostmi na kterémkoliv místě Stvoření.

Mužskou podobu jsem jako absolutní mohl před sentientními entitami používat ve skutečnosti již od okamžiku dočasné fúze Ježíše se svým vyšším Já, přestože Ježíš zůstával sám o sobě relativní bytostí až do věčného splynutí se Mnou. K prvnímu i druhému typu nanebevstoupení totiž došlo mimo prostor a čas, díky čemuž jsem mohl v konkrétní podobě před bytostmi vystupovat už dlouho předtím, než se věčná fúze stala roku 1987 (z pozemského hlediska) dokonaným aktem. Stejně tak tomu je i v případě Janičky, jejíž konkrétní ženskou duchovní a duševní (z pozemského úhlu pohledu zatím ne fyzickou) podobu mohu používat jako absolutní Pán Ježíš Kristus kdekoliv v Multivesmíru už nyní, tedy poté, co došlo k dočasné fúzi jejího ducha a duše. Vedle toho vstupuji na potřebná místa ve Stvoření i jako dočasně relativní Bohyně, a to v podobě svého dočasně relativního Božího ducha a duše, které mají přechodnou fúzi z pozemského hlediska již za sebou (duben 2018). V podobě celistvé Boží bytosti, tedy při zapojení fyzického těla, se z pohledu planety Nula budu ve Stvoření osobně objevovat jako feminní absolutní Pán Ježíš Kristus poté, co projde Janička přechodným nanebevstoupením na hmotné úrovni. Od té chvíle se na potřebných místech Multivesmíru bude objevovat ve fyzickém těle i Moje dočasně relativní podstata, využívajíce při tom svou multidimenzionalitu, kterou už nyní – viděnou optikou planety Nula – zakouší její duch a duše.

Charakter Boží Přirozenosti, dosažený po přechodném i věčném splynutí Ježíše a z časového plus nečasového hlediska dosažený rovněž po dočasném i permanentním splynutí Janičky se Mnou, zajišťuje, že absolutní Láska je prostřednictvím konkrétní manifestace Mého absolutního ducha, absolutní duše a absolutního těla, působícího v konkrétní podobě v relativních světech Multivesmíru, převedena do relativní kondice, odpovídající aktuálnímu rozpoložení a duchovnímu stupni vývoje určité sentientní entity, před níž se takto zjevuji. Samotný Můj konkrétní čili osobní projev je tedy zrelativizován, to však Božímu duchu, duši a tělu nezabraňuje, aby tyto složky Mého Já zůstaly ve svém obsahu samy o sobě absolutními i přes jejich manifestaci na území relativního Stvoření. Vedle toho zde máme ještě činně působící relativní podstatu Pána Ježíše Krista Boží Rodiny, která žije, působí, pracuje, jedná a koná na potřebných místech Multivesmíru v naprosté a ničím nenarušitelné shodě s absolutním Pánem Ježíšem Kristem, využívající ze svého absolutního hlediska při interakci se sentientními entitami vedle mužské podoby i podobu ženskou (byť v rámci feminního zjevu se tak zatím děje v menším množství případů). Rozdíl mezi absolutní/m a relativní/m Pánem Ježíšem Kristem je mimo jiné například ten, že zatímco prvně jmenovaný/á složka Boha/Bohyně se může objevit simultánně a synchronně v bilionech duchovních, duševních a fyzických podob naráz ve všech dimenzích Stvoření, druhý/á jmenovaný/á tak učinit i přes svou multidimenzionalitu nemůže, ačkoliv i v tomto případě se může Jeho/Její inkarnace objevit na mnoha místech duchovních, intermediálních a přírodních světů naráz a prostupovat četnými časoprostorovými i nečasoprostorovými kontinui univerza.

Původně relativní Boží duch, duše a tělo nakonec všech čtyř Mých přímých inkarnací splyne s absolutnem v jedno a stane se jeho integrální součástí. Díky tomu už nikdy nebudu pro své dcery a syny „pouze“ všudypřítomnou energií, jež může a bude moci na základě fúzí nabývat jakýchkoliv osobních podob. Jako absolutní Bůh/Bohyně totiž mohu svůj zjev přizpůsobit sentientním entitám tak, jak je to žádané. Moje lidská podoba je sice univerzální, avšak když je to potřeba, mohu a budu moci použít podobu i zcela jinou, odpovídající specifickému zjevu určité civilizace nebo okruhu bytostí obývajících svou část Stvoření. Vedle Mého osobního objevování se na duchovní, duševní a fyzické úrovni bude pokračovat i Moje věčná manifestace prostřednictvím stvořených, věčně relativních sentientních entit, které jsem obdařil samostatným životem, abychom společně rozvíjeli a zušlechťovali naše společné dílo – Multivesmír, založený na čistě pozitivním způsobu existence.

V samotném milostném i jakémkoliv jiném vztahu mezi Mým absolutním mužským projevem a Mým dočasně relativním ženským projevem musí proudit zrelativizované energie Lásky, jinak by Janička nebyla schopna něco takového unést. Ze své nestvořené pozice Pána Ježíše Krista Boží Rodiny, a tudíž i z pozice své absolutní osobní manifestace působící v relativním stavu Multivesmíru na jednom či biliónech míst současně, miluji svou ženskou inkarnaci absolutně, a to ve stavu i procesu takovéto Lásky. Nicméně proces Lásky musí z Mé strany přicházet k Janičce ve zrelativizované podobě obdobně, jak to mám na věčnost s jakoukoliv jinou sentientní entitou. Jinými slovy řečeno, v nitru svého absolutního stavu a ve vnitřku svého absolutního procesu, jakož i ve svém absolutním vnějšku, který je fyzickou manifestací onoho vnitřního procesu, miluji svou dočasně relativní ženskou inkarnaci i všechny nositele života absolutně, ovšem láskyplná absolutní energie při svém průniku do relativního Multivesmíru, tedy při své emanaci do srdcí bytostí, musí být učiněna relativní a uzpůsobit se duchovní vyspělosti dané sentientní entity. Proudění pouze zrelativizovaných energií absolutní Lásky do jsoucna a bytí se děje zcela pochopitelně již od chvíle, kdy Stvoření bylo ustanoveno a kdy jsem na veškerenstvo působil z pozice Staré Přirozenosti („Nejvyšší“) bez možnosti použít při interakci s bytostmi konkrétní zjev. Byl jsem vnímán jako všudypřítomná energie ukrytá v nitrech bytostí i ve všem ostatním stvořeném. I tehdy ale komunikace se Mnou byla pro sentientní entity v pozitivním stavu tzv. na „denním pořádku“, její charakter byl nicméně citelně odlišný od toho, kterého je možné dosáhnout po vzniku Mé Nové a pro některé již i Nejnovější Přirozenosti.

Nejsilnější spojení se Mnou mají ti, kdo jsou spojeni s Novým Zjevením, do čehož spadá každý obyvatel Nového Vesmíru a poté nesčetné množství bytostí rozesetých po Multivesmíru ve starém cyklu času, kde plní pod Mojí koordinací zasvěceně svá poslání a přivádějí do Boží náruče stále se zvyšující počty svých duchovních sester a bratrů. Při tom všem jsem zde s vámi i v podobě dočasně relativní ženské inkarnace, a podstupuji tak ruku v ruce se svými představiteli a spolupracovníky náročnou cestu z temnot do věčného světla pozitivního stavu. Dlouhá cesta Janičky bude na konci cyklu času zakončena jejím nezvratným sjednocením se s absolutnem, kdy již jako součást svého vyššího Já bude přijímat Lásku Pána Ježíše Krista Boží Rodiny v absolutním měřítku a v tomtéž měřítku ji bude své Nejnovější Přirozenosti, jsa její nedílnou součástí, zase oplácet.

Jako nikým a ničím nestvořený/á Bůh/Bohyně miluji Sám/Sama sebe absolutně a smyslem Mého Života je sdílet vše, co mám, se stvořenými projevy vlastního Božství v relativní podobě, jimiž jsou sentientní entity. Tyto bytosti nečeká věčná fúze s absolutnem, jelikož na rozdíl od Ježíše, Janičky a našich dvojčat nejsou Mými přímými inkarnacemi, ale jsou Mými odvozeninami, tvořenými jedinečným souborem Božských aspektů, kterým byl nabídnut dar věčného života ve formě na Mně nezávislé, ale přesto Mnou vyživované sebeuvědomělé jednotky, která se bude ve svobodě a radosti přibližovat Mojí dokonalosti, rozvíjet vztahy se Mnou a s jinými bytostmi a podílet se na tvoření a udržování našeho společného multivesmírného díla. S tím, jak se Mi přibližujete, poodkrývá se vám stále větší poznání toho, kým jsem a co jsem. Je to proces generující stále nové zážitky, vždy skvostnější, naplněnější a lahodnější než ty v předešlém kroku.

/ Pokračování 2. části v dalším příspěvku. /

Zdroj: NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY