|
 Předčítat |
ČÁST 1
DUCHOVNÍ ÚPADEK
KAPITOLA ŠESTÁ
HLUBOKÁ KRIZE VŠECH LIDSKÝCH SYSTÉMŮ,
HODNOT, TRADIC, ZVYKŮ A KULTUR.
KONEC LIDSKÉ ÉRY
Struktura a dynamika veškerého Stvoření odvozuje své principy, zákony a svůj život
ze Stvořitele. Protože nastávají, probíhají a stávají se z Absolutního tvořivého úsilí
Absolutního Nejvyššího, obsahují v sobě všechny principy, kategorie, atributy a
odvozeniny svého Stvořitele v relativním stavu a procesu. Tento stav a proces je
relativní jen k Absolutnímu stavu a procesu Absolutního Nejvyššího. Takový vztah
mezi Stvořitelem a Jeho/Jejím Stvořením určuje duchovní princip veškerých jsoucen a
bytí.
Tento duchovní princip stanoví, že normálním a přirozeným směrem rozvoje a pokroku
celého Stvoření je jeho pokrokové směřování k větší a větší aproximaci Absolutního
stavu a Absolutního procesu Absolutního Nejvyššího. V této aproximaci spočívá
princip stávání se. Jeden se stává více a více sám sebou větším a větším
uskutečňováním těsnější a těsnější blízkosti k Tomu, co absolutně Jest.
Takže v následování, aktualizaci a uskutečňování všech principů, kategorií, atributů a
odvozenin Absolutna Nejvyššího se nalézá pravý smysl vlastního života. Takový
smysl vede k pravé duchovnosti a k náležitému, správnému a normálnímu směru toku
či běhu vlastního života.
Toto je normální a přirozený stav věci. Toto je pravý duchovní princip, který je
vrozený, imanentní a vlastní všemu Stvoření. Plynutí je vždy jedním směrem k většímu
přiblížení se Absolutnímu stavu a Absolutnímu procesu Absolutního Nejvyššího. V
tomto pozitivním sklonu spočívá základ a základna věčného růstu, pokroku a
zlepšování všech sentientních entit. Jakákoli porucha v tomto toku či směřování je
nepřirozená, nenormální a negativní.
Účelem a cílem pseudotvůrců bylo přerušit tento tok a zavést ho nesprávným směrem.
Aby tak učinili, postupovali s rozvojem plánu, který vedl k fabrikaci
pseudočlověčenstva, ve kterém by se takové zvrácení mohlo projevit a provést. To
vede lidi k budování, rozvíjení, zakládání a udržování všemožných druhů lidských
systémů, zvyklostí, tradic a kultur, které umožňují takové zvrácení univerzálního řádu.
Byl tedy vyvinut protikladný činitel. Je protikladem přirozeného a normálního plynutí
Stvoření a ukládá protikladný tok či běh. Namísto toho, aby vedl k větší a větší
duchovnosti, která se nalézá v těsnější a těsnější blízkosti Nejvyššího, vede k menší a
menší duchovnosti, dokud potenciálně nezůstane žádná duchovnost.
Je řečeno, že potenciálně nezůstane žádná duchovnost. Důvod pro to je následující:
Normálním a přirozeným sklonem pravého života je neustále se přibližovat
Absolutnímu stavu a Absolutnímu procesu. Takový stav a proces kvůli své Absolutní
povaze nemůže být v absolutním smyslu dosažen. Jinak by jeden vždy byl a
nenastával by, neprobíhal a nestával by se. Proto jakýkoliv protikladný činitel k tomuto
sklonu by byl protikladem téhož principu - přibližování se neduchovnosti. A jelikož
neexistuje řádný takový stav a proces, ve kterém by nebylo absolutně žádné
duchovnosti, je možno se navěky přibližovat něčemu, čeho v absolutním smyslu nelze
nikdy dosáhnout. Odtud tedy slovo „jako možnost“.
V protikladném činiteli tohoto protiproudu je vždy tendence obrátit se k původnímu,
normálnímu a přirozenému plynutí. Je to proto, že cokoli je abnormální a nepřirozené,
je zkreslením, zvrácením a zmrzačením normálního a přirozeného. Bez ohledu na to,
jak daleko se zkresluje, kazí a mrzačí, provádí se to na tom, co je ve skutečnosti
normální a přirozené. Takže normální a přirozené zůstává neustále v tomto
abnormálním a nepřirozeném.
Bez takové normality a přirozenosti by se nemohlo počít, založit a stát proti působícím
nic nenormálního a nepřirozeného. Je třeba si uvědomit, že veškerý život i veškerá
moc a energie nenormálního a nepřirozeného vyplývá z normálního a přirozeného.
Je tu však princip, který pseudotvůrci podcenili. Vše nenormální a nepřirozené tím, že
v sobě má přirozené a normální, by se neustále, bez přestání nutkalo, nutilo a vedlo k
návratu ke své normalitě a přirozenosti. To je zákonem všech duchovních principů.
Zde je třeba si znovu a znovu zapamatovat, že pseudotvůrci sami nemohou stvořit nic
nového, protože postrádají Absolutnost jsoucna a bytí. Cokoli je stvořeno, mohlo se
stvořit pouze z této absolutní kondice, která je sama nestvořenou. Ve svém tvůrčím
úsilí může někdo pouze odvozovat z této Absolutní kondice. Takže pseudotvůrci
neměli na vybranou než použít stavební kameny, které měli k dispozici ve formě
stvořeného sentientního života. Užitím živých buněk svého vlastního druhu
zfabrikovali lidskou rasu, do které vložili sklon k protikladnému trendu a plynutí
opačným směrem od duchovnosti. Takže zfabrikovali typické a specifické lidské
údobí.
Ale jak se mnohokrát před tím uvedlo, musí se v takových živých buňkách podržet a
zachovat všechny původní a ryzí principy Nejvyššího. Jinak by v nich nemohl být
žádný život; tedy by vyhynuly. V těchto původních a ryzích principech působí shora
zmíněný duchovní zákon. Směřovat normálním a přirozeným směrem k větší a větší
duchovnosti, to jest k větší blízkosti k Nejvyššímu - je vrozenou okolností. Z tohoto
principu plyne, že cokoli nepřirozené a abnormální je neustále nutkáno a nuceno k
návratu ke svému původnímu nenormálnímu a přirozenému směřování. To je prostě
podmínkou života.
Aby se mohla taková nenormální a nepřirozená kondice udržet, byly vyvinuty
prostředky, které jí uměle vnucují opačný směr. Takovými prostředky byly formy
falešných nebo pokroucených náboženství a pseudoduchovností, zvyků, tradic, kultur
a lidských systémů, které měly jen jeden konečný cíl – zastavit a obrátit přirozené a
normální plynutí života a udržovat protikladné abnormální a nepřirozené sklony. V
takových systémech bez ohledu na to, jak dobře sloužily svému účelu, existovaly
neustálé tlaky, napětí a stres. Kdykoli se oponuje něčemu, co plyne přirozeně, musí se
vynaložit značná síla, energie, snaha a tlak, aby bylo možno tento běh odchýlil či
obrátit. Takový je tedy stav tlaků, napětí a stresů. Zakládá svou povahou
nepřirozenosti stav neustálé krize, která existuje v rámci všech lidských systémů.
Bez ohledu na to, jak pozitivní se jeví některé výdobytky lidských systémů a do jaké
míry se zdá, že slouží dobru člověčenstva, nakonec podporují kritické rozpoložení
stálé krize lidských systémů. Aby se tento stav krize mohl zdolávat a ovládat, muselo
se vytvořit mnoho prostředků téže povahy a nashromáždit mnoho tradic, zvyklostí,
pravidel, předpisů a směrnic, které dočasně tuto krizi do jisté míry odvrátily, ale které
ji ve skutečnosti nakonec zvětšily, umocnily a prohloubily.
Takový stav krize je vlastní a vrozený povaze protikladných činitelů, které se projevují
ve všech lidských systémech. Jak se tlaky, napětí a stresy hromadí stále více, krize
nastolí a přivodí pád a zhroucení systému. Směřování této krize je „pokrokové“ v
protikladném smyslu. Krize se stávaly pokročilejšími, většími a horšími.
Udržování tohoto krizového stavu se zajišťuje duchovně protikladnou povahou
lidských systémů, které se snaží přežívat svým zatvrzelým lpěním a závislostí na
tradicích a zvycích i kulturách a jejich náboženstvích. Tyto sklony jsou tak silné, že
když generace za generací vymírají a přicházejí do intermediálního světa, pokračují ve
svém úsilí stále zuřivěji. Zavilost těchto tendencí je stále větší, neboť v novém stavu v
duchovním světě jsou k dispozici daleko vychytralejší nástroje k tomu, aby se mohlo
pokračovat v tomto kontraproduktivním úsilí. Zde se budují vlastní umělé společnosti
a kultury, které se zpětně napojují na pseudočlověčenstvo na Zemi, poskytující mu
čerstvé popudy, aby pokračovalo ve svém neduchovním kontraproduktivním,
nenormálním a nepřirozeném počínání. Z něho napájejí a jsou napájeni, neboť noví
členové se rekrutují z lidí na planetě Zemi, kteří se s nimi spojují v novém stavu, takže
se udržuje, podporuje a zachovává status quo této situace. To je vzájemným
napájením, neboť lidé na Zemi jsou krmeni novými ideami, myšlenkami a tvůrčími
popudy většího pokroucení, zvrácení a zmrzačení pravé duchovnosti a zároveň se
napájí producent takových idejí tím, že se realizují a aktualizují v přírodním stavu a pak
se k ním připojují v jejich vlastním pseudoduchovním stavu v intermediálním světě.
Protože je ale v těchto systémech kvůli výše zmíněnému principu neustálé nutkání či
pobízení, aby se navrátily k normálnímu a přirozenému směřování, nacházejí se
neustále v krizi a v procesu úpadku. Věci obvykle neprobíhají tak dobře, jak se
plánovalo a očekávalo. Normální a přirozený běh událostí má své vlastní účinné
prostředky a nástroje k tomu, aby každého uvedl zpět do normální a přirozené
kondice. Tak působí zákon Absolutní Prozřetelnosti Nejvyššího.
Lidským tvorům se v průběhu dějin neustále mnohými způsoby připomínala jejich
pravá, původní duchovní přirozenost. Proroci, velcí duchovní zakladatelé, muži a ženy
Boží i svaté knihy jako Bible připomínali lidem jejich vlastní původní duchovní
podstatu. Neustále jsou poskytovány alternativy, podávány příklady, nastávají
navštívení, obrozují se vnitřní vědomí jednotlivců a mnohé jiné podobné věci neustále
působí za tímto účelem. To vše pak přispívá stále více k prohlubování krize všech
lidských systémů.
Bez ohledu na rozsah, v jakém jsou takové pozitivní pohnutky a ideje svatých knih
zkresleny, převráceny, zmrzačeny, pokáleny, zamořeny a dezinterpretovány, stále v
sobě obsahují a uchovávají zrnka skutečné duchovní pravdy. Tyto pravdy jako
protiklad těchto zkreslených hodnot způsobují, že se krize vždy více prohlubuje.
Když se situace těchto společností v duchovním světě rozvine do takového kritického
bodu, že její pokračování ohrožuje veškeré Stvoření, náhle a zcela se kvůli své
hluboké krizi zhroutí, končíce ohromným kolapsem. Poté jsou jejich příslušníci
odděleni a umístí se do svých odpovídajících pseudoduchovních pekel, kde mezi
sebou pokračují ve svých životních stylech tak dlouho, jak si přejí, či jak dlouho
pokračují v uzavření se tomu, aby naslouchali svému vnitřnímu hlasu, který se je
neustále snaží přivést zpět k normálnímu a přirozenému trendu.
Takové kolapsy těchto společenstev ve světě duchů čili v intermediálním světě jsou
tím, co se míní posledním soudem. Souvztažné faktory těchto navštívení a posledních
soudů se u lidí na planetě Zemi projevují válkami, přírodními katastrofami, pohromami,
holocausty a kataklyzmaty a v regresivně - progresivních trendech lidského rozvoje ze
stavu osvícení Temných věků až k duchovnímu obrození, kterému bude předcházet
úplné zhroucení všech lidských systémů.
Regresivně - progresivní trendy znamenají, že je tu stále méně duchovnosti, a
nastoupí Temné věky, které vyvolají sklon k hlubokým krizím všech lidských systémů.
Aby se tyto systémy zachránily, jsou vyvinuly (samozřejmě s týmž účelem)
důmyslnější, složitější a trvanlivější systémy s větší technologií. Takový rozvoj vede
ke stále hlubší krizi. A nová krize vede opět k vývoji ještě důmyslnějších systémů a
technologií za týmž účelem. To vede ke stále větším a hlubším krizím atd. Toto je to,
co se nazývá regresivně - progresivním trendem. Ten lze jasně vidět na příkladech
válek v lidských dějinách. Nejprve je tu hrozba války v lokálním rozsahu vedoucí k
několika stům mrtvých, pak se to rozšíří a stovky mrtvých se promění v tisíce až po
vypuknutí globální války, která zabije mnoho milionů lidí. Totéž je pravdou s ohledem
na přírodní katastrofy a kataklyzmata. Ty jsou stále častější a ničivější ve své zuřivosti,
mající stále větší dopad na lidský život a jeho rozpoložení. Jiným příkladem je
vymizení některých kultur a národů z povrchu Země jen proto, aby byly nahrazeny
většími kulturami a národy majícími větší tradice, zvyklosti a kultury a tak dále, dokud
se nedosáhne bodu, kdy destruktivní síly prohlubující se krize všech lidských systémů
nedosáhnou takových rozměrů, že vážně hrozí úplná a celková likvidace veškerého
života na planetě Zemi včetně jí samotné. Nastane-li taková situace, znamená to konec
lidské éry. Znamená to, že poučení bylo získáno, otázka, jaké je to být bez jakékoli
duchovnosti, je zodpovězena živým příkladem a užitečnost takové situace splní svůj
účel a tuto situaci již není netřeba tolerovat.
Tehdy se lze vrátit k pokračování v předcházejícím normálním a přirozeném
rozpoložení duchovnosti. Jakmile se odstraní protikladné, umělé síly lidských
systémů, nastolí se přirozeně a bez námahy znovu normální a přirozený směr
duchovního pokroku, neboť nic tomu již nebude oponovat.
Taková situace existuje v současné době na planetě Zemi. Až doposud neměly lidské
systémy nikdy k dispozici nic, co by mohlo ničit během několika vteřin či minut
veškerý život na planetě Zemi včetně jí samotné.
Tato hluboká a závěrečná krize všech lidských systémů a jejich nevyhnutelný
všeobsáhlý kolaps a pád se projevuje následujícími znaky:
1. Postupným ubýváním přírodních zdrojů, na nichž závisí hospodářství lidských
systémů. Takový úbytek může vést k úplné paralýze hospodářství.
Tato situace vede k podivné politické situaci ve světě: Národy, které stále vlastní
některé tyto zdroje, učinily jiné, které vyčerpaly tyto své zdroje anebo nemají žádné,
závislými na svých diktátech, manipulacích a na svém vydírání. Využívají své zdroje na
vytváření krizí a vnucování svých vlastních zájmů jiným. Politická nerovnováha, jež je
toho výsledkem, vede k nastolení chronických pnutí, hrozeb, nedůvěry a válečných
hrozeb, které by mohly skončit soudným dnem. Národy závislé na těchto zdrojích
jiných národů, obzvláště ty, které patřící k supervelmocem, nemají jinou možnost, než
zaútočit a vynutit si násilím, hrozbami a manipulacemi dodávky těchto potřeb. To se
koná na základě skutečnosti, že dostupnost těchto zdrojů je životně závažná pro jejich
přežití.
Úbytek přírodních zdrojů je výsledkem hlouposti a bláznivosti lidských systémů, které
se vůbec neohlížejí na plánování a distribuci těchto zdrojů přirozeným způsobem.
Lidská chtivost a nenasytnost vlastnit, užívat a spotřebovat více je bez hranic,
rozmyslu a je zničující. Takový je následek a důsledek neduchovního čili
pseudoduchovního rozpoložení lidských tvorů, které je uvrhuje do pozice úplné a
celkové závislosti na hodnotách vnějšího čili nejzevnějšího stupně, které nejsou vůbec
žádnými hodnotami.
Jakmile se rovnovážnému faktoru života nedovolí a zabrání, aby vstoupil, výsledkem
je nadměrné využívání toho, co se považuje za skutečný zdroj a původ života přírody.
Nadměrné využívání přírody obvykle sleduje zákon geometrické posloupnosti a je
poháněno neustálým nátlakem, vynucováním a stresem na ostatních úrovních
lidského existování. Protože ostatní úrovně lidského života jsou buď podceněny, nebo
se zcela neberou v úvahu, považuje se takové nutkání, nátlak a stres za výsledek
statečné péče o zevnější věci a přírodní úroveň. Takže se nadměrné využívání zesiluje
stále více. Taková intenzifikace ovšem vede k ještě většímu nátlaku, násilí a stresu,
což pak vede ke komplikovanějšímu nadužívání a větším krizím a většímu nadužívání a
tak stále dále. Takže je zajištěno sveřepé udržování se tohoto cyklu, dokud jednoho
dne zdroje nedojdou nebo nejsou k dispozici. A to je konec lidských systémů.
2. Od takového nekritického nadužívání a zneužívání přírodních zdrojů a umístěním
lidských hodnot do vlastnictví vnějších statků a majetků je jen krátký krok ke zničení
lidského životního prostředí. Znečištění a zamoření životního prostředí dosahuje
nezvyklých rozměrů. Lidská sídla se stávají nebezpečnými a nezdravými. Ekologie
přírodního prostředí, která udržuje jeho zdraví a rovnováhu, je v rozkladu. To vede k
vyhlazení rozličných druhů, které jsou závažnou součástí této ekologie při udržovaní
rovnováhy v přírodě.
Nahromadění špíny, jedů a zamoření prostředí v kombinaci s porušením ekologické
rovnováhy vede k okolnostem, které jsou nesnesitelné pro udržování, podporu a
pokračování lidského života na planetě Zemi. To jen prohlubuje důkladnou krizi všech
lidských systémů, urychlujíc proces úplného a celkového pádu a úplného zhroucení.
3. Závislost a lpění na stále větším množství vnějších statků, vlastnictví a majetků a
touha po nich bez jakéhokoli ohledu na kohokoli jiného zakládá spolu s přírodními a
politickými pohromami a manipulacemi velkou nerovnováhu v rozvrstvení lidských
systémů. Dvě krajnosti se staly zřejmými: a) koncentrace materiálního bohatství a
prospěchu v rukách několika či k dispozici několika národům a b) chronický stav
nezvyklé chudoby, hladu a nedostatku základních potřeb pro běžné přežití.
Tato situace zvětšuje a umocňuje nátlak, násilí a stres, což vede ke stále hlubším
krizím v takových lidských systémech, které zcela selhávají, byť by šlo jen o úvahy o
řádném rovnovážném činiteli pravého života. Tato nečinnost v tomto ohledu nakonec
vede k pádu a zhroucení celého systému.
4. V úsilí zachovat a udržet lidské systémy a jejich tradice, zvyklosti a kultury a
pokračovat v nich spolu s potřebou je bránit před agresory a kořistníky se rozvíjejí a
vytvářejí stále důmyslnější vojenská zařízení a zbraňové systémy schopné
hromadného ničení. Jelikož je tu neustálá potřeba být lepším než nepřítel a mít lepší
zbraně, je nutné věnovat více lidí a ekonomických zdrojů na vytvoření a rozvoj stále
lepších, účinnějších a ničivějších zbraní. Nepřítel ovšem nespí a má sklon vyvinout a
vytvořit ještě účinnější a ničivější zbraně. Tato zavilá soutěž v tom, kdo předčí
nepřítele, je nekonečná. Vyžaduje to stále více úsilí a více a více lidských a jiných
zdrojů, aby se udržela vojenská převaha nad nepřítelem. Tato soutěž vede k vytváření
a rozvoji takových ničivých prostředků, že stisknutím jednoho tlačítka na počítači lze v
několika minutách či vteřinách celou planetu Zemi obrátit v poletující peklo takových
rozměrů, že by zůstalo jen málo stop života někde na Zemi. Mohly by nastat
holocausty a kataklyzmata s takovými důsledky, které si lidská mysl neumí představit.
5. Jak bylo před tím uvedeno, bylo jedním z účelů tohoto pseudosystému zničení
duchovnosti. Jako součást tohoto úsilí vstoupily do existence materialistické a
ateistické filosofie. Ty pak vedly k ustanovení komunistických a podobných totalitních
systémů s jak jen možno nejvyhraněnějšími a nejpevnějšími pravidly, směrnicemi,
tradicemi a zvyky. Celková filozofie těchto systémů je založena na zdůraznění
materiálních vnějších hodnot, což vyžaduje, aby se dobyl a stal vlastnictvím celý svět.
Poslední roky svědčí o neobvyklé expanzi a zesílení těchto systémů po celém světě.
Nemilosrdnost, prohnanost, agresivita, machiavellismus, machinace, manipulace,
terorismus, bojovnost, fanatizmus, dogmatizmus, zaslepenost, násilnost, zavilost a
vytrvalost těchto systémů dosahuje ohromných rozměrů. Zjevně je nic nemůže
zastavit v této rozpínavosti. Takové systémy jsou přímou inkarnací temných a zlých sil
z pekel právě před závěrečným pádem a kolapsem lidských systémů v jejich snaze
zamořit cokoli duchovní a ustanovit vládu úplné duchovní temnoty.
6. Přirozené hromadění neustálých krizí v nepřirozeném a nenormálním rozpoložení
lidských systémů a potřeba jejich ochrany a upevnění vede k neustálým inflačním
tendencím všech materiálních hodnot a snah. Vyčerpání přírodních zdrojů; větší
potřeba spotřeby, aby se zakryly vnitřní nejistota, obavy a strach z budoucnosti;
potřeby větší obrany a rozvoje výkonnějších vojenských zařízení; disproporce v
rozdělení bohatství; deziluze o schopnosti systému zajistit bezpečnost a jistotu;
potichu uchovávat status quo systému a mnoho jiných věcí vede k nižší a nižší
hodnotě monetárních prostředků k zajištění hmotného zabezpečení a zajištění. Takže
za více peněz se kupuje méně, což vede k potřebě vydělávat více a více, aby se udržel
životní styl založený v předcházejícím méně inflačním rozpoložení. To zvětšuje inflaci
do tak absurdní míry, že výsledkem toho je úplný ekonomický úpadek a kolaps. Peníze
mají malou, či nemají vůbec žádnou hodnotu. To je nevyhnutelným důsledkem toho,
když lidé vloží své naděje a jistoty do věcí tak přechodných, nedůležitých a
bezcenných, jako jsou materiální statky a majetky.
7. Jak se kupí tlaky, nutkání i stresy a krize se stává hlubší a stálejší, objevuje se stále
více prostředků na její „překonání“. To vede k objevení se početných a nezvyklých
kultů, sekt, náboženských a duchovních úchylek a způsobů ovládání mysli, které
nabízejí vyřešení všech lidských problémů. Všechny tyto směry vyznávají, že mají
prostředky, aby vyvedly lidi z jejich bídy. Extrémním případem takového rozvoje je
objevení se kultu vyznavačů ďábla a satana, kteří se otevřeně hlásí k negativnímu
stavu pekel a pseudotvůrců. Ďábel a satan se prohlašují za pravé stvořitele a skutečné
řešení problémů se spatřuje v otevřeném odmítnutí pravého Stvořitele a v tom, že se
uctívají jen pseudotvůrci, kteří ve skutečnosti zfabrikovali podobu
pseudočlověčenstva.
Všechny kulty, sekty, náboženské a duchovní úchylky a způsoby ovládaní mysli budují
tím, že lpí na své vlastní výlučnosti, vytváří další soubor tradic, zvyklostí, způsobů
chování a případných kultur, což bude jen zvětšovat, prohlubovat a urychlovat
nejzazší konečný pád a ohromné zhroucení lidských systémů.
V těchto ustanoveních se ale nacházejí zrnka pravdy. Všechna mají sklon rozvíjet
uvědomění nějakých duchovních faktorů či faktorů mysli, o nichž věří, že jsou
jedinými, které mohou přinést nějaká řešení krize. Intenzifikace takového uvědomění je
výsledkem duchovního tlaku normálního běhu věcí, aby se vše nenormální navrátilo
do svého normálního rozpoložení. Tedy čím větší je krize lidských systémů, tím větší
je uvědomění si těchto duchovních potřeb. To vede k nutnému rozkvětu kultů a
způsobů ovládání mysli, nových náboženství a duchovních směrů, které zesilují toto
uvědomění. Avšak problémem těchto ustanovení je to, že používají tradiční a navyklý
přístup tím, že vytvářejí své vlastní zevní rituály, oslavy, zaklínání a zaříkávání,
pravidla, nařízení, omezení, hranice, očekávaní atd., které se ve své podstatě i formě
neliší od těch, které tu byly před tím. Mění se názvy, ale zachovává se tentýž obsah a
táž metoda. Takový přístup je ovšem pseudoduchovní. Taková jsou ale znamení
přicházejícího posledního soudu, kdy se všechny lidské systémy navždy zhroutí.
8. Souběžně s objevením se těchto kultů, sekt a náboženství a duchovních trendů i
způsobů ovládání mysli, které v mnoha případech mají - kvůli svému hledání většího
duchovního uvědomění (byť zdeformovaného) - pozitivní hodnotu, zintenzivňují zlé a
temné síly pseudotvůrců svou činnost a rozšiřují svoje negativní působení na lidi na
planetě Zemi, aby se potlačilo toto úsilí. To jen zvětšuje a zintenzivňuje krizi.
Takový negativní vliv se projevuje ve formě a intenzifikaci nezvyklých a bizardních
zločinů, vražd, sebevražd, duševních chorob, sexuálních zvráceností a složitých a
zlořádných fyzických potíží. Takové jevy jsou součástí akcelerace odlišení sil
negativního a pozitivního stavu při přípravě na skutečné závěrečné střetnutí, během
něhož se všechny lidské systémy hroutí a přestanou existovat.
Součástí snahy, aby se lidská mysl zabývala těmito událostmi a lidé se tak zdržovali
od duchovního uvědomění, je neobvyklý zájem médií o zpravodajství o těchto
negativních událostech. Filmy, hry, televize, noviny atd. jsou plny popisů násilných
činů, zločinů, útoků, pohrom, válek a podobných námětů, které obírají lidi o čas a
odvádějí jejich pozornost pryč od daleko důležitějších událostí. Nebezpečnost zájmu o
tato témata spočívá v tom, že vyvolávají a posilují v lidech potřebu jednat, chovat se,
konat a řešit problémy týmž násilným způsobem. Takové popisování následků je bez
ohledu na to, jedná-li se o příklad „dobrých“ či „zlých“ úmyslů, protikladné a opačné
duchovním prostředkům řešení takových problémů. A popisují-li se nějakou náhodou
duchovní prostředky, obvykle se to líčí tak, že užívají negativní, temné síly, černou
magii či síly pochybného či nejasného původu. Vše toto jen udržuje, zesiluje a
urychluje postup konečného pádu a zhroucení všech lidských systémů.
9. Povaha systému pseudolidstva tím, že je nepřirozená, patologická a nenormální,
neustále vytváří a vyzařuje atmosféru všech druhů negativních, násilných,
nenávistných, zavilých, zvrácených, zdeformovaných a zmrzačených myšlenek, idejí a
tužeb. Kvůli duchovnímu principu manifestace, který říká, že jakékoli ideje, myšlenky
či přání jakékoli sentientní entity mají sklon se aktualizovat a uskutečnit ve své
konkrétní formě, taková negativní pojetí se stávají skutečností také na úrovni
přírodního stupně. Zde nacházejí svůj konkrétní život. Proto tyto koncepce negativně
ovlivňují přírodní prostředí na planetě Zemi, která představuje tento vnější čili
nejzevnější stupeň. Například násilí je násilím bez ohledu na to, jak k němu dojde -
skrze akt násilí jedné osoby či národa proti druhým, či skrze vynucené změny
přírodních podmínek, což vede k drastickým změnám klimatu, počasí, intenzifikaci
nezvyklých katastrof, pohrom, neštěstí, zemětřesení, požárů, sněhových bouří,
severáků, tornád, hurikánů, období veder, sucha, nákaz, naplav, nehod a mnoha jiných
násilných jevů. Není na Zemi den či týden, který by proběhl v klidu bez takových
událostí. Jejich zesílení a frekvence výskytu ukazují, že dochází k prohlubování krize
lidských systémů, což způsobuje takové reakce v přírodě.
Jestliže někdo žije v souladu se samým sebou, žije v harmonii s přírodou. Příroda
odráží zevně tento niterný stav záležitostí v lidech. Čím více disharmonie, tím více je
násilí a nestability v přírodě. A obráceně - čím více je duchovní harmonie v
člověčenstvu, tím je příroda stálejší, zákonitější a klidnější. Proto jsou takové drastické
měny a zesílení výskytu těchto jevů v přírodních událostech dobrými ukazateli
zevrubné krize veškerých lidských systémů a jejich nevyhnutelného zhroucení v blízké
budoucnosti.
10. Jak je většina lidí nucena do neustálého shonu kvůli přežití, udržujíc a
zachovávajíc se naživu, vyvíjí se na ni nátlak, je stresována a manipulována, aby
kráčela směrem opačným vzhledem k jejich pravé duchovní přirozenosti. Postupně
začínají být nespokojeni s pomíjivými rozkošemi nacházejícími se ve vlastnictví
hmotných statků a majetků a ve všech lidských systémech s jejich tradicemi, zvyky a
kulturami zevních hodnot. To mnohé přivádí k šílenému hledání pravého smyslu
lidského života. Otázka o hodnotě bytí počíná deptat lidstvo. Nic neposkytuje již
smysl. Existenční obavy, strachy, znechucení a deprese se stávají životním stylem a
dávají zrod filosofiím, které je považují za nutné podmínky lidské existence, pokud ne
za jeho skutečné původce.
Nebezpečí takového přístupu je v jeho zdůraznění toho, že takové pocity jako strach,
obavy, starosti, deprese, znechucení atd. mají skutečnou existenční hodnotu a jsou
tudíž nakonec pozitivní povahy. Lidé nahrazují skutečnou filosofii duchovnosti
pseudofilosofií existencialismu, která se snaží odvodit duchovní hodnoty z něčeho, co
bylo zfabrikováno, vyvoláno a vypěstováno negativním stavem pekel v člověčenstvu,
aby se potlačila pravá duchovnost, která nemůže počít takové negativní ideje,
myšlenky a okolnosti. Všechny tyto existencionální pseudohodnoty vedou tím, že se
zesílí jejich výskyt v lidské mysli, k větší krizi lidských systémů a urychlují jejich
úpadek a kolaps. V tomto smyslu mají tylo pseudohodnoty pozitivní aspekty, protože
cokoli urychluje tento kolaps, pomáhá ukončit něco patologického, nepřirozeného a
abnormálního, co je pohromou a rakovinou pro vše zdravé, normální a přirozené.
11. Neobvyklý, gigantický skok v rozvoji technologií v několika posledních dekádách
drasticky kontrastuje se sociálním a duševním rozvojem lidských systémů, který je
daleko pozadu. To přispívá stále více k již nesnesitelnému tlaku, napětí a stresu.
Jinou komplikací je technologie sama. Kvůli své složitosti vede k rozvoji krajních
stupňů specializace a odcizení nejrůznějších součástí systému, což pak vede k
většímu nebezpečí úpadku a chaosu. Jelikož jsou takové systémy složité a navzájem
závislé, porucha jedné součásti může umrtvit funkci celého systému. Jiným
nebezpečným aspektem této situace je to, že kvůli své složitosti a početnému
množství služeb, které poskytuje lidem, dělá je krajně závislými a bezmocnými v
případě selhání. Jak se systém stává stále složitějším a závislým na svých složkách, je
více pravděpodobné, že selže, což bude mít ohromný dopad na blahobyt všech lidí. To
stále více zesiluje pokročilou krizí všech lidských systémů a urychluje jejich konečné
zhroucení.
12. Jak lze vidět, vede nepřirozenost a nenormálnost protikladných činitelů lidských
systémů vůči přirozenému a normálnímu pokrokovému směřování duchovnosti k
nárůstu tlaků, stresů a napětí ve všech oblastech aktivit lidských tvorů a v samotném
jejich jsoucnu a bytí. Není nikde nic, co by neustále nepřispívalo k této krizi. Za takové
situace lidé počínají hledat prostředky, jak se vyhnout takovému rozporu. Tak se
vyvíjejí sklony k úniku z těchto nahromaděných tlaků, stresů a složitosti systému k
fantaziím, snům a iluzím s pomocí mechanických či chemických prostředků, jako jsou
drogy, alkohol, jídlo a jiné fyzické prostředky, které mohou pozměnit vědomí a jeho
funkci. Tento sklon je jedním ze závěrečných příznaků postupujícího úpadku a kolapsu
všech lidských systémů.
13. To vše vede k rozvoji apatie, lhostejnosti a ztrátě jakéhokoli zájmu o prospěch a
blahobyt všech ostatních jedinců. Lidé mohou dosvědčit zločiny, vraždy, podvody
atd., ale neřeknou nic a mnozí se odvrátí od místa děje či jej pozorují bez jakékoli
účasti.
Taková situace je znakem úplného nedostatku duchovního uvědomění. A to znamená
neslavný konec všech lidských systémů. Jakmile se ztrácí veškerý zájem a rozvíjí se
apatie a lhostejnost k vlastnímu blahobytu a blahobytu vlastních sousedů, ztrácí se
veškerý smysl života a nic již nemá více význam. Potom se už v lidských systémech
nic neudržuje, nezachovává a nepodporuje. Tak dozrává konec lidské éry.
Lidská éra se charakterizuje zvláštností, neobvyklostí a výjimečností svého umístění a
své pozice ve Stvoření. Nikde jinde po celém Stvoření takové rozpoložení od věčnosti
do věčnosti neexistovalo a nebude existovat. Je pro ně typické nenormální,
nepřirozené, patologické a neskutečné směřování, které je neustále v protikladu k
normálnímu, přirozenému a skutečnému běhu života. Kvůli této pozici je lze považovat
za umělé, vnucené, zfabrikované a za pseudoživot - sám o sobě nereálný.
Typická lidská éra se dá popsat různými pojmy:
Za prvé: Zkreslením, zvrácením a zmrzačením pojmu duchovnosti a Nejvyššího.
Duchovnost a Nejvyšší se popisují ve smyslu projekcí, introspekcí, očekávání,
stereotypů, požadavků a nároků vnějších žádostí lidí, kteří nalézají své hodnoty v
hmotných věcech. Tito lidé takzvaně materializují duchovnost a „humanizují“
Nejvyššího. Slovo „humanizuje“ je zde užito ve smyslu pozice, jakou má lidská éra ve
Stvoření – pozice negování jakéhokoli jednoho sjednocujícího principu, který
usměrňuje přirozený tok života.
To vede k frakcionalizaci všech životních principů. Tato situace vede k projevům
mnoha náboženství a duchovních názorů, které si často navzájem oponují. Také to
vede k budování zvyklostí, tradic a kultur, které jsou protikladem jakéhokoli
pokrokového směřování. Jejich povahou je stagnace a sebezachovávání. To je samým
opakem pravého života. Objevuje se pseudoživot jako typický znak lidské éry.
Za druhé tu máme jev, rozvoj a široký růst a příjem mnoha pojetí materialismu,
ateizmu, agnosticismu a panteizmu, která odmítají jakoukoli duchovnost jako původní
princip.
Takové filosofie a názory jsou typické pouze pro lidské údobí. Nikde jinde ve vesmíru
se toto pojetí nikdy nevyvinulo.
Za třetí: Je uzavřen přístup k nejniternějšímu stupni vlastního já a jsou uzavřeny
všechny mosty a přímé spoje k duchovnímu světu a jiným dimenzím, místům a
úrovním vesmíru a celého Stvoření spolu s přerušením přímé komunikace s duchy,
anděly a jinými sentientními entitami v duchovním světě. Toto je opět typickou
okolností a znakem lidské éry, která neexistuje nikde jinde. Všude jinde jsou dveře ke
všem dimenzím, úrovním a sférám neustále otevřeny všem sentientním entitám, pouze
na Zemi byly tyto dveře kvůli lidské éře až donedávna uzavřeny.
Za čtvrté: Život a jeho funkce se odvozují z aktivit nejzevnějšího přírodního stupně, to
jest z hmoty, a život se tak činí závislým na hmotě. Život se zde považuje za produkt
rozvoje a evoluce hmotných prvků, které se vyskytují, probíhají a staly se náhodným
způsobem. Život se považuje za hmotnou příhodu vyskytující se jen pouhopouhou
náhodou. Toto je velmi typický znak lidské éry.
Za páté: Lidští tvorové jsou odděleni, ohraničeni, izolováni a odcizeni od veškerého
ostatního Stvoření a zfabrikovaných stavů zla ve formě pekel se všemi jejich důsledky
a následky, jak se projevují ve funkcích, stagnaci, krizi i rozpadu všech lidských
systémů. Toto je typickým charakteristickým rysem lidské éry. Než se lidská éra
objevila, nebyl v duchovním světě ani negativní stav či peklo, ani jejich projevy v
přírodním světě.
Toto jsou tedy typické charakteristické znaky lidské éry, která nyní končí. Všechny
tyto typické znaky a rysy se odstraní jako nereálné a do jsoucna a bytí vstoupí s
pravým duchovním pojetím nové člověčenstvo, které bude pokračovat normálním a
přirozeným směrem neustálého duchovního pokroku.
Zdroj: ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI
