|
23.10.2016
Nastává rozkvět duchovního jara, přestože je nyní již podzim
v plném proudu. V nitrech nás všech dochází k růstu nových
výhonků, které postupem času sílí a spějí za světlem,
kde se v nebesích dotýkají Zdroje všeho blaha, díky němuž
mohou existovat. Právě my jsme při svém zrození
vskutku nejprve semínky ve vlahé zemi, jež se posléze s chutí
poznávat vydávají směrem vzhůru, a poskytují podporu a oporu těm,
kteří ještě neměli možnost dosáhnout stejně statné úrovně.
Již mnoho bylo vyřčeno a projeveno, avšak to nejdůležitější,
nejpodstatnější a nejkrásnější teprve přijde. Změna a nové
začátky, jež kontinuálně naváží na předešlé jsoucno a bytí,
se týkají všech bez rozdílu, ale je pouze na každém jedinci,
zda-li se odváží udělat krok vpřed a začít konat právě teď,
nebo bude otálet a vyšší úrovně dosáhne až někdy jindy.
Mám na paměti, že nikdy není třeba projevovat lítost nad
sebou samým/samou, nad druhými i nad světem, upadat
do smutku, beznaděje, lhostejnosti, nechávat se strhnout
hlavním proudem, jelikož vím, že moje role je v tomto dějství
předem připravená, takže nemusím mít obavy, že bych dělal/dělala
něco špatně, když Bůh, jehož/jejíž pravé a jediné jméno je
Pán Ježíš Kristus, mi na základě plánu pro mou duši připravil/a
optimální životní podmínky a zabezpečení. Povznáším se nad
všechno, co již znám i neznám, přecházím do klidu a míru
mimo dosah vlivu tohoto světa, kde nabírám nových sil.
Pak se oběma nohama vracím zpět na zemi, kde spolu
s vyvážeností duchovního rozvoje dělám to, pro co jsem zde.
Nebude trvat dlouho a budu odměněn/odměněna nepomíjivými
dary od Stvořitele, který/která takto zahrne všechny,
jenž mu/jí zůstali věrni a nenechali se zlákat druhou stranou.
Můj osud byl předurčen ve šlépějích světla, proto se nemůže
stát nic, co by odporovalo mojí podstatě. Všechno je velmi,
velmi dobré - a bude tomu tak i tento týden a navždy.