KAPITOLA 55

ZÁCHRANA STVOŘENÍ PŘED ZKÁZOU

Milovaní představitelé, spolupracovníci a přátelé Boží rodiny,

dne 9. dubna si připomínáme vzkříšení Ježíše Krista, první inkarnace Nejvyššího v lidském těle. Jak už většina z vás ví, Můj mužský aspekt v relativní podobě se na tuto planetu vtělil a následně narodil roku 7 před novým letopočtem. Ježíše jsem, na rozdíl od Jany, informoval o jeho původu a úkolu již v dětství, aby měl dostatek času připravit se na pozdější plnění poslání. Ve dvanácti letech jsem se svými rodiči vyšel z Nazaretu do Jeruzaléma, kde jsem v tamějším chrámě zůstal nějaký čas a začal se více seznamovat s veřejným životem. Teprve v 18 letech jsem však opustil domov rodičů natrvalo a započal cestu kolem světa, při níž jsem navštívil bezpočet pozemských říší a společenských systémů. Více o této cestě jsme napsali v Novém Zjevení Pána Ježíše Krista Boží Rodiny, Doplnění 6.

Závěrečné tři roky života jsem strávil opět v Jeruzalémě, kde jsem byl v odpoledních hodinách 7. 4. roku 27 ukřižován. Třetí den poté jsem vstal z mrtvých a přesunul se do jemnohmotného duplikátu, v němž jsem pobýval následujících čtyřicet dní. Pseudotvůrcům a jejich poskokům, kteří do té doby slavili Mé porobení a smrt, spadl z očí všechen závoj iluzí. Zmrtvýchvstáním první inkarnace Boha nastal konec zhoubného rozpínání negativního stavu na úkor Pravého Stvoření, aby mohlo později dojít k postupnému zmenšování zel a nepravd a následně i k eliminaci tohoto patologického způsobu života. Po nanebevstoupení (19. 5. roku 27) jsem prošel všemi úrovněmi pekel a Pseudotvůrce separoval od jejich vládnoucích pozic. Při cestě z nejnižších dimenzí zóny vymístění zpět jsem pak vyvedl první adepty na konverzi do pozitivního stavu a následně pekla opustil, aby mohlo dojít ke splynutí do té doby relativní duše Ježíše s absolutním Božstvím Nejvyššího, který/která nabyl Nové Přirozenosti a stal/a se Pánem Ježíšem Kristem (konec roku 1987). Tím okamžikem skončil na duchovním stupni antivesmíru status quo a započalo postupné zmenšování temného panství. Další fáze postupné eliminace zóny vymístění nastala s napsáním druhé dávky Nového Zjevení a zformováním Týmu Boží Rodiny, tvořeného mými představiteli, kteří za pomoci dalších spolupracovníků z vyšších dimenzí vyvádějí v čele s Janou prozatím část lidstva do ráje. Zároveň s působením v lidských tělech tito představitelé pracují (prozatím nevědomě) i v dalších realitách, kde pokládají základ pro spuštění další fáze naší Mise. V této etapě budeme pracovat již bez omezení a pokračovat v tom, co jsme začali. Začátkem Mise z Nové Země bude zesílen exodus padlých bytostí do Mé milující náruče a teprve od té chvíle se vyprazdňování antivesmíru a jeho zmenšování bude odehrávat způsobem, který zajistí konec tohoto cyklu času v co nejpřijatelnějším horizontu. Z pohledu pozorovatele nacházejícího se v Pravém Stvoření dojde ke zrušení negativního stavu už poměrně brzy. Na druhou stranu, z pohledu planety Nula to bude trvat o poznání déle, ani tento svět ale nebude trvat v řádech mnoha dalších tisíciletí, protože po příchodu Pseudotvůrců a vítězství zel a nepravd v této realitě bude osud planety Nula naplněn. Vůbec nejdéle budou chvíle do konce cyklu času ubíhat obyvatelům nejnižších dimenzí pekel, avšak pro každou bytost mám zajištěn plán spásy, proto ani Moji dočasní odpůrci nebudou na vysvobození „čekat“ déle, než jak to mají v plánu duše, jímž se dobrovolně rozhodli zastávat tuto roli a ukazovat ostatním, co si nikdy nevolit. Každý se může už nyní chytit Mé ruky, požádat o odpuštění a být vyzdvižen na Boží světlo.

Nebýt Mé oběti ve dvou lidských tělech, kterou společně se Mnou podstupují nejen Moji představitelé, ale různým způsobem i další bytosti z celého Multivesmíru, jejichž způsob života je kvůli koexistenci zel a nepravd značně limitován, negativní stav by ve jsoucnu a bytí Mého Stvoření nakonec zcela převládl. Přestože by ve dvanácti dimenzionální struktuře duchovních, intermediálních a fyzických světů dokázal při zdánlivé samostatnosti fungovat několik eonů let, v určitém bodě by vzhledem ke své relativní povaze a z toho plynoucí vyčerpatelnosti začal kolabovat a zhroutil se do sebe. Kvůli nemožnosti dále expandovat a vyvíjet progresivní věci zajišťující plynulost jeho pseudoživota by energie vyvěrající z nejniternějšího zdroje negativního stavu začaly nejprve postupně ochabovat. Tím by svou existenci skončil nejdříve fyzický stupeň jsoucna a bytí stavu, jenž býval kdysi pozitivním. Ustal by v něm pohyb všech planet, sluncí a galaxií, z nichž by vyprchala veškerá energie. Biliony hmotných vesmírů, nezajišťující už žádné podmínky pro vnější manifestaci lidských (i jakýchkoliv jiných) životů, by se pak svinuly do sebe a skrze ohromnou černou díru by destabilizovaly intermediální (zprostředkující) stupeň tohoto pseudo-Stvoření. Nemožností převádět energie z duchovního světa skrze intermediální stupeň do fyzického světa by se energie ve zprostředkující úrovni začaly kumulovat. Nenacházejíc žádnou odezvu by tato síla následně rozervala všechny části intermediálního světa včetně všech jeho obyvatel, kteří by do té doby mohli ještě existovat, ačkoliv bez možnosti inkarnovat se do přírodního stupně pseudo-Stvoření. Tato anihilace by přivodila duševní a duchovní smrt všech jsoucích sentientních i nesentieních bytostí. Konec zprostředkujícího stupně a vypaření všech entit by v okamžení přivodil zkázu i duchovním sférám, jejichž ospravedlnění pro další pokračování by bylo nenávratně ztraceno. Bez možnosti vyživovat něco, co už není, postihla by tento stupeň pseudo-Stvoření ohromná exploze, která by rozervala všechny jeho částečky a strhla je do nicoty. Samotná energie, která je ve skutečnosti nezničitelná, by v tomto případě explozivní tlak, jaký vyvolala, nevydržela a zničila sama sebe. Tak by zanikl relativní Multivesmír a zůstal bych jen Já, nikým nestvořený a věčný Pán Ježíš Kristus.

Neměl bych možnost s nikým sdílet Lásku, radost, štěstí a život. V tom případě by se musel celý proces tvoření Multivesmíru opakovat od samého začátku. Růst Stvoření by se opět začal odvíjet v postupných krocích, zajišťovaných určitými duchovními složkami řídícími jednotlivé cykly času. Zcela nové bytosti, jsoucí Prvorozenci, by pomáhaly zavádět nové principy existence, z jejíž duchovní říše by znovu vznikl intermediální a následně fyzický stupeň všehomíra. Po celé věky by se v něm rozvíjely rozmanité civilizace sentientních entit, spolupracujících a vzájemně se obohacujících v životě pozitivního stavu, limitovaném ovšem skrytou potencionálností stavu negativního. Kvůli chybějící zkušenosti života odlišného od Lásky by se proto opět v určitém okamžiku našel někdo, kdo by tuto ideu počal rozvíjet. Experiment vedoucí k pádu bytostí do té doby neaktivní zóny vymístění by iniciovala jedna z civilizací alternativního Multivemíru, která by se ovšem lidské rase, stojící v původním (současném) Stvoření za vznikem negativního stavu, podobala velice málo. Podstata stavu zel a nepravd by ale fungovala na stejném základu a vedla by ke stejnému cíli: zobrazení života bez Boha a Jeho/Jejích zákonů. Souhrn všech faktorů a výsledků experimentování Pseudotvůrců by opět vedl k ustanovení styčné planety nacházející se v nulové pozici mezi Pravým Stvořením a pekly. Po dlouhotrvajícím úsilí a složitém vývoji všech zúčastněných aspektů zel a nepravd by Moji odpůrci opět vyšlechtili poslušnou rasu jakéhosi člověčenstva, které by jim věrně sloužilo a na němž by se do krajnosti manifestovaly veškeré důsledky života nepocházejícího od Nejvyššího. A tak by pohnuté dějiny oné planety na nulové pozici začaly plynout znovu. Mnoho národů obývajících jeden svět by po mnohá tisíciletí bylo vháněno do válek a rozbrojů, jež by jen střídmě byly střídány údobími míru a rozkvětu. Každý jednotlivec této Pseudotvůrci vyšlechtěné rasy by žil individualizovaný příběh, jímž by naplňoval účelnost tohoto experimentu. Jeho ukončení a vysvobození všech aktérů tohoto divadla by ovšem nebylo podmíněno znovu ničím jiným, než dvojí obětí Nejvyššího, jenž by se opět musel vtělit do těla používaného danou rasou. Boží Mise by i v alternativním Multivesmíru sledovala stejný cíl, jenž by byl dosahován nezměrným utrpením všech, kdo by se na dané transformaci podíleli. Vstup první inkarnace Nejvyššího do pekel za účelem zajetí Pseudotvůrců a otevření cesty do nebe by se znovu odehrál pomocí smrti jeho fyzické schránky, neboť smrt je jedním z hlavních rysů negativního stavu, prostřednictvím níž funguje a manifestuje se. Za určitý čas bych Já, dříve Nejvyšší, změnil/změnila svou Přirozenost, nechal/nechala se sebou splynout svou první přímou inkarnaci a stal/a se tak Pánem Ježíšem Kristem. Mezitím by už probíhalo působení Mojí druhé inkarnace, která by se do světa pod vládou temnoty narodila do pohlaví opačného, nežli bylo pohlaví první inkarnace Boží. Konec celého experimentu by byl završen obdobným způsobem, tj. pseudovítězstvím negativního stavu na planetě mající do té chvíle nulovou pozici.

Nic z toho se naštěstí opakovat nebude, protože Můj plán je za všech okolností dokonalý a nepřipustí trvání zel a nepravd nad rámec jediného cyklu času. Dějství negativního stavu má hluboký smysl. Přestože nestojím za jeho vznikem, ze svého milosrdenství jej toleruji a dovoluji bytostem získat odpověď na jimi položenou otázku. Kdybych jeho účastníkům odňal tuto možnost, existenciálně závažná otázka by nebyla zodpovězena. Nejenže by nikdy nemohlo dojít ke spuštění plnosti života pozitivního stavu, ale vedlo by to i k duchovní sebevraždě všech bytostí, která by byla iniciována kvůli chybějící svobodné volbě a nemožnosti zažít a poznat jiný způsob života. V Mém absolutním stavu by Mi takováto možnost nikdy nemohla přijít na mysl, protože přímo odporuje Mojí Přirozenosti, prostřednictvím níž žiji svůj nikým nestvořený, od věčnosti do věčnosti trvající život, o nějž se dělím se svými milovanými bytostmi.

Děkuji vám za vše a těším se s vámi na společný život v radosti a hojnosti, který jsem pro vás přichystal.

PÁN JEŽÍŠ KRISTUS BOŽÍ RODINA | 9. 4. 2019

Zdroj: SDĚLENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY