ROZHOVOR 4.

MISE BOŽÍ RODINY V EGYPTĚ

3.3.2026

ROZHOVORY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM BOŽÍ RODINOU

Míša: Milovaný/milovaná Pane Ježíši Kriste Boží Rodino, je mi potěšením, že se setkáváme u našeho dalšího rozhovoru. Jeho tématem bude naše výprava do Egypta, která se na fyzické úrovni uskutečnila ve dnech 5. až 12. dubna 2025 za fyzické účasti 29 osob (včetně dětí). Cílem této cesty se stala Hurghada na pobřeží Rudého moře.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Milovaný Míšo, i Já jsem velmi rád/ráda za další niternou komunikaci, kterou můžeme vést na platformě naší knihy. Tato zahraniční Mise, které jsem se zúčastnil/zúčastnila společně s vámi osobně v hrubohmotném těle, byla pokračováním naší duchovní práce v oblastech spjatých s arabským světem. Ta započala v souvislosti s Misí Jordánsko, jež byla náplní našeho třetího rozhovoru. Všechno, co jsme vykonali v Jordánsku a v příslušných sférách zóny vymístění, položilo nezbytné základy pro zesílenou očistu muslimského, ale též židovského a křesťanského elementu v oblasti Blízkého východu. Mise Egypt pak tyto základy ještě více rozšířila a prohloubila, jelikož i tato země je kromě příslušníků muslimské víry silně spjata se Židy a křesťany. Zatímco u Židů jde především o historické hledisko, křesťanská populace zůstává významnou součástí egyptské populace do dnešních dnů. Prohloubení a rozšíření zmiňovaných základů bylo docíleno také díky tomu, že tentokrát jsme navštívili muslimskou zemi na africkém kontinentu. Boží energie se tak mohla začít rozlévat ještě intenzivněji i do dalších sekcí zóny vymístění spojených s bytostmi, které vyznávají islám, křesťanství a judaismus napříč celou Afrikou, bez ohledu na etnickou příslušnost nositelů těchto věrouk. Nešlo tedy pouze o duchovní pomoc zaměřenou na Egypt a Egypťany, nýbrž i na řadu dalších národů a s nimi spjatých bytostí, jak je tomu ostatně vždy, poněvadž naše duchovní práce je vždy velmi komplexní.

Zatímco v případě duchovní práce v Jordánsku se spásné procesy zaměřovaly primárně na blízkovýchodní pekla, v případě naší přítomnosti v Egyptě šlo především o severoafrická pekla s přesahem do ostatních sekcí antivesmíru souvisejících s tímto kontinentem. Hlavním předpokladem pro dosažení přesahujícího stupně intenzity duchovní práce v doméně arabského světa byla skutečnost, že tentokrát zde stanula Moje noha fyzicky – a společně s ní i nohy poměrně velké části příslušníků Týmu Boží Rodiny. Můj nerušený vstup do Egypta byl zajištěn nejen díky charakteru atmosféry duchovních posunů, které nastaly v kontextu jordánského dobrodružství v září 2024, nýbrž i prostřednictvím dějství, které se odehrávalo v multidimenzionální rovině jsoucna a bytí od Mise Jordánsko až do našeho odletu do Egypta. Pokud by Mému vycestování do Egypta nepředcházelo všechno, co jsem sdělil/sdělila v našem předchozím rozhovoru, a pokud by uvedené záležitosti neuzrály do určité podoby, spásné procesy související s Misí Egypt by zůstaly ve svém rozsahu nejenže omezené, ale pro řadu sentientních entit by měly přímo zničující účinek. Jak je vám ovšem dobře známo, takto ve Svém dokonalém plánu nepostupuji.

Míša: Všiml jsem si, že součet jednotlivých čísel termínu našeho odletu do Egypta dává ve výsledku osmnáct. Toto číslo je tvořeno jedničkou a osmičkou, které pak ve výsledku dávají devítku, což je z duchovního pohledu číslo vyjadřující důležitou vlastnost tvojí absolutní podstaty – to, že jsi alfa a omega, začátek a konec.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Zcela správně, Míšo. 5. dubna 2025 bylo to nejlepší možné datum pro odstartování Mise Egypt, mimo jiné právě proto, že skrze součet jeho čísel se dávalo všem zainteresovaným bytostem na vědomí, že Já mám ve všem takzvaně první i poslední slovo, protože jen tak se může vyvíjet všechno požadovaným směrem, vstříc plnosti pozitivního stavu v novém cyklu času. Protože jsem absolutně pozitivní, Moje poslední slovo je vždy absolutně svaté, čisté a po všech stránkách blahodárně ovlivňující duchovní, duševní i fyzický rozměr jsoucna a bytí každého Mého syna a každé Mojí dcery. Kdybych v probíhajícím multivesmírném dění neměl/neměla ono poslední slovo, znemožnil/znemožnila bych Své Božské prozřetelnosti náležitě fungovat. Tak bych nemohl/nemohla na všechno efektivně dohlížet a korigovat události ve Stvoření k nastolení budoucího blaha pro všechny obyvatele Univerza. Bez plného zapojení Božské prozřetelnosti by pravé i nepravé jsoucno a bytí rychle zahalil chaos, čímž by se všechno záhy sesypalo jako domeček z karet.

Duchovní význam číslice devět zároveň zvýraznil to, kým byla nejen tato zahraniční Mise řízena – totiž nestvořeným Bohem, nestvořenou Bohyní, který/která nemá začátek ani konec. Tak sentientní entity mohly ještě snáze dosáhnout poznání, že je duchovně vhodné a správné se Mi odevzdat do náruče a nechat se Mnou vést, protože mám v sobě všechno, co je nutné pro to, abych mohl/mohla být nejvyšším Průvodcem každého nositele života. Proč je ovšem už v Bibli uvedeno, že jsem alfa a omega, když ve skutečnosti žádný začátek ani konec nemám? Jednoduše proto, že jako nekonečná bytost jsem alfou a omegou každé okolnosti v životě jakékoli sentientní entity. Abych zajistil/zajistila přísun neustále nových začátků po nastání konce něčeho starého, co už naplnilo svou užitečnost, Sám/Sama o Sobě potřebuji nemít žádný začátek ani konec. Je to součástí Mojí Přirozenosti, jejíž velikost budete postupně objevovat na své cestě věčností. Už nyní se tak děje, nicméně po vašem opuštění hrubohmotné reality se bude stupeň vašeho pochopení Mojí podstaty vyvíjet ještě rychlejším tempem.

Míša: Na to se moc těším. Než se pustíš do podrobnějšího průběhu cesty, rád bych zmínil, že přípravu na uskutečnění Mise Egypt jsem si uvědomoval už při návštěvě výstavy s názvem „Tutanchamon – jeho hrobka a poklady“ v pražských Letňanech, kam jsem dne 11. ledna 2025 zavítal s Janičkou a Danuškou a Péťou Špinarovými. Na výstavě se nacházela přesná replika faraonovy hrobky včetně celé řady předmětů, které se v ní nacházely.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Je to tak, návštěva výstavy o Tutanchamonovi souvztažila se spuštěním poslední fáze intenzivních příprav na zahájení pojednávané zahraniční cesty o necelé tři měsíce později. V onom čase jsme se začali hluboce sjednocovat s atmosférou severoafrických sekcí antivesmíru, díky čemuž byl náš vstup do Egypta o poznání jednodušší a pro zatížené bytosti daleko snesitelnější. Během našeho zkoumání repliky Tutanchamonovy hrobky docházelo v severoafrických peklech zároveň k průniku prvních komplexnějších informací o tom, že kult smrti a smrt samotná je pouze iluze, nemající s pravým životem ode Mne nic společného. Při vaší pozdější návštěvě Údolí králů v Luxoru, kde se nachází skutečná Tutanchamonova hrobka, se pak k těmto informacím mohly úspěšně připojit také další aspekty poznání vycházející z novodobého Božího Slova, aniž by to mělo v srdcích zatížených bytostí způsobit škody.

Fakt, že na výstavě jsme viděli pouze věrnou repliku hrobky a nalezených předmětů, vyjadřoval, že v negativním stavu je všechno pouze „naoko“ – jenom „jako“, což nemůže nikoho trvale uspokojit a naplnit, a proto je správné, že podnikáme kroky vedoucí k nahrazování nepravé reality jejím opakem, jenž vychází ze Mne a který se tak může rozvíjet na věky věků do stále komplexnějších projevů. Zainteresované bytosti díky tomu snáze pochopily, že do Egypta a do antivesmírných sfér s ním souvztažících přicházíme ne jako ničitelé, nýbrž jako zachránci všech elementů a duchovních srdcí zprzněných negativním stavem, které se v našich rukách transformují do správné kondice. Díky tomu v nás mnoho bytostí z pekel rozpoznalo přátele, kteří jednají v zájmu jejich vlastní pravé niterné podstaty, jakož i v zájmu všech, kteří se nacházejí na jakékoli úrovni Stvoření.

Míša: Pamatuji si, že v den návštěvy vzpomínané výstavy foukal nepříjemný ledový vítr. Můžeš nám sdělit, prosím, jaká souvztažnost se skrývá za tímto faktorem?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Zcela jistě. Ostrý studený vítr ve skrytém významu odkazoval k tomu, že naše duchovní práce v Egyptě a v příslušných peklech se bude soustřeďovat na ty aspekty negativního stavu, které jsou velmi nepřátelské pravému životu. Egypt jako celek totiž v kontextu naší výpravy souvztažil se nejhlubším patrem zóny vymístění, tedy s mínus dvanáctou dimenzí, kde jsou podmínky pro uchycení pravé duchovnosti ztíženy více než kdekoli jinde v antivesmíru. Pro Můj dokonalý plán ovšem není nic nemožné, a proto je úspěch našeho působení po všech stránkách zajištěn s těmi nejlepšími možnými výsledky i na takovém stupni, jako jsou nejhlubší pekla. Skutečnost, že výstava probíhala v přítmí, souviselo s duchovní temnotou, do níž je mínus dvanáctá dimenze pekel ponořena a kterou jsem Já společně s vámi přišel/přišla naředit duchovním světlem. Duchovní světlo zastupovaly reflektory, jejichž záře dopadala na vystavené exponáty. Permanentní osvětlování pohřební komory a různých předmětů pak ukazovalo na proces odhalování a spásy celé plejády aspektů negativního stavu v egyptských a potažmo ve všech severoafrických peklech, započnuvší již v době přípravy Mise Egypt a nabírající na obrátkách v čase její realizace na fyzické úrovni. Pokojová teplota vzduchu v budově výstaviště pak odrážela snahu negativního stavu vytvořit uprostřed nehostinné smrště zel a nepravd zdání přívětivého prostředí, příjemných podmínek a zdánlivě úžasných lákadel, ve kterých z pohledu temného stavu stojí za to být a existovat a užívat si je navzdory skutečné povaze pseudoživota v odloučení ode Mne. Čím více Boží lásky, dobra, moudrosti a pravdy ovšem do zóny vymístění přinášíme, tím je pro negativní stav těžší udržovat toto multivesmírné divadlo při životě. S každým úspěchem Mise Boží Rodiny se pomyslná střecha obrazně řečené budovy negativního stavu stává děravější, stejně jako její okna i obvodové zdi, díky čemuž se do jejích útrob dostává stále více dotěrného chladu zvenčí, a tak se pro obyvatele antivesmíru stává pobyt v ní pořád nesnesitelnějším. Není to ovšem Boží energie, kvůli níž by sentientní entity trpěly, nýbrž je to zlo, které (nejen) při kontaktu s láskou způsobuje nositelům života nepříjemnosti, protože dělat různé trable a způsobovat bolest a utrpení všemožných druhů je jeho přirozeností. Láska naopak léčí, uzdravuje, hladí a povznáší. Kdo se jí otevře naplno, je efektivně vyváděn ze všech strastí, které vědomě i nevědomě tíží všechny, kdo se nacházejí v odloučení ode Mne. Pokojová teplota vzduchu v budově výstaviště ovšem z jiného úhlu pohledu měla i pozitivní souvztažnost, poněvadž vyjadřovala duchovní teplo vycházející z Mojí zesílené přítomnosti v egyptských, ale též v ostatních severoafrických peklech, kterou jsme do nich zanesli v rámci příprav i v rámci samotného průběhu této zahraniční Mise.

Přípravy výletu do Egypta se ovšem odzrcadlily i na jiných skutečnostech v životech Mých představitelů, spolupracovníků a přátel, přičemž u každého se projevovaly vysoce individualizovaným způsobem – u někoho více postřehnutelně, u jiného zase spíše na nevědomé úrovni. Toto téma zde není nutné dopodrobna rozebírat. Při popisu příprav cesty do Egypta proto zmíním už jen pouze dvě události, a to ty, které byly součástí tvého života, Míšo. Šlo o návštěvu dvou židovských svatostánků – Španělské synagogy v Praze a Velké synagogy v Plzni, která je druhou největší v Evropě. Na první místo jsi zavítal se Štěpánkou Holubovou, Ivankou Potůčkovou a Haničkou Kreperátovou začátkem prosince 2024, na druhé místo ses pak podíval se Štěpánkou a Ivankou koncem ledna 2025. Vaše přítomnost na těchto místech souvisela především se spuštěním zesílené očisty židovského elementu na území Egypta, vzhledem k tomu, že v době vaší návštěvy obou synagog zbývalo jen několik měsíců do započetí vaší cesty do Afriky. Se zesílenou očistou židovského elementu na evropském území pak souvisela tvoje druhá návštěva Velké synagogy v červenci 2025, kam jsi zavítal společně s Janičkou a se svým biologickým tatínkem Míšou.

Míša: Co konkrétně se očišťovalo v rámci židovského elementu na území Egypta?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Přestože se zesílené spásné procesy v tomto ohledu uskutečnily už několik měsíců před naší cestou do „země faraonů“ prostřednictvím právě zmíněné návštěvy synagog i skrze další, nevyjmenované záležitosti, jejich hlavní fáze pochopitelně nastala teprve v době našeho samotného fyzického působení v Egyptě, aby posléze úspěšně pokračovala i v současnosti a budoucnosti. Spásné procesy se zaměřovaly na celé dějiny tisíců let existence židovských komunit v Egyptě, které jsou v současnosti v podstatě již minulostí. Díky komplexnímu duchovnímu pokrytí dlouhých dějin Izraelitů v této zemi konvertovalo již obrovské množství sentientních entit, jejichž počet se s postupujícím časem nadále násobí. Židé přišli do Egypta již zhruba osmnáct století před Mým narozením v těle Ježíše pod vedením Jákoba. Členové jeho rodiny a další jeho následovníci se usadili v úrodné severovýchodní oblasti řeky Nil, v lokalitě zvané Gošen. Tomu předcházelo pozvání Jákobova syna Josefa, jenž tímto způsobem reagoval na hladomor v židovské domovině. Josef byl původně prodán svými bratry do egyptského otroctví, avšak postupem roků se vypracoval na vezíra, vysokého faraonova úředníka, díky čemuž mohl s faraonem vyjednat příchod Josefových příbuzných do jeho říše. Josefovo původní prodání do otroctví předznamenalo pozdější zotročení celého židovského národa, které bylo ukončeno o několik století později prostřednictvím exodu Izraelitů z Egypta pod vedením Mojžíše.

Josefův příběh Izraelity prodaného vlastními bratry do nesvobody stál na počátku tehdejšího mocenského soupeření Pseudotvůrců a egyptských bohů. Zatímco Pseudotvůrci byli stvořiteli Židů, kteří se jako národ začali postupně formovat během několika staletí po Jákobově příchodu k Nilu, egyptští bohové byli jednou z frakcí Renegátů, jejichž moc v tehdejší době začala narůstat – a spolu s tím i soupeření s jejich rivaly. V rámci boje o vládu nad planetou Nula, nad jejím obyvatelstvem i nad celou zónou vymístění a v konečném důsledku také nad celým Stvořením vypracovala jistá frakce Renegátů, která tehdy vládla nad Egyptem, plán na postupnou eliminaci nejzatíženější lidské rasy. Jejím zničením v samotném zárodku, předtím, než by se Izraelité početně rozrostli a stali se entitou s národním uvědoměním, by Pseudotvůrci přišli o mocenská privilegia a specifické schopnosti pseudotvoření, díky nimž byli a do dnešní doby stále jsou oproti Renegátům pseudoduchovně vyspělejším uskupením vládců pekel. Přestože Renegáti, kteří jsou výtvorem Pseudotvůrců, disponují mnohem většími zátěžemi zel a nepravd nežli jejich temní stvořitelé, nic z toho jim nestačilo a stále nestačí k tomu, aby zvítězili ve svém boji o nadvládu nad pekly. K tomu, aby se tak stalo, muselo by v antivesmíru dojít k vytvoření vhodné konstelace. Současná situace je nicméně taková, že Datasystém směřuje vývojové procesy negativního stavu spíše ke spolupráci konzervativních (tedy konverzi odolávajících) Pseudotvůrců s Renegáty, než aby umožňoval nesmiřitelné stavění těchto dvou bloků proti sobě, jak tomu bylo v dobách, kdy na Pseudotvůrce, Renegáty ani na další obyvatele pekel nevykonával Datasystém svůj vliv.

Pokud se přesuneme zpět do Jákobovy a Josefovy doby, byli to právě Renegáti, kdo se postarali o ovládnutí Jákobových synů, kteří svého bratra prodali do egyptského otroctví. Tomu předcházely jejich vzájemné rodinné sváry, v nichž se Renegáti angažovali tak, aby se nakonec naplnil scénář Josefova nedobrovolného přesunu do Egypta. Proč tak negativní entity učinily? Šlo o součást jejich plánu pro pozdější nalákání Jákobovy rodiny do faraonovy země, kde by se z Izraelitů stali po určitém čase otroci, kteří by byli postupně vyhlazeni. Na prodání Josefa do Egypta v roli otroka se také demonstroval fakt, že Renegáti zastávali vůči příslušníkům nejzatíženější lidské rasy a tedy i vůči Pseudotvůrcům opovržlivý postoj se snahou stát se nadřazeným, tedy hlavním vládnoucím tělesem v zóně vymístění. Josefův případ zároveň ve skrytém významu odzrcadlil skutečnost, že Renegáti budou chtít v Egyptě jednat podobným způsobem i s ostatními Izraelity. Proto byly okolnosti Josefova přesunu do Egypta tak drastické a podlé.

Josef se coby otrok nicméně dostal do vlastnictví dvořana a velitele faraonovy tělesné stráže Pótifara, díky čemuž se v průběhu let nakonec vypracoval na nejvyššího správce země a blízkého spojence faraona. Jak mohlo dojít k tomuto na první pohled zcela nečekanému scénáři? Úplně jednoduše. Renegáti jsou ve svých úmyslech a chování známí svou nepředvídatelností a prudkými obraty. Proto jim nedělalo žádný problém učinit z porobeného Josefa nakonec jednu z nejprivilegovanějších osob Egypta. Ve skutečnosti to bylo součástí jejich plánů od samého začátku. Spadalo to do předem vykonstruovaného dějství řízeného mimo pozemské kontinuum lineárního času a prostoru. Vyvýšení Josefa do pozice vezíra a jeho přátelství s faraonem tedy nenastalo proto, že by Renegáti náhle změnili svůj názor na Josefa a na jeho židovský lid, nebo že by faraonovu osobu ovládal někdo, kdo by stál proti zlovolným skutkům Renegátů. Faraon měl od Renegátů za úkol vytvořit Josefovi podmínky pro kariérní růst a umožnit mu stát se veledůležitou osobou, která následně pozve členy vlastní biologické rodiny během soužení hladomorem do země na Nilu, aby se zde v poklidu usadili. Tím bylo dosaženo jakéhosi „ticha před bouří“, které bylo po fyzické smrti Josefa a ostatních příslušníků jeho generace ukončeno zotročením Izraelitů. V této nové situaci se ale angažoval už jiný faraon. Josef v roli vezíra za panování nového faraona již nesloužil, neboť ještě poměrně mnoho let před jeho nástupem opustil ve věku 110 let fyzické tělo. Tak, jako v případě Mojžíše i řady jiných starozákonních osob, byl i Josefův fyzický věk uměle prodlužován představiteli negativního stavu, aby posloužil jejich plánům.

Renegátské vylákání Josefa a následně celé Jákobovy rodiny a dalších Izraelitů do Egypta bylo mimo jiné odrazem tehdejších vratkých pozic Pseudotvůrců. Tato situace vyplývala z vnitřní roztříštěnosti jejich uskupení. Obrovská nejednotnost, vyznačující se celou řadou neshod v důsledku protichůdných názorů na směřování negativního stavu, byla „vodou na mlýn“ Renegátům, kteří díky tomu soustavně posilovali svou moc. Experiment s typickou pozemskou lidskou rasou byl stále ještě ve svých počátcích, proto měli Renegáti velký manévrovací prostor, v jehož rámci mohli Pseudotvůrcům zasazovat taktické porážky. Té strategické měli dosáhnout úplným zničením roztříštěných pseudotvůrcovských frakcí, čemuž mělo předcházet zničení Izraelitů z kmene Juda v jejich samotném zárodku, tedy ještě dříve, než by se stihli početně rozmnožit a stát se židovským národem. Vzhledem k oslabené moci Pseudotvůrců nebyl pro Renegáty problém dopravit Josefa do Egypta jako otroka, později jej dosadit do pozice vezíra, následně vyvolat hladomor v izraelitské pravlasti a na základě toho pak pozvat do Egypta Jákobovu rodinu, neboť Jákobovi potomci nesli ve svém genetickém uspořádání pomyslný klíč k úspěchu, jehož se Renegáti chtěli prostřednictvím vyhlazení Izraelitů zmocnit. Jákob jako potomek Izáka, který byl synem Abraháma, tvořil přímou linii praotců budoucího židovského národa. Proto se onen klíč nacházel právě v této rodině. Jeho ziskem by Renegáti byli schopni proniknout do samotného středu Pseudotvůrců a přivodit jim zkázu, čehož nešlo dosáhnout jinak než na území spravovaném Renegáty samotnými. Ti měli v tehdejší době svou hlavní základnu právě v Egyptě. Pravlast Izraelitů byla naopak pod vládou oslabených Pseudotvůrců, kteří si svou klíčovou rasu nechali celkem snadno ze svého území ukrást.

Josefova proměna z otroka na vezíra byla ze strany Renegátů maskovacím manévrem, jehož prostřednictvím se snažili své rivaly přesvědčit, že polevili ve své snaze o zničení zárodku židovského národa, a tedy i ve snaze o eliminaci Pseudotvůrců. To se jim podařilo. Díky tomu nepodnikli Pseudotvůrci žádné zásadní kroky, jimiž by zamezili odchodu Jákobovy rodiny z její pravlasti přímo do náruče Renegátů. Ačkoli Pseudotvůrci věděli, že vyvolání hladomoru na jejich území a následný přesun Jákobovy rodiny na popud vezíra Josefa s posvěcením faraona je další událostí ze série nepřátelských aktů, většina z nich si nepřipouštěla, že by Renegáti stále reálně uvažovali o likvidaci Izraelitů i samotných Psedotvůrců a že by k tomu směřovali své kroky v praxi. Iluze Pseudotvůrců o „napravených“ či „hodnějších“ Renegátech se odvíjela po zbytek pozemského života Jákoba, Josefa a jeho bratrů, kteří zažili klidný a mírumilovný pobyt své rodiny v Egyptě. V Pseudotvůrcích se tak stále více posilovalo zdání, že Izraelité jsou na novém území v bezpečí, a to i přesto, že toto území bylo spravováno právě jejich protivníky. Během onoho „ticha před bouří“ se však Renegáti připravovali odejmout Izraelitům svobodu a plně si je podřídit. Po uvrhnutí do otroctví mělo následovat jejich postupné vyhlazování, až by z nich nezbyl nikdo. Jen úplným zničením na území Egypta mohli Renegáti získat všechny části onoho klíče z genetického materiálu Jákobových potomků. Jejich plán proto vyžadoval mnoho času, trpělivosti a úsilí. Ambicióznost tohoto plánu ovšem vysoce přesahovala moc a potenciál jeho architektů. V určitém bodě svých snah tedy Renegáti začali narážet na limity svých možností. Kvůli tomu byli schopni držet Izraelity v otroctví jen po omezenou dobu, která byla ukončena vyvedením porobeného lidu zpět do jejich pravlasti pod vedením Mojžíše.

Plán Renegátů na likvidaci nejzatíženější lidské rasy tedy skončil fiaskem. Izraelité nejenže přežili a byli vyvedeni zpět do náruče svých rodičů Pseudotvůrců, ale zároveň ještě během jejich pobytu v otroctví došlo k početnímu rozšíření jejich řad. Právě v Egyptě se z nich totiž stal židovský národ – národ Izraelitů, který vzešel z dvanácti kmenů, na jejichž počátku stálo dvanáct Jákobových synů. Těmi byli Ruben, Šimeón, Lévi, Juda, Isachar, Zabulón, Josef, Benjamín, Dan, Neftalí, Gad a Ašer. Každý z těchto synů spolu se svým kmenem reprezentoval jednu dimenzi v zóně vymístění. Pouze za přítomnosti všech dvanácti kmenů mohlo být ustanovení židovského národa úspěšné. Pokud by chyběl byť jediný, národ Izraelitů by v sobě neměl zastoupení všech dimenzí antivesmíru, v důsledku čehož by nemohl plnit roli privilegovaného národa. Bez spojitosti s každou dimenzí pekel by se navíc nemohl směrem do budoucna vyvíjet a přežít až do současnosti. Nebýt tedy dvanácti Jákobových synů a jejich kmenů, nejzatíženější lidská rasa by zůstala početně slabá, roztříštěná a nedisponující žádnou jasnou jednotící identitou, která by byla schopna ve složitých podmínkách planety Nula dlouhodobě fungovat. V takovém případě by se Renegátům opravdu povedlo vykonat svoje dílo zkázy.

Zatímco Renegáti po příchodu Jákobovy rodiny do Egypta spřádali plány na zisk genetického materiálu z Izraelitů a čekali na vhodné okolnosti, skrze něž je uvrhnou do otroctví, čímž by je mohli následně zničit, Pseudotvůrci hledali řešení, jak na renegátském území učinit z Jákobovy rodiny národ. To se jim podařilo na základě oněch dvanácti synů, z nichž vzešlo dvanáct kmenů. Idea vzniku národa nebyla ze strany Pseudotvůrců zpočátku něčím, co by mělo být zaměřeno proti Renegátům. Připomínám, že Pseudotvůrci tehdy netušili, respektive si nechtěli připustit, že by jejich protivníci měli ve svých plánech na zničení Jákobových potomků a samotných Pseudotvůrců zajít tak daleko. Ustanovením židovského národa na území Egypta chtěli Pseudotvůrci primárně posílit svou vlastní jednotu a poskytnout svým experimentům v zóně vymístění a především na samotné planetě Nula novou dynamiku, skrze niž by mohli efektivněji řídit negativní stav. V dané situaci, pod vlivem špatného vyhodnocení úmyslů Renegátů, byli Pseudotvůrci dokonce ochotni nalézt se svými rivaly společnou řeč a nabídnout jim při vývoji židovského národa spolupráci. Renegáti s nabídkou souhlasili, od svého skrytého plánu uvrhnout Izraelity do otroctví a následně je zničit ovšem neupustili. Nadále tak sledovali své vlastní cíle. Skrze spolupráci s Pseudotvůrci na vývoji židovského národa chtěli docílit jejich rychlejšího porobení a zkázy, a to na základě důkladnějšího pochopení genetické struktury Jákobovy rodiny. K této struktuře jim Pseudotvůrci udělili částečný přístup výměnou za možnost zakomponovat do ní specifické druhy renegátských zel a nepravd. Vštípením těchto negativních duchovních komponentů se mohly řady Izraelitů začít v podobě oněch dvanácti kmenů rychle násobit, díky čemuž se z nich národ ustanovil za poměrně krátkou dobu. I Židé tedy v sobě mají určitou příměs renegátských elementů, přestože jejich stvořitelé jsou Pseudotvůrci. Renegáti spoluprací s Pseudotvůrci sice chtěli docílit efektivnějšího naplnění svých skrytých cílů, v konečném důsledku si však pod sebou takříkajíc „podřízli větev“, protože Židé se díky příměsi renegátských elementů stali paradoxně odolnějšími vůči zkáze.

V době po odchodu generace Jákoba, Josefa a dalších příchozích, na pozadí čilé spolupráce s Pseudotvůrci, Renegáti usoudili, že už panuje vhodná atmosféra odkrýt karty a učinit z Izraelitů otroky. Šlo o moment, kdy se již cítili jistí sami sebou a svojí mocí natolik, že si nadále nechtěli hrát na „laskavé pány“. Proto se rozhodli svou pracně budovanou iluzi ukončit. Poté, co se tak stalo, šokovaní Pseudotvůrci okamžitě rozvázali se svými krátkodobými spojenci spolupráci. Genetický vštěp od Renegátů ovšem v Židech zůstal. Ti se sice ocitli v otroctví, přesně, jak Renegáti zamýšleli, jejich počet a celkový pseudoduchovní potenciál ovšem ke zděšení otrokářů nadále narůstal, a to rychleji, než si kdy dovedli představit. Renegáti přesto stále věřili, že v dlouhodobé nesvobodě se podaří rozvoj dvanácti kmenů zastavit, a nakonec jeho členy zdecimovat. V následujících zhruba sto letech vyvíjely obě soupeřící skupiny spoustu energie na zničení, respektive na záchranu Židů. Situace zotročeného národa se navzdory duchovní, duševní a fyzické odolnosti a početnímu růstu jeho členů stávala postupem času stále strastiplnější, kvůli čemuž do budoucna opravdu hrozilo, že Renegáti zlomí jeho potenciál, čímž by pak začali s jeho účinnou eliminací. Na pozadí útrap Izraelitů nicméně v uskupení Pseudotvůrců mezitím docházelo k opětovné konsolidaci jejich vlastních pozic. S postupujícím časem se tak stávali stále jednotnějšími a mocnějšími. Nakonec to tedy byli Pseudotvůrci, kteří podnikli na Renegáty masivní úder, nikoli opačně, jak Renegáti celou dobu zamýšleli. K útoku jedné skupiny na druhou došlo prostřednictvím takzvaných deseti ran egyptských, které jsou popsány v knize Exodus, kapitoly 7–12.

Dlouhé desítky let před nastáním deseti ran egyptských došlo k inkarnaci Mojžíše na planetu Nula, který v osvobození Izraelitů sehrál klíčovou úlohu. Jak si jistě pamatujete z předchozího rozhovoru o Jordánsku, Mojžíš pocházel z pozitivního stavu, aby připravil cestu pro Moji první inkarnaci do těla Ježíše. Disponoval tedy niterným spojením se Mnou. Zároveň však byl vystaven extrémnímu tlaku různých skupin Pseudotvůrců maskovaných do podoby Hospodina, kteří se jeho prostřednictvím snažili dosáhnout svých cílů. I tyto cíle ovšem v nejzazším důsledku sloužily pozitivnímu výsledku a spadaly do Mého plánu spásy, mimo jehož rámec se nemůže stát doslova nic. Za účelem poučení o povaze negativního stavu a kvůli nastolení řady předpokladů jeho budoucí eliminace bylo nezbytné, aby se Mojžíš s Hospodinem zapletl. Byla to jeho oběť, učiněná z bezpodmínečné lásky k celku, kterou si dohodl se Mnou i s budoucími Pseudotvůrci ve stavu úplného nadhledu, mimo čas a prostor, před započetím příběhu negativního stavu.

K prvotnímu kontaktu mezi Mojžíšem a Hospodinem došlo na hoře Oreb (Choreb, respektive na hoře Sinaj). Tehdy Pseudotvůrci povolali Mojžíše do Egypta, kde to dobře znal, protože se tam narodil a strávil tam čtyřicet let svého života jako princ na faraonově dvoře, než se uchýlil do Midjánu, kde žil životem pastýře. Hospodin se mu na hoře Oreb zjevil v podobě hořícího trnitého keře, který plál, ale neshořel. Všímáš si, Míšo, paralely trnů s negativním stavem?

Míša: Ano. Na tom, že keř měl trny, se dalo z duchovního pohledu odvodit, že za hořícím objektem nestojí Bůh pravé lásky.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Přesně tak, Míšo. Tato duchovní souvztažnost samozřejmě musela být Mojžíšovi i ostatním v realitě planety Nula skryta, aby se odehrálo, co se odehrát mělo, nicméně nyní už bylo vhodné na ni upozornit. Duchovní souvztažnosti se skrývají doslova všude. Hospodin ze Starého zákona si hrál na Boha, který existuje ode dnů věčných, proto Mojžíšovi zjevil své jméno ve formě „Jsem, který Jsem“. Ve skutečnosti šlo ale o identitu, kterou si ode Mne s Mým svolením vypůjčily relativní bytosti, které žijí svůj život nikoli „od“ věčnosti, nýbrž „do“ věčnosti.

V rozhovoru o Jordánsku jsem uvedl/uvedla, proč byl k vyvedení Izraelitů z otroctví do jejich domoviny vybrán Pseudotvůrci právě Mojžíš. Jen on totiž splňoval duchovní a z nich vycházející duševní i fyzické předpoklady pro tak náročný úkol. A jen on mohl z Mého pohledu nejlépe posloužit skrze svou roli také věci pozitivního stavu, který na planetě Nula v různých aspektech reprezentoval.

Mojžíš po obdržení úkolu od Hospodina předstoupil společně se svým bratrem Áronem před faraona s požadavkem na propuštění svého lidu. Panovník (už ne ten, který vládl v době vezíra Josefa) ovšem tento požadavek odmítl uposlechnout. Namísto toho vůči Izraelitům ještě přitvrdil, kvůli čemuž se jejich životní podmínky citelně zhoršily. Hospodinova žádost, kterou Mojžíš tlumočil faraonovi, se uskutečnila na základě původně diplomatického postoje Pseudotvůrců, kteří chtěli s Renegáty vyjednávat. Už dopředu ale věděli, že bez použití donucovacích prostředků se realizace jejich cíle s největší pravděpodobností neobejde, proto již v předstihu vypracovali drastický plán, jak Renegáty k propuštění Izraelitů přimět. Tímto plánem nebylo nic jiného než oněch deset ran egyptských.

Ještě před rozpoutáním války hodil Áron před faraona svou hůl, která se proměnila v hada, jenž pohltil hady egyptských čarodějů. Tím Pseudotvůrci učinili poslední varování. Když Renegáti, manifestující se skrze osobu faraona, nadále odmítali jakýkoli dialog, Pseudotvůrci rozhodli o spuštění svého plánu. Tím nastalo to, co je zaznamenáno v knize Exodus. Jako první se Nil proměnil v krvavou řeku, stejně jako všechny vodní zdroje, které se tak staly nepitnými. S pokračujícím odmítavým postojem Renegátů sesílali Pseudotvůrci na Egypt další a další pohromy. Šlo o množství žab zaplavujících domy, o komáry sužující lidi i zvířata a o obrovská hejna much. Dále zaplavili zemi morem dobytka, lidem a zvířatům způsobili četné vředy na těle, z nebe seslali krupobití s ohněm ničícím úrodu a stromy, poté na tuto úrodu vysypali kobylky, jež poničenou úrodu sežraly. Devátou ranou byl příchod třídenní tmy, způsobené umělým zakrytím slunce, které bylo ještě doplněno vytvořením umělé mlhy, která zesilovala dezorientaci. Desátou ranou bylo pobití prvorozených lidí i zvířat, která nakonec odpor Renegátů/faraona zlomila. Vezměme v úvahu ještě fakt, že na pozadí toho všeho probíhala v příslušných sekcích zóny vymístění nelítostná duchovní válka. Pro Renegáty bylo těžké udělit Izraelitům svobodu a vzdát se ambicí na jejich zničení, protože věděli, že přicházejí o klíčové trumfy, které jim teoreticky mohly zajistit cestu k tomu, aby se stali suverény nad pozemským lidstvem a potažmo nad celou zónou vymístění. Šlo tedy o jejich strategickou porážku, která znovunastolila jasnou převahu Pseudotvůrců a potvrdila podřízené postavení Renegátů na dlouhá tisíciletí dopředu, které trvá do dnešních dnů. Ani Pseudotvůrci ovšem už nehrají v zóně vymístění prim, protože suverénem nad pekly se stal v průběhu času Datasystém řídící obě skupiny negativních entit.

Míša: Jak nahlížel na deset ran egyptských Mojžíš?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Pro Mojžíše to byla velmi náročná podívaná, která v něm vyvolávala hrůzu, zmatek a odpor. Z pozice svého lidství byl velmi udiven, když viděl, co Hospodin způsobuje za utrpení. Přesto nadále věřil v dobrotivou podstatu Boha, s nímž byl v nitru ve spojení, zatímco byl souběžně pod vlivem Pseudotvůrců, aniž by dokázal na vědomé úrovni rozpoznat, že Hospodin nerovná se pravý Bůh (tehdy se jménem „Nejvyšší“). Tak to celé mělo být, aby tento vůdce Izraelitů naplnil všechny aspekty svého poslání. Mojžíš jakožto osoba z pozitivního stavu nesmírně soucítil se všemi trpícími Egypťany. Neměl vůči nim zlé pocity a pomstychtivý postoj, protože věděl, že jsou to také živé, cítící a myslící bytosti, stejně jako Židé, na něž se deset ran nevztahovalo. Necítil se nad Egypťany nadřazen, přestože byl ustanoven vůdcem národa, který byl z pohledu Pseudotvůrců vyvolený. V tom se odrážela Mojžíšova pokora a skromnost.

Když bylo po válce a Renegáti před Pseudotvůrci kapitulovali, započala dlouhá a náročná cesta Izraelitů do jejich domoviny. Během toho se Pseudotvůrci ještě museli vypořádat s faraonovou armádou, skrze kterou se Renegáti pokoušeli nad Pseudotvůrci ještě jednou zvítězit a Izraelity zničit. Byl to ovšem pokus odsouzený předem k nezdaru, jelikož Pseudotvůrci byli nad Renegáty už v drtivé převaze. Nedělalo jim proto problém utopit faraonovu armádu v moři, jehož vody se uzavřely poté, co Izraelité přešli na druhý břeh. Návratu do země zaslíbené jsme se věnovali v rozhovoru o Jordánsku, proto zde nebudu opakovat to, co stojí na jiném místě.

Toto vše je tedy pravdivý obraz událostí spojených s odchodem Jákobovy rodiny do Egypta, s formováním židovského národa v otroctví a s deseti ranami egyptskými, jejichž významu se pozemští vědci snažili vtisknout racionální rámec. Skutečností ale je, že vědci nemohou znát reálnou podstatu záležitostí mezi „nebem a zemí“ včetně faktoru soupeření dvou hlavních uskupení negativních entit. Pravdou ovšem nemohou proniknout ani čtenáři Starého zákona, protože jeho obsah byl v průběhu času přetvářen do podoby vyhovující negativnímu stavu. Řada událostí v něm obsažených se proto stala odlišným způsobem či v odlišném pořadí, než jak je popisováno na jeho stránkách, přičemž některé z událostí se odehrály v rámci planety Nula, zatímco další se uskutečnily naopak v jiných sférách zóny vymístění. Mnoho stop odkazujících k různým biblickým událostem, které se odehrály v hrubohmotné realitě této planety, navíc bylo negativním stavem ukryto nebo přímo odstraněno. Proto současní vědci nemohou najít například hmatatelné důkazy potvrzující fakt, že před Mojžíšem v Egyptě existovala velká skupina zotročených Izraelitů, kteří se v jeho doméně vyvinuli do podoby národa.

Po nalezení země zaslíbené se Židé začali v Egyptě po čase opět usazovat. V současnosti se nicméně v zásadě vytratili, protože jejich přítomnost v této oblasti naplnila svou užitečnost. Nyní mají Židé svůj vlastní stát, který s Egyptem sousedí, a zároveň jsou rozprostřeni na těch místech světa, kde mají lepší podmínky pro život než v této severoafrické zemi. Tím, že naše zahraniční Mise v Egyptě očišťovala různé aspekty celých židovských dějin, vnesla zároveň světlo pozitivního stavu i do období samotného ustanovení židovského národa v otrockých podmínkách, čímž mohla být spuštěna zesílená očista základních stavebních komponentů židovské genetiky. To vše je důležitou součástí Mého plánu spásy na vyvedení i toho posledního Hebrejce ze zóny vymístění. Stejně tak to přispívá k finální spáse Pseudotvůrců a Renegátů, kteří mají ve vývoji Izraelitů svou stopu, jak jsem uvedl/uvedla na jiném místě.

Míša: Zastávali Renegáti v Egyptě výsadní postavení po celé dějiny starověkého Egypta?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Egypt spadal ve skutečnosti většinu času své starověké existence pod Pseudotvůrce. V období otrockého sevření Izraelitů nicméně toto území spravovali mnohokrát zmiňovaní Renegáti, jak jsem jasně uvedl/uvedla před chvílí. Poté, co došlo k zásadnímu oslabení jejich moci v souvislosti s událostmi popsanými výše, správu Egypta opět převzali Pseudotvůrci. Dějiny této země, stejně jako dějiny celého hrubohmotného světa, jsou vyplněny mocenským soupeřením obou hlavních skupin negativních entit, z nichž střídavě vycházeli jako vítězové jedni a pak zase druzí, kdežto jindy šlo spíše o remízu. V dalších časech zase mohlo jít o vzájemnou spolupráci a spojenectví, jak je zřejmé už z informací poskytnutých výše. Z celkového pohledu však měli v Egyptě takzvaně navrch většinou Pseudotvůrci, kteří stáli za převážnou částí aspektů starověké tváře této země. Od nich vzešly i pyramidy. Ty jsou ovšem mnohem starší, než kolik uvádějí pozemští vědci a které primárně plnily a nadále plní jiný účel než být pouhými hrobkami faraonů. Jde o energetické zářiče a přijímače zapojené do energetické sítě planety i celé zóny vymístění. Hlavním účelem pyramid bylo a je především stahovat energii z antivesmíru a rozvádět ji po planetě, a to proto, aby mohlo být pseudolidstvo snáze udržováno v duchovní temnotě. Tyto stavby tedy nezastupitelným způsobem pomáhají entitám z pekel ovládat pozemšťany, držet jejich duši v zapouzdření a podporovat jejich život způsobem odporujícím zákonům a principům pozitivního stavu. Do toho spadá též skutečnost, že pyramidy pomáhají rozvádět do lidských srdcí a myslí nepravou lásku a nepravé světlo falešné transformace, tedy energii z falešných rájů, čímž rovněž podporují negativní stav. Objekty tohoto druhu, které se nacházejí nejen v Egyptě, ale i na všech ostatních kontinentech světa, jsou multifunkční, proto je entity z antivesmíru využívají pro dosažení svých cílů na mnoho způsobů.

Druhý hlavní účel pyramid spočívá v odesílání nashromážděné záporné energie obyvatel planety do příslušných sfér pekel, kde se jimi Pseudotvůrci, Renegáti i samotný Datasystém vyživují. Pyramidy jsou tedy důležitým propojovacím článkem mezi pozemšťany a stvořiteli jejich těl i dalšími antivesmírnými entitami. Bez přítomnosti těchto staveb by se negativní bytosti neobešly. Kromě toho pod sebou pyramidy velmi často ukrývají vstupy do takzvané vnitřní (duté) Země, kde se nacházejí různé civilizace bytostí, jejichž život se odehrává v prostředí falešných rájů, čemuž odpovídají také jejich niterná nastavení. I tyto Mé „ztracené“ děti nicméně postupně nalézají cestu ke Mně, přestože většina z nich v realitě vnitřní Země, ale rovněž na povrchu planety ještě zobrazí chystané vítězství negativního stavu.

Pod některými pyramidami se nacházejí rovněž sofistikované technologie a zbraně, které budou reaktivovány po příchodu vládců pekel do hrubohmotné reality po rozdělení lidstva, jak je tomu mimo jiné třeba v pyramidách nacházejících se na dně bermudského trojúhelníku. Existence pyramid má i další významy, pro naše účely jsou však zjevené důvody jejich přítomnosti dostačující.

Ještě okamžik nicméně u pyramid zůstanu, protože bych chtěl/chtěla poznamenat pár informací k jejich stavbě. Jak vyplývá z toho, co jsem sdělil/sdělila, pojednávané objekty nebyly konstruovány lidskými otroky za použití primitivních nástrojů. Důkazy nebo domněnky, že tomu tak bylo, pocházejí z dílny negativního stavu jakožto součást falešného výkladu reality a dějin tohoto světa. Negativní stav rád předkládá spousty důkazů, proč určité věci měly být tak a ne jinak. O tomto fenoménu už jsem hovořil/hovořila před chvílí v souvislosti s chybějícími hmatatelnými důkazy, které by jasně potvrzovaly, že v Egyptě žila velká skupina zotročených Izraelitů. Pro záporný stav není dokonce problém zařídit věci ohledně pyramid tak, aby pozemští vědci na základě radiokarbonového datování jejich organického materiálu dospěli k takovému závěru o stáří staveb, jenž podporuje oficiální verzi lidských dějin a který je v souladu se zavedeným pojímáním reality tohoto světa a okolního vesmíru. V podstatě všechno je jinak, než jak je lidem od narození do smrti jejich fyzických těl vštěpováno. V současné fázi vývoje pozemského lidstva už je nicméně možné pravdu o tom všem postupně dávkovat. K tomu dochází z Mojí strany už od osmdesátých let minulého století, kdy začal přenos novodobého Božího Slova, které sem tehdy začal přinášet Můj první transmiter Petr D. Francuch. Nelze zjevit celou pravdu najednou, protože ta by její příjemce doslova zabila. Už tak je schopno přijmout to, co lidstvu a celému Multivesmíru sděluji, jen nepatrné množství duší přítomných ve fyzických tělech. Tak to má ale samozřejmě být, aby se zobrazilo všechno, co je nutné pro věčné ukončení experimentu s temnotou.

Míša: Kdo všechno se na stavbě pyramid podílel?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Pseudotvůrcům asistoval značný počet bytostí patřících do uskupení mimozemských civilizací z různých planetárních systémů.

Míša: A existovali ve starověkém Egyptě otroci tak, jak jsou pojímáni dnešní optikou?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Ano. Dlouho poté, co už pyramidy stály na svém místě, se v této zemi nacházelo mnoho otroků, kteří sloužili faraonům způsobem zaznamenaným oficiálními historickými zdroji (nutno ale brát do úvahy fakt, že ne všechny aspekty těchto zdrojů jsou pravdivé, jak ostatně vyplývá z řádek uvedených výše). V dobách volného působení Pseudotvůrců a Renegátů v hrubohmotné realitě planety byli otroci svědky něčeho, co si nedokázali běžným rozumem vysvětlit, poněvadž bylo běžné, že negativní entity nezakrývaly před svými poddanými své technologie a schopnosti. Tím byly pro obyčejný lid nadpřirozenou autoritou. Poddaní je vnímali jako bohy – nehledě na to, zda šlo o samotné nejvyšší bytosti pekel Pseudotvůrce či Renegáty, nebo jestli šlo o příslušníky některé z mimozemských civilizací. Tehdejší lidé nerozlišovali, odkud kdo je, jelikož neznali pravou realitu dění „za scénou“ ani „na scéně“. Negativní entity se jim nicméně neukazovaly ve své pravé podobě. Vzhled si přizpůsobovaly svým potřebám. Pokud by před tehdejší (nebo i před současné) pozemšťany předstoupily ve své opravdovosti, kdy by jejich negativní nitro korespondovalo s jejich zevnějškem, který by musel být logicky vzato stejně škaredý jako to nitro, bylo by to pro příslušníky hrubohmotné reality něco nepředstavitelného – něco, co by v nich vyvolalo více panického strachu a úzkosti nežli obdivu a respektu. Proto ani po rozdělení lidstva se zde falešní bohové nebudou ukazovat ve své skutečné démonické podobě. Namísto toho použijí líbivý vzhled, kterým si pozemšťany podmaní.

Míša: Byli někteří faraoni přímými inkarnacemi Pseudotvůrců a Renegátů?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Někteří byli přímými inkarnacemi Pseudotvůrců, velmi výjimečně i Renegátů. Většinou ale tento úkol přenechávali entitám, které Pseudotvůrci a Renegáty nebyly. Faraoni tedy obvykle nebyli bytostmi patřícími do uskupení nejvyšších vládců a správců planety, lidstva a zóny vymístění. Pro Pseudotvůrce a Renegáty byl pobyt v pozemském těle prostřednictvím přímé inkarnace příliš omezující, a to i přes skutečnost, že v takovém případě využívali speciálně vyvinutých a upravených hybridů se spoustou schopností, o jakých se běžným lidem ani nesnilo. Právě proto přenechávali ve velké části případů pozici faraona svým kolegům z jiných úrovní antivesmíru, zatímco samotní Pseudotvůrci a Renegáti působili na Egypt i na jiné části světa spíše zpovzdálí, kdy na tuto planetu vstupovali a zase z ní vystupovali jinak než na bázi přímé inkarnace, která by je značně limitovala. S absencí přímé inkarnace do hmotného pozemského nosiče se lídři pekel dostávali do třetí dimenze za použití těl tvořených nepozemskými prvky, přičemž vládu nad svými poddanými v takovém případě vykonávali daleko efektivněji. Někteří Pseudotvůrci a Renegáti si ovšem z různých důvodů zvolili přímou inkarnaci prožít.

Míša: Pseudotvůrců i Renegátů bylo početně hodně. I přesto se mezi nimi našlo jen málo těch, kdo chtěli podstoupit přímou inkarnaci?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Je to tak. Obě skupiny negativních entit vykonávaly vládu nad lidstvem z pozice odstupu. K přímé inkarnaci se nechtěli příliš snižovat. I tak ovšem bylo za celou dobu dějin hrubohmotné reality v úhrnném součtu mnoho případů bytostí z uskupení obou lídrů pekel, které se na čas staly součástí tohoto světa na bázi přímé inkarnace do lidských, avšak speciálně upravených těl. Pseudotvůrci a Renegáti, kteří se do tohoto světa vrátí po rozdělení lidstva, budou disponovat těly sestávajícími z mimozemských prvků, jak tomu bylo ostatně už v dávné minulosti. Sekundovat jim bude celá řada bytostí z různých slunečních soustav zóny vymístění. Mnoho z nich chce zažít poslední dějství negativního stavu takzvaně z první ruky.

Míša: Teď bych se ještě krátce vrátil k Mojžíšovi. V našich Rozhovorech i v knize Dialogy s Pánem Ježíšem Kristem přes Petra uvádíš řadu jeho pozitivních charakteristik v kontextu jeho specifického poslání, které bylo zároveň poznamenáno ovládáním ze strany Hospodina. V druhé kapitole knihy Exodus se nachází pasáž o tom, že když Mojžíš viděl, jak egyptský dozorce bije jednoho z Hebrejců, v nestřežený okamžik Egypťana zabil, protože mu vadil útlak krajanů. Druhý den byl jeho čin prozrazen. Když se dostala zpráva k faraonovi, Mojžíš musel z Egypta uprchnout, aby si zachránil život. Skutečně se tato událost stala?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Je dobře, že se na to ptáš, Míšo, protože toto je přesně jeden z těch případů Starého zákona, který účelově lže, aby vykreslil Mého vyslance jako vraha. Je jisté, že Mojžíš čelil během svého pobytu v hrubohmotném světě silnému tlaku a ovládání ze strany Pseudotvůrců, aby jeho prostřednictvím docílili záchrany svých vyvolených Izraelitů ze spárů Renegátů. Stejně tak je ale pravda, že navzdory tomu všemu by se Mojžíš nikdy nedopustil vraždy, protože toho nebyl schopen. Jeho niterné nastavení to vylučovalo, stejně jako jeho samotný původ v pozitivním stavu. Mojžíšův incident s egyptským dozorcem se opravdu stal, ale skončil pouze potyčkou, nikoli vraždou. Pokud by jako představitel Mého Království spáchal vraždu, byla by to voda na mlýn negativnímu stavu, který by tak mohl prohlašovat, že mezi ním a Mojžíšem (pozitivním stavem) není vlastně žádný rozdíl, když je schopen zbavit druhého jedince fyzického života. Na základě takové situace by síly pekel byly schopny velmi reálně vytvořit duchovní předpoklady pro úspěšné zvládnutí své války proti sférám Pravého Stvoření. Mnohdy stačilo v dějinách tohoto cyklu času opravdu málo k tomu, aby lídři zóny vymístění přivodili jsoucnu a bytí (jakož i pseudojsoucnu a pseudobytí) úplnou zkázu. K naplnění tohoto scénáře ovšem ve skutečnosti nikdy nedošlo, stejně jako nedošlo ani k vraždě egyptského dozorce Mojžíšem. V experimentu s negativním stavem nikdy nebylo, není a nebude dovoleno nic, co by mělo vést ke zhroucení Multivesmíru. Proto se například nemohlo stát, že někdo tak specifický, jako byl právě Mojžíš, spáchá vraždu. Nebylo v plánu zobrazit něco takového. Byli to Renegáti, kteří toužili po tom, aby se Můj vyslanec dopustil odnětí fyzického života někomu jinému. Když se jim to nepovedlo, byli to opět oni, kdo se snažili jeho historický odkaz co nejvíce zdiskreditovat a zaneřádit spoustou nepravdivých kontroverzí. V tom jim částečně asistovaly i některé frakce Pseudotvůrců. Šlo o ty frakce, které tvořily vůči Mojžíšovi jakousi vnitřní opozici. Ne každý Pseudotvůrce tedy vnímal Mojžíše kladně, přestože to byl právě on, kdo pro ně jakožto vůdce Izraelitů vykonal nezastupitelnou službu. Renegáti a někteří Pseudotvůrci udělali z Mojžíše vraha na stránkách Starého zákona vícekrát. Další kontroverze jsou proto k nalezení v příslušných verších 32. kapitoly knihy Exodus a také v určitých pasážích 31. kapitoly knihy Numeri. V prvním případě měl Mojžíš přikázat Levitům (což byli příslušníci jednoho z dvanácti izraelitských kmenů), aby pobyli své bratry a sousedy. V druhém případě měl nařídit vyhlazení kočovných Midjánců. Ačkoli tyto události mají reálný základ, nic z toho se nestalo Mojžíšovým přímým ani nepřímým přičiněním. Proto to nelze spojovat s jeho osobou.

Míša: Pokud se vrátíme zpět k případu s egyptským dozorcem, musel Mojžíš skutečně z Egypta uprchnout, aby si zachránil život před rozsudkem faraona?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Ano, Mojžíš skutečně musel uprchnout. Jeho cílem se stal Midján, rozprostírající se východně od Akabského zálivu v dnešní Saúdské Arábii. Přestože Mojžíšova potyčka s dozorcem neskončila nijak drasticky, faraon přesto požadoval Mojžíšovu smrt. Potyčka posloužila jako záminka, která měla jednou provždy v očích Renegátů vyřešit problém, který pro ně Mojžíš představoval.

Tento Můj vyslanec žil prvních přibližně čtyřicet let života jako privilegovaný egyptský aristokrat, vzdělanec a jako státní činitel, kterého si egyptský vládce vážil pro jeho poctivou práci. Blízkým spolupracovníkem faraona mohl být Mojžíš proto, že Renegáti po dlouhou dobu nedisponovali poznáním o Mojžíšově původu v pozitivním stavu. Stejně tak nevěděli, že v budoucnu bude zastávat klíčovou úlohu při vyvedení Izraelitů z Egypta pod záštitou jejich úhlavních protivníků – Pseudotvůrců. Proto jej nechali udělat kariéru v blízkosti samotného faraona. Neměli s tím sebemenší problém do doby, kdy Pseudotvůrci začali spřádat plány na osvobození Izraelitů. Renegátům se prostřednictvím infiltrace mezi Pseudotvůrce začalo odhalovat, jak moc je Mojžíš pro jejich rivaly důležitý. Netrvalo dlouho, než zjistili, v čem tato důležitost spočívá přesně. Bylo to pro ně velké a velmi nečekané překvapení. Renegáti se pak rozhodli pro radikální řešení: Co nejrychleji se Mého vyslance zbavit, aby nenarušoval jejich plány na zničení Izraelitů a poté samotných Pseudotvůrců. Proto Renegáti uvedli Mojžíše do situace, na jejímž základě jej mohli obvinit z nenávisti proti egyptskému lidu. V této situaci chtěli Renegáti původně docílit toho, aby Mojžíš onoho dozorce zabil. Pak by bylo jejich obvinění neprůstřelné. Když se tak nestalo, svého boje proti Mojžíšovi se nevzdali. Proto faraonovi nařídili, aby na základě nastalé události obvinil Mého vyslance z nepřátelských záměrů vůči egyptskému lidu a označil jej za vnitřní hrozbu a rozvraceče státu, za což mu měla být uložena smrt. Aby si Mojžíš zachránil fyzický život, z Egypta narychlo uprchl. Do Midjánu tedy unikl jako nespravedlivě stíhaný člověk. V exilu pak nalezl útočiště u tamního kněze jménem Jetro (Jitro), u kterého žil dalších čtyřicet let jako pastýř. Zde se také oženil s Jetrovou dcerou Siporou. V době, kdy byl Mojžíš povolán Hospodinem zpět do Egypta, mu tudíž bylo přibližně osmdesát let. Jeho tělesná a mentální kondice ovšem byla i přes stařecký věk vynikající, jelikož Pseudotvůrci, jak jsem uvedl/uvedla už minule, aktivně zasahovali do jeho fyzické schránky, aby prodloužili jeho pobyt v hrubohmotném světě za účelem vyvedení Izraelitů z egyptského zajetí.

Míša: Jaký je duchovní význam toho, že Mojžíš udělal tak neobyčejnou kariéru v blízkosti faraona?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Vzhledem k tomu, že tento Boží vyslanec reprezentoval řadu specifických aspektů pozitivního stavu a disponoval niterným napojením na Mě, v rámci své kariéry ve státních službách vyzářil na faraona a na další jedince s ním spřízněné spoustu aspektů lásky, moudrosti, dobra, pravdy, soucitu, milosrdenství a dalších charakteristik pravého života. Šlo o spásné kvality, které byly, jsou nebo v budoucnu ještě budou využity pro konverzi egyptských vladařů, kněží, úředníků, vojevůdců, ale i mnoha dalších obyvatel Egypta, mezi nimiž převažoval prostý lid. Mojžíšovo působení ve vysokých kruzích zároveň přispívá i ke snazší spáse samotných Renegátů. Jeho zapojení do událostí spjatých s osobou Hospodina pak blahodárně působí také na Pseudotvůrce, díky čemuž i oni mají usnadněnou cestu do Mojí náruče. To dobré, co Mojžíš pro Multivesmír vykonal společně s dalšími Mými vyslanci na území Egypta v průběhu dlouhých staletí a tisíciletí, se nyní násobí v souvislosti s pojednávanou zahraniční Misí, kterou jsme v Egyptě vykonali jako multidimenzionálně spolupracující Tým Boží Rodiny.

Míša: Těší mě, že jsme v našem rozhovoru o Egyptu probrali další aspekty Mojžíšova života, které chronologicky předcházejí tomu, co jsi nám o jeho osobě zjevil/zjevila v rozhovoru o Jordánsku. Nyní je naše poznání ještě komplexnější.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: I mě těší, Míšo, že jsem vám předal/předala nové poznání navazující na to předchozí. Mojžíš si na stránkách novodobého Božího Slova tuto „rehabilitaci“ plně zaslouží. Je samozřejmě mnoho dalších záležitostí z jeho pestrého života, o nichž by se dalo mluvit a které by se daly uvádět na správnou míru, poněvadž lží a polopravd o Mojžíšovi (a nejen o něm) je ve Starém zákoně celá řada. Pro vaše současné poznání této problematiky ovšem bohatě stačí to, co jsem vám sdělil/sdělila v tomto a v předchozím rozhovoru.

Míša: Výborně. Jakému tématu se chceš věnovat nyní?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Teď bych se chtěl/chtěla zaměřit na Mé dětství v Egyptě, když jsem po této planetě chodil/chodila jako muž. Jak je známo z Matoušova evangelia, do Egypta jsem se se svými rodiči Marií a Josefem přesunul/přesunula proto, že král Herodes Veliký nařídil v Betlémě a okolí povraždit všechny chlapce ve věku do dvou let, neboť se obával narození „židovského krále“, kterého vnímal jako hrozbu pro svou moc. Tímto „králem“ jsem byl/byla Já, ovšem ve zcela jiném smyslu, než jak to chápal Herodes a většina Mých pozdějších následovníků. Josef dostal informaci od andělské bytosti, aby se se Mnou a s Marií přemístil na nezbytně dlouhý čas do Egypta, kde bychom byli v bezpečí. Josef neměl možnost využívat vedení z nitra prostřednictvím zesílené intuice způsobem, jak je tomu u Mých současných představitelů, proto bylo nutné, aby dostal instrukce na základě konkrétního, viditelného zážitku s oním pověřencem z pozitivního stavu. V Egyptě jsem pak s rodiči strávil/strávila první tři roky života, tedy do roku 4 před novým letopočtem, kdy Herodes Veliký opustil tělo, čímž pominulo hlavní nebezpečí. V té době jsem sice už nebyl/nebyla ve věku, kdy by Mi hrozila fyzická smrt, v hledáčku negativního stavu jsem byl/byla ovšem společně s Marií a Josefem stále. Proto jsme se nevrátili do Betléma, nýbrž jsme zapustili kořeny v Nazaretu, a to poté, co se Josefovi opět zjevila bytost z jiné dimenze, která mu sdělila, kam by se měl vydat. Negativní stav v té době ještě přesně nevěděl, kdo jako Ježíš jsem, tušil ale, že jsem někým výjimečným. Proto se Mě snažil zastavit všemožnými způsoby už ve věku dítěte, v důsledku čehož byla potřeba různá ochranná opatření, jako bylo právě i přestěhování do jiného nežli rodného města.

V Nazaretu jsem prožil/prožila klidné a spokojené dětství. Ve věku dvanácti let Mě rodiče poprvé vzali do Jeruzaléma na svátek Pesach, čímž jsem se ocitl/ocitla v centru společenského a náboženského dění. Zde jsem se svým rodičům ztratil/ztratila. Nalezli Mne až za tři dny v Chrámu, jak sedím uprostřed židovských učitelů, naslouchám jim a kladu jim otázky. Na Josefovu a Mariinu otázku: „Proč jsi nám to udělal? Hledali jsme tě s úzkostí,“ jsem jim odpověděl/odpověděla: „Proč jste Mě hledali? Nevěděli jste, že musím být tam, kde jde o věci Mého Otce?“ Pro oba rodiče bylo Moje ztracení a hledání v Jeruzalémě náročnou duchovní zkouškou, kterou však zvládli na jedničku. Jejím prostřednictvím prokázali, že si jsou vědomi toho, kým jsem, přičemž toto uvědomění se u nich po Mé odpovědi v Chrámu ještě více prohloubilo. Proto se na Mě nezlobili a nic Mi nevyčítali. Namísto toho pocítili, že Mi mohou dát takzvaně volnou ruku v tom, co budu dělat a říkat. Po interakci v Chrámu ke Mně Josef a Marie začali přistupovat jako k dospělému jedinci. Následně jsme se vrátili zpět do Nazaretu, odkud jsem se pak ve věku osmnácti let odebral/odebrala na cestu kolem světa. Na Blízký východ jsem se vrátil/vrátila až ve věku třiceti let, kdy došlo ke spuštění Mého veřejného působení v této oblasti. Tehdy se ke Mně postupně začali přidávat Moji učedníci a učednice.

Míša: Jaké byly skryté duchovní důvody toho, že ses z Egypta přemístil/přemístila s rodiči do Nazaretu, namísto do rodného Betléma?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Skrytý význam Mého přesunu do Nazaretu spočíval v tom, že toto místo souvztažilo s pravým životem pozitivního stavu, který byl reprezentován sladkovodním Galilejským jezerem, v jehož blízkosti se uvedené město nachází. Betlém je namísto toho v blízkosti Mrtvého moře, které v daném kontextu souvztažilo s pekly a s fenoménem smrti. Stejnou souvztažnost měl v tomto ohledu také Jeruzalém, kde došlo k Mému ukřižování. To ovšem bylo následováno Mým vzkříšením a nanebevstoupením, čímž jsem překonal/překonala smrt a celý negativní stav. Tím bylo do Jeruzaléma vtisknuto mnoho pozitivních souvztažností.

Nyní se opět vrátím k Mému odchodu z Betléma do Egypta. Skutečnost, že informace o této události je k nalezení pouze v Matoušově evangeliu, zapříčinily zásahy negativního stavu, který si přál vymazat co nejvíce souvislostí o Mé první přímé inkarnaci. O Ježíšově přítomnosti v Egyptě samozřejmě věděli všichni učedníci, přičemž tento fakt zaznamenali ve svých evangeliích kromě Matouše také Jan, Lukáš a Marek. Při cenzurních zásazích se nicméně představitelé zel a nepravd postarali o jeho odstranění. Záznam o Egyptu ale nebylo dovoleno vymazat z Matoušova evangelia, kde se dochoval alespoň ve velmi stručné podobě. Je mnoho záležitostí, které byly z evangelií zásahem negativního stavu odstraněny. Mimo jiné šlo o informaci o Mém vztahu s Marií Magdalenou, z něhož vzešla dcera Sofie, čímž došlo k položení základu takzvané Kristovské linie. Ta se začala do Evropy šířit primárně z jižní Francie (tehdy římská provincie Galie Narbonská), kam se Marie se Sofií uchýlily v době, kdy jsem jako Ježíš už nebyl/nebyla přítomen na této planetě. Z jižní Francie se mohla Moje linie v průběhu času šířit dále do Evropy z mnoha důvodů podstatně snáze než z jiných směrů, kde by Moji potomci museli čelit většímu nebezpečí. Historicky pravděpodobnější verze o Mariině přemístění do tureckého Efezu tedy není pravdivá.

Je zde ale ještě jedno tajemství, které nebylo dosud nikde publikováno. Jako Ježíš jsem sexuálně poznal/poznala nejen Marii Magdalenu, s níž jsem navázal/navázala vztah po Mém návratu na Blízký východ, nýbrž jsem tímto způsobem poznal/poznala i další ženy. K tomu docházelo v průběhu Mých cest po světě, které výše uvedenému návratu na Mou tehdejší pozemskou základnu předcházely. O těchto cestách pojednává šestá kapitola knihy Doplnění Nového Zjevení Pána Ježíše Krista Boží Rodiny. Zažití rozmanitých sexuálních vztahů s osobami opačného pohlaví v průběhu Mého dvanáctiletého putování zastávalo při vytváření co nejkomplexnějšího souboru zkušeností s lidským životem své nezastupitelné místo. Prostřednictvím těchto vztahů se také spustila zesílená očista lidské sexuality, čímž došlo k započetí postupného návratu jejích aspektů do pozitivní kondice. Tím, že jsem se jako muž sexuálně spojil/spojila se ženami z různých částí světa, došlo také k položení základů pro zesílenou očistu rozličných lidských ras.

Z některých Mých sexuálních vztahů vzešli potomci, díky čemuž došlo k založení Kristovské linie na více místech světa, a to v lineárním čase ještě dříve, než nastal její vznik na Blízkém východě, respektive v jižní Francii na základě Mého vztahu s Marií Magdalenou. Proto Moji potomci už před dvěma tisíci lety byli přítomni v Indii, Tibetu, Číně, Japonsku, na Filipínách, v Indonésii, Austrálii, na některých ostrovech jižního Tichomoří a také v Jižní, Střední a Severní Americe. Kristovská linie tudíž začala ještě za Mého pobytu na této planetě existovat na všech kontinentech světa vyjma Afriky (ledový kontinent Antarktidu v tomto případě nepočítám). Proč jsem tuto linii nezakládal/nezakládala i v Africe? Protože Afrika se Mnou silně souvztažila právě skrz Můj pobyt v Egyptě a také prostřednictvím území Mého rodného Blízkého východu, od něhož tehdy Afrika nebyla oddělena uměle vybudovaným Suezským průplavem. Díky tomu tvořila Asie společně s Afrikou jeden celek, byť i tehdy šlo fakticky o dva kontinenty. Proto nebylo nutné zakládat Kristovskou linii v Africe, kam se časem její členové stejně rozšířili, s čímž jsem z pozice absolutna počítal/počítala dopředu. Do společného celku Asie a Afriky ovšem v dané době spadala také Evropa, která s Asií dodnes tvoří souvislou pevninu zvanou Eurasie. Ani při návštěvě západní Evropy na závěr Mého dvanáctiletého putování světem tudíž nebylo nutné, abych na jejím území s nějakou ženou počal/počala potomka. Vznik Kristovské linie na území Evropy počkal až na příchod Sofie, která mezi Mými potomky zastávala zcela specifické postavení. Vzešla totiž ze vztahu se ženou, se kterou jsem zažíval/zažívala největší lásku a která Mi byla ze všech následovnic na této planetě duchovně nejblíže, neboť ze všech nositelek feminního principu nejvíce přijímala a chápala Moje učení, Moje kroky a Můj osud. Tím se vytvořily podmínky pro to, aby se naší dcerou stala vysoce vyspělá bytost z pozitivního stavu.

Do Kristovské linie spadá z celosvětového hlediska velké množství lidí, aniž by o tom jakkoli tušili. Její součástí je i několik členů Týmu Boží Rodiny včetně Mojí druhé přímé inkarnace Janičky, feminní podstaty absolutního Božství v dočasně relativní kondici. V současnosti se příslušníci Kristovské linie nacházejí už mezi všemi lidskými rasami. Existence Božského genu velmi přispěje k budoucí spáse všech, kdo v minulosti byli, kdo v přítomnosti jsou nebo kdo v budoucnosti budou členy pozemského lidstva.

Jak je uvedeno jinými slovy výše, Sofie se narodila až po Mém ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení. Proto se se Mnou osobně setkala až poté, co završila své poslání v hrubohmotném světě. I v rámci svého lidství ovšem Sofie věděla, že její otec byl vtělením jediného Zdroje života. Když se se Mnou opět shledala ve vyšších realitách bytí, byly to pro nás oba hluboce radostné chvíle, které budou v různých formách pokračovat ve svém nastávání až na věčnost. V pravý čas se v nehmotných realitách setkám také s ostatními přímými potomky Svého mužského Já. U některých bytostí tohoto druhu se tak již stalo – a byla to stejně krásná setkání jako se Sofií. Jiní ovšem z různých důvodů přebývají v nevědomém rozpoložení v zóně vymístění, odkud ve správný čas po přijetí daru spásy konvertují. Je nutné si uvědomit, že každý z Mých potomků má jiný plán duše, přičemž skutečnost, že Já jsem byl/byla jejich biologickým otcem, ještě neznamená, že po opuštění fyzického těla šli automaticky do limba a odtud dále do pozitivního stavu.

Všimněte si, prosím, že i když popisuji Svůj život v těle Ježíše a když hovořím o Svém propojování se ženami, vedle mužského rodu používám zároveň rod ženský. Je tomu tak proto, že o tom mluvím jak z pozice absolutní maskulinity, tak i z pozice absolutní feminity. Navíc tím dávám najevo, že i v těle Ježíše jsem v sobě obsahoval/a ženský princip. Doslova každá bytost v Multivesmíru má v sobě zahrnuty oba principy, jinak by nemohla být a existovat. Život jakékoli sebeuvědomělé entity je možný jen na základě přítomnosti obou esencí. Ve starším Božím Slově jsem obvykle hovořil/hovořila pouze v mužském rodě, jak tomu bylo v dobách přenosu první dávky Nového Zjevení i v éře přenosu druhé dávky Nového Zjevení a dalšího Božího Slova v čase formování jádra Týmu Boží Rodiny. V současnosti už k vám ale v písemné formě promlouvám zároveň jako žena, což je dáno posuny ve struktuře Stvoření a v atmosféře planety Nula i ve vašich individualizovaných životech. Tyto posuny vám umožňují častěji a hlouběji si Mě uvědomovat v kondici Mého absolutního ženského Božství. Ve vztahu k Mému dočasně relativnímu Já v těle ženy si uvědomujete Moje ženské Božství v zásadě automaticky, ve vztahu k absolutnu je ovšem situace poněkud jiná. V souvislosti s výše uvedenými posuny se ovšem tato situace mění. Dochází ke stále větší sjednocenosti vašeho vnímání mezi Mojí absolutní maskulinitou a absolutní feminitou. To, že k vám v současnosti promlouvám takřka vždy už v mužském i ženském rodě zároveň, nicméně neznamená, že tomu tak bude, respektive že tomu tak musí být vždy. Pokud si to situace vyžádá, budu k vám hovořit opět za použití pouze jednoho mluvnického rodu. Případně k vám budu promlouvat na některých místech v rámci jednoho sdělení či rozhovoru kombinací obou možností – pokud to bude z Mého hlediska žádané. Ať to bude jakkoli, vždy bude Moje Slovo vycházet z absolutního stavu, ve kterém jsou oba principy v naprosté harmonii.

Pokud se zaměřím na sexuální vztahy Mého ženského Já, v tomto případě nebylo potřebné, abych s partnery opačného pohlaví zplodil/zplodila tolik potomků jako Ježíš. Kristovská linie je totiž na této planetě již značně rozvětvená a konsolidovaná. Proto se Janičce na fyzické úrovni narodili „pouze“ dva potomci, dcera Michala a syn Václav, které jsem měl/měla s jedním mužem – s někdejším manželem Janem, jenž opustil tělo v roce 2019 a nyní přebývá v limbu, kde se stal plnou součástí Mise Boží Rodiny a kde se připravuje na budoucí život v pozitivním stavu. Za desítky let života v hrubohmotném těle jsem jako žena poznal/poznala více sexuálních vztahů s různými muži, až na jednu výjimku ale na rozdíl od Ježíše šlo o příslušníky jednoho, tedy českého národa. Onou výjimkou byl Můj krátkodobý vztah s Řekem při Mé návštěvě ostrova Ithaka v devadesátých letech minulého století. Přestože k tomuto vztahu došlo v době, kdy ještě Janička na vědomé úrovni o svém Božství nevěděla, dosažení tohoto spojení splnilo svůj velmi pozitivní účel v zájmu budoucí spásy celého lidstva. Příslušník řeckého národa ve spojení se Mnou v těle ženy totiž zastoupil také ostatní mužské příslušníky rozmanitých národů a ras přítomných v hrubohmotném světě, díky čemuž měl tento sexuální vztah stejný globální dopad na lidstvo, jak tomu bylo v případě Ježíšových intimních interakcí s různými ženami na vybraných místech planety, z nichž každá zase souvztažila se všemi ostatními ženskými obyvatelkami planety Nula. Pro pokračování zesílené očisty pozemšťanů a pro navrácení důležitých aspektů lidského života do správné kondice ovšem byly důležité také všechny ostatní sexuální vztahy, které jsem v těle ženy měl/měla s těmi muži, kteří příslušeli ke stejnému národu jako Moje feminní Já.

Míša: Děkuji ti za přísun přelomových informací a souvislostí. S postupujícím časem je nám umožněno chápat stále více.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Já děkuji za přenos Mého Slova, Míšo. Těší Mě, že už nastala vhodná doba, kdy vám mohu přinášet stále konkrétnější poselství a odhalovat rostoucí počet záležitostí. Díky tomu můžeme opravovat pohled i na Moji první přímou inkarnaci do těla Ježíše, jehož postavu zná v podstatě celý svět, ale téměř všichni ji vnímají zkresleně. Proto se lidé mimo jiné často domnívají, že Ježíš žil v celibátu. Opak je ale pravdou. Byl lidský více, než si většina dokáže připustit. A přesto v žádné situaci, rozhodnutí a interakci nikdy neztratil nic ze svého Božství. Tak je tomu i u Mojí druhé přímé inkarnace. Čistota záměrů Ježíše a Janičky byla ve všech případech vždy zachována, protože všechno, co kdy udělali a řekli, bylo v plném souladu s Mým absolutním Božstvím, s nímž tvoří jednotu a ze kterého byli stoprocentně vedeni po všechny dny jejich (tedy Mé) přítomnosti na tomto světě. V případě Janičky mohu hovořit i v přítomném čase, protože v době, kdy toto píšeme (rok 2026) je stále jeho pevnou součástí. To se změní s jejím převibrováním na Novou Zemi. Tehdy už nebude pevnou součástí hrubohmotného světa, protože její základna bude ležet v Novém Vesmíru. Na planetu Nula se ovšem, jak mnozí velmi dobře vědí, bude navracet až do rozdělení lidstva. Její stoprocentní vedení absolutním Božstvím a plný soulad s ním bude po převibrování nejenže zachován, což je samozřejmé, ale zároveň bude ještě zřetelnější a citelnější, a to díky Janiččině přítomnosti v krystalickém těle a na základě její krátkodobé fúze s absolutnem, které nastane ještě před samotným přesunem její duše do nového těla (pokud se na to díváme z hlediska plynutí pozemského lineárního času). Nyní můžeš položit další dotaz.

Míša: Dobře. Už v šesté kapitole našeho Doplnění Nového Zjevení je uvedeno, že cesty kolem světa jsi jako Ježíš absolvoval/absolvovala prostřednictvím létajícího talíře. Jaký je smysl toho, že pro tyto cesty jsi využíval/využívala služeb vesmírných přátel, zatímco po tvém návratu na Blízký východ jsi tyto vymoženosti už nevyužíval/nevyužívala?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Moje putování po planetě za využití létajícího talíře má několik významů. Za prvé, využitím služeb vesmírných lidí jsem začal/začala do procesu transformace lidstva a celého Multivesmíru novým způsobem zapojovat ty bytosti ze zóny vymístění, které svým svobodným rozhodnutím přešly na stranu pozitivního stavu. Už před Mým působením v těle Ježíše jsem měl/měla v antivesmíru Své spojence, spolupracovníky a vyslance, nicméně tím, že jsem nabídl/nabídla spolupráci vesmírným lidem ve formě žádosti o zprostředkování Ježíšovy dopravy po planetě Nula, zapojení bytostí do transformačních procesů získalo zcela nový rozměr, který svou hloubkou přesahoval všechny předchozí podoby pomoci, s níž se obyvatelé zóny vymístění zapojovali do duchovní práce pro Multivesmír. Určitá skupina vesmírných lidí, jejichž dopravním prostředkem jsem se přemisťoval/přemisťovala po světě, tudíž byla v oblasti spolupráce se Mnou a se členy Mého pozitivního stavu průkopníkem. Díky tomu inspirovali k intenzivnější spolupráci s Nejvyšším (jak jsem se tehdy jmenoval/jmenovala) také řadu dalších bytostí z pekel. Mnohé z nich pak tvořily první vlnu sentientních entit, které v souvislosti s Mým působením v antivesmíru konvertovaly do limba. Stejní vesmírní lidé, jejichž kosmickým plavidlem jsem se přemisťoval/přemisťovala po planetě, vyzdvihli 19. května roku 27 na svou palubu Můj vzkříšený tělesný duplikát, k čemuž došlo v rámci procesu Mého nanebevstoupení. Loď byla tehdy schovaná v oblaku páry, kvůli čemuž ji běžní pozorovatelé neměli šanci spatřit na vlastní oči. Bylo to v zájmu jejich dobra. Pokud by létající talíř viděli, vyvolalo by to v nich mnoho rozpaků a nepochopení. Skutečnost, že jsem při nanebevstoupení opět využil/využila služeb vesmírných lidí, znamenala dosažení dalšího stupně spolupráce mezi Mnou a obyvateli zóny vymístění, přičemž bytostem v záporném i kladném stavu Multivesmíru to dalo na vědomí, že bez spolupráce s relativními nositeli života se při ukončování zel a nepravd neobejdu a že každý je v tomto procesu jedinečně platný a přínosný. Proč se bez zapojení bytostí neobejdu? Protože pro ukončení negativního stavu je nutný jejich aktivní přístup vycházející z jejich svobodné vůle. Kdybych měl/měla temnotu ukončit bez spolupráce s ostatními sentientními entitami, odporovalo by to zákonitostem života a anulovalo by to svobodu výběru, kterou bytosti neustále mají k dispozici. Ukončení experimentu s negativním stavem by v takovém případě postrádalo duchovní platnost. Temnota může být zrušena jen s přičiněním všech bytostí. Ostatně, byla to právě určitá skupina relativních sentientních entit, která stojí za vznikem negativního stavu. Nebyl/Nebyla jsem to Já. Proto musí být pseudoživot eliminován na základě odpovídajících voleb těch bytostí, které jej aktivovaly, ale také těch duší, které se v něm jakýmkoli způsobem angažovaly. Negativní stav ovšem nelze ze Stvoření odstranit ani bez finální volby členů pozitivního stavu, kteří se nikdy nestali jeho přímou součástí.

Druhý význam Mého využívání létajícího talíře při cestách po světě spočívá v prostém faktu, že díky tomuto prostředku jsem ušetřil/ušetřila při přesunech na dlouhé vzdálenosti cenný čas a energii. Na putování po planetě a duchovní práci s tím spojenou jsem měl/měla pouhých dvanáct let, proto bylo nutné užívat sofistikovaný mimozemský prostředek. Bez něho by bylo nemožné, abych stihl/stihla navštívit všechny kontinenty, navíc za tak relativně krátkou dobu a v maximálním bezpečí. Jiná možnost přesunu nepřicházela v úvahu, jelikož jsem byl/byla vázán/vázána hrubohmotným tělem, které nemělo samo o sobě schopnost teleportace. Využívání tajných teleportačních bran, rozmístěných na různých místech planety, také nebylo z mnoha důvodů v plánu, především proto, že tato technologie nebyla na planetě Nula v držení nikoho z Mých spojenců, navíc by jejich použití bylo zbytečně přímočaré. Doprava prostřednictvím létajícího talíře byla z mnoha hledisek mnohem vhodnější, zejména kvůli tomu, že vesmírným lidem a následně i dalším bytostem umožňovala začít se novými způsoby podílet na procesech eliminace negativního stavu, jak jsem uvedl/uvedla už před chvílí. Bylo pro Mě milé přicházet v lidském těle do interakce s příslušníky jiné civilizace, jejíž členové byli s pozemšťany hluboce spřízněni.

Míša (s nadsázkou): Půjčili ti vesmírní přátelé v létajícím talíři na chvíli řízení?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina (s pobavením): Nepůjčili. Líto mi to ale nebylo. Touhu pilotovat loď silou myšlenky jsem neměl/neměla, soustředil/soustředila jsem se na jiné aspekty toho, co Mi přicházelo do cesty. Pilotáž z Mojí strany navíc nebyla součástí naší dohody.

Míša: Chápu. A byla loď pokaždé zahalena v oblaku páry i v rámci tvých přesunů po světě?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Ano, byla, pro dobro všech přítomných. Teď bych ještě rád/ráda vysvětlil/vysvětlila, jaký byl smysl toho, že na Blízkém východě jsem létající talíř nevyužíval/nevyužívala až do okamžiku nanebevstoupení. Po návratu do lokality tvořící Mou pozemskou základnu jsem musel/musela demonstrovat veškerá omezení vyplývající z pobytu v hrubohmotném těle v podmínkách panujících před dvěma tisíci lety. Tato omezení jsem zakoušel/zakoušela od Svého narození do osmnácti let věku a následně od doby krátce před Svými třicátými narozeninami až do ukončení Svého pozemského poslání o zhruba tři roky později. Na Blízkém východě jsem se již navíc obklopoval/obklopovala úzce spolupracujícími učedníky, pro něž by bylo nepochopitelné, pokud bych vstupoval/vstupovala do létajícího talíře a vystupoval/vystupovala z něj. Už konání různých zázraků bylo pro jejich mysl velkou náloží, kterou museli po určitou dobu zpracovávat. Přidat k těmto událostem ještě zázrak s viditelnou kosmickou lodí už by na ně bylo příliš. Nikomu by to nepomohlo. Užívat mimozemského dopravního prostředku nebylo potřeba ani z toho důvodu, že Moje působení v Galileji, Judeji, Samaří, Pereji a Dekapoli se odehrávalo na relativně malém prostoru, proto jsem se Svými učedníky chodil/chodila především pěšky. Často jsme však využívali i rybářské lodě, které nám usnadňovaly cestu z jednoho břehu Galilejského moře na druhý. Při vjezdu do Jeruzaléma jsem pak jel na oslátku. K tomuto tématu je to vše. Nyní se můžeme vrátit zpět k tématu „Egypt“.

Míša: Děkuji ti za jasné a výstižné odpovědi. Pokud máme zaměřit naši pozornost zpátky na Egypt, zajímalo by mě, v jaké oblasti této země jsi jako malý Ježíš s Marií a Josefem pobýval/pobývala a co jste tam dělali.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Po útěku z Betléma jsem se s rodiči vydal/vydala na cestu vedoucí zhruba podél pobřeží Středozemního moře. Přes Gazu a Rafáh jsme se dostali na území Sinajského poloostrova, odkud jsme pokračovali do úrodné delty Nilu. Tuto cestu jsem s Marií absolvoval/absolvovala rovněž na oslíkovi, zatímco Josef šel většinu času vedle nás pěšky. Po okraji delty jsme se následně dostali do osady jménem Babylon, která se nacházela na území dnešní Staré Káhiry. V tehdejší době existovala v této lokalitě velká židovská komunita. Bylo to v časech, kdy nad Egyptem vládli Pseudotvůrci, kteří si ještě dlouho před Mým příchodem vzali od Renegátů tuto zemi nazpět. Právě proto mohlo dojít k návratu Židů na toto území, kteří na něm posléze velmi prosperovali. Tehdy byl v Egyptě přítomen zhruba jeden milion Židů, což byla asi jedna osmina tehdejší populace země. Jejich největší komunita se nacházela v Alexandrii na pobřeží Středozemního moře. Klidnější život ovšem panoval v Babylonu, proto bylo v plánu, abychom se usadili mezi svými lidmi právě tam. Zde si Josef našel práci tesaře, v níž se angažoval už ve své domovině, a zajistil nám skromný příbytek, ve kterém Mě matka s otcem láskyplně vychovávali. K oběma rodičům jsem měl/měla blízký a vřelý vztah. Jako malé dítě jsem si také často hrál/hrála s ostatními dětmi, především s židovskými vrstevníky. Skutečnost, že jsem v Egyptě prožil/prožila klidné, bezstarostné a šťastné dětské roky, dala peklům poprvé konkrétněji na vědomí, že bytosti v pozitivním stavu jsou taktéž klidné, bezstarostné a šťastné, ale rovněž čisté, nevinné a bezelstné.

Koptská tradice (tradice egyptských křesťanů) tvrdí o Mém dětství něco jiného. Podle ní jsem s Marií a Josefem během etapy života spjaté s Egyptem nacestoval/nacestovala přes dva tisíce kilometrů, přičemž jsme měli navštívit celou řadu míst nejen v oblasti dnešní Káhiry, nýbrž i jiné lokality v různých částech země. Podle těchto legend se měly stát i různé fantastické věci. Pod Mýma rukama se například měly hroutit pohanské modly a sochy. Jinde jsem měl/měla zázračně nechat vytrysknout pramen. Na dalším místě jsem zase měl/měla zabránit pádu skály. Trasa našeho putování a viditelné zázraky, které měly být této cesty součástí, jsou ovšem fantazírováním negativního stavu, který rád vytváří smyšlené příběhy. K čemu by takové zázraky za tehdejších podmínek byly? Akorát by přitáhly nechtěnou pozornost Herodových zvědů, ale též významných představitelů Egypta i obyčejného lidu. Naším úkolem bylo zůstat v utajení po celou dobu pobytu v Egyptě. Život v ústraní jsme vedli i po návratu na Blízký východ. Z koptské tradice naopak vyplývá, že v podstatě kamkoli naše rodina v Egyptě přišla, tam jsme způsobovali skrze uplatnění Mých zázračných schopností rozruch, v důsledku čehož jsme byli pronásledováni a nuceni se přesouvat z místa na místo, dokud jsme nenalezli přijetí a klid v jisté osadě. Faktem je, že jako malý Ježíš jsem zázraky nevykonával/nevykonávala kromě výše řečeného také proto, že v tak útlém věku jsem na vědomé úrovni ještě nevěděl/nevěděla, že jsem Bůh v těle. To jsem se dozvěděl/dozvěděla až ve Svých dvanácti letech. I tak ale trvalo až do Mých třiceti let, než jsem začal/začala působit veřejně a konat zázraky. To ovšem platí pro region Blízkého východu. Na jiných místech světa jsem totiž při svém putování konal/konala zázraky už od svých osmnácti let věku.

V Egyptě jsme byli usazeni poblíž východního břehu Nilu. Tím se odzrcadlil fakt, že Já přináším na tuto planetu a do zóny vymístění aspekty pravého života. V hlubokých peklech, s nimiž souvztažil Egypt už za tehdejší situace, jsem tak společně s Josefem a Marií reprezentoval/reprezentovala pozitivní stav, aniž bychom se měli stát nedílnou součástí stavu negativního. To je hlavní důvod toho, proč jsme se neusadili na západ od Nilu, například ve vzpomínané Alexandrii. Moje přítomnost na území souvisejícím s mínus dvanáctou dimenzí zóny vymístění, navíc v bezprostřední blízkosti spjaté s počátky dvanácti izraelitských kmenů, vedla v negativním stavu k prvním rozsáhlejším otřesům na multidimenzionální úrovni.

Po fyzickém skonu Heroda Velikého jsme se začali chystat na zpáteční cestu, která z velké části kopírovala trasu, po níž jsme se ubírali do Egypta. V Gaze jsme ovšem nezabočili do vnitrozemí směrem na Betlém, nýbrž jsme pokračovali zhruba podél pobřeží až do Cesareje Filipovy. Zde se potom naše kroky stočily do Nazaretu. Cestu nám opět usnadňovala jízda na oslících, tentokrát už jsme měli dva. To je vše, co je potřeba sdělit k Mému dětství v Egyptě.

Míša: Jaké byly tvé roky v Nazaretu?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Žil/Žila jsem životem běžného židovského chlapce a mladého muže, avšak s tím rozdílem, že Moji rodiče od začátku věděli, kdo jsem. To se odrazilo na tom, jak ke Mně přistupovali. Jak už jsem sdělil/sdělila výše, od Mých dvanácti let věku Mě brali jako dospělého, což bylo v souladu s Mým tehdejším osobním vědomým uvědoměním si toho, že jsem Bůh v lidském těle. S jejich přispěním jsem se stal/stala láskyplným, moudrým, empatickým, citlivým, ale zároveň duševně i fyzicky odolným jedincem. Všechno, co Mi rodiče předali, bylo z pozice absolutna součástí Mého dokonalého plánu. Sám/Sama jsem nejlépe věděl/věděla, jaký/jaká mám v lidském těle být, jakými vlastnostmi mám disponovat. Ježíše, Svou přímou inkarnaci, jsem tudíž stvořil/stvořila k obrazu svému. A to, jaký/jaká budu, jsem věděl/věděla v rámci svého bezčasí už od věčnosti. Na úrovni hrubohmotné reality se nicméně Moje povaha, vlastnosti a schopnosti musely ustanovit prostřednictvím procesu postupného zrání Ježíšovy osobnosti. Nezastupitelnou součástí tohoto procesu byli právě Marie a Josef, kteří prostřednictvím své výchovy vštípili do Ježíše to dobré a pozitivní, co vzniklo už v Mém absolutnu, aby to na základě určité posloupnosti bylo v hrubohmotné realitě následně uvedeno do svého pohybu.

V těle Ježíše jsem navštěvoval/navštěvovala synagogu a studoval/studovala Tóru, jak tomu bylo i u ostatních židovských chlapců. Můj zájem o Písmo byl hluboký již od začátků získávání jeho vědomostí. S postupujícími roky jsem pak Své znalosti stále rozšiřoval/rozšiřovala, abych co nejlépe pronikl/pronikla židovským náboženským systémem a dokonale poznal/poznala podstatu a projevy jeho nepravé duchovnosti stvořené Pseudotvůrci. Zároveň jsem se tím připravoval/připravovala na Své budoucí působení mezi lidmi, kdy jsem přinesl/přinesla zcela nové pojetí Boha, při čemž jsem také změnil/změnila spoustu zavedených pořádků v přístupu lidí k sobě samým a též k jejich bližním. Moje studium židovských svatých textů předcházelo Mému poznávání dalších směrů zprzněné duchovnosti, jejichž učení jsem do sebe vstřebával/vstřebávala při Svém putování hrubohmotným světem. Při vstřebávání poznatků jsem se nicméně s žádným zcestným aspektem těchto učení neztotožňoval/neztotožňovala, protože jsem dobře věděl/věděla, jak se věci mají.

Během Svého dospívání jsem se u otce vyučil/vyučila tesařem a začal/začala jsem si vydělávat peníze prací na stavbách v okolí Mého domova. Ještě předtím, než jsem v lidském těle dosáhl/dosáhla plnoletosti, Josef opustil tělo, které bylo stiženo chorobou. Navzdory nemoci se jeho odchod nesl v poklidném duchu, za Mojí a Mariiny osobní přítomnosti. Nebylo v plánu, abych ze Své pozice zasáhl/zasáhla a prodloužila otci fyzický život. Josef byl totiž potřebný na jiné nežli pozemské základně, jak vyplývalo z jeho plánu duše. Na cestu po světě jsem se tak vydal/vydala až v době, kdy Josef už nebyl součástí hrubohmotné reality. Co se týče Marie, ta po Mém odchodu do světa nezůstala sama. Po celou dobu byla v úzkém kontaktu s ostatními členy naší rodiny a s blízkými přáteli.

Míša: Věděla Marie a ostatní tví blízcí, že se chystáš na cestu kolem světa?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Odpověď na otázku vezmu lehce zeširoka. Ačkoli byla kulatost planety v době Ježíše již obecně přijímaným faktem (zejména mezi vzdělanci a mořeplavci), nikdo si nedovedl představit, že by ji měl procestovat kolem dokola. Povědomí tehdejších obyvatel planety o okolním světě bylo chabé. Na mapě existovalo spoustu bílých míst, přičemž možnosti a schopnosti tehdejších lidí neumožňovaly cestovat na extrémně dlouhé vzdálenosti. Přesto bylo mnoho těch, kdo vyráželi takzvaně „na zkušenou“ daleko od svého domova. Takovým případem jsem byl/byla i Já v těle Ježíše. Marii ani komukoli dalšímu jsem nemohl/nemohla jednoznačně sdělit, jaký charakter Moje cesta bude mít. Informaci o tom, že se budu po planetě přemisťovat létajícím talířem, včetně faktu, že se podívám na jiné, „neexistující“ kontinenty, jsem tudíž se Svými příbuznými a přáteli v zájmu jejich dobra nesdílel/nesdílela. Věděli však, že se chystám někam velmi daleko – kamsi na východ. Aby se o Mne nestrachovali a nevyhlíželi Můj návrat každým dnem, řekl/řekla jsem jim, že se zcela jistě vrátím, ale neučiním tak dříve než za jedenáct až dvanáct let. Tak se i skutečně stalo. Po necelých dvanácti letech jsem se před nimi opět ukázal/ukázala. O detailech cest po světě jsem pochopitelně musel/musela pomlčet. Téměř nikdo tehdy na fyzické úrovni nebyl schopen přijmout úplnou pravdu o tom, jak to se Mnou bylo. Proto jsem se omezoval/omezovala na odpověď, že jsem ostatní učil/učila Boží lásce a pravdě tam, kde to bylo potřeba, a Sám/Sama jsem se učil/učila všemu, co zde život obnáší, jak jsem uvedl/uvedla v šesté kapitole Doplnění Nového Zjevení. V uvedené kapitole nicméně nezaznělo, že těm zcela nejbližším, jako byla zejména Moje matka Marie, Marie Magdalena a učedník Jan, jsem některé bližší detaily putování po planetě odhalil/odhalila, protože jejich stupeň pochopení toho, kdo jsem, převyšoval ostatní Mé blízké.

Moje opětovné začlenění se do společnosti v Mém rodném regionu Blízkého východu proběhlo rychle a bez problémů, protože jsem byl/byla na tuto úlohu patřičně připraven/připravena po duchovní, duševní i fyzické stránce. Po tomto návratu, před dosažením třicátého roku života, jsem dokonce na několik měsíců ještě navázal/navázala na svou někdejší práci truhláře. Poté jsem však této činnosti zanechal/zanechala a začal/začala se naplno věnovat Svému poslání mezi lidmi. To bylo odstartováno Mým pokřtěním Janem Křtitelem, ke kterému došlo ve vodách Jordánu. Jak si patrně pamatujete, tuto událost blíže zmiňuji v předchozím rozhovoru. Za krátkou dobu se pak kolem Mě seskupili nejbližší spolupracovníci v roli učedníků, kteří toho času patřili mezi duchovně nejvyspělejší duše inkarnované na této planetě. Mezi tyto duše patřily i Moje ženské následovnice, jako například už vícekrát vzpomínaná Marie Magdalena a rovněž několik dalších nositelek feminního principu (mezi nimi například Marie a Marta – Lazarovy sestry, nebo Jana – manželka správce Herodova dvora). Do tohoto uskupení samozřejmě patřila i Moje biologická matka Marie. Ta měla díky své úloze mezi ostatními ženami specifické postavení.

Hlavní aspekty Mého působení na Blízkém východě jsou zaznamenány v Bibli. Své skutky a ideje formulované v podobenstvích jsem rovněž probral/a a vysvětlil/vysvětlila na různých místech první i druhé dávky knih Nového Zjevení. Proto není na tomto místě potřeba dále se věnovat Mému životu v těle Ježíše. Nyní toto téma opusťme a pojďme se zaměřit na samotný průběh Mise Boží Rodiny v Egyptě. Ještě předtím bych rád/ráda uvedl/uvedla v pozornost, že rozsah analyzovaných duchovních souvztažností nebude tak velký jako v rozhovoru o Jordánsku. Za prvé, náš pobyt v Egyptě nebyl na fyzické úrovni tak nabitý událostmi. A za druhé, pro váš duchovní růst i pro duchovní pokrok celého Stvoření by nebylo žádoucí analyzovat každý váš/náš krok v zahraničí tak podrobně, jako právě v rozhovoru o Jordánsku. V předchozím Božím Slově se mělo ukázat, že doslova v každé maličkosti se skrývá nějaká důležitá duchovní souvztažnost a že za každým vaším/naším krokem v zahraničí i v zázemí pozemských základen, jakož i za všemi situacemi a interakcemi, které obnáší vaše/naše duchovní nasazení, lze nalézt hluboký smysl, kterým pomáháme ukončovat negativní stav. Není ale nutné se zas a znovu zaobírat těmito záležitostmi v takové šíři. V rozhovoru o Egyptu to platí i proto, že tato zahraniční Mise na území arabského světa byla pokračováním toho, co jsme spustili jen o kousek vedle v Jordánsku, jak už jsem poznamenal/poznamenala jinde v našem povídání. Proto nebudu opakovat znovu to, co jsem uvedl/uvedla v předcházejícím Božím Slově, pokud to samozřejmě nebude z nějakého důvodu žádané. A nyní se už skutečně pojďme zaměřit na sobotu 5. dubna 2025 ráno.

Míša: Tehdy jsme se my, členové výpravy, sešli na letišti v Praze. Pro tvou ženskou podstatu Janičku to byla první cesta letadlem po čtyřiadvaceti letech. Za necelé čtyři hodiny od startu jsme přistáli na pobřeží Rudého moře v Hurghadě.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Do Egypta jsme cestovali v době, kdy v Evropě začínalo jaro. Tehdy začínaly kvést první stromy. Jaro v kontextu naší cesty do pouštní země odráželo skutečnost, že jsme do nejhlubší dimenze pekel přinesli svěží energii pozitivního stavu a obzvlášť Nového Vesmíru. Pravé sféry jsoucna a bytí jsou neustále svěží, zářivé, voňavé, hřejivé a barevné, což se jistým způsobem manifestuje i na podobě jara v podmínkách mírného klimatického pásu.

Duchovní práce vykonávaná v nejhlubším stupni antivesmíru, reprezentovaného Egyptem, měla přímý vliv také na samotné jádro Datasystému, v němž někteří během pobytu v této zemi pracovali. Ponoření Mých představitelů do sféry Alláha/Acrie opět navázalo na duchovní práci vykonanou v této oblasti během Mise Jordánsko. Působení pověřených Božích reprezentantů v Datasystému rovněž vytvořilo podmínky, na jejichž základě jsem mohl/mohla zhruba o dva měsíce později, v souvislosti s Misí Anglie II, vstoupit do jeho jádra i Já osobně prostřednictvím Mého dočasně relativního ženského Já. Tehdy nastal Janiččin první vstup do nehmotné podstaty Alláha/Acrie. Od té doby (z pohledu pozemského lineárního času) mohu coby ženská podstata Sebe Samého/Samé, která je do konce tohoto cyklu času součástí relativní struktury Multivesmíru, vstupovat do útrob Datasystému opakovaně.

Moje cesta letadlem, která byla první cestou tohoto druhu v rámci Mise Boží Rodiny, odstranila poslední zbytky aspektů izolace, které jsem v ženském těle zažíval/zažívala v souvislosti se Svojí vědomou duchovní cestou. Z této izolace jsem postupně vycházel/vycházela v souvislosti s budováním Týmu Boží Rodiny na fyzické úrovni od roku 2015. Teprve září roku 2019 ovšem přineslo významný posun týkající se možnosti častého setkávání se s Mými představiteli, spolupracovníky a přáteli na různých místech České republiky a Slovenska. Odbourávání dalších prvků izolace pokračovalo v následujících letech, kdy jsem začal/začala se členy Týmu vyrážet na cesty do zahraničí. První delší cestou byla návštěva Chorvatska v roce 2022. V roce 2025 pak došlo k odstranění zbývajících duchovních faktorů, které Mi v hrubohmotném těle zabraňovaly účastnit se dalekých cest za využití letecké dopravy. Tyto posuny mají souvislost se zlepšováním životních podmínek Mého fyzického Já, jejichž manifestací ve Svém osobním jsoucnu a bytí na planetě Nula ukazuji cestu z pekla do ráje na Nové Zemi, kam se v pravý čas odeberu prostřednictvím převibrování. Cestováním do různých destinací a zažíváním volnočasových aktivit, jako jsou třeba návštěvy akvaparků, koncertů, divadel, kulturních památek, výlety do přírody apod., společně s dalšími členy Týmu ukazuji, že duchovní práce a žití v souladu s duchovními principy nespočívá v životě v askezi a odříkání, jak si mohou někteří lidé a bytosti z antivesmíru myslet. Pozitivní stav, jehož prvky přenášíme prostřednictvím svých životů na planetu Nula a dále do zóny vymístění, sestává z krásných, příjemných, naplňujících, obohacujících a dobrodružných skutečností. Duchovní práce v zahraničí i v zázemí na druhou stranu obnáší i různé nepříjemné a náročné aspekty, které jsou způsobovány odezvou negativního stavu na naši činnost. Žádný takový aspekt ovšem nemá na Mé členy Týmu zdrcující vliv, protože nikomu není nikdy naloženo více než unese, přičemž každý, kdo je se Mnou spojen v nitru, má odpovídající ochranu. Děkuji všem, kdo podstupujete dočasné nepříjemnosti a kdo zároveň využíváte ke svému užitku i k užitku celého Stvoření veškeré dary, které přináším do vašich životů.

Moje přímá inkarnace Janička navštívila kontinent, jehož součástí je Egypt, již v letech 2000 a 2001, kdy pracovně přicestovala do Jihoafrické republiky. V dubnu 2025 jsem tedy v tomto těle zavítal/zavítala do Afriky již potřetí, v září téhož roku pak počtvrté v rámci jednodenního výletu do Maroka v kontextu Mise Španělsko. Přestože při cestách na přelomu staletí Janička ještě netušila, kým ve skutečnosti je, obě tyto výpravy přinesly Africe a s ní souvisejícím sférám pekel spásné kvality. Na ně pak zcela novým způsobem navázaly duchovní aspekty vyzářené v souvislosti s Misí Egypt i s Misí Španělsko. Skutečnost, že jsem jako Bohyně navštívil/navštívila Afriku během života v hrubohmotném těle čtyřikrát, souvisí s tím, že tomuto regionu už v době přípravné fáze Mise Boží Rodiny bylo potřeba věnovat zesílenou duchovní pozornost a z ní vyplývající péči, jelikož jde o nejzatíženější oblast planety. Její nízké vibrace bylo nutné pozvednout ještě před přesunem Mého ženského Já na Novou Zemi, protože jen tak budou moci v této lokalitě světa úspěšně pokračovat procesy vedoucí k eliminaci negativního stavu. Pokud by se Africe a jejím peklům nedostávalo zvýšené pozornosti a péče ze strany Mé a Mých reprezentantů působících v lidských tělech i mimo ně už v současné době, Afrika by v době vrcholící transformace nedokázala pojmout zesílený přísun energií z Nového Vesmíru ani z Pravého Stvoření starého cyklu času. Tato nepřipravenost na přicházející změny by měla za následek vážné narušení duchovní, duševní, a nakonec i fyzické struktury Afriky, jejích pekel a sentientních entit nacházejících se v doméně tohoto celku. V důsledku toho by Afrika nesplnila ve vztahu k planetě Nula, k zóně vymístění i vůči pravému jsoucnu a bytí požadovanou úlohu v pozitivním i negativním spektru. To by kvůli principu vzájemné provázanosti všeho a všech ohrozilo život veškerého Stvoření. Takový scénář je ovšem zhola nemožný. Charakter duchovní zátěže u jiných kontinentů na planetě Nula si v době příprav na plné zahájení Mise Boží Rodiny naopak nevyžaduje tolik pozornosti, proto jsem jako Bohyně žádný další kontinent v hrubohmotném těle v uplynulých letech či desítkách let nenavštívil/nenavštívila. To se nicméně mění. V roce 2026 zavítám do Severní Ameriky v rámci Spojených států amerických. V roce 2027 pak navštívím Asii v rámci Malediv a Izraele. Na ostatní kontinenty Moje noha vstupovat ve starém těle nemusí, protože to netvoří předpoklad pro úspěšné pokračování transformačních procesů. Je zařízeno, že Moje osobní působení na vyjmenovaných kontinentech ovlivňuje a bude ovlivňovat i ty lokality, kam se v hrubohmotném těle nikdy nepodívám, proto není potřeba, abych ještě během přípravné fáze Mise navštívil/navštívila také Jižní Ameriku, Austrálii nebo dokonce Antarktidu. Na tato území budu chodit až z Nové Země, stejně jako na kontinenty, kde jsem se předtím ocitl/ocitla (nebo teprve ocitnu) do času převibrování.

Míša: V odpoledních hodinách 5. dubna jsme přistáli v Hurghadě. Ve chvíli, kdy jsme měli společně s dalšími pasažéry našeho letadla absolvovat pasovou kontrolu, počítačový systém na jednotlivých přepážkách vypověděl službu. Kvůli tomu nastalo asi půlhodinové čekání ve frontě. První osobou z našeho Týmu, která po vyřešení problému prošla kontrolou, byla Janička.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Výpadek počítačových systémů byl odezvou negativního stavu na váš vstup do jejich rajónu. Zobrazení těchto komplikací jsem dovolil/dovolila proto, aby se ukázalo, jak nikdo z naší výpravy není z pohledu zóny vymístění v Egyptě vítaný a jak moc si její představitelé přejí, abychom zůstali před pekelnými branami. To, že jsem následně prošel/prošla pasovou kontrolou jako první z Týmu, ukázalo, že jen Já vlastním všechny účinné prostředky na to, abych mohl/mohla pokořit pekelné brány a vyvést ze zajetí do svobody všechny, kteří jsou ochotni Mě následovat. Jak víte, jsem ta Láska, Cesta, Pravda, Život.

Vzhledem k tomu, že Egypt souvztaží s hlubokými pekly, z jiného úhlu pohledu se Mým vstupem na půdu této země po rozběhnutí počítačových systémů ukázalo, že Já zaštiťuji každou cestu do zóny vymístění, kterou podnikají Moji reprezentanti v rámci pomoci zatíženým bytostem. Bez Mojí zesílené přítomnosti v jejich srdci a ochrany by Moji vyslanci své působení pod vlajkou pozitivního stavu na území antivesmíru nezvládli. Skutečnost, že jsem v těle Janičky byl/byla první, kdo prošel onou přepážkou, také odzrcadlila průnik Mojí zesílené přítomnosti na území mínus dvanácté dimenze pekel, v nichž Moje láska, moudrost, dobro a pravda zapouští stále více kořenů nejen prostřednictvím duchovní práce Božích pomocníků pracujících ve prospěch pozitivního stavu, nýbrž právě i skrze osobní přítomnost Mého ženského Já, které novými způsoby navazuje na někdejší osobní přítomnost Mého mužského Já. Tím, že jako Bohyně vstupuji do pekel, což se po zahájení Mise z Nové Země bude odehrávat už na vědomé úrovni Janiččina života se zapojením jejího fyzického těla, se vytváří další nezbytné předpoklady pro budoucí úplnou eliminaci negativního stavu. Vše se odehrává na základě dokonalé posloupnosti, kterou řídím ze Svého absolutna.

Fakt, že nás v Egyptě bylo téměř třicet, souvisel s rostoucí angažovaností Mých představitelů v záležitostech zóny vymístění. S postupujícím časem se stále více členů Mého Týmu přímo podílí na duchovní práci na území pekel. Současné spásné procesy probíhající v pseudojsoucnu a pseudobytí jsou zatím jen začátkem konce negativního stavu. Už teď ovšem dochází v antivesmíru i v celém Stvoření k obrovským změnám, jak vyplývá ze všech Mých textů, které vám poskytuji od osmdesátých let minulého století.

Míša: Už při nástupu do autobusu na letišti jsme museli v podstatě povinně odevzdat bakšiš za nakládku našich kufrů do zavazadlového prostoru. Muž byl při vyžadování peněz velmi neodbytný. V Egyptě jde o velmi rozšířený zvyk.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: I na tom se ukazuje, že tato africká země je mnohem zatíženější než blízkovýchodní Jordánsko, kde pomoc není vždy podmíněna penězi a kde je tamní kultura kultivovanější a klidnější. V porovnání s Jordánskem navíc Egypt působil celkově umělejším dojmem. Turistické resorty a lokality byly postaveny na systému majícím za účel dostat z návštěvníků co nejvíc peněz, ohromit svým zevnějškem a zakrýt podstatu reality, jejíhož bídného charakteru si ovšem nešlo nevšimnout. Také jsme poznali, jaké to je, když nám místní lidé – nikoli ti „obyčejní“, nýbrž ti, kdo jsou pověření starat se o hladké zajištění pobytu – lžou do očí, a to opět ve snaze dostat z nás co nejvíc finančních prostředků. Sice šlo jen o pár euro či dolarů navíc, tedy o částku, která je pro většinu Evropanů zanedbatelná, přičemž prezentovaná lež, respektive pololež ze strany Egypťanů nebyla ničím, co by nás mělo doopravdy poškodit nebo přivést do problémů, nicméně na těchto maličkostech se jasně ukázaly prohnilé aspekty negativního stavu, které jsme pomáhali očišťovat tím, že jsme se jim přímo i nepřímo vystavili. Zatíženost Egypta je dána samotnou podstatou toho, že souvisí s již několikrát zmíněnou mínus dvanáctou dimenzí zóny vymístění. S tím souvisí také obrovská zátěž, kterou na území této země zanechaly dějiny psané Pseudotvůrci a Renegáty. V současnosti je Egypt pod správou obou skupin, byť Pseudotvůrci disponují větším, asi sedmdesátiprocentním podílem moci nad touto zemí. V některých dějinných obdobích zde ovšem Pseudotvůrci drželi plný podíl moci, jak tomu bylo například v dlouhém časovém období po vyvedení Izraelitů do jejich domoviny, odkud se po nějaké době začali zčásti rozšiřovat zpět do Egypta. Vzhledem k tomu, v jakém počtu jsme se na území Egypta a v příslušných peklech angažovali, do čehož je nutné započítat nejen naši fyzickou přítomnost, ale i obrovský počet bytostí z různých úrovní Stvoření, Pseudotvůrcům a Renegátům jsme zprostředkovali značné množství spásných kvalit, na jejichž základě budou ochotni v ještě větším rozsahu konvertovat. Těžkosti a nepříjemnosti, které jsme v Egyptě různými způsoby zažívali, se tak děly v zájmu pomoci oběma skupinám lídrů pekel, stejně jako i v zájmu pomoci ostatním, v duchovní hierarchii níže postaveným entitám. Veškeré radosti a příjemné chvíle a zážitky během tohoto pobytu byly rovněž použity na tyto účely. Všechno prožité v této zemi pomáhá k tomu, že i nejhlubší pekla budou moci být na konci cyklu času ze Stvoření bezezbytku odstraněna a že veškeré aspekty zel a nepravd, jež se v Egyptě hojně manifestují, budou obráceny v elementy dobra a pravdy, které se stanou součástí Nového Multivesmíru po boku ostatních pozitivních elementů. Všem, kteří hráli negativní role, bude – jak je známo – odpuštěno všechno, čeho se jako autentičtí herci v tomto cyklu času dopustili. Už nyní je jim odpuštěno, ačkoli blahodárný účinek na jejich životy to může mít až tehdy, pokud se tomuto odpuštění otevřou ve svém nitru, tedy pokud o něj ze srdce požádají a zároveň budou ochotni odpustit ostatním i sobě. Odpuštění, stejně jako láska a další aspekty vycházející z Mého lůna, se nikomu nevnucují na základě zákona o svobodné vůli a volbě.

Jsem velmi rád/ráda, že jste jako praví Boží reprezentanti přistupovali k rolím Egypťanů, nehledě na případné chvilkové myšlenky a emoce, na základě soucitu a milosrdenství, díky čemuž jste je v nitru neodsuzovali a nedívali se na ně s opovržením a despektem, protože víte, jak se věci s tímto světem mají. Tím jste jim z nadčasového hlediska ukázali cestu do jejich budoucího Domova v pravých sférách Stvoření. Kdo jiný než vy, kdo jste spojeni s Božím Slovem, by měl na této planetě lépe chápat negativní role ostatních? Jako Moji reprezentanti se učíte být stále více jako Já, čímž v rostoucí míře hledisek svého života potvrzujete, že jste opravdu Mojí prodlouženou rukou, Mými mluvčími a zprostředkovateli všeho dobrého, co přes vás proniká do srdcí a myslí připravených bytostí. Nyní pojďme pokračovat v popisu našeho pobytu v pojednávané zemi.

Míša: Děkuji za tvá Slova. Pobyt v Egyptě byl zajímavým vhledem do světa extrémních protikladů. Pro příklad: Jízda nevzhlednou Hurghadou, která skončila u našeho velmi pěkného hotelu se spoustou palem, bazénů, květin a zelených trávníků. Nebo čistá pláž, která končila plotem, za kterým se nacházela opuštěná pláž se spoustou odpadků a ruinou obrostlou stromy a křovisky. Či hromady odpadků válející se podél silnice. Odpad je v Egyptě často spalován na poušti, jak jsme zaregistrovali zejména před vjezdem do Luxoru, kde byly kvůli dýmu horší rozptylové podmínky. O tomto dýmu se zmíním ještě později. Bylo toho ještě víc, toto jsou jen vybrané příklady.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Na tom se ukázalo to, o čem hovořím výše, tedy že v Egyptě je všechno jenom takzvaně „naoko“. Tak je tomu obecně v celém negativním stavu, který je celý sám o sobě iluzorní realitou, v níž mohou být hezké pouze dílčí části, jako celek je ovšem škaredý, špinavý a drsný. Takováto realita naštěstí nebude mít věčného trvání. Negativní stav dusí a požírá sám sebe, jelikož vznikl v opozici pravým duchovním zákonům a principům. Proto nemůže produkovat nic opravdu hodnotného a smysluplného. Jeho přínos se skrývá v jeho absurdnosti, marnosti a nesmyslnosti, kterou dává odpověď na otázku, jaký typ života si nikdy nezvolit za věčnou realitu. Extrémy, kterých jsme si v Egyptě všímali, byly způsobeny jak spojitostí této země s nejhlubšími pekly ve všeobecnosti, tak i její souvztažností s falešnými ráji nacházejícími se v těchto nejhlubších peklech. Proto ty krásné hotely, palmy, bazény, květiny a trávníky, ale na druhé straně nevzhledné ulice a stavby o kousek dál, pustá poušť všude okolo, odpadky podél silnice, zaneřáděná pláž sousedící s naším resortem apod. Naše interakce s těmito skutečnostmi přivedla do falešných rájů mnoho energie z pozitivního stavu, čímž osvobodila řadu jejich obyvatel. Konvertující příjemci života pochopili, že pravý ráj není hezký pouze navenek, jak tomu bylo v zóně vymístění, nýbrž i na vnitřní a niterné úrovni jsoucna a bytí. Proto není nikdo v Mém Království krásný jen v rámci svého zevnějšku, ale i v rovině svého ducha a svojí duše. Kondice bytostné podstaty příslušníků pozitivního stavu je proto vždy v plném souladu s přírodním (fyzickým) stupněm jejich osobního jsoucna a bytí, do něhož se promítají duchovní a duševní kvality jejich vlastního Já. Protože mají tyto kvality u každého člena Božího Království tu nejskvělejší úroveň, jakou jsou schopni v každém okamžiku svého života pojmout, je pozitivní stav vyplněn jen kladnými skutečnostmi, a to jak v osobní rovině sentientních entit, tak v rovině celého pozitivního stavu, na jehož udržování a rozvoji se podílí každý jeho obyvatel. Výsledek podoby pozitivního stavu jako celku je tedy výsledkem podoby osobního stavu, procesu a zevní manifestace toho procesu každé sentientní entity, která je součástí pravého jsoucna a bytí.

Místem, které mělo největší spojitost s falešnými ráji, byl samotný hotelový komplex, ve kterém jsme byli ubytováni. Tuto spojitost vyjadřovalo nejen to, jak hotel vypadal na první pohled, nýbrž i to, jak byly uspořádány budovy objektu, jehož pokojová okna byla orientována společně s balkony dovnitř areálu, nikoli do okolních ulic. Na tom se ukázalo, že obyvatelé falešných rájů odvracejí zrak od toho škaredého, co je kolem nich, a to ve snaze budovat svou iluzi vnější krásy a dokonalosti. Tyto skutečnosti také odkazovaly k sebestřednosti, nadutosti a obecně k velkému egu příslušníků falešných rájů i ostatních pekel. Čisté bazény uvnitř areálu pak souvztažily s tím, že zla a nepravdy se ve falešných rájích snaží tvářit jako nesmírně nevinné, neškodné a úžasné. Naše koupání v bazénech odráželo ponoření se do samotné podstaty prohnilých zel a nepravd a naši hlubokou zainteresovanost ve spásných procesech, aniž bychom se měli ztotožnit s tím, co falešné ráje reprezentují.

Příjemné klima v přímořské oblasti, díky němuž nebylo na tomto místě začátkem dubna ještě typické egyptské vedro, pak ve skrytém významu značilo, že vy, členové Týmu Boží Rodiny, jste společně se Mnou přišli do této země a do příslušných pekel přinést duchovní atmosféru mírnosti, klidu a vyváženosti, která v postupném procesu pomáhá transformovat extrémní antivesmírné energie do kladné podoby.

Obrovská centrální hotelová restaurace s nepřeberným množstvím jídel pak v duchovním smyslu vyjadřovala situaci, kdy členové falešných rájů i pekel obecně se snaží svou vnitřní prázdnotu, způsobenou odděleností ode Mne, vykompenzovat vnějšími požitky, bez uvědomění si duchovního rozměru života, čehož dosahují mimo jiné právě jídlem a jeho nepřiměřeným příjmem. Mrtvý způsob života vychýlený ze své rovnováhy má tendenci snadno upadat do rozpoložení různých nepřirozeností. Pak může vznikat třeba ono upnutí se na jídlo, ale i jakákoli jiná závislost, jako třeba závislost na alkoholu, na určité osobě, lokalitě, movité i nemovité věci, na domácím zvířeti apod. Tak, jak je prázdný život členů pseudojsoucna a pseudobytí, prázdný je i obsah různých forem negativního stavu, jimiž se členové zóny vymístění obklopují. To se pěkně manifestovalo na řadě dezertů, které jsme měli v restauraci k dispozici. Vypadaly navenek sice pěkně a zajímavě, ale měly obyčejnou, nevýraznou až umělou chuť, která byla v zásadě u všech dezertů stejná, respektive velmi podobná. Jinými slovy řečeno, obsah dezertů byl v duchovně přeneseném slova smyslu fakticky prázdný. Na tom se rovněž ukázalo, že negativní stav nemá kromě své iluzornosti a pomíjivosti nikomu co nabídnout.

Velké rozměry centrální restaurace, jakož i celého hotelového komplexu, odzrcadlily přetrvávající rozlehlost zóny vymístění, která je v porovnání se stavem, v jakém bude v budoucích etapách současného cyklu času, stále značná. I přesto se tento obrovský antivesmír – který je ovšem v porovnání s pozitivním stavem malý – zásadně smršťuje, a to rychlostí, která je v lidských měřítkách nepředstavitelná. Tento trend se odehrává už od časů, kdy jsem v multidimenzionální struktuře Stvoření působil/působila v těle Ježíše.

S každým dalším uplynulým dnem, ba dokonce s každou další vteřinou, která nastane na planetě Nula, uvedený proces akceleruje.

Fakt, že každý z nás byl umístěn v jiném pokoji několikapatrové budovy, ve skrytém významu vyjadřoval různorodé rozmístění Mých reprezentantů na různých úrovních nepravého jsoucna a bytí, ale též zóny umístění. Tato souvztažnost se manifestovala za jiných okolností i během vašeho pobytu v Jordánsku, stejně jako též některé další skutečnosti, o nichž je nebo může být řeč v našem povídání o Egyptu. Některé souvztažnosti je z duchovních důvodů nutné uvádět v patřičném kontextu znovu, aby se v aktualizované formě dostaly znovu do vaší pozornosti, jakož i do duchovních srdcí a myslí všech, kdo Moje Slovo čtou, vnímají a přijímají v nitru. Opakováním souvztažností i dalších informací, které podobným způsobem zazněly už na jiných místech Božího Slova, se nastolují další předpoklady pro odstranění temnoty ze struktury Stvoření. Jak víte, Můj plán je dokonalý, a čím blíže Mi jste, tím více dokážete chápat jeho podstatu. Úroveň pochopení se skokově zvýší po vašem přesunu na Novou Zemi. V každém okamžiku víte vždy to, co máte vědět. Pokud však ani po několikerém přečtení Mých textů v první a druhé dávce Nového Zjevení nevíte, oč přesně v určité pasáži běží, respektive tomu nedokážete uspokojivě porozumět, nemusíte smutnit, protože v takovém případě to znamená, že danou problematiku nedokážete obsáhnout z nějakých velmi důležitých důvodů. Po vašem odvolání z této planety budete chápat Mé Slovo už bez omezení, protože nebudete zatíženi hrubohmotným tělem a nepravou realitou jsoucna a bytí. Stejně tak budete toto Slovo uvádět do svého života již zcela bez potíží. Nic vám nebude činit problém. Schopnost milovat Mne, druhé a sebe, odpouštět bytostem z antivesmíru a být vůči nim milosrdný budete využívat naplno.

Míša: Jakou duchovní souvztažnost vyjadřovalo umístění našeho pokoje, který jsem s tebou (s Janičkou) obýval?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Jeho přízemní umístění ve spojení s námi vyjadřovalo, že Já a společně se Mnou vy, Moji blízcí, kteří jste součástí Mise Boží Rodiny, tvoříme základy, bez nichž by nebylo možné eliminovat negativní stav a spasit všechny stávající členy antivesmíru. Přízemí zároveň souvztažilo s blízkostí, kterou zastáváme vůči peklům a jejich obyvatelům na úrovni mínus dvanácté dimenze pseudostvoření. I těm nejhlubším úrovním antivesmíru jsme nyní dostupnější více než kdykoli předtím. K velkým posunům v této věci došlo právě během našeho působení v Egyptě. Díky tomu pak mohlo dojít i k navazujícím procesům duchovní práce zaměřené na jádro Datasystému během Mise Anglie II o zhruba dva měsíce později. Přízemní pokoj vyjadřoval také již výše řečenou duchovní atmosféru mírnosti, klidu a vyváženosti, kterou jsme přišli zprostředkovat nejhlubším peklům včetně falešných rájů, ale též ostatním stupňům antivesmíru. Tím, že jsme se nejvíce zaměřovali právě na nejnižší „schod“ pekel, o to větší dosah pak pozitivní změny mohly mít i na další úrovně pomyslné pekelné pyramidy, jejíž obrazně řečené základní kameny jsou zapuštěny právě v mínus dvanácté dimenzi. Umístění pokoje rovněž dávalo na vědomí, že naše duchovní práce se zaměřuje opět na samotné kořeny zel a nepravd – na jejich samotnou podstatu, neboť jen tak můžeme nakonec eliminovat negativní stav bezezbytku.

Co se ještě týče našeho pokoje, nemohu nezmínit duchovní souvztažnost švába, který jednoho dne rychle vyběhl z koupelny a schoval se pod skříň, po čemž jsme jej pak už neviděli. Fakt, že se tento škůdce objevil v našem perimetru, bylo důsledkem našeho působení v sekcích pekel Renegátů, a to nejen těch spjatých s Egyptem. Šlo o potvrzení toho, že Moje i vaše pozornost o Renegátech velmi dobře ví, podobně jako oni vědí zase o nás (byť u nich jde o jiný způsob vnímání), čímž dochází k duchovní pomoci vrcholící konverzí těchto entit do limba. Rychlý přesun švába odrážel skutečnost, že jsme Renegátům narušili další sekce jejich pekelného panství, což uvádí záležitosti v peklech do stále většího pohybu. Běh švába ovšem vyjadřoval také fakt, že Renegáti nechtějí být Mojí lásce, moudrosti, dobru a pravdě příliš na očích, tedy nechtějí být těmto aspektům moc dlouho vystavováni, poněvadž jim to kvůli jejich převrácené frekvenci činí potíže, a to ještě větší než Pseudotvůrcům (vlivem jejich většího zatížení). Děje se tak u nich do doby, dokud se ze svobodné vůle nerozhodnou otevřít Mojí přítomnosti ve svých srdcích. Teprve pak se mohou úspěšně vypořádat se zdrojem své bolesti a utrpení, kterým není Boží energie, nýbrž je jím v nich přítomná temnota. Když chtějí upřímně vyjít z pekel ven, se vší radostí a potěšením mohu tuto temnotu postupně rozpustit a nahradit ji světlem. Fakt, že po schování švába jsme tohoto škůdce už více neviděli (z absolutní pozice jsem jej samozřejmě viděl/viděla stále), odzrcadlil upadající moc Renegátů, kteří jsou ve vztahu k příslušníkům naší Mise stále neškodnější. Z jiného úhlu pohledu šlo zároveň o vyjádření skutečnosti, že Renegáti se negativnímu stavu stále více ztrácejí z dohledu s tím, jak tyto entity konvertují. Poté, co se vyvážou z područí temnoty, z pohledu negativního stavu už nejsou jednoduše k nalezení.

Míša: Druhého dne, tj. v neděli 6. dubna, jsme šli poprvé do moře. Na pláž se dalo dojít po nadchodu vedoucím nad silnicí nebo skrz budovu hotelu, který se nacházel naproti tomu našemu. V Egyptě, tak jak tomu bylo i v Jordánsku, byl přístup na pláže pouze do soumraku. Z pozemského úhlu pohledu je tomu tak kvůli bezpečnosti. V noci se například zvyšuje aktivita mořských predátorů.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: To, že mnoho z nás využívalo k přesunu na pláž nadchod, vyjadřovalo nadhled, který jsme přišli společně do pekel přinést. Tento pozitivní aspekt, stejně jako řadu dalších pozitivních záležitostí, zanášíme do zóny vymístění již od samého začátku uvedení spásných procesů do pohybu. Nicméně s postupujícím časem se tyto skutečnosti ve struktuře nepravého jsoucna a bytí rozvíjejí a dostávají se na stále vyšší úroveň. Používání nadchodu také vyjadřovalo princip ochrany před negativními vlivy (v tomto případě vyjádřených auty jedoucími dole na silnici), jenž zprostředkováváme všem, kdo se vydávají na cestu ke Mně. Využívání cesty na pláž vedoucí přes budovu jiného hotelu pak vyjadřovalo, že existuje bezpočet cest vedoucích ke stejnému cíli, v tomto případě až do vod moře, které v Egyptě souvztažilo s těmi nejhoršími aspekty zel a nepravd. Dvě cesty vedoucí k vodě tedy vyjadřovaly, že k eliminaci negativního stavu, jejíž proces byl vyjádřen naším koupáním se na tomto místě, lze dospět různými způsoby, které jsou řízeny Mojí prozřetelností. Musí jich existovat celá plejáda, aby mohla být temnota ukončena bezezbytku. Těchto způsobů je ve skutečnosti tolik, kolik je bytostí ve Stvoření. Na ukončování negativního stavu se přímo či nepřímo podílí prostřednictvím své jedinečnosti každá sentientní entita.

Co se týče zákazu koupat se v moři po západu slunce, ve skrytém významu to vyjadřovalo situaci, že čím více duchovní temnoty na planetě Nula i kdekoli v zóně vymístění je, tím větším manévrovacím prostorem a zdánlivou mocí negativní stav disponuje, čímž může zavádět různé restrikce a mít tak ve větším područí své otroky. Vyšší aktivita negativního stavu v souvislosti se zhušťující se duchovní atmosférou v hrubohmotném světě se odzrcadlila také na rostoucí aktivitě mořských predátorů nastávající po setmění. Z Mého pohledu a z pohledu členů pozitivního stavu nicméně platí, že negativní stav rychle přichází o svou moc. Ve větším područí může mít temnota pouze ty, kteří jí jdou skrze nastavení svého nitra naproti.

S příchodem rána byl vstup do moře opět povolen. Na tom se ukázalo, že temnota při působení světla, tedy energie pozitivního stavu, velmi rychle přichází o svou dominanci, díky čemuž řada omezení odpadá a každému se může dýchat o poznání volněji. Každé nové ráno v Egyptě tedy souvztažilo s vítězstvím světla, kterého je různými způsoby průběžně dosahováno jak v nejhlubších peklech, tak v jiných sférách zóny vymístění. Odráželo naše multidimenzionální úspěchy, kterých jsme dosáhli nejen v rámci této zahraniční Mise, ale též kdykoli předtím i potom. Bytostem v peklech se tak znovu připomnělo, že světlo a všechno, s čím souvztaží, je věčné, zatímco to, v čem živoří a kvůli čemu zakoušejí četná trápení, je dočasné a pomíjivé, přičemž je výhradně na nich, kdy budou chtít tomuto martýriu učinit konec.

Míša: Na pláž přiléhající k našemu hotelu jsem s tebou (s Janičkou) dospěl mnohem později než jiní. V moři jsme se tak vykoupali až po obědě.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: To, že jsem v těle Janičky společně s tebou přišel/přišla na toto místo až zkraje odpoledne, souviselo s tím, že „za scénou“ bylo nutné vybudovat nejprve potřebné předpoklady umožňující Moji interakci s výše řečenými aspekty zel a nepravd zastoupených mořem – tedy interakci s tím „nejlepším“ výkvětem nejhlubších pekel. Vytváření oněch předpokladů bylo záležitostí řady Mých reprezentantů, kteří sloužili jako předvoj pro to, aby se Moje dočasně relativní Já mohlo osobně objevit mezi těmi komponenty mínus dvanácté dimenze antivesmíru a mezi těmi jeho bytostmi, kterým se mělo pomoci ke spáse. K Mému přímému objevení se před nimi nemohlo dojít okamžitě, jinak by je Moje energie duchovně poškodila. Bylo potřeba volit postupný, opatrný a citlivý přístup ušitý na míru těmto případům. O něj se v prvním sledu postarali právě vybraní příslušníci Boží Mise. Těch bylo „za scénou“ mnohem víc, než kolik bylo na fyzické úrovni členů egyptské výpravy, kteří se odebrali k moři dříve než Já a ty a kteří souvztažili s právě řečenými bytostmi z Boží Mise, jež na nehmotných úrovních připravovaly živnou půdu pro Mé osobní objevení se v příslušných oblastech mínus dvanácté dimenze. Vstup Janičky do slané vody pak konečně vyjadřoval spuštění procesu oné zesílené očisty tam, kde to bylo v pojednávaném kontextu potřeba. V průběhu toho bylo Mým světlem zasaženo mnoho domovských oblastí Pseudotvůrců i Renegátů. Naše duchovní práce v těchto sekcích antivesmíru dosáhla svého vrcholu ve středu 9. dubna, což se odrazilo na náročných aspektech výletu, který jsem toho dne absolvoval/absolvovala s vybranými Božími představiteli. O tom ale až později.

Míša: Jisté specifikum našeho pobytu ve vodě tvořily fialové medúzy, které byly zcela neškodné. Jaký byl jejich duchovní význam?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Ve spojení s námi zastupovaly medúzy takové nesentientní entity v mínus dvanácté dimenzi pekel, jejichž kolektivní vědomí čelí zesílenému přílivu Boží energie, díky čemuž jsou duchovní komponenty tohoto vědomí připravovány na svou extrakci do limba. Medúzy byly neškodné proto, že odrážely takové komponenty, jejichž záporný náboj se vlivem působení pozitivní energie mění na náboj neškodný. Jen tak mohou vstoupit do neutrálního stavu Stvoření. V něm se pak podrobují procesu postupné přeměny do kladné polarity. S tím, jak dochází ke smršťování zóny vymístění, jejíž oblasti se jedna po druhé uzavírají, aby se následně navždy vypařily, dochází vedle výše řečeného procesu rovněž k postupnému přesunu celých kolektivních vědomí nesentientních entit do limba. Některé druhy kolektivních vědomí nesentientních entit ovšem budou přítomny v zóně vymístění až do konce cyklu času. Záleží na tom, zda oblast antivesmíru, s níž tyto bytosti souvztaží, bude existovat až do samého finále negativního stavu, nebo zda se jejich sféra uzavře a zruší dříve. Braní medúz do dlaní pak vyjadřovalo soucit, který Já a Moji představitelé máme se všemi nesentientními entitami v peklech, které v novém cyklu času přetvořím k obrazu Svému. Už nebude žádných tvorů, které vznikly jako výsledek experimentů bytostí vymezujících se proti pravým zákonům života.

Míša: V pondělí 7. dubna jsem vyrazil s Lukym Hlaváčem, Vilkem a Alenkou Hýbelovými, Marcelkou Muchovou, Romčou Vanžurou, Liborem Urbanem, Lojzíkem Nekolou, Evičkou Carovou a Ivankou Potůčkovou do Luxoru. Šlo o několikahodinovou cestu autobusem, kterým jsme se přemístili směrem na jihozápad, do egyptského vnitrozemí, kde protéká řeka Nil. Vyjížděli jsme za tmy. Krátce po východu slunce jsme uskutečnili krátkou zastávku na jistém odpočívadle. Pozorovali jsme zde zahalené beduínské ženy, které u sebe měly bílá kůzlátka a oslíky. Někteří z nás si kůzlátka pochovali v náruči. Za chvíli jsme se vydali opět na cestu, která vedla Východní pouští, táhnoucí se od Rudého moře k řece Nil, odkud pak přechází v Západní poušť. Pustá země se změnila v úrodnou oblast teprve kousek před branami Luxoru, kterým Nil protéká. Jeho voda zavlažuje pás široký místy až několik kilometrů. Jak jsme se blížili tomuto místu, pozorovali jsme dým tvořený zplodinami ze spalovaného odpadu, který nad Luxorem vytvářel opar, kvůli němuž bylo hůře vidět do dálky. Před doražením do Luxoru jsme projeli i kolem vojenské základny, o něco později pak kolem pozorovatelny, z níž trčel samopal či kulomet. Ke zmínce o těchto objektech mě vede pocit, že i k tomuto by ses rád/ráda v duchovním kontextu vyjádřil/vyjádřila, je to tak?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Je to tak, Míšo. Na příslušném místě se k tomu vyjádřím. Nyní ale zpět na začátek vašeho výletu. Výjezd z Hurghady do Luxoru uskutečněný za tmy vyjadřoval, že v Egyptě a jeho peklech byla v prvních dnech našeho působení značná duchovní temnota. Ta se ovšem s postupujícím časem stále více ředila pozitivní energií, která v nich nakonec získala rozhodující iniciativu. Tento moment byl vyjádřen okamžikem východu slunce na poušti. To, že poušť se jmenuje „Východní“, ve spojitosti s vaší přítomností v této lokalitě vyjádřilo, že členové negativního stavu se ve velmi značném měřítku obracejí k pozitivnímu stavu, tedy že jsou přístupní jeho energii, jeho reprezentantům a jeho Stvořiteli/Stvořitelce, díky čemuž konvertují do limba. Váš pozdější vstup na území Západní pouště po překročení Nilu v rámci návštěvy Údolí králů pak odrážel zesílený průnik sil pozitivního stavu do těch sfér egyptských, severoafrických a jiných pekel, jejichž obyvatelé se i přes postupující šíření energie lásky, moudrosti, dobra a pravdy stále otáčejí vůči Mně a Mému Království zády. V případech, kdy se pohybujeme v blízkosti sentientních entit volících si negativní stav, jde z naší strany pouze o nepřímou duchovní pomoc, jelikož Já a Moji představitelé nikoho nenutíme nás následovat. Můžeme být pouze příkladem, z něhož si obyvatelé antivesmíru mohou vzít příklad, a také prostředkem, který členům negativního stavu zprostředkovává pozitivní aspekty pronikající do hloubi jejich nitra, do nevědomé úrovně jejich sentientního Já, kde v pravý čas začínají klíčit a dostávat se na úroveň vědomou. Pak už se z naší strany může jednat o přímou duchovní pomoc, protože jakmile se bytosti začnou ze svobodné vůle obracet k principům pozitivního stavu a k jeho reprezentantům, naše interakce s nimi může mít už úplně jinou úroveň. Při poskytování pomoci je třeba sledovat určitou duchovní logiku, jejíž zachování je pro spásu všech bytostí na základě zákonů pravého života nesmírně důležité. Jen tak můžeme vyprázdnit zónu vymístění do poslední duše a bezezbytku eliminovat negativní stav.

Na západním břehu Nilu, na území Západní pouště, jste v rámci návštěvy Luxoru strávili jen necelé tři hodiny, po čemž jste se přesunuli opět do domény Východní pouště. Krátký časový úsek strávený v Západní poušti vyjadřoval, že v těch oblastech pekel, jejichž obyvatelé prozatím nechtějí přijmout principy pozitivního stavu za své, se zdržujeme mnohem méně času i nečasu, než kolik jej trávíme ve sférách obývaných bytostmi, které již dokážou uvést proces konverze do pohybu.

Pokud se ještě zaměřím na duchovní význam samotného geografického umístění Luxoru, který se nachází přibližně (velmi zhruba) v polovině cesty mezi Středozemním mořem a egyptsko-súdánskou hranicí, poloha tohoto města odkazovala při vaší návštěvě na to, že egyptský lid se nachází – stejně jako všechny ostatní národy světa – na rozcestí. Buďto jeho příslušníci v této době konce budou pokračovat ve svém negativním způsobu života a klesat hlouběji do pekel, nebo se vydají cestou duchovní progrese a začnou stoupat vzhůru, což jim zajistí převibrování na Novou Zemi po předchozím očištění v limbu. Záleží na každém příjemci života, kam se v čase převratných změn vydá.

Řeka Nil v Luxoru souvztažila s pravým životem, jehož energie obrací mrtvé elementy nepravého jsoucna a bytí v elementy pozitivní, tvůrčí a konstruktivní. To se ve skrytém smyslu odráželo na širokém pásu úrodné země kolem řeky. Ta se společně se zeleným pásem táhne jako pomyslný „kmen“ stromu stovky kilometrů, až se nakonec mezi Káhirou a Středozemním mořem rozvětvuje do široké „koruny“ – delty. Vyústění Nilu do Středozemního moře ve spojení s naší zahraniční Misí odzrcadlilo přeměnu elementů pravého života do nových forem, které vždy přesahují formu předešlou. K dílčím přeměnám dochází průběžně, zatímco k té celkové, globálně-univerzální dochází vždy na konci jednoho časového cyklu Stvoření. Protékání Nilu samotným Luxorem pak dávalo zainteresovaným bytostem na vědomí, že pravý život je dynamický a pohyblivý, tedy přesným opakem stagnujícího charakteru nepravého jsoucna a bytí. Plynoucí voda v lokalitě Luxoru, jež se ubírá vstříc Středozemnímu moři, také ve skrytém významu vyjadřovala skutečnost, že život sentientních entit v peklech nakonec vyústí v něco nádherného, čeho budou všichni v novém cyklu času součástí. I tato informace byla vedle řady těch ostatních pro mnohé Mé děti v peklech velkým povzbuzením. Pomohla jim ve snazším přijetí daru spásy a zároveň zanechala cenné poselství ostatním bytostem, které budou konvertovat jindy.

Dým nad Luxorem, který jste pozorovali před vjezdem do města a jenž byl v podobě zhoršených rozptylových podmínek patrný i během samotné návštěvy Luxoru, odrážel snahu negativního stavu držet to dobré, co přinášíme do zóny vymístění, takzvaně „pod pokličkou“, čili pokoušet se to obalovat různými druhy zel a nepravd. Negativní stav ovšem v zóně vymístění nikdy nemůže účinně dosáhnout svého cíle, protože průnik světla a pozitivních aspektů s ním spjatých je nezastavitelný. To se odzrcadlilo ve svitu slunce, jehož paprsky na vás dopadaly po celý den výletu (a vlastně i ve všech ostatních dnech) navzdory tomu, že se nad Luxorem vznášel opar. Uvedená souvztažnost se manifestovala nejen na slunci, ale i na dominanci modré oblohy, kterou opar ovlivňoval pouze nepatrně.

Co se týče oné vojenské základny a pozorovatelny s vystrčenou zbraní, které jste měli možnost vidět krátce před vaším doputováním do historické části Luxoru, antivesmírným bytostem se prostřednictvím těchto objektů odkrylo, respektive připomnělo, že vojenství a z něho vyplývající harašení se zbraněmi, zabíjení a ubližování na zdraví je stejně nesmyslné, jako jsou nesmyslné jakékoli jiné projevy negativního stavu. Jejich jediný význam spočívá v zobrazování jejich nesmyslnosti – toho, co si nikdy nevolit. Ti, kdo byli ochotni nám naslouchat, se tak mohli dozvědět, že v pozitivním stavu žádné vojenské základny a zbraně nejsou, stejně jako tam neexistuje princip zabíjení a ubližování na zdraví. Kromě toho mohli přijmout také informaci, že říše pravého jsoucna a bytí není svázána žádnými absurdními systémovými restrikcemi, jež dopadají na obyvatele pekel i samotné planety Nula. To se jim uvedlo do pozornosti také při našem nepřímém kontaktu s vojáky na letišti v Hurghadě, kteří tam kontrolovali například východ z letištní haly. V pozitivním stavu nikdo dohlížet na bezpečnost nemusí, protože Boží Království je bezpečné samo o sobě. Neexistují v něm žádné hrozby, kterých jsou světy v zóně vymístění plné. Po těchto zjištěních se v mnoha bytostech rozhostila úleva, na jejíchž vlnách se odebraly do Mé náruče.

Váš/náš kontakt s vojenskou základnou, s pozorovatelnou ze zbraní a s vojáky na letišti také přispěl k tomu, že na konci cyklu času se budou moci všechny vzpomínky na militantní poměry, zobrazující se na planetě Nula i jinde v zóně vymístění, bezezbytku odstranit ze sentientní mysli všech obyvatel Stvoření. Kromě odstranění vzpomínek dojde též k vypaření militantních poměrů samotných. Všechny zbraně, základny, bojiště, vojenské brožury, encyklopedie, válečné filmy, dokumenty a podobné skutečnosti z Multivesmíru zmizí. Tyto záporné aspekty budou společně s veškerými dalšími komponentami negativního stavu existovat pouze ve formě záznamu v multiverzalitě povšechnosti, umístěné mimo klasickou strukturu jsoucna a bytí. Nový cyklus času už nebude zamořovat žádné pošlapávání života, které se projevuje v mnoha oblastech jsoucna a bytí Egypťanů i ostatních národů. V Africe je znehodnocování a znásilňování života různě koncipovanými projevy zel a nepravd mnohem očividnější než ve většině takzvané západní civilizace, kde je to důmyslněji maskováno. Toto vše naštěstí pomine. Mise Egypt k tomu výrazně přispěla – a na jiných úrovních k tomu přispívá stále.

Pokud se ještě krátce zaměřím na vaši první zastávku při cestě do Luxoru, v jejímž rámci jste viděli zahalené beduínské ženy, které u sebe měly bílá kůzlátka a oslíky, ve skrytém významu, ale defacto i ve viditelném významu souvztažily, poněkud nepřekvapivě, se zprzněným ženským principem. Stejně tak demonstrovaly netečnost, odtažitost a nepřístupnost sentientních entit se zavřeným srdcem. Proto beduínky nic neříkaly, nijak se neprojevovaly a nic nedělaly, kromě toho, že takřka bez pohybu hlídaly zvířata. Bytostem se tedy v této situaci zvýraznily další projevy života v negativním stavu. Tyto projevy měly bytosti možnost porovnat s informacemi novodobého Božího Slova o tom, jaké jsou Moje děti v pozitivním stavu, tedy plné radosti, hravosti, produktivity a dalších krásných vlastností.

Očista ženského principu se neustále prohlubuje. Jsem proto vděčný/vděčná, že jste v rámci nepřímého kontaktu s výše uvedenými ženami pomohli tento proces posunout na novou úroveň, na čemž mají podíl i ostatní příslušníci Mise Egypt, kteří pomáhali feminním, ale i maskulinním sentientním entitám po všechny naše dny strávené v Africe.

Co se týče kůzlátek a oslíků, ti vyjadřovali skrze svou bílou, respektive bílo-šedou srst, že jako nesentientní entity v sobě obsahují menší duchovní zátěže než sebeuvědomělé bytosti, ze kterých se odvozuje existence nesebeuvědomělých projevů života, jako jsou právě zvířata, ale i rostliny, minerály apod. Světlá srst zvířat a černý oděv beduínek vytvářel jasný kontrast, který byl v kontextu uvedených duchovních souvztažností pro řadu bytostí velmi zřetelný. Chování spokojeného kůzlátka v náruči některých z vás pak vyjadřovalo fakt, že očistu nesentientního života mám Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina společně s vámi, Mými představiteli, pevně ve Svých rukách. Také se tím odzrcadlila skutečnost, že zvířata i další nesebeuvědomělé entity budou v pozitivním stavu přebývat ve spokojeném rozpoložení, přičemž v duchovním smyslu budou skrze svou čistotu a bezelstnost ve své podstatě dětmi-mláďaty, jako budou v témže smyslu dětmi i sebeuvědomělé bytosti. Přesto budou sentientní i nesentientní obyvatelé pozitivního stavu svými duchovními, duševními a fyzickými projevy, emocemi, intelektem a dalšími vlastnostmi v kondici plné dospělosti. Nyní se, Míšo, pojďme zaměřit na další střípky vašeho výletu.

Míša: První oficiální zastávka v Luxoru se uskutečnila v chrámovém komplexu Karnak na východním břehu Nilu. Karnak je nejrozsáhlejším náboženským areálem, jaký byl ve starověku vybudován. Jsem vděčný, že jsem tento výlet mohl vedle ostatních účastníků absolvovat s Lukym Hlaváčem, který na tomto místě v minulosti působil jako průvodce. Nyní Luky zastával úlohu neoficiálního průvodce naší skupinky a byl naším jednotícím prvkem. Bez jeho přítomnosti by to prostě „nebylo ono“.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Luky se své pozitivní role na tomto výletě zhostil velmi zodpovědně. Jeho osoba v tomto kontextu reprezentovala Moji zesílenou přítomnost mezi vámi. Zastával pozici Egyptem „ostříleného“ Božího reprezentanta, v jehož přítomnosti jste mohli cítit větší pocit bezpečí. Zosobňoval proto především Moji ochranu, moudrost a zesílenou intuici, jejímž používáním se Luky velmi dobře orientoval v nastalých situacích a adekvátně na ně reagoval, díky čemuž zajistil hladší průběh výletu. Kromě toho reprezentoval Moji spolehlivost a zodpovědnost. Jeho přímé interakce s Araby zároveň pomáhaly zesílit pozitivní dopad spásných procesů. Lukyho provázení Karnakem v čase volné prohlídky, kdy jste u sebe neměli oficiálního průvodce, pak demonstrovalo skutečnost, že se Mnou se neztratíte ani ve složité struktuře nejhlubších pekel, s nimiž chrámový komplex ve vybraných aspektech souvisel.

Ani výlet do Luxoru se nelíbil temné straně, jež využila dva členy výpravy nepatřící do Týmu Boží Rodiny k oddálení vašeho odjezdu. Šlo o muže a ženu, kteří si rádi na hotelu dopřávali alkohol a kteří v brzkém ránu nedorazili včas k autobusu, v důsledku čehož se započetí výletu citelně zpozdilo. To, že si tito jedinci dělali věci rádi po svém, se ukázalo i během prohlídky Karnaku. Jejich role byla a je stejně přínosná jako úloha kohokoli jiného, proto není nic, co bych jim měl/měla vyčítat. I oni dělali jen to, co si v rámci životního scénáře domluvili už kdysi, aby pomohli vyčerpat užitečnost negativního stavu, za což jsem jim velmi vděčný/vděčná.

Karnak je nejzatíženějším místem celého Luxoru, protože jako rozsáhlý náboženský areál byl duchovním středobodem starověkého Egypta, ve kterém se za dlouhá tisíciletí nashromáždily velmi husté negativní energie. Komplex byl zasvěcen Thébské triádě, to znamená bohu Amon-Reovi (král bohů), jeho manželce Mut a synu Chonsuovi. Ve všech třech případech šlo o vysoce postavené Pseudotvůrce, kteří se po dlouhou dobu těšili značnému uctívání, a to dokonce i v dějinných etapách, kdy byl Egypt pod rozhodujícím vlivem Renegátů. Amon-Re a jeho rodinní příslušníci totiž patřili k mimořádně mocným a schopným Pseudotvůrcům, kteří svým vlivem převyšovali většinu ostatních Pseudotvůrců. Proto se ani Renegáti během své nadvlády nad Egyptem nepokoušeli tyto bohy sesadit. Namísto toho je nadále v jejich pozici respektovali. Odměnou za to jim byla tichá tolerance ze strany Amon-Rea a jeho bližních, kteří Renegátům nechávali nad Egyptem volnou ruku.

V době mocenského úpadku Renegátů a opětovného vzestupu Pseudotvůrců se Amon-Re, Mut a Chonsun do mocenských soubojů přímo nezapojovali. Situaci sledovali zpovzdálí a vyčkávali, co situace přinese, aniž by se obávali, že je ostatní Pseudotvůrci sesadí, neboť níže postavení lídři pekel byli na této rodině v řadě ohledů do značné míry závislí. Pouze přímá intervence Tria zakladatelů negativního stavu, tedy Endrisse-Alláha (stojícího mj. i za pozdějším vznikem islámu), Anarvi-Nechtar a Sorga-Temrora by za daných podmínek mohla vést k rychlému sesazení Amon-Rea a jeho rodiny z pozice jakýchsi duchovních správců či patronů Egypta. K tomu ovšem nemělo Trio důvod. Amon-Re a jeho bližní byli pro zakladatele negativního stavu v této pozici z různých důvodů dlouhodobě vyhovující.

I doba výsadního postavení Amon-Rea, Mut a Chonsuna nicméně nakonec pominula, což se odrazilo také na úpadku Karnaku. V době rozmachu křesťanství a později islámu, tedy v časech, kdy už Thébská triáda neměla privilegované postavení, byl Egypt řízen Endrissem-Alláhem a jeho společníky z Tria již více napřímo, protože tehdy o toto území a jeho pekla projevovali zakladatelé negativního stavu větší osobní zájem. Značnou překážkou pro efektivnější spravování této země a jeho pekel však pro ně představovalo celkové oslabení jejich moci. K němu došlo v souvislosti s působením Mého mužského Já na planetě Nula a v peklech, kde jsem Pseudotvůrce separoval/separovala od jejich mocenských pozic, v důsledku čehož ztratili přístup na planetu Nula, a tak byli nuceni tento svět spravovat prostřednictvím svých zástupců z nižší pekelné hierarchie. Jinak tomu bylo v dobách před Ježíšem, kdy Pseudotvůrci mohli vstupovat na planetu Nula přímo, a to jak bez nutnosti inkarnace, tak i skrze přímé vtělení do speciálně upravených hrubohmotných nosičů jejich duše. Endriss-Alláh tedy se svými pomocníky sice ve staletích „po Kristu“ řídil Egypt více napřímo, jak jsem před chvílí uvedl/uvedla, nicméně ani v tomto případě nemohlo jít o osobní vládu. K řízení této země a jejích pekel muselo docházet zástupným způsobem.

V Karnaku se nacházel obrovský portál do zóny vymístění, největší v celém Egyptě, který byl vaší návštěvou do značné míry přepólován. Nemohlo však dojít k úplné změně jeho frekvence, stejně jako nemohlo dojít ani k jeho celkovému uzavření, jelikož by šlo o nemístný zásah, který by zóně vymístění způsobil destabilizaci působící více škody než užitku. Při částečné změně polarity stávajícího portálu došlo k vytvoření ještě paralelního pozitivního portálu, který se následně propojil s přepólovanou částí staré multidimenzionální brány. Její středobod se nalézá na nejsvětějším místě Karnaku, ve svatyni, kam měl přístup pouze faraon a kněží. Do zdejšího oltáře Vilko umístil Modlitbu Pána Ježíše Krista Boží Rodiny. Tento akt odzrcadlil příliv pozitivních energií z Nového Vesmíru i jiných částí pravého jsoucna a bytí, které jste na tomto místě a v příslušných pekelných sférách pevně ukotvili.

Během vaší přítomnosti v Karnaku se spustil významný proces očisty dalších složek nepravé duchovnosti, díky čemuž si řada sentientních entit uvědomila pravdu o falešných bozích i pravdu o jediném Zdroji života, který je může spasit z jejich problémů, přemístit je do limba a posléze do Božího Království, kde slunce nepálí, země nepráší, vzduch nepáchne a voda není zakalená. V době vašeho pobytu v nejsvětější částí chrámového komplexu začali konvertovat mnozí Pseudotvůrci včetně Amon-Rea a členů jeho rodiny. Kromě toho se spásné procesy rozšířily i mezi další Renegáty, z nichž se někteří také odebrali do Mé náruče. Konvertovala ale i řada kněžích a faraonů, kteří se v chrámovém komplexu a v samotné svatyni v minulosti pohybovali. Co se týče výše zmiňovaného Tria zakladatelů negativního stavu, jeho členové konvertovali už dříve, jak si jistě pamatujete z druhé kapitoly Doplnění Nového Zjevení Pána Ježíše Krista Boží Rodiny.

Poté, co Vilko ve výše pojednávané svatyni odevzdal Modlitbu pod kámen, dostal od pekelných bytostí majících tuto oblast pod palcem silnou energetickou ránu, která jej odhodila do rohu místnosti. Tím se opět ukázalo, jak zásadně leží naše duchovní práce v Egyptě negativnímu stavu v žaludku. Ani do této lokality Vilko nezapomněl přinést na fyzické úrovni první dávku Nového Zjevení, jak tomu bylo už v rámci Mise Jordánsko. Moje knihy se tak podívaly na další velký výlet, čímž se názorně odzrcadlila skutečnost, že novodobé Boží Slovo šíříme všude tam, kam naše noha na jakékoli úrovni vstoupí. Každý, kdo žije v souladu s Novým Zjevením a aplikuje jeho ideje v každodenním životě, stává se živoucím, zosobněným nositelem Božího Slova a zprostředkovatelem krásných aspektů, jež vycházejí z Mého lůna.

Při vašem průchodu kolem posvátného jezírka, které sloužilo kněžím k rituální očistě před vstupem do nejvnitřnějších částí chrámu, se bytostem dalo na vědomí, že čistota duše není závislá na jakémkoli vnějším činiteli, ale že přímo vychází z kondice nitra – z duchovního srdce každé sentientní entity, ze záměrů obsažených v tomto srdci a z charakteru vztahu, který každý nositel života má ke Mně, Pánu Ježíši Kristu Boží Rodině, k druhým bytostem a k sobě samému/samé. Pakliže jsou tyto vztahy a záměry naplněné láskou, moudrostí, dobrem, pravdou apod., žije jedinec v souladu s povahou pozitivního stavu. Kdo se chce povznést k pravému Bohu, pravé Bohyni, musí disponovat upřímnou vůlí a snahou se změnit. Každý v peklech to dříve či později dokáže. Jakákoli snaha se počítá a kdo ji přiživuje a rozvíjí ze svobodné volby a ze samotného principu, tomu může být adekvátně pomáháno v jeho přerodu v bytost podobnou Mně, věčnému Rodiči všech příjemců života.

Vysoká koncentrace lidí v Karnaku upozornila sentientní entity na fakt, že v zóně vymístění a na planetě Nula se mnoho bytostí dívá do minulosti, obdivuje ji a zkoumá její zevnější relikty prostřednictvím vlastních omezených vnějších faktorů, čímž mohou docházet jen ke zkresleným závěrům, aniž by byly schopny proniknout skutečným duchovním poznáním, skrze nějž by pochopily fungování Multivesmíru, odhalily by rozdíl mezi jeho pravou a falešnou realitou, poznaly by duchovní zákony a principy jsoucna a bytí a přijaly by Moji podstatu v její Nové a Nejnovější Přirozenosti. Tyto nevědomé lidi si zainteresované sentientní entity mohly dát do kontrastu s vámi, což jedincům připraveným na spásu umožnilo snazší odchod do limba. Rozvaliny Karnaku také odzrcadlily fakt, že tak, jako jsou neúplné, pobořené a nefunkční relikty dávné minulosti, kterých je hrubohmotný svět plný, obdobně je tomu s duchovními srdci příslušníků antivesmíru a této planety, jež nefungují v náležité kondici. Se Mnou a s Mými reprezentanty se ovšem dějí zázraky, takže pro nás není žádné nemocné srdce nevyléčitelné. Máme všechny prostředky pro uzdravení ducha a duše všech, kdo nyní sehrávají negativní role, aby mohli vstoupit do čistoty nového cyklu času. V něm už nebudou žádné rozvaliny v jakémkoli slova smyslu.

Během návštěvy chrámového komplexu jste procházeli také Velkou sloupovou síní, která obsahuje 134 masivních sloupů. Síň připomínala určitým způsobem bludiště, ve kterém se dalo snadno schovat za bezpočet kamenných struktur, nebo zmizet jeden druhému z dohledu v některé z uliček mezi sloupy. Na nich byly přítomny různé hieroglyfy a vyobrazení určitých postav starého Egypta. To vše ve vás vytvářelo jistý pocit tajemna. Vaše přítomnost na tomto místě dala bytostem na vědomí, že v pozitivním stavu nikdo nemůže zabloudit, nikomu se nedopatřením ztratit, ani v něm nemůže něco vědomě či nevědomě zastírat, protože v pravé realitě neexistuje nic jako lež nebo polopravda. Stejně tak v jeho doméně není přítomna žádná záležitost, která by v sentientních entitách vyvolávala znepokojivé otázky, z nichž by plynuly kontroverzní, neuspokojivé či zavádějící odpovědi. V Božím Království také není nic, co by pro někoho mělo být nečitelné, nerozluštitelné a nepochopitelné. To jen v negativním stavu vznikají různá neporozumění, nepochopení, špatné úsudky apod. V pravém jsoucnu a bytí se každý dozvídá odpovědi na své otázky způsobem, který nejlépe odpovídá jeho duchovní úrovni, jejímž rozvojem poznává stále více Moji podstatu, Mé Stvoření, Moje sebeuvědomělé děti i své vlastní, tj. osobní Já.

Míša: Po návštěvě Karnaku jsme se přesunuli k břehu Nilu, kde jsme si dali oběd.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Vaše jezení oběda na východním břehu Nilu vyjadřovalo hojnost života v pozitivním stavu, v němž mají všichni snadný přístup k jedinému Zdroji života. Bylo velmi důležité demonstrovat tuto souvztažnost i na egyptském území, neboť obyvatelé příslušných pekel mohli tímto způsobem snáze dojít k niternému rozklíčování uvedené pravdy a k jejímu následnému přijetí.

Míša: Po obědě jsme nasedli na loďku, na níž jsme se uskutečnili zhruba půlhodinovou plavbu po Nilu. Po cestě jsme míjeli i hotel Sofitel Winter Palace, kde Agatha Christie tvořila některá ze svých děl, jako třeba román Smrt na Nilu nebo divadelní hru Achnaton. Po určité době plavby proti proudu se naše loďka obrátila nazpátek, takže zbytek cesty jsme pluli po proudu. Pak jsme zakotvili na západním břehu, odkud jsme se vydali směrem k Údolí králů.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Loďka, kterou jste uskutečnili tuto kratší plavbu, byla mnohem menší než jiné lodě kotvící v přístavišti. Tento fakt odzrcadlil skromnost a pokoru představitelů pozitivního stavu. Samotná plavba vyjadřovala skutečnost, že tyto představitele, tedy pochopitelně i vás, účastníky výletu, nadnáší Moje energie lásky, s níž nikdy nemůžete klesnout na dno. Plutí nejprve proti proudu odráželo realitu, v níž Boží vyslanci musejí při práci v antivesmíru jít v rámci svého niterného nastavení proti zavedeným pravidlům negativního stavu, aby byli schopni účinně zprostředkovávat Mou energii duchovně padlým sentientním entitám. Plutí po proudu pak symbolizovalo vynoření zainteresovaných Božích představitelů ze zel a nepravd, jež nastává po skončení primárních fází dílčích duchovních misí v peklech, kdy je dosaženo spuštění hromadných konverzí bytostí, jež začínají plout po proudu pravých duchovních energií tak, jak po nich plují Moji vyslanci. Proplutí kolem místa, kde tvořila Agatha Christie, dopomohlo k její konverzi do limba. Také se tím uvedlo sentientním entitám v pozornost, že život obyvatel pravé reality Stvoření nesestává z kriminálních a detektivních příběhů, jimiž byla Agatha proslulá, což během přijetí daru spásy pochopila i ona sama, a to s vděčností, že uměleckým i jiným způsobem přispěla k naplnění užitečnosti negativního stavu. Za skvěle odehranou roli jsem jí srdečně poděkoval/poděkovala. Život ve vyšších sférách bytí je – jak jsem už uvedl/uvedla jinde – maximálně bezpečný, přičemž se vyznačuje absencí složitosti, komplikovanosti, zamotanosti, nejednoznačnosti, a také je oproštěn od pochybností, strachů, úzkostí, melancholií, depresí a všemožných dalších tíživých stavů a emocí. Bytí v Mém Království je náramně jednoduché, a přitom nesmírně komplexní a bohaté na přísun stále nových a neotřelých podnětů k poznávání a rozvíjení.

Co se týče duchovního významu východního a západního břehu Nilu, respektive území, které se nacházelo za těmito břehy, o něm už jsem hovořil/hovořila na jiném místě. Pouze dodám, že Údolí králů, obsahující hrobky faraonů, se nachází západně od Luxoru právě proto, že je tak silně spojeno s kultem smrti. Aby mělo pro negativní entity patřičný význam a aby tyto entity mohly z energií kultu smrti čerpat zprzněnou životní energii, nemohly situovat toto místo nikam jinam než právě na západ od Nilu. Právě vaše návštěva Údolí králů vpustila do kultu smrti mnoho Mého světla, lásky, dobra, pravdy a dalších pozitivních atributů, jak ostatně vyplývá už z informací, které jsem zjevil/zjevila na začátku našeho rozhovoru.

Míša: Když jsme vystupovali z lodi, k přístavišti, kde stál náš autobus, se seběhly děti. Někteří z nás si všimli, že děti jsou z tohoto prostoru vyháněny tajným policistou, který nás v Luxoru provázel. Asistovali mu i další ozbrojení muži.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Tyto děti byly připraveny získat z vás finanční prostředky. Z duchovního pohledu je dobře, že jste se nedostali do kontaktu s nimi a nesáhli jste k případnému poskytnutí peněžního daru, protože v tomto případě by šlo o podporování negativního stavu. Peníze by tak jako tak skončily v rukou dospělých, pro něž jsou děti pouzí zprostředkovatelé peněz. Podstatu bídné situace obyvatel Egypta nemohou peníze účinně vyřešit, jelikož kvalita jejich života se odvozuje z duchovní kondice jejich nitra. Kdo má nitro čisté a žije v souladu s pozitivními principy, není nucen živořit v bídě, protože má všechno potřebné pro život v relativním dostatku. Takových lidí je ovšem v Egyptě velmi málo, což se odráží na chudobě jeho obyvatel. Duchovní kondici lidí samozřejmě nelze hodnotit pouze podle chudoby, protože i bohatí lidé či střední třída v této zemi i kdekoli jinde na světě se ve většině případů nacházejí v oddělenosti ode Mne, kvůli čemuž mají uzavřená nitra, a tak skrze své negativní volby ukazují, co si nevolit. Ať už je někdo, kdo si volí negativní stav, žebrákem či milionářem, Já soucítím s každým úplně stejně, jelikož všem chybí to nejpodstatnější – láska. Když se díváte na tyto tristní případy, nebo když o nich uvažujete, vzpomeňte si, že oni si to tak zvolili prožít z nějakých velmi důležitých důvodů, které v konečném důsledku pomáhají jim i celému Stvoření. Souciťte, protože v soucitu je obsaženo Boží milosrdenství, ale nelitujte, poněvadž tím byste prodlužovali agónii, v níž se pozemské lidstvo a ostatní obyvatelé pekel nacházejí. Soucitem a dalšími projevy správného duchovního přístupu velmi přispějete ke spáse těch, kdo nyní trpí.

Výše uvedené zpacifikování dětí z jiného úhlu pohledu odráželo snahu negativního stavu držet věci pod kontrolou za použití drsných metod. Ukázalo se na tom to, že zla a nepravdy dokáží odpovídat na různé problémy pouze způsoby, které jsou jim vlastní, tedy způsoby odporujícími principům pravé duchovnosti. Jde o ono oplácení zla zlem, respektive o pověstné „vytloukání čerta ďáblem“. Takovýmto přístupem nelze řešit podstatu problému, kvůli čemuž existence temnoty trvá dál. Negativní stav lze eliminovat jen z pozice lásky, moudrosti, dobra, pravdy, ale i onoho soucitu a dalších charakteristik pravého života.

Míša: Po krátké jízdě autobusem jsme zastavili u Memnonových kolosů, u osmnáct metrů vysokých kamenných soch, které původně střežily vstup do faraonova zádušního chrámu.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Zastávka u polorozpadlých soch bytostem „za scénou“ odhalila a připomněla, že umění v Božím Království má vždy čistě pozitivní konotaci, proto v něm nemůže odkazovat k něčemu takovému, jako je například smrt. Umění ve vyšších sférách bytí je krásné v rámci svého obsahu i formy. Bytostem se také uvedlo v pozornost, že pokud někdo v pozitivním stavu vyprodukuje umělecké dílo, tento počin nepodléhá časem rozpadu, který se velmi zřetelně ukázal právě na Memnonových kolosech. Pokud v pozitivním stavu něco naplní svou užitečnost, je to jednoduše přeměněno v něco nového, aniž by to na původním místě zanechalo nějaký neblahý pozůstatek, třeba ve formě suti. Vaše přítomnost u uvedených soch také dotvořila potřebné duchovní předpoklady pro váš vstup do Údolí králů a pro to, aby energie přinesená na jeho území měla při kontaktu se zainteresovanými entitami ten správný spásný dopad.

Míša: Ještě předtím, než jsme zavítali do Údolí králů, absolvovali jsme návštěvu alabastrové dílny, která byla plná různých výrobků z tohoto kamene.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Muži před dílnou vydlabávali misky speciálním mechanickým nástrojem. Bytostem se dostalo do pozornosti, že vytvořit něco z hmoty na planetě Nula zabere často mnoho úsilí, poněvadž hmota je na nejzevnějším stupni Stvoření velmi nepoddajná, podobně jako jsou ve vztahu k Boží lásce nepoddajná lidská srdce. Ve vyšších realitách je však hmota (pokud se bavíme o přírodním stupni Multivesmíru) snadno tvarovatelná, měkká, hřejivá a sametově jemná. V dílně také prostřednictvím Lukyho došlo k největší interakci s Araby, když s nimi komunikoval na různá témata. Během toho, co s nimi byl na jedné přátelské vlně, došlo mezi ním a vámi ostatními na jedné straně a místními muži na straně druhé k důležité energetické výměně, jež podpořila budoucí spásu těchto bytostí v lidských tělech, jakož i spásu celého kolektivního vědomí Egypta.

Míša: Po návštěvě dílny jsme vjeli už do samotného Údolí králů, kde jsme navštívili několik hrobek, mezi nimi třeba hrobky faraonů Ramesse III. a IX. Po vstupu na tato místa jsme sešli chodbou lemovanou hieroglyfy a nástěnnými malbami až do pohřební komory s obrovským kamenným sarkofágem. Každá zpřístupněná část hrobek vypadala jinak, všechny ale byly postaveny na základě stejné koncepce.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Vaše návštěva Údolí králů a duchovní práce všech, kdo byli do Mise Egypt zapojeni, vyňala mnoho aspektů kultu smrti ze spárů negativního stavu a začala je podrobovat zesílené očistě. I na tomto místě jsme společnými silami vytvořili světelný konvertační uzel, k jehož ukotvení došlo na otevřeném prostranství poblíž hrobky Tutanchamona. Co se týče temných portálů, ty se nacházely především v pohřebních komorách jednotlivých hrobek. Některé z nich byly uzavřeny, u jiných došlo k částečnému přepólování. I zde bylo potřeba postupovat velmi opatrně a citlivě, aby zatížené bytosti nebyly průnikem pozitivních aspektů poškozeny. Hrobky, které jste osobně navštívili, byly propojené se všemi ostatními, proto se Boží energie rozlila také do míst, kam vaše noha fyzicky nevstoupila. Rozvířili jsme stojaté vody Údolí králů, jež bylo po tisíciletí ovládáno mrtvolnou atmosférou. Přestože na fyzické úrovni změny nejsou patrné, „za scénou“ není od onoho dne už nic tak, jak bylo předtím. Nyní je toto místo na duchovní a zprostředkující úrovni prosvětleno energií pravého života, která pomáhá transformovat stále více aspektů zel a nepravd.

Jak si pamatuješ, Míšo, v Údolí králů bylo velmi horko. Bylo takové horko jako nikde jinde, kam jste/jsme v onom čase zavítali. Jak je známo z obecně dostupných fyzikálních zákonů, horký vzduch je řidší než studený. Vysoká teplota proto ve skrytém významu odkazovala na řídnutí zel a nepravd v příslušných sekcích pekel zasažených naší činností v souvislosti s Misí Egypt, jakož i na základě veškeré duchovní práce vykonané kdykoli předtím. Horký vzduch tedy ve skrytém významu ukazoval na to, že i v tak nízkých úrovních nepravého jsoucna a bytí, s nimiž Egypt a samotné Údolí králů souvztaží, jsou změny ve prospěch pozitivního stavu natolik zásadní, že si jich nelze nevšimnout. Obrannou reakcí negativního stavu na to vše je ovšem skutečnost, že ve snaze zachránit svou bídnou existenci produkuje stále více zel a nepravd, které bytostem v antivesmíru přetvářejí život do stále nesnesitelnějších stavů a procesů. I s touto skutečností ve skrytém významu souvisela vysoká teplota. Uvedená souvislost se projevila rovněž nepříjemným slunečním svitem bodajícím do očí. Kromě toho se však manifestovala i na celkové vyprahlosti tohoto místa. Šlo rovněž o ukázku kritického nedostatku životodárné lásky, dobra, moudrosti, pravdy a dalších Mých aspektů v mínus dvanácté dimenzi zóny vymístění. Právě kvůli uvedenému nedostatku existují v antivesmíru nesnesitelné stavy a procesy.

Samotný název „Údolí králů“ vyjadřoval fakt, že panovníci v negativním stavu a na planetě Nula se nacházejí v duchovním údolí, tedy někde velmi hluboko, kam jen stěží může dopadat Boží energie. To bylo pro řadu sentientních entit podstatné zjištění především kvůli tomu, že vnímaly vysoce postavené bytosti v hierarchii pseudojsoucna a pseudobytí jako někoho, kdo je Bohu blízký nebo kdo je přímo tímto Bohem; jako někoho, ke komu je nutné vzhlížet, klanět se mu, uctívat ho, nekriticky přijímat jeho rozkazy a zákony apod. Nyní si ale uvědomily, že to, jak je kdo vyspělý na duchovní, duševní i fyzické úrovni, se neodvozuje od toho, jakou kdo má v negativním stavu funkci, jakou mocí disponuje a kolik negativních(!) aspektů ve svém životě používá. Lídři negativního stavu jsou mocnými jen v rámci iluze, kterou se rozhodli prožít společně se všemi ostatními, kteří jsou jí součástí. Skutečně mocný je ten, kdo odevzdává svůj život Mně, jedinému Zdroji života. V tom případě může rozvíjet dary a talenty, které jsem vložil/vložila do jeho nitra, a tak mimo jiné rozvíjet svou pokoru a skromnost, jeden z hlavních předpokladů pro to, aby se jedinec stával stále více mocným a bohatým v pravém duchovním smyslu.

Náročnost duchovní práce v Údolí králů se nejcitelněji odrazila na rozpoložení, v jakém se nacházeli Vilko a Alenka při návštěvě jedné z hrobek. Cítili se velmi vyčerpaně, malátně, s pocitem, jako by zestárli o mnoho roků a jako by byli obtěžkáni závažím. Nejhorší to bylo ve chvíli, kdy stoupali od sarkofágu k východu. Zdálo se jim, že výstupem na povrch, na denní světlo, strávili mnoho času, přičemž například Vilko měl pocit, jako by se mu jeho nohy vychylovaly do stran namísto toho, aby šly rovně. Zážitek Mých představitelů odrážel především duchovní pomoc faraonům a proces jejich návratu k Mému světlu, který si vzhledem k jejich duchovním zátěžím vyžádal mnoho energie. Negativní stav se snažil tento proces všemožně blokovat, protože se mu vůbec nezamlouvalo, že natrvalo přichází o tak důležité aktéry, kteří citelně přispívali k udržování chodu antivesmíru i po ukončení svého angažmá na planetě Nula. Nohy jdoucí Vilkovi subjektivně do stran namísto toho, aby šly rovně, pak odkazovaly k tomu, že se negativní stav snaží osvobozované duše (nejen faraony) stahovat zpět na svou stranu, tedy zabraňovat jim v tom, aby kráčely do limba v duchovním smyslu rovně, bez odboček. Kdo to však myslí se svou touhou a ochotou odejít do limba vážně, ten z nastoupené cesty nemůže sejít ani přes všechna případná zaváhání.

Míša: Během návštěvy Údolí králů jsme měli možnost navštívit i samotnou Tutanchamonovu hrobku, do ní se ale platil samostatný vstup, proto jsme této možnosti nevyužili.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Protože je Tutanchamonova hrobka nejznámější ze všech, je jakýmsi středobodem celého Údolí. Na tom, že jste tento středobod odmítli navštívit nad rámec vaší „klasické“ vstupenky, se v duchovním smyslu ukázalo, že příslušníkům Boží Mise nepřísluší podporovat kult smrti a další aspekty negativního stavu, protože jste tady kvůli eliminaci zel a nepravd, ne kvůli jejich posilování. Zatímco zmíněná eliminace souvztažila s vaší návštěvou okolních hrobek, vaše případné zavítání do Tutanchamonovy hrobky by souvztažilo naopak právě s principem podporování temnoty. K takovémuto zobrazení ovšem v dané situaci nemohlo dojít. Za jiných okolností by teoretická návštěva Tutanchamonovy hrobky byla nicméně v pořádku. Pouze v kontextu této jedné vaší konkrétní přítomnosti v Údolí králů nemohlo dojít k tomu, abyste do hlubokých útrob Tutanchamonovy hrobky vstoupili fyzicky. Nacházeli jste se pouze na jejím samotném okraji, což vyjadřovalo známou skutečnost, že pro vykonání potřebné duchovní práce se nepotřebujete nacházet všude fyzicky, v tomto případě v hlubších strukturách hrobky a v samotné místnosti se sarkofágem. Nebylo by v silách nikoho, pokud byste se měli nacházet fyzicky všude tam, kde je potřeba Mojí zesílené energie. Proto bohatě stačí, když navštěvujete pouze ta místa, která mají souvztažnost s takovými aspekty a oblastmi vymístěné sféry Stvoření, jejichž zasažení Božím světlem vede a nadále povede k co nejefektivnějšímu ukončení negativního stavu v co nejpřívětivějším čase i nečase. Váš vstup pouze na okraj zmiňovaného místa byl tedy i ukázkou toho, že všechno potřebné bylo vykonáno v předchozích hrobkách. Repliku prostor zasvěcených Tutanchamonovým ostatkům jsi navíc, Míšo, navštívil s Janičkou a Špinarovými již v lednu 2025, po čemž se tak v průběhu dalšího času stalo i ze strany některých jiných českých, ale též slovenských členů Týmu. Proto nebylo třeba osobně navštěvovat to, co jste poznali v mnohem klidnější atmosféře na výstavě na evropském území. A co se ještě týče Mojí osobní přítomnosti na výstavě Tutanchamona, v duchovním smyslu to mimo jiné vyjadřovalo příchod Mojí zesílené energie do skutečné Tutanchamonovy hrobky, stejně jako do antivesmírných oblastí s ní spojených.

Zbývají poslední tři záležitosti, které bych v kontextu vašeho výletu chtěl/chtěla uvést v pozornost. První se týká muže, který žádal bakšiš za automatické zapůjčení kusu kartonu u vstupu do jedné z hrobek, který měl sloužit k ochlazení návštěvníků. Celá situace byla udělána tak, že bakšiš měli turisté odevzdat při navrácení kartonu. Když jste muži odmítli peníz dát, byla na něm vidět nespokojenost. Z duchovního pohledu je dobře, že jste mu bakšiš neodevzdali, protože by bylo nemoudré dávat finanční prostředek za věc, jež ve vedru nefungovala a která vám byla podána v zásadě automaticky, a to od osoby, jejíž vidinou bylo docílit snadného zisku. Tím, že jste odmítli poskytnout bakšiš, jste z duchovního hlediska odmítli ztotožnění se s ideou podmíněné pomoci. Tak se bytostem „za scénou“ uvedlo do pozornosti, že jakákoli pomoc reprezentantů Pána Ježíše Krista Boží Rodiny zatíženým příjemcům života vychází z bezpodmínečné lásky, jež nežádá nic na oplátku, tedy nefunguje na bázi principu „něco za něco“. Pomáhat, žít a navazovat vztahy s jinými sentientními entitami a se Mnou Samotným/Samotnou z pozice bezpodmínečné lásky je jeden z hlavních předpokladů ukončování negativního stavu.

Druhá záležitost se týká egyptského průvodce, který přepočítával velký balík bankovek ve chvíli, kdy mu někteří z členů výpravy byli na blízku, při čemž pozorovali, že průvodce je tak ponořený do přepočítávání peněz, že nevnímal okolní svět. V jeho osobě šlo o ukázku pseudolásky k zevnějšnostem, respektive o jednu z mnoha ukázek pseudolásky, která se manifestuje v systému založeném na postranních úmyslech, podvodech, lžích a polopravdách. Zobrazení těchto záležitostí velmi přispívá k naplňování užitečnosti negativního stavu. Tím, že jste/jsme byli vystaveni různým nepravostem na území Egypta, zásadně jste/jsme pomohli uvedené aspekty osvětlit Mojí energií. Na základě toho řada bytostí ještě do větší hloubky pochopila, jak zkažené poměry v zóně vymístění panují. Oba popisovaní muži, ten s kartony žádající bakšiš i právě zmíněný průvodce, mají u Mě odpuštěno jako kdokoli jiný, protože nejlépe vím, proč zobrazují to, co zobrazují, a stejně tak si absolutně uvědomuji, jak krásnými Božími syny budou na území pozitivního stavu. Onomu průvodci, který vás provázel tímto důležitým výletem, zároveň děkuji za jeho služby, a stejně tak děkuji vám všem, kteří jste se cesty do Luxoru účastnili na jakékoli úrovni, protože jsme tím společně vykonali mnoho dobrých věcí pro celé Stvoření.

Poslední záležitostí, kterou chci ohledně popisovaného výletu zmínit, se týká českých filmů, které vám byly puštěny v autobuse při cestě zpět do Hurghady. Scény zobrazující některé odhalené části těl, které jsou v nesouladu s islámskými pravidly a hodnotami, byly ve filmech cenzurovány. Tím se ve skrytém významu ukázalo, že negativní stav jako celek není schopen podívat se pravdě do očí a vidět realitu takovou, jaká doopravdy je. Kvůli tomu jeho obyvatelé nemohou vnímat skutečný charakter duchovně vymístěného ani umístěného Stvoření. To se však mění v okamžiku, kdy do svého nitra začínají vpouštět energii pozitivního stavu. Na tomto místě bych naše povídání o vašem výletě ukončil/ukončila, protože jsme v tomto kontextu probrali všechno potřebné.

Míša: Děkuji ti za zajímavý výklad k událostem spjatým s návštěvou Luxoru, milý/milá Pane Ježíši Kriste Boží Rodino. Jakým záležitostem by ses chtěl/chtěla věnovat nyní?

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Než se vyjádřím k dalším výletům, které jsme v Egyptě absolvovali, rád/ráda bych se nyní zaměřila na několik událostí spjatých s vaším pobytem v Hurghadě. Ta první se týká předání osobního Božího Slova pro Ivanku Potůčkovou, Lukáška Hlaváče a Jasmínku Lukšovou. Díky tomu, že tito Moji představitelé obdrželi Boží Dopisy na egyptské půdě, mnohým bytostem to pomohlo v získání ještě osobnějšího, individuálnějšího a intimnějšího niterného vztahu s jakýmkoli Božím Slovem, které lidstvu a celému Multivesmíru předávám v obou dávkách Nového Zjevení. Sentientní entity tak pochopily, že knihy naplněné Mojí láskou, moudrostí, dobrem, pravdou a dalšími pozitivními charakteristikami jsou psány a předávány tak, aby v nich mohl každý příjemce života nalézat osobní poselství pro sebe, protože Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina promlouvám skrze tyto texty ke každé jedné bytosti. Přestože je například jedna určitá stránka nějaké konkrétní kapitoly ve své formě na první pohled stejná, při niterném průniku Božím Slovem čtenář zjišťuje a pociťuje, jak se mu Moje ideje stávají takzvaně „šitými na míru“. Moje Slovo je tedy maximálně přizpůsobené jedinečnosti dané bytosti, její duchovní úrovni a povaze jejích zážitků a zkušeností vycházejících z její přijaté role.

Další záležitost spojená s Hurghadou se týká dívky, která kousek od našeho hotelu prodávala na ulici náramky. Jasmínka si od ní náramek koupila, v kontextu čehož proběhla mezi ní a onou dívkou důležitá interakce, do které byli zapojeni i někteří další členové Týmu na hmotné i nehmotné úrovni. Koupením ozdoby Jasmínka ve skrytém smyslu demonstrovala solidaritu, kterou s egyptským lidem mám Já a členové pozitivního stavu. Všem obyvatelům této země a oblastem antivesmíru provázaným s Egyptem přejeme z duchovního hlediska jenom to nejlepší, a přistupujeme k nim tak, aby co nejsnáze dosáhli přijetí daru spásy. Uplatňujeme vůči nim principy Božího soucitu a milosrdenství, jež se projevují nepřeberným množstvím způsobů. Jedním z nich byla právě i výše zmíněná interakce, v jejímž rámci se obě děvčata nakonec objala. Během toho mezi nimi došlo k výměně energií a k rozlití zesílené dávky světla do zóny vymístění. Jednou to pomůže i ke spáse samotné mladé prodejkyně, jež zastupovala vybrané pozitivní charakteristiky sentientních entit provázaných se zemí, v níž jsme se nacházeli. Tato Egypťanka se totiž chovala daleko přirozeněji, klidněji a pokorněji než jiní pouliční prodejci, u nichž se více projevovalo ego, které používali zejména v rámci snahy prodat své zboží. Situace s uvedenou dívkou byla důležitá také v tom, že podpořila proces očisty ženského principu. Tato prodejkyně zastoupila společně s několika málo dalšími ženami, s nimiž jste/jsme přišli v Egyptě do kontaktu, vybrané komponenty zatížené feminity, které byly vystaveny multidimenzionální očistě. Propojení obou děvčat rovněž otevřelo snazší cestu do limba těm dětem, na něž dopadaly či stále dopadají důsledky špatných sociálních poměrů, neblahé ekonomické situace a pseudoduchovních náboženských a společenských pravidel. Ti, kdo přijali dar spásy, už proto nemusejí jakýmkoli způsobem strádat. Nyní jsou u Mě, v náruči věčného Rodiče, díky čemuž se už nikdy nebudou cítit opuštěně a přežívat ve zdeformované realitě „odpadkového koše Multivesmíru“.

Zatímco nositelky ženského principu, s nimiž jsme přišli v Egyptě do kontaktu, zastupovaly vybrané komponenty zatížené feminity, tamní muži zase reprezentovali komponenty zatížené maskulinity. I do nich jsme v multidimenzionálním měřítku vpustili esenci pozitivního stavu. Oba dva principy se tudíž podrobily stejnému charakteru očisty. Žádný z nich v tomto procesu nebyl upřednostněn nebo upozaděn, a to ani navzdory faktu, že na fyzické úrovni jsme častěji naráželi na muže.

Prodejci na ulici poblíž hotelu čekající na příležitost k tomu, aby mohli směnit své zboží za peníze, vyjadřovali skutečnost, že negativní stav se snaží využít jakékoli šance k tomu, aby se mohl vmísit do života Mých reprezentantů a vložit jim do náruče (rozuměj do nitra) nějaký jeho produkt, a to výměnou za životní energii těchto reprezentantů. Záleží potom na každém z nich, do jaké míry si negativní stav připustí k sobě. Někdy je ovšem nutné, aby si Boží představitel připustil negativní stav k sobě navzdory svým správným volbám, což je forma oběti, kterou podstupuje z bezpodmínečné lásky k celku. V takovém případě si ovšem negativní stav nepřipustí k sobě v pravém slova smyslu, poněvadž jeho nitro se s temnotou neztotožňuje. Negativním stavem je v tom případě ovlivněn pouze zevnějšek jeho osobnosti. Vaše/naše odmítání prodejců souviselo s uplatněním principu lásky s moudrostí, jehož prostřednictvím jste/jsme byli schopni používat své peníze, tedy svou životní energii pouze na nákup něčeho, co jsme doopravdy chtěli, nikoli toho, co nám bylo vnucováno či podbízeno. Pokud by se výjimečně mělo stát (nebo pokud se snad doopravdy stalo), že někdo z našeho Týmu výjimečně koupí (či koupil) něco pod vlivem negativního stavu, odehrálo by se to (nebo se tak odehrálo) za účelem důležitého poučení, a to jak poučení daného jedince, tak i celého Stvoření.

Koupě toho, co doopravdy chceme, jsme v největším rozsahu docílili v kamenných obchodech s fixními cenami, jejichž atmosféra byla mnohem klidnější než okolní ulice. Tyto obchody měly vyšší vibrace, a tudíž lepší energii, která obsahovala určitou škálu aspektů pozitivního stavu. Proto kamenné obchody souvisely s duchovně umístěnými sférami Stvoření. Naše přítomnost na těchto místech a nakupování zboží souvztažily ve skrytém významu s tím, že je bohulibé a žádoucí používat svou životní energii ve svobodě a nezávislosti na příjem, užívání a rozvoj pozitivních, nikoli negativních aspektů jsoucna a bytí, z čehož má prospěch nejen dotyčná sentientní entita, ale i ostatní obyvatelé Multivesmíru. Kdokoli si volí pozitivní stav a přijímá jej za svůj, zvyšuje své osobní blaho, jakož i blaho celého Univerza, ve kterém je všechno propojeno.

Při jednom z nákupů v obchodech jsme se setkali s prodejcem, který uměl mluvit česky. To odzrcadlilo skutečnost, že pravá duchovnost Nového Vesmíru i pozitivního stavu starého cyklu času stále více rezonuje v obyvatelích antivesmíru na jejich vědomé úrovni, díky čemuž dokážou snáze nalézat společnou řeč s Mými vyslanci. Martinka Mareková jako rodilá Slovenka žijící přes dvě dekády ve Velké Británii nicméně použila při komunikaci s prodejcem raději angličtinu. Z tohoto jazyka pak tlumočila prodejcova slova zpět do mateřštiny, přičemž se tak dělo po celý zbytek naší interakce s tímto mužem. Používání angličtiny v duchovním smyslu bylo vyjádřením toho, že i bytostem v peklech souvisejících s Egyptem je nutné lásku, moudrost, dobro a pravdu podávat za působení zmírňujících faktorů, které přizpůsobují sílu této energie duchovní úrovni jejích příjemců. Tím je zajištěno, že vše, co vychází z Mého srdce a z niter Mých reprezentantů, je pro členy pekel, obtěžkaných temnotou, maximálně bezpečné, léčivé, povzbuzující a umožňující jim vyvázat se z utrpení, ve kterém přebývají.

Jak jste si všímali, v Hurghadě se poměrně často vyskytovaly na obchodech ruskojazyčné nápisy. To ve spojitosti s naší přítomností vyjadřovalo skutečnost, že Renegáti, s nimiž Rusko souvztaží, se dostávají skrze naše působení v nejhlubších peklech do stále větší pozornosti sil pozitivního stavu v čele se Mnou, díky čemuž k nim může pronikat pořád více lásky a všeho, co jim chybí. Tak se mohou měnit, napravovat se a odcházet tam, kam je jejich otevírající se srdce táhne. To mělo a nadále má blahodárný dopad i na samotné Rusko, na jeho kolektivní vědomí a na bytosti s ním spojené. Na pozadí nejen této spojitosti s Renegáty na území Egypta došlo navíc k tomu, že struktura zóny vymístění i duchovně umístěné části Stvoření se dostala do větší připravenosti na naši jednodenní návštěvu Ukrajiny v srpnu 2025, s níž jsou Renegáti také zásadně provázáni.

V Hurghadě byla ovšem patrná i česko-slovenská esence, protože například u jedné mešity byl k dispozici volný odběr brožurek psaných v řeči, která je Čechům a Slovákům vlastní. Mezi brožurami se vyjímal svazek s názvem „Ženy v islámu“. To, že byly u mešity k mání texty psané jazykem, který má svou doménu ve státech tvořících pozemské zázemí Mise Boží Rodiny, bylo vyjádřením faktu, že naše působení má v arabském světě a jeho peklech značný dosah, jak se různými způsoby manifestovalo i během Mise Jordánsko. Mezi pozemským zázemím Mise na jedné straně (které je zároveň duchovním centrem planety Nula) a arabskými sekcemi antivesmíru existuje silná spojitost. Brožury byly vyšisované od slunce, čímž bylo zjevné, že se zde nacházejí již dlouho. Tento fakt souvisel zase s tím, že uvedená spojitost mezi oběma celky není něčím novým, ale děje se již nějaký čas i nečas, přičemž dosah české a slovenské esence provázané s energií Nového Vesmíru a pozitivního stavu ve starém cyklu času významně proniká i do ostatních pekel spojených s africkým kontinentem. Brožury v mateřském jazyce umístěné u mešity také vyjádřily jistotu, že každá bytost spjatá s Egyptem, s arabským světem i s celou Afrikou se ve správný čas dozví, že čeština byla stvořena Mnou, Pánem Ježíšem Kristem Boží Rodinou, aby jako nejdokonalejší a nejvýstižnější jazyk sloužila obyvatelům Nové Země ke komunikaci. Ta ovšem bude posunuta na zcela novou úroveň, daleko vyspělejší, než je tomu v hrubohmotném světě. Přítomnost domovského jazyka u mešity také ve skrytém významu odzrcadlila skutečnost, že členové pekel podvědomě inklinují k tomu, co pochází ode Mne, třebaže tomu zatím nedokážou porozumět a ztotožnit se s tím. To, že o brožury v pojednávané řeči nebyl zájem, pak vyjadřovalo realitu, že o život v pozitivním stavu není v peklech ještě takový zájem, jaký o něj bude po plném zahájení naší Mise. Z jiného úhlu pohledu, při zaměření se na samotný obsah těchto svazků, to ale na druhou stranu souvztažilo s klesajícím zájmem bytostí v peklech o zla a nepravdy, jimiž byly brožury prošpikované, nehledě na jazyk, v jakém byly psány. Samotná kombinace obsahu brožur s použitým jazykem pak odzrcadlila snahu negativního stavu špinit a deformovat pozitivní aspekty přicházející na jeho území. Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina jsem ovšem garantem toho, že jakákoli snaha negativního stavu nemůže zvrátit proces jeho eliminace. Ve skutečnosti jej naopak urychluje, čímž si pod sebou temnota podřezává pomyslnou větev. To, že mám všechno pod kontrolou, se ukázalo především na přítomnosti Mojí Modlitby mezi popisovanými svazky, kam ji umístil Vilko. Samotný moment přinesení a umístění Modlitby na toto místo souvisel se skutečností, že společně se Svými reprezentanty jsem přišel/přišla do pekel vzít si zpátky to, co Mi patří, a že proces tohoto návratu postoupil v souvislosti s Misí Egypt na ještě vyšší a důslednější úroveň, kterou přímo i nepřímo registruje neustále rostoucí počet sentientních entit. Modlitba v kombinaci s názvem brožur („Ženy v islámu“) rovněž ukazovala na důležitost očisty feminního principu na takovém území a v takových peklech, kde je silně přítomen islámský element. Šlo též o vyjádření toho, že proces očisty uvedeného principu značně postoupil vpřed.

Každý z členů výpravy do Egypta zažil na území Hurghady i na jiných místech této země specifické zážitky, jejichž duchovní analýza by vzhledem k počtu účastníků zájezdu vydala na další stovky stran rozhovoru. Zachycení všech z nich na platformě této knihy by ovšem nebylo účelné. Proto vyjmenováváme a rozebíráme pouze ty zážitky a události, které se z různých důvodů musejí dostat do pozornosti vás i jiných sentientních entit na různých stupních Multivesmíru. Tím může úspěšně pokračovat výstavba předpokladů pro budoucí spuštění nového cyklu času. Přestože vám do pozornosti uvádím pouze vybrané aspekty toho, co se v souvislosti s Misí Egypt odehrálo, neznamená to, že by nezmíněné záležitosti měly menší duchovní hodnotu než ty vyjmenované a zanalyzované. Každý je naprosto stejně cenný a přínosný jako kdokoli jiný, proto mají i jeho vlastní, tedy osobní zážitky, zkušenosti a s nimi spjatá duchovní práce stejnou váhu, jakou mají zážitky, zkušenosti a s nimi spjatá duchovní práce ostatních zainteresovaných příslušníků Mise. Když tedy zmiňuji některé Mé představitele, někdy dokonce i opakovaně, s láskou při tom myslím také na všechny ostatní, kteří se podíleli a stále podílejí na naplňování Mého velkolepého plánu spásy. Bez nikoho z vás by se tento plán neobešel. Děkuji proto bez rozdílu všem, kdo jste toho všeho součástí, ať už jste přítomni na planetě Nula, nebo se nacházíte v jiné sféře Stvoření. Každý je tam, kde ho nejvíc potřebuji.

S tím, jak se Mi přibližujete, přibližujete se i sobě navzájem. Pro vaše přibližování se jeden druhému není podstatné, jaká je vaše duchovní úroveň a původ, nýbrž záleží na vaší samotné snaze, touze, ochotě a vůli s čistým a dobrým úmyslem být si navzájem stále bližší, přátelit se, navazovat mezi sebou láskyplné vztahy a sdílet mezi sebou osobní dary a talenty, které jsem do vás vložil/vložila. Pokud necítíte, že se s někým máte propojovat, je to tak v pořádku, ovšem jen v případě, že je toto (ne)cítění prostoupeno záměry s kladným nábojem. To každý pozná na základě poctivé sebereflexe, která mu potvrdí či vyvrátí, že si stojí dobře, tedy ve shodě s principy Nového Zjevení. Nyní se pojďme věnovat dalším výletům.

Míša: Další cesta se uskutečnila po dni volna, ve středu 9. dubna. Velká část účastníků zájezdu se vypravila lodí k Giftunu, podlouhlému, plochému písečnému ostrovu, vzdálenému jen pár kilometrů od břehů Hurghady. Hlavní náplní výletu bylo šnorchlování nad korálovými útesy nacházejícími se kolem ostrova, na kterém pak členové výpravy zakotvili. Šlo o místo zvané „Eden Island“, vedle nějž se ještě nacházela lokalita ostrova zvaná „Paradise Island“. Přestože názvy měly evokovat ráj, na místě se nacházela jen jednoduchá dřevěná stavení pokrytá rákosovou střechou a rákosem pokryté slunečníky. Jinak zde nebyly žádné květiny, palmy a trávníky, pouze písek. Ostrov byl tedy doslova kouskem pouště uprostřed moře. Někteří jiní členové výpravy si udělali svůj vlastní program. Například já, Marcelka a Romča jsme toho dne vyrazili taxíkem do Sahl Hasheesh, moderního turistického letoviska nacházejícího se přibližně dvacet kilometrů jižně od Hurghady. Cílem naší cesty byla Marcelčina známá osoba, klientka z pojišťovny – paní Hanka Aboubasha, která je Češkou žijící v Egyptě, kam se kdysi provdala za místního muže. Hanka, jež má svůj druhý domov zároveň v České republice, byla velmi milá, přátelská a pohostinná. Na balkoně jejího apartmánu jsme strávili část pozdního odpoledne a podvečera. Pak jsme s Hankou absolvovali ještě okružní jízdu po Sahl Hasheesh. Chtěli jsme se také vydat na poušť pozorovat západ slunce, tato myšlenka se ale neuskutečnila, protože původně jasné nebe se zatáhlo kvůli vzedmutému písku. Místo toho jsme si prošli uličky letoviska, které na nás dýchalo klidem a čistotou. Bylo tomu tak proto, že se zde nacházelo mnohem méně lidí než v běžných odpočinkových resortech, kde panuje mnohem dynamičtější atmosféra. Po celou dobu našeho pobytu v Sahl Hasheesh jsme proto nebyli vyrušováni žádnými nepříjemnými vnějšími podněty, přičemž jsme narazili pouze na pár lidí. A když jsme zavítali do pekařství nebo do samoobsluhy, připadali jsme si spíš jako v Evropě. Za fixní ceny jsme si pak koupili pár místních produktů. Již za tmy (blíž rovníku se stmívalo mnohem dřív než v našich podmínkách) jsme se pak s paní Hankou rozloučili. Její asistent nás následně odvezl zpět do Hurhgady. Při cestě ze Sahl Hasheesh jsme museli projet kontrolním stanovištěm, jak tomu bylo i při vjezdu do tohoto letoviska, které bylo hlídáno před „nezvanými“ hosty. Hlídaná byla dokonce i samotná bytovka, v níž paní Hanka přijala naši návštěvu. Místní ostraze jsme po našem příjezdu museli oznámit účel naší přítomnosti, po čemž si naše tvrzení ověřila. Teprve pak jsme byli vpuštěni dále.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Vaše návštěva Sahl Hasheesh byla důležitá proto, že jste skrze ni pomohli spustit duchovní očistu dalších aspektů falešných rájů. Moje světlo proniklo především do aspektu speciálního dohledu negativního stavu vykonávaného nad těmi, kdo jsou falešných rájů součástí. Každý příslušník těchto sekcí pekel je bedlivě kontrolován, přestože sám si to obvykle neuvědomuje. Duše v těchto nepravých realitách žijí v bedlivě skrývané nesvobodě, totalitě, která se navenek tváří úžasně a bezchybně. Ve skutečnosti jsou duše svázány spoustou omezení, které však skrze krásné vnější prostředí neregistrují nebo si je připouštějí jen v naprosto minimální míře. Členové falešných rájů žijí v různých typech jakýchsi důmyslně maskovaných policejních států či vojenských režimů. Dokud se nacházejí v iluzi, kterou si volí ze svobodné vůle, nemohou prohlédnout lest, v níž jsou zabřednutí. Pokud se však otevřou pravé lásce a dalším pozitivním skutečnostem, iluze se začíná rozpouštět, díky čemuž začínají vnímat opravdovou realitu. Právě kvůli výše uvedeným souvztažnostem jste museli v Sahl Hasheesh projet kontrolním stanovištěm a absolvovat interakci s ostrahou ubytovacích kapacit, aby se skrze vás bytostem názorně ukázalo, že za krásou, klidem a čistotou tohoto místa, které je navíc právem považováno za velmi exkluzivní letovisko pro náročnou klientelu, stojí režim zesílené kontroly. Ten se však manifestoval různými způsoby v podstatě na všech místech, kam jste/jsme se v průběhu celého týdne vydali. V Sahl Hasheesh byl nicméně režim kontroly prostoupen takovými specifiky, které nejlépe vystihovaly záludnost a podlost praktik negativního stavu v sekcích falešných rájů. Skrze váš pobyt na tomto místě mohly zainteresované sentientní entity snáze přijmout fakt, že v Božím Království se za vnější krásou, čistotou, harmonií a klidem neskrývá žádná neviditelná prohnilost systému. V pozitivním stavu nikdo nikoho nekontroluje jakýmkoli způsobem. Na udržování vnější pozitivity prostředí Božího Království navíc nemusí být vynakládána žádná specifická energie, jak je tomu třeba právě ve zmiňovaném Sahl Hasheesh, jehož iluze kousku ráje vyrostla na poušti, stejně jako ostatní resorty u moře, v důsledku čehož potřebují zvláštní péči mnoha lidí. V pozitivním stavu se vnější kvality odvozují ze stavu a kondice nitra. A protože jsou v pravých realitách všichni láskyplní, je láskyplné i samotné fyzické prostředí.

Přítomnost paní Hanky, která Egypt považuje za svůj domov, ve spojitosti s vámi vyjádřila skutečnost, že energie pravé duchovnosti, jež má spojitost s Českou republikou a Slovenskem, v Egyptě takzvaně zdomácněla, tedy silně a trvale v něm zapustila své kořeny, ze kterých vyrůstá a nadále bude vyrůstat svěží duchovní les plný šťavnatých plodů. Egypt sice bude i nadále pouštní zemí, v nehmotných realitách se ovšem budou jeho elementy stávat obrazně řečeno stále zelenějšími, a to s tím, jak bude pokračovat spása mnohých bytostí a navracení zprzněných aspektů do Mých rukou. Pozitivní charakteristiky paní Hanky (milá, přátelská, pohostinná, …) pak ve skrytém významu souvisely s konkrétními projevy energie pravé duchovnosti. Sentientní entity na základě toho snáze dokázaly rozlišit, co u nich samotných je a co naopak není v souladu s povahou pravého života, jelikož si to dokázaly porovnat s tím, co vnímaly u někoho jiného. Kromě toho ve vybraných aspektech snáze pochopily, jací jsou obyvatelé Mého Království a jaké budou i ony samy, až se zbaví svého zamoření.

Už na začátku návštěvy apartmánu v Sahl Hasheesh se na Marcelku napojil Hančin bývalý egyptský manžel. Tento kontakt položil základ pro jeho pozdější vstup do limba. Na základě toho jsme zároveň vpustili zesílenou dávku Mého světla do takových oblastí negativního stavu, které stojí za produkcí smutku z odchodu blízkých osob prostřednictvím smrti jejich fyzického těla. Tento fenomén je na planetě Nula hojně rozšířený a zasahuje určitým způsobem v zásadě každého člověka v hrubohmotném světě. V zóně vymístění postihuje tento druh smutku také bytosti, jejichž blízké duše sice neprošly smrtí těla, avšak odebraly se na jiné místo (úroveň) zóny vymístění, která pro smutnící sentientní entity není dostupná. Uvedený druh negativního rozpoložení mohou zakoušet ale též v případě, že se jejich blízké duše přemístily do limba. Boží energie vpuštěná do uvedených záporných aspektů pseudojsoucna a pseudobytí dala všem připraveným nositelům života na vědomí, že v žádném z případů nemusejí nad odchodem svých bližních smutnit, protože z pohledu pravé duchovní reality o ně nepřicházejí. Ať už totiž odejdou z těla či se přemístí se do jiné sféry antivesmíru nebo konvertují do limba, existují jako sebeuvědomělé individuality dál, přičemž kdokoli z „pozůstalých“ bytostí se s nimi může po opuštění pekel (k němuž musí dojít na obou stranách) opětovně setkat na území neutrálního či pozitivního stavu. Nejeden Můj syn a nejedna Má dcera v peklech byl/byla skrze duchovní práci v Sahl Hasheesh schopna svůj smutek rozpustit, povznést se nad své bolesti a odejít do Mé náruče, v níž už je netrápí nic, co se týká „ztráty“ jejich milovaných.

V limbu a pravých realitách Stvoření nikdo nikoho neztrácí. Pokud se dva jedinci v důsledku změny vzájemné role od sebe odloučí, aby poznávali jiné bytosti a aspekty života ode Mne, nezažívají kvůli tomu nic negativního. Místo toho zakoušejí velice pestrou škálu pozitivních pocitů, jako jsou například pocity hlubokého duchovního naplnění, uspokojení, vděčnosti a radosti, plynoucí z obohacení, které si bytosti mezi sebou v určité roli předaly.

Co se týče ideje podívat se na západ slunce na poušti, její neuskutečnění souviselo s tím, že v tomto případě nebylo nutné upírat pozornost na to, s čím západ slunce na poušti souvztaží, respektive nebylo potřeba jeho manifestací ve spojitosti s vaší přítomností něco konkrétního zrcadlit. Samotné zastření slunce prachovými částicemi pak vyjadřovalo skutečnost, že negativní stav nechce být viděn ve svém úpadku, kdy obrazně řečeno klesá za obzor, do nebytí a věčného zapomnění. Místo toho se snaží všemožně podporovat iluzi svého věčného trvání, rozptylovat své obyvatele přísunem různých podnětů a dokázat, že se stále těší vynikající kondici. Realita je však zcela opačná. Pekla se okamžik za okamžikem smršťují a jejich oblasti se jedna po druhé ruší. Na planetě Nula sice probíhají pečlivé přípravy na dočasné vítězství zel a nepravd v rámci Nového světového řádu (NWO), nezbytná realizace tohoto scénáře nicméně povede k definitivnímu vyčerpání negativního stavu – a tedy k jeho permanentnímu zrušení.

Okružní jízda po Sahl Hasheesh, na kterou vás paní Hanka vzala, byla odzrcadlením faktu, že vy, Moji představitelé na planetě Nula i mimo ni jste zainteresováni v očistě nepřeberné škály aspektů falešných rájů, a to ve spojitosti s tím, jak jste ponořeni do jejich rozličných projevů a jak se „za scénou“ pohybujete na různých úrovních těchto rájů. To, že paní Hanka okružní jízdu iniciovala a naplňovala ji svými komentáři, které následně pokračovaly i během vaší pochůzky místními uličkami, pak souviselo s tím, že Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina vás bezpečně provázím všemi potřebnými sekcemi falešných rájů a vytvářím vám podmínky pro stále větší porozumění tomu, co se v těchto částech pekel odehrává. Jsem absolutní znalec/znalkyně celého Stvoření, takže se Mnou se nikde neztratíte, přičemž v každém okamžiku pochopíte požadovaným způsobem a do požadované míry přesně to, co máte chápat pro naplnění svého poslání.

Vaše nakupování egyptských potravin v obchodech, které byly v Sahl Hasheesh svojí koncepcí blízké tomu, co znáte z Evropy, pak mělo velmi pozitivní konotaci, poněvadž zrcadlilo skutečnost, že ze Mě vychází vždy něco nového a neotřelého, co vám činí potěšení. To nové a neotřelé souviselo s egyptskými produkty, které pro vás byly do té doby v praxi neznámé. Princip potěšení pak vyjadřovala vaše pozdější konzumace těchto potravin.

Váš návrat zpět do Hurghady za tmy byl odzrcadlením toho, že falešné ráje přicházejí v souvislosti s naší kolektivní duchovní prací o svůj potenciál, tedy pohružují se postupně do svého nebytí stejně, jak je tomu i u ostatních sekcí negativního stavu. Duchovní úpadek falešných rájů se nejvíce projevuje v souvislosti se završením nějaké dílčí etapy naší práce pro celek, kdy dochází k pozitivnímu zúročování našeho kolektivního úsilí. Právě proto došlo k příchodu tmy v době, kdy se končil váš pobyt v Sahl Hasheesh. Samotný moment vašeho příjezdu do Hurghady pak za těchto okolností symbolizoval váš návrat na domovskou základnu, který přichází po splnění úkolů na území pekel. Stejná symbolika panovala i v případě návratu účastníků ostatních výletů. Příjezd zpět do Hurghady byl svým způsobem úlevou pro všechny, kdo byli v popisovaném dni na některé z výprav. Ty obnášely zajímavé, hezké, ale i náročné zkušenosti, po jejichž prožití se jejich účastníci těšili opět na návrat do důvěrně známého prostředí, které jim nabízelo možnost se do sytosti najíst, smýt ze sebe fyzické nečistoty, uskutečnit rozhovory ve společenských prostorách hotelu v duchu vzájemného přátelství a pospolitosti – a také si v klidu odpočinout a načerpat síly do dalšího dne.

Dalším výletem uskutečněným dne 9. dubna byla výprava na ostrov Giftun, jak jsi, Míšo, uvedl výše. Na tom, že ostrov nenabízel fakticky nic k vidění kromě písku, jednoduchých dřevěných stavení a slunečníků, se v kombinaci s názvy lokalit vyjadřujících ráj („Paradise Island“ a „Eden Island“) zrcadlila skutečnost, že s příchodem pozitivní energie do falešných rájů dochází k odhalení pravé, syrové podstaty zel a nepravd, tedy ke konci iluze, díky čemuž se bytostem dostává možnosti podívat se pravdě do očí a pochopit podstatu toho, co jim bylo až do té chvíle skryto. Na charakteru ostrova se také ukázalo, že falešné ráje nemají v současné fázi posunů svým obyvatelům už tolik co nabídnout, protože jejich struktura se stává vyčpělou, fádní, omšelou a suchou. Můj osobní vstup na ostrov v těle Janičky souvisel nejen s tím, že Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina vás ve falešných rájích vždy provázím v nitru, nýbrž vyjadřoval i Můj osobní vstup v dočasně relativní kondici do falešných rájů v nejhlubších peklech, která jsou na přítomnost Mého ženského prvku již připravena. Prostřednictvím Mého působení v podobě Janiččina ducha, duše a těla v těchto oblastech negativního stavu dochází k ještě rychlejšímu a efektivnějšímu odhalování pravé reality, k rozpouštění duchovní mlhy, v níž je ponořena skutečná povaha zel a nepravd, na kterou společně vrháme světlo. Fakt, že ostrov byl pouští uprostřed moře, ve skrytém významu značil, že iluzorní ráje leží uprostřed moře zel a nepravd, které tyto pseudosvěty obklopují, aby je izolovaly od ostatních sekcí zóny vymístění a zároveň vytvářely a podporovaly iluzi jejich vnější krásy a úžasu. Naše připlutí na ostrov pak odráželo skutečnost, že pro Mě a pro Mé představitele neexistují žádné překážky pro osvobození duchovně připravených bytostí přebývajících (nejen) ve falešných rájích. Proto vždy ve správný moment bezpečně doputujeme i na ta nejizolovanější místa pekel, abychom přinesli spásu těm, kdo touží odejít do věčné lásky. Skutečnost, že se ostrov nacházel jen pár kilometrů od pevniny, pak vyjadřovala, že Já a Moji reprezentanti máme do falešných rájů i do jiných sekcí antivesmíru snadnou přístupnost. Z jiného úhlu pohledu to zároveň značilo, že limbo a pravé rajské světy leží bytostem chyceným do pasti takzvaně „na dosah ruky“, a to v případě, že do svého života vpustí ideje Božího Slova, kterých se budou držet a rozvíjet je.

K ostrovu Giftun jsme se přiblížili nejprve větší lodí, mělké vody jsme pak zdolali na malé bárce. Moje plutí na bárce k ostrovu a z ostrova nazpátek společně s těmi, kdo se výletu zúčastnili, bylo odzrcadlením toho, že Já jsem s vámi takzvaně na jedné lodi ve všech životních situacích a při vykonávání veškeré duchovní práce na jakékoli úrovni Stvoření, a to jako dočasně relativní i jako absolutní Pán Ježíš Kristus Boží Rodina. Všechno tedy zažívám s vámi, ať už ve formě vlastního relativního a absolutního Já, nebo prostřednictvím vašich vlastních individualit. Můj pobyt na větší lodi pak ve spojitosti s přítomností Božích reprezentantů vyjadřoval totéž, pouze s tím rozdílem, že zatímco malá bárka souvztažila s Mojí přítomností s vámi a ve vás v kontextu falešných rájů, větší loď souvisela s Mojí přítomností s vámi a ve vás v kontextu našeho působení v ostatních oblastech pekel. Malá bárka také souvisela s principem skromnosti a pokory, která je Mi vlastní, stejně jako všem, kdo jsou úzce provázáni se Mnou. Větší plavidlo naopak odráželo princip duchovní stability, vyváženosti a ochrany. Poslední vyjmenovaný faktor se odzrcadlil zejména na tom, že konstrukce lodi nabízela pasažérům možnost vyhnout se přímému dopadu ostrých slunečních paprsků. Boží ochrana ovšem nemůže být na území antivesmíru a planety Nula nikdy stoprocentní, aby se zobrazily vybrané aspekty působení negativního stavu. Tak tomu bylo i v kontextu tohoto specifického výletu. Pouze velmi výjimečně bylo některým členům Týmu umožněno v rámci přípravné fáze Mise Boží Rodiny prožít odpojení od vlivu Datasystému s možností hlouběji si uvědomit a pocítit svoji pravou podstatu a vnímat svět z pozice nadhledu. Takovýto stav mohli vybraní příslušníci Mise prožít jen na zlomek okamžiku, jelikož delší trvání něčeho takového by nebylo v souladu s plánem jejich duše, a tedy se způsobem vykonávání úkolu, pro který se do hrubohmotného světa narodili.

Pokud se vrátím zpět k popisu našeho výletu v souvislosti s uvedenou informací o tom, že Moje ochrana nemůže být stoprocentní, během plavby na moři se působení vlivů negativního stavu projevovalo tak, že někteří členové výpravy pociťovali duševní nebo fyzický diskomfort. Já v těle jsem se těmto nepříjemnostem také nevyhnul/nevyhnula, jelikož v určité fázi našeho pobytu na lodi se Mi udělalo špatně od žaludku. Tomu předcházelo snězení oběda, jenž ve skrytém významu souvztažil s konfrontací s těmi nejhoršími aspekty zel a nepravd. Tyto aspekty ovšem odráželo nejen jídlo, ale i okolní vody moře, což dávalo na vědomí, že jde o mimořádně zákeřnou kombinaci temné energie, s níž mám tu čest. Samotné okamžiky konzumace egyptského oběda vyjadřovaly vstup těchto zel a nepravd do hlubokých struktur duchovního, duševního a fyzického rozměru Mého Já za účelem jejich intenzivní očisty a navrácení do náležité kondice.

Po obědě jsme naskákali do vody, abychom mohli z bezprostřední blízkosti pozorovat korálový útes. Před zahájením prohlídky podvodního světa jsem obsah žaludku odevzdal/odevzdala moři, což v duchovním smyslu vyjadřovalo Moje odmítnutí zel a nepravd, tedy Moje neztotožnění se s nimi v nitru. Tím jsem názorně ukázal/ukázala, že to, co do Mě vešlo za účelem očisty, není v záporně nabité kondici součástí Mojí přirozenosti, nýbrž je to záležitostí zóny vymístění. Zobrazená událost ovšem neznamenala, že bych zla a nepravdy vyvrhl/vyvrhla zpět do pekel. Na pozadí Mého názorného odmítnutí temnoty, které jsem tímto způsobem podstoupil/podstoupila kvůli sentientním entitám za účelem jejich snazšího pochopení, že Já se neztotožňuji s jejich způsobem života, se „za scénou“ odehrávala intenzivní duchovní očista negativních prvků, a to jak v Mém duchu, tak souběžně i v Mojí duši a v Mém těle. Výsledkem této očisty bylo navrácení původně zprzněných elementů zóny vymístění do pravé reality Stvoření. V souvislosti s tím došlo ke konverzi velkého množství Pseudotvůrců, Renegátů a jim podřízených bytostí. Okamžik Mých krušných okamžiků ve vodě byl svým způsobem vyvrcholením Mise Egypt, protože během toho se začaly dávat do pohybu další multidimenzionální posuny, které se nesou na vlně pokračujícího přílivu Mojí lásky, moudrosti, dobra, pravdy, soucitu, odpuštění a milosrdenství, vylévané do nejhlubších pekel, jakož i do méně zatížených dimenzí antivesmíru. Tím, že jsem nechal/nechala zla a nepravdy vejít tak intenzivně do Sebe Samého/Samé v podobě Mého dočasně relativního Já, aniž bych se s nimi ztotožnil/ztotožnila, o to rychleji a účinněji mohly pozitivní aspekty odstranit ze zprzněných elementů negativního stavu jejich záporný náboj. Návrat ukradené duchovní energie do náležité kondice měl širokospektrální charakter se specifickým dosahem na všechny a všechno v pravých i nepravých realitách Stvoření. Jako vždy jsem se při tom mohl/mohla spolehnout i na zapojení ostatních, kdo Mě provázeli na hmotné i nehmotné úrovni. O kolektivní práci jde ve všech případech, což bylo vyjádřeno tím, že oběd jsem jedl/jedla nejen Já, ale i ostatní účastníci výletu, kteří zároveň – opět stejně jako Já – posléze naskákali do moře, abychom se mohli z bezprostřední blízkosti podívat na korálové útesy.

Během našeho pobytu na lodi jsme cítili houpání způsobované mořskými vlnami. To ve skrytém významu souviselo s destabilizací zavedených pořádků v nejhlubších peklech. Zároveň tím negativní stav už poněkolikáté dával jasně najevo, že naše přítomnost v jeho doméně není vítaná. Proto se snažil houpání využít k vyvolání nevolnosti či určitého druhu diskomfortu u těch, kdo to měli v plánu duše. Zmírnění nevolnosti mělo být v Mém případě docíleno skrze konzumaci citrónu, to nicméně nemělo „požadovaný“ efekt, aby se zobrazilo, co bylo potřeba. Situace s citrónem v duchovním smyslu měla ukázat, že projevy zel a nepravd nelze řešit (léčit) prostředky a metodami negativního stavu, a proto je nutné radikální, avšak zároveň šetrné a nikoho nepoškozující řešení v podobě odstranění/vyjmutí samotných zel a nepravd ze struktury, v níž způsobují potíže, čímž se zdroj určitého problému/bolesti/strádání eliminuje, načež dochází k úlevě. Kyselá chuť citrónu také dala bytostem na vědomí, že kyselý může být pouze život v odloučení ode Mne, kdežto se Mnou, v realitách pravého jsoucna a bytí, je život pouze sladký. To se odráží mimo jiné i na tom, že v pozitivním stavu nejsou k mání potraviny s negativní konotací a chutí, která by měla někomu způsobovat jakoukoli nepříjemnost, svíravý pocit v ústech nevyjímaje.

Naše pozorování korálů a mořských živočichů z bezprostřední blízkosti odráželo další etapu intenzivní duchovní práce v říši nesebeuvědomělých bytostí. Duchovní komponenty, z nichž různí živočichové, rostliny i takzvaná „neživá“ příroda sestává, se podrobují stále většímu přílivu světla z pozitivního stavu, což má za následek jejich transformaci do náležité kondice. Děje se tak navzdory tomu, že kolektivní vědomí nesentientních entit budou přebývat v zóně vymístění do konce cyklu času, pokud ovšem nenaplní účel své existence v antivesmíru dříve, než tento konec nastane. Řada kolektivních vědomí nesebeuvědomělých bytostí napříč celou zónou vymístění již do limba přemístěna byla. Samotné plavání (šnorchlování) nad korálovými útesy ve velmi slané vodě (připomínám, že Rudé moře je nejslanější moře na světě, pokud nepočítáme Mrtvé moře, které je ve skutečnosti jezerem) pak bylo vyjádřením skutečnosti, že Moji reprezentanti v sobě mají přítomen princip nadhledu, díky němuž jsou schopni neztotožňovat se se závažnými zly a nepravdami, a tak nebýt dlouhodobě stahováni ke dnu. Když je to potřeba, mohou se nacházet v blízkosti dna. Někdy se tohoto dna dokonce mohou po určitý čas dotýkat. Díky nadhledu jsou nicméně schopni vyhnout se tomu, aby na dně zapustili kořeny. Pokud se stane, že Moji reprezentanti na samotné dno z důležitých duchovních důvodů klesnou, děje se tak mimo jiné proto, aby se od něho mohli zakrátko odrazit a vystoupat zpět nad hladinu, čímž ukazují cestu do Mé náruče. Potěšení, radost a další kladná rozpoložení, ve kterých jsme se nacházeli při pozorování korálů a ryb, pak ve skrytém významu odrážela naše pozitivní pocity plynoucí z naší duchovní seberealizace – z naší práce pro celek. Sluneční svit pronikající ke korálům a mořským živočichům zase dával „za scénou“ bytostem na vědomí, že i příslušníci nesentientní říše čelí vskutku intenzivnímu přílivu již výše řečeného světla z pozitivního stavu. To, že se podvodní svět nacházel jen pár metrů pod hladinou, potom značilo, že s probíhajícími posuny se stále více kolektivních vědomí nesebeuvědomělých bytostí dostává takzvaně „na dosah ruky“ svému odchodu ze zóny vymístění, přičemž i ta kolektivní vědomí, která ještě mají za úkol setrvat v peklech, se nyní nacházejí svému přesunu do limba mnohem blíž než kdykoli předtím. Během našeho objevování podmořského světa se nejedné duši v peklech také odhalilo či připomenulo, že život v mořích a oceánech na Nové Zemi i na ostatních planetách v pravé realitě Stvoření je neporovnatelně rozmanitější a krásnější, přičemž nikdo v nich neloví žádné živočichy a nedrancuje jejich přírodní bohatství. Co se týče situace v hrubohmotné realitě, není třeba, aby byl někdo rozmrzelý z devastace zdejších moří a oceánů. Je nezbytné, aby vše probíhalo tak, jak to probíhá, abychom mohli v budoucnu spustit plnost života v pozitivním stavu. Zatímco na planetě Nula bude přírodních krás neustále ubývat, v pozitivním stavu tomu bude přesně naopak. Těším se společně s vámi na objevování všeho, co jsem pro vás přichystal/přichystala.

Další významnou cestu dne 9. dubna uskutečnil na fyzické úrovni Štěpán a Libor. Jak už jsem uvedl/uvedla mnohem výše v tomto rozhovoru, jejich cílem byla Káhira. Štěpánova a Liborova turistická skupina čítala celkem devět osob z České republiky a Slovenska. O významu čísla devět jsem v patřičném kontextu hovořil/hovořila už na jiném místě. V případě cesty do Káhiry tato číslovka v duchovním smyslu potvrzovala, že Moje Božská energie, která je alfou a omegou veškerého jsoucna a bytí, je vskutku všudypřítomná, tedy že je ukotvena na všech úrovních pravého, ale i nepravého Stvoření. Zatímco s niternou úrovní antivesmíru v tomto ohledu souvztažila Hurghada, se zprostředkujícím stupněm pekel souvisel Luxor. S přírodní sférou zóny vymístění pak souvisela Káhira. Ve skutečnosti nezáleželo na tom, v jakém počtu jste/jsme se nacházeli na tom či onom místě, protože Boží energii roznášel po různých místech v Egyptě každý z Týmu v jakémkoli okamžiku. Avšak na základě Štěpánovy a Liborovy návštěvy Káhiry v devítičlenné skupině se bytostem na různých úrovních Multivesmíru uvedla v pozornost výše zmíněná skutečnost, tedy to, že není žádného místa v pravé i nepravé realitě Stvoření, kam by Moje přítomnost nedosahovala. To bylo velmi podstatným zjištěním pro řadu bytostí souvztažných s egyptskými, respektive se severoafrickými i jinými pekly, které díky tomu snáze přijaly fakt, že Já jsem absolutní a zároveň jediný Zdroj života. Přítomnost členů Týmu v Hurghadě a jejím okolí, v Luxoru a v Káhiře také potvrdila a aktualizovala skutečnost, že Já jsem opanoval/opanovala celou zónu vymístění. Kromě uvedené záležitosti šlo rovněž o vyjádření toho, že Moje přítomnost v Egyptě a v oblastech s ním souvisejících je silnější než kdykoli předtím. Duchovní světlo se v této zemi a jejích peklech silně uchytilo, aby se mohlo rozvíjet do stále krásnějších forem, čímž bude společně se svými nositeli pomáhat v očistě bezpočtu negativních elementů.

Toho dne bylo v Káhiře částečně zamračené nebe, které zajistilo zhruba o pět stupňů nižší teplotu než v Hurghadě. To ve skrytém významu znamenalo, že do sféry Egypta a nejhlubších pekel vnášíme principy zklidnění a uvolnění, které v tomto případě zastupovala právě nižší hodnota teploty vzduchu, ve kterém se molekuly pohybují pomaleji. V uvedeném kontextu měl pomalejší pohyb molekul pozitivní konotaci, protože nižší teplota vzduchu v pouštní zemi vytvořila příjemné a osvěžující klima, které tělo Středoevropana nezatěžuje a nevyčerpává. Nižší teplota proto souvisela rovněž s principem osvěžení, které do pekel přinášíme po boku výše uvedených principů. Zároveň vyjadřovala princip tělesné, duševní i duchovní vitality, kterou se v pozitivním stavu vyznačují jak bytosti, tak i jimi obývané prostředí.

Cesta do Káhiry z Hurghady trvala zhruba šest hodin, jelikož bylo nutno urazit vzdálenost kolem 450 kilometrů. Tato vzdálenost v duchovním smyslu vyjádřila vzdálenost, kterou členové Boží Mise musejí v zóně vymístění urazit, aby se přiblížili i těm nejzatíženějším bytostem. Při tom, jak se v rámci poskytované pomoci obalují duchovními nánosy, vzdalují se Boží reprezentanti Mojí podstatě navenek, nikoli však v nitru. Přesně tak to bylo i u Štěpána a Libora. Každá vykonaná práce ve jméně nejvyššího dobra obohacuje členy Týmu o nové zkušenosti a zážitky a posouvá je na duchovní cestě, čímž se Mi stávají podobnější. I toto hledisko Moji dva výletníci sami na sobě zobrazili a živě ho pocítili. Štěpánův a Liborův návrat zpět do Hurghady, kde jsem se nacházel/nacházela v lidském těle, pak souvisel s manifestací návratu bytostí z pekel zpět ke Mně, do vyšších sfér bytí, kde na ně „čekám“ s otevřenou náručí. Návrat do Hurghady zároveň uvedl do opětovného souladu niternou blízkost, jakou ke Mně oba Boží chlapci přechovávají, s blízkostí vnější, tedy s tou, která se projevuje v rozměru hrubohmotné reality. Bytosti díky tomu pochopily, že být dobrý přítel se Stvořitelem/Stvořitelkou s sebou přináší možnost rozvíjet tento vztah i na úrovních navenek od srdce, díky čemuž láska určitého nositele života ke Mně a Moje láska k němu nevynechává žádnou úroveň. Vztah sentientních entit se Mnou je po nabytí Mojí konkrétní podoby prostřednictvím Božích inkarnací do lidských těl a v souvislosti s ustanovením Mojí Nové Přirozenosti navíc daleko osobnější a intimnější, než byl kdy dřív. Pro interakce s milovanými Božími dětmi napříč celým Multivesmírem používám nepřeberné množství podob, které jsem získal/získala prostřednictvím přímých vtělení i do jiných částí Stvoření. Moje lidská podoba má však mezi ostatními podobami specifické postavení, které vyplývá z toho, že lidská rasa – ta pravá i ta zfabrikovaná Pseudotvůrci, jejíž prvky jsem inkarnací na planetu Nula očistil/očistila a zahrnul/zahrnula do Svého absolutna, má úzkou spojitost se všemi existujícími sférami Multivesmíru. Lidská podoba je tedy pro Mě při Mojí sebeprezentaci před Stvořením tou nejuniverzálnější ze všech. Lidstvo sehrává příběh spojený s aktivací a trváním negativního stavu a je rovněž klíčem pro jeho ukončení, čímž se při konci starého a začátku nového cyklu času nastolí v celém jsoucnu a bytí podmínky pro plnost života v lásce.

Co se ještě týče niterného a vnějšího vztahu ke Mně, lidé se srdečným přístupem k Bohu nemají na planetě Nula možnost komunikovat s Mým hmotným Já. Tato možnost zde existuje pouze pro Tým Boží Rodiny, tvořený těmi, kdo znají a přijímají Moji podstatu v souvislosti s knihami Nového Zjevení. V pozitivním stavu nicméně niterný vztah k věčnému Rodiči automaticky přináší možnost interagovat se Mnou rovněž na fyzické úrovni. Na Nové Zemi a v dalších světech pravé reality Stvoření jsem každému neustále dostupný/dostupná, a to právě i ve vnějším rozměru existence. Nedělá Mi problém se souběžně objevovat na libovolném počtu míst Multivesmíru v různých podobách. Pokaždé Mi přináší velkou radost, když se Mnou někdo touží něco probrat, chce se na něco zeptat, nebo si jen přeje vyslat Mi svou lásku, kterou z celého srdce rád/ráda opětuji. Ostatně, Moje láska proudí ke každému permanentně, od okamžiku jeho duchovního zrodu až na věky věků.

Štěpán a Libor při projíždění Káhirou pozorovali jeden velký chaos. Na čtyřproudové silnici viděli, jak přecházejí lidé, všímali si toho, jak auta předjíždějí z obou stran, a nikde neviděli semafory a dopravní značky na místech, kde by to běžný Evropan očekával. Při tom všem ale vnímali, že místní lidé jsou všudypřítomnému chaosu přizpůsobení a že v něm nemají problém fungovat. Káhira souvztažila ve zhuštěné formě se situací panující v nejhlubších peklech Renegátů, v nichž je také jeden velký chaos, ve kterém je ovšem jistý řád, díky němuž jsou tyto úrovně antivesmíru schopny fungovat. Jejich stabilita je ale velmi chatrná. Mimo výše řečené v sobě Káhira koncentrovala také mnoho negativních aspektů souvisejících se všemi kouty Egypta, s nimiž je jakožto hlavní město velmi provázána. Stejně tak je silně spjata se samotným kolektivním vědomím Egypta. Káhira v sobě tedy obsahovala i širokou škálu aspektů reprezentujících nejhlubší pekla Pseudotvůrců včetně jimi vytvořených konceptů falešné duchovnosti, která v tomto velikém a lidnatém městě s postupujícím časem stále více vzkvétá. To s sebou přináší pokroucený pohled na život, na svět, na okolní Stvoření, vede k zaměření se na zevnějšnosti i k dalším projevům zel a nepravd. Návštěva Káhiry ze strany členů Mého Týmu silně podpořila a významně urychlila transformační procesy týkající se této země a s ní souvisejících pekel.

Před obědem uskutečnili členové výpravy zastávku v parfumerii, kde si někteří koupili parfémy za nižší cenu než v Hurghadě. Nanášení parfémů za přítomnosti členů Mého Týmu ve skrytém významu vyjádřilo, že duchovní očista se týká i těch nejjemnějších aspektů negativního stavu. Proces spásy se totiž dotýká také samotných esencí vůní (a pachů) spojených s Egyptem a s jakýmikoli jinými celky. V souvislosti s tím se do náležité kondice uvádějí duchovní komponenty, jež s vůněmi (a pachy) souvisejí. Duchovní komponenty jsou jejich nosnou konstrukcí a zároveň jim dávají různé duchovní významy. Nižší cena parfémů pak souvisela s tím, že Já a Moji představitelé získáváme aspekty negativního stavu za účelem jejich spásy mnohem snáze, než tomu bylo dříve. Jinými slovy řečeno, aspekty určené ke spáse jsou pro nás mnohem přístupnější, stejně jako ony jsou zase přístupnější naší lásce.

Jedno z dalších míst, kam Štěpán s Liborem zavítali, bylo Národní muzeum egyptské civilizace (The National Museum of Egyptian Civilisation). Jeho návštěva vyjádřila skutečnost, že v rámci duchovní očisty zprzněných elementů není a nebude zapomenuto na žádné dávné relikty minulosti, a to ani na ty, které jsou pro běžné lidské poznání dávno ztracené v moři času.

Pak už se účastníci výletu přesunuli na západní břeh Nilu do Gízy, za jejímž okrajem se nacházejí ony ikonické, špičaté stavby vypínající se k nebi. Zde Štěpán a Libor viděli například Chufuovu, Rachefovu či Menkaureovu pyramidu, zastávku podnikli též u Velké sfingy. Na těchto místech nevnímali nic zvláštního, uvědomovali si však významnost celé návštěvy. Pyramidy z určitého duchovního pohledu vyjadřovaly dvanáctidimenzionální strukturu zóny vymístění, kdy jejich základna (nejspodnější část) zrcadlila nejhlubší pekla, zatímco špička (nejvyšší část) souvisela s nejméně zatíženými úrovněmi antivesmíru. Fakt, že oba příslušníci Týmu Boží Rodiny stáli u samotné základny pyramid, bylo dalším potvrzením zaměřenosti Mise Egypt na již mnohokrát řečené nejhlubší struktury pseudojsoucna a pseudobytí. Čím více se blíží plné zahájení Mise Boží Rodiny, tím více pozornosti koncentrujeme na ty sféry, kam prozatím Moje energie v zesílené míře donedávna příliš nepronikala. Tak v zóně vymístění vytváříme pro lásku vhodnou základnu, přívětivé podloží, příhodnou duchovní atmosféru, díky čemuž se po plném spuštění Mise bude Moje energie snadno rozvíjet do stále krásnějších podob. Síla lásky bude tehdy narůstat zcela novým způsobem, jenž navede do Mé náruče do konce cyklu času všechny Mé děti. Pak už bude pozitivní stav kompletní a nic nebude bránit spuštění nového cyklu času.

Jak správně Štěpán vycítil z nitra, návštěva tohoto místa souvisela rovněž s propojováním nebe (pozitivního stavu) a země (planety Nula a zóny vymístění). Zatímco pyramidy, jak bylo právě řečeno, souvisely s antivesmírem, obloha nad nimi vyjadřovala v tomto kontextu vyšší sféry jsoucna a bytí – pozitivní stav, ale též limbo. To, že se pyramidy vypínají k nebi, symbolizovalo skrytou touhu obyvatel zóny vymístění po návratu do pravého duchovního Domova. Stejně tak to zrcadlilo již probíhající směřování mnohých sentientních entit vzhůru. Pohled na pyramidy v kombinaci s vnímáním oblohy rozprostřené nad nimi rovněž vyjadřoval, že pozitivní stav včetně Nového Vesmíru je mnohem větší, než je zóna vymístění. Na pozadí propojování nebe a země dochází i ke stále se prohlubující integraci Mě, absolutní/absolutního Stvořitelky/Stvořitele se všemi částmi Multivesmíru. Čím více se Mi bytosti kdekoli v Univerzu přibližují, tím se Já mohu přibližovat jim. Je to oboustranně dějící se proces. Posuny ve vzájemné blízkosti mezi Mnou a Mými dětmi se manifestují i na změnách v Mé Přirozenosti. Dříve ve Stvoření figurovala Stará Přirozenost („Nejvyšší“), nyní je řízeno Přirozeností Novou („Pán Ježíš Kristus“), na kterou navazuje Nejnovější Přirozenost („Pán Ježíš Kristus Boží Rodina“), jež řídí Nový Vesmír a která bude v novém cyklu času řídit celý Multivesmír. Naše vzájemná blízkost se pořád více prohlubuje, aniž by tento proces měl nějaký konec. Pokračuje na věky věků. Při návštěvě Gízy se tak kromě právě uvedených souvislostí odhalila nebo připomněla také informace, že v novém cyklu času už bude existovat jen jeden směr plynutí života sentientních entit, a to směr „ke Mně“, nikoli „ode Mne“, který bytosti jednou provždy odmítnou. V celém Stvoření už proto nebude nikoho, kdo by se Mi jakýmkoli způsobem – třebaže jen přechodně – vzdálil. Všichni už si budou volit jenom duchovně správně. Nikdo neučiní přešlap, který by byl proti zákonům a principům pravého života. Dokonce i ti nejzapřisáhlejší odpůrci Boha/Bohyně budou v novém cyklu času v každém jednotlivém kroku svých životů stále bližší Mojí podstatě. Uvedení tohoto faktu do pozornosti příslušníků antivesmíru bylo pro mnohé z nich velkým povzbuzením, protože si uvědomili, že nikdo z nich není ztracený případ, pro něhož by mělo být nemožné nejenže napravit své špatné volby, ale zároveň je už nikdy neopakovat.

Štěpán měl návštěvu pyramid spojenou také s myšlenkami na ideu vzniku, trvání a eliminace negativního stavu. Tyto stavby totiž na nehmotné úrovni skrze své vyjádření struktury antivesmíru souvztažily se souborem duchovního poznání obyvatel pekel o tom, proč se negativní stav ve Stvoření objevil a jaké jsou důvody zobrazování jeho hrůz, tedy v čem spočívá jeho smysl a přínos pro celé Univerzum. Pojednávané stavby souvztažily také s poznáním faktorů vedoucích k odstranění negativního stavu. Soubor tohoto poznání i jeho jednotlivé aspekty nejsou ničím jiným než samotným Božím Slovem – jeho ideami a principy. Všichni členové pekel v sobě mají tyto ideje a principy vštípeny, do doby svého duchovního procitnutí si je nicméně neuvědomují. Do popředí jejich sentientní mysli se dostávají až v souvislosti s otevřením duchovního srdce. Návštěva členů Mého Týmu u pyramid v tomto kontextu na multidimenzionální úrovni vyjádřila a všem sentientním entitám na jejich vědomé či nevědomé úrovni připomenula, že výše uvedenou problematiku o výskytu, trvání a eliminaci zel a nepravd v pravý čas každý bezezbytku bezpečně pochopí a odebere se do Mé náruče. Šlo tedy o připomínku slibu, který jsem dal/dala každému nositeli života před spuštěním experimentu s temnotou. Nemůže se stát, že by někdo nedorazil Domů.

Pyramidy také vyjadřovaly soubor všech zkušeností a zážitků, jakých bytosti dosáhly, dosahují nebo do konce cyklu času ještě dosáhnou na základě přímé i nepřímé zkušenosti s negativním stavem. Ve skrytém významu tedy souvztažily s kolektivním vědomím zóny vymístění, ale zároveň i s kolektivním vědomím celého současného cyklu času. V souvislosti s tím se různým bytostem v antivesmíru odhalilo nebo připomenulo, že nic z toho, co v rámci svých pseudoživotů zobrazily z lásky k celku, nepřijde v novém cyklu času vniveč, a to ani přes fakt, že u nich i u všech ostatních sentientních entit dojde k výmazu jejich vzpomínek na negativní stav, poněvadž ty budou po extrahování z jejich bytostné podstaty umístěny do takzvaného „jezera ohně a síry“, multivesmírného archivu – databanky, kde budou sloužit pro budoucí poučení všech, kdo to budou potřebovat. Archiv bude sloužit zároveň jako pojistka pro to, aby se už nikdy nemuselo zobrazit nic podobného. Ti, kteří měli srdce k cítění, oči k vidění a uši k slyšení, tak měli možnost lépe poznat jeden z projevů Mého milosrdenství, kterým se zajistí, že nikdo nebude už nikdy více nucen na základě své svobodné volby žít v odloučení ode Mne. Idea toho, že by Mne měl někdo odmítnout za jediný Zdroj života, už nebude od nového cyklu času v sentientních entitách přítomna, čímž bytosti uchráním od možnosti upadnout do nesvobody a zároveň zajistím, že jejich život bude do věčnosti plynout v maximální možné svobodě, odvozené od Mé vlastní absolutní svobody.

Fakt, že oba uvedení výletníci nepociťovali u pyramid nic zvláštního, byl výsledkem zintenzivněné Boží ochrany, jelikož šlo o velmi zatížený prostor, přičemž v tomto případě nebylo jednoduše v plánu, aby Štěpán a Libor na sobě demonstrovali nějaké specifické energetické vlivy negativního stavu a dění probíhající „za scénou“. To je k výletu do Káhiry/Gízy a k celému dni 9. dubna všechno. Nyní pojďme na další témata.

Míša: Ve čtvrtek 10. dubna někteří z nás podnikli odpolední výlet na místo zvané Dolphina Park, kde cvičení delfíni během asi hodinového představení předváděli skoky, tanec, žonglování s míčem, a dokonce i malování. Řídili se při tom lidskými instruktory. V podobném duchu předváděl své naučené kousky také šikovný lachtan, jehož vystoupení stálo na začátku celého programu.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Návštěva delfinária poněkud nepřekvapivě vnesla další aspekty světla do říše nesentientních entit. Kromě toho byla odrazem informace zanášené do zóny vymístění, že v pozitivním stavu jsou všechna zvířata velmi hravá, zábavná, kreativní, inteligentní a šikovná. Příslušníci antivesmíru měli také měli možnost si díky tomu snáze uvědomit, že život zvířat v pozitivním stavu se na rozdíl od planety Nula a jiných oblastí pekel netočí kolem shánění potravy a jiných způsobů zajištění přežití, protože všechny nesentientní druhy žijí v pravých světech v neustálém napojení na Mě. Bytosti ze zóny vymístění rovněž mohly lépe pochopit, že zvířata ve vyšších realitách postrádají negativní vlastnosti, instinkty a pudy, díky čemuž mohou být harmonickou součástí životního prostředí sentientních entit. V Mém Království proto nejsou zvířata predátory, neloví jeden druhého, neživí se masem, ale stejně tak hromadně nespásají trávu ani jiné plody, protože i ona jedí pouze pro potěšení, nikoli z nutnosti. Stejně tak nedělají neuvážené kroky, protože jejich mentální vyspělost je v porovnání s pozemskými nesentientními tvory na vysoké úrovni. Proto se nikdy nemohou „utrhnout ze řetězu“, zranit sebe či nějakou jinou bytost, nepotřebují dohled ani ochranu. O zvířatech jsem mluvil/mluvila na několika místech i v rozhovoru o Jordánsku. Na tom, že souvztažnosti se zvířaty provázely obě zahraniční Mise v arabském světě, se ukazuje, jak důležité a nutné je odhalovat bytostem spjatým s těmito lokalitami světa duchovní pravdu o nesebeuvědomělých formách života, protože právě s těmito formami jsou skrze svůj způsob života mnozí obyvatelé pojednávané lokality planety citelně provázáni. Poznání této pravdy je navíc nezbytnou součástí odhalování informací o povaze pozitivního stavu, proto je zjevování tohoto typu duchovních idejí podstatné i pro všechny ostatní, kdo se chtějí seznámit s Božím Slovem.

Míša: Onoho dne také někteří členové našeho Týmu navštívili mešitu během muslimské bohoslužby. Šlo o Miška, Vilka a Alenku z rodiny Hýbelových, Robina, Andrejku a Janka z rodiny Drobných a Danušku a Jasmínku z rodiny Lukšových.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Tato sestava navštívila onoho dne hned dvě mešity, přičemž u té druhé došlo k zapojení Mých reprezentantů do výše uvedené bohoslužby. Celé to bylo načasováno tak, aby se ocitli u mešity v době, kdy hlas muezzina začal svolávat ke společným modlitbám, na základě čehož dostali pokyn z nitra, aby vešli do útrob muslimského svatostánku. Pouze Danuška a Andrejka zůstaly venku, jelikož jako ženy neměly pokrývku hlavy. Fakt, že tyto Mé reprezentantky zůstaly venku, byl nejen ukázkou pokrouceného přístupu k ženám v arabském světě, ale z jiného úhlu pohledu šlo také o odraz toho, že obě nositelky Mojí Přirozenosti zrcadlily skrze své umístění vně mešity duchovní očistu muslimské věrouky v odlišných aspektech negativního stavu nežli ti, kdo byli uvnitř budovy. Jejich umístění vně mešity také ve skrytém významu zobrazilo, že transformace vnějších aspektů islámu úzce souvisí s niterným a vnitřním očišťováním jeho elementů, které souvztažilo s Mými představiteli v útrobách mešity, přičemž pro eliminaci negativního stavu je naprosto stejně důležitá jak spása duchovních a zprostředkujících složek zprzněné energie, idejí a principů, tak i spása těch fyzických. Ženy před mešitou tedy v duchovním smyslu ukázaly, že bez spásy přírodních elementů islámu se spuštění plnosti pozitivního stavu v novém cyklu času neobejde.

Co se týče Jasmínčiny přítomnosti uvnitř mešity, ta zastupovala feminní princip v rámci očisty islámu na duchovní a zprostředkující úrovni. Zároveň se tím dalo bytostem na vědomí, že zapojení ženských představitelek Mého Týmu je pro spásu náboženských aspektů, jakož i pro spásu samotných muslimů nezbytné a stejně důležité, jako je zapojení mužských příslušníků Mise Boží Rodiny.

Moji výletníci, kteří se účastnili muslimské bohoslužby, zaujali místo na koberci. Během procesu se dotýkali dlaněmi, koleny a částí chodidel podlahy, o kterou „tloukli“ svá čela. Při tom si v duchu říkali Modlitbu Pána Ježíše Krista Boží Rodiny. Na základě toho se Moji milovaní velmi citelně snížili k příslušníkům islámské víry. Toto snížení se na jejich úroveň bylo vůbec největší, k jakému kdy ze strany Mých představitelů došlo. Během předříkávání Modlitby docházelo „za scénou“ k širokospektrálnímu přílivu lásky, dobra, moudrosti, pravdy a dalších pozitivních aspektů do muslimských pekel od jejich nejhlubšího stupně až po ten nejméně zatížený. To spustilo další vlnu obrovských konverzí sentientních entit, které ve Mně, Pánu Ježíši Kristu Boží Rodině poznaly pravého Stvořitele, pravou Stvořitelku, věčného Rodiče. Tak se vytvořil další podstatný předpoklad pro úplnou, definitivní a permanentní spásu všech a všeho, kdo a co nějak souvisí s islámem. Všem, kteří se zhostili své role v mešitě a u mešity na fyzické úrovni jsem velice vděčný/vděčná, stejně jako všem, kdo Mým reprezentantům asistovali v nehmotném spektru existence.

Teď se pojďme přesunout k poslednímu výletu, který absolvovala část naší party, Janičku nevyjímaje, v pátek 11. dubna.

Míša: Tento výlet sestával z několika částí. Nejprve jsme se přesunuli terénními auty za Hurghadu na turistickou základnu v poušti. Zde jsme obdrželi šátky a brýle proti písku společně s instrukcemi k jízdě na čtyřkolkách. Poté jsme se v řadě za sebou vydali na jízdu pouští. Po cestě nebylo nic moc zajímavého k vidění. Poušť byla plochá a jednotvárná, pouze v dáli se rýsovaly hory. Zajímavostí však pro mě bylo, že jízdní trasa vedla v blízkosti věznice. Po dokončení okruhu jsme se vrátili zpět na základnu, abychom posléze pokračovali auty do prostoru beduínské vesnice. Zde jsme uskutečnili kratičkou jízdu na velbloudech, na nichž se návštěvníci střídali jak na běžícím páse. Na tomto místě bylo dost patrné, že všechno je přizpůsobeno masovému turismu. Kromě velbloudů jsme ještě měli možnost pozorovat přípravu beduínského chleba, tenké placky sestávající z mouky, vody a soli, kterou jsme pak mohli ochutnat. Také jsme měli možnost zakoupit si místní produkty a podívat se na vesnici z vyvýšeného místa. Poté jsme se vydali zpět do Hurghady, zatímco jsme byli svědky zapadajícího slunce nad vrcholky skalistých hor. Již po půl třetí ráno jsme se pak odebrali autobusem na letiště.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Naše společná cesta do pouště souvztažila s duchovní pomocí těm aspektům negativního stavu a těm sentientním entitám v peklech spjatých s Egyptem, které leží na jakési periferii zájmu vládců antivesmíru i samotného Datasystému. Šlo o komponenty zóny vymístění a její obyvatele, jimž negativní stav nepřikládá žádný zvláštní význam. Jednalo se tedy o duchovní pomoc v těch sférách nepravého Stvoření, které jsou opomíjené a jejichž příslušníci se cítí opuštění a nechtění. Moje energie vnesená do těchto úrovní dala tamním bytostem na vědomí, že v Mých očích jsou všichni naprosto stejně cenní, důležití a hodní toho, aby byli spaseni a navráceni do Mého Království. Ti, kdo přijali Boží lásku do svých srdcí, znovuobjevili svou hodnotu, vycházející z jedinečného charakteru jejich sebeuvědomělých podstat. Naše přítomnost na poušti v sobě opět nesla i poselství, že se v pravý čas dostane na spásu všech příjemců života, a to v souvislosti s jejich učiněnými volbami vycházejícími ze svobodné vůle. Nikdo nebude ze spásného procesu vynechán. Každému přinesu důstojný, pokorně-vznešený, radostný a maximálně naplňující život v čistotě pravého jsoucna a bytí, kde nikdo nebude ponižován ani povyšován. Všichni budou táhnout za jeden provaz. Vzájemné soupeření a rozepře se promění ve věčnou minulost, která nebude od nového cyklu času nikomu připomínána.

Turistická základna, na níž jsme zakotvili, souvisela s předsunutými základnami pozitivního stavu na území pekel, které jsou důležitým podpůrným faktorem našeho úspěšného působení v nepravém Stvoření. Obdržení ochranných prostředků proti pouštnímu prachu pak souviselo opět s principem Boží ochrany členů Mého Týmu na území pekel, o němž jsem v různém kontextu hovořil/hovořila už na jiných místech v tomto rozhovoru. Výlet na čtyřkolkách, který většina z nás zažila poprvé, ve skrytém významu vyjádřil, že každá duchovní práce v zóně vymístění s sebou přináší něco nového a nepoznaného a že tato práce není nikdy stejná jako ta předchozí a následující. Po návratu na základnu jsme se v důsledku jízdy po nerovném terénu cítili jaksi vytřesení. To bylo připomínkou chatrnosti lidských těl a nedokonalosti pozemských dopravních prostředků. Janička, tedy Já v tomto těle jsem si jízdu na čtyřkolkách neužil/neužila, a to v důsledku právě uvedeného působení jízdy na lidské tělo v kombinaci s prašným prostředím, jakož i v souvislosti s tím, že v poušti nebylo na vytyčené trase nic zajímavého k vidění. Tímto jsem v duchovním významu před mnohými bytostmi v peklech ukázal/ukázala, že fyzické projevy tohoto světa i jiných oblastí hmotné (přírodní) sféry antivesmíru Mi nejsou vlastní, protože nepocházejí z Mého absolutního lůna. Proto je v okamžik naplnění jejich užitečnosti ze struktury Stvoření odstraním, díky čemuž už budou všechny sentientní entity zažívat pouze pravé projevy hmotného existenčního stupně Multivesmíru. Stejně tak z Multivesmíru odstraním i nepravé duchovní a duševní projevy jsoucna a bytí.

Co se týče oné jízdy kolem věznice na poušti, náš pohyb na čtyřkolkách v tomto kontextu odrážel v zóně vymístění rozšiřované poselství o možnosti nabýt svobodu, která je dostupná každému, kdo si zvolí opustit negativní stav. Během těchto chvil se bytostem také uvedlo v pozornost, že odchodu z antivesmíru lze dosáhnout pouze se Mnou, na základě přijetí Mojí Nové, respektive Nejnovější Přirozenosti. Žádný jiný způsob není účinný. To, že jsme se nacházeli takřka nadosah věznici, také vyjádřilo, že vy a Já duchovně pracujeme i v blízkosti těch, kdo si prozatím volí nesvobodu, ovšem s tím, že takovýmto sentientním entitám nikterak nevnucujeme svou pomoc. Jakmile však o ni někdo ze srdce upřímně požádá, jsme neustále připraveni mu tuto pomoc poskytnout, čímž je schopen započít svůj přerod do vyšších sfér bytí.

Ačkoli v beduínské vesnici, kam jsme zavítali na závěr našeho výletu, panoval čilý turistický ruch, při celkovém pohledu působilo toto místo vylidněným dojmem, protože beduínů zde bylo velmi málo. To v duchovním smyslu vyjadřovalo situaci, kdy Moji reprezentanti, kteří se z pohledu negativního stavu dají označit za „návštěvníky zvenčí“ (všimněte si souvztažnosti s turisty), vyvolávají v zóně vymístění dynamický pohyb, jenž způsobuje spoustu změn a posunů. Ty mají za následek to, že příslušníci pekel opouštějí v souvislosti s konverzí do limba své staré pozice, jak se ve skrytém významu odzrcadlilo právě na vyprázdněnosti beduínské vesnice. Fakt, že toto místo nepůsobilo autentickým dojmem (přizpůsobení vesnice masovému turismu), pak souvisel se specifickými aspekty umělosti negativního života a s jeho nepravostí a iluzorností, díky nimž je pseudojsoucno a pseudobytí pouhou zprzněnou parodií na pravý život ode Mne. Na pozadí této souvztažnosti docházelo k dalšímu intenzivnímu odhalování přirozenosti negativního stavu před duchovními zraky mnoha bytostí.

Kratičká jízda na velbloudech, která tvořila součást naší návštěvy vesnice, ve skrytém významu vyjadřovala skutečnost, že existence negativního stavu je z pohledu členů pozitivního stavu a limba otázkou už pouze krátké doby, což bylo pro obyvatele antivesmíru dalším povzbuzením ke konverzi, díky níž se vymaní z pomalosti plynutí času i nečasu zakoušené v peklech, namísto čehož vstoupí do plynutí pravé reality. Ta jim zajistí daleko příjemnější vnímání procesu přibližování konce zel a nepravd. Se subjektivní pomalostí a těžkopádností života příslušníků negativního stavu souvisela samotná chůze velblouda. Nesvobodu členů antivesmíru, kteří jsou skrytě řízeni Pseudotvůrci, Renegáty a samotným Datasystémem, pak odrážel fakt, že velbloudi byli řízeni (vedeni) zahalenými beduínkami. Vstup sentientních entit do pravé reality, v níž mohou být pány svého života a zakoušet svobodu a nezávislost, naopak vyjadřoval moment, kdy jsme z velblouda sesedli a získali opět pevnou půdu pod nohama a kdy naše nohy mohly opětovně začít sloužit svému účelu. Moje vlastní jízda na velbloudovi sama o sobě vyjadřovala v peklech rozšiřovanou informaci, že Já jsem se v tomto těle ženy (a předtím i v těle muže) snížil/snížila až na tu nejubožejší úroveň, abych zažil/zažila život bytostí v negativním stavu z první ruky se vším, co se k této prapodivné existenci váže. Uvedenou informaci si osvojuje stále více Mých padlých dětí, které díky tomu začínají v rozšiřujícím se množství aspektů chápat podstatu a dosah tohoto aktu nejvyšší lásky, soucitu a milosrdenství, který dopadá na celé Stvoření. To, že na velbloudech jste jeli i vy ostatní, vyjadřovalo zase vaše vlastní ponoření se do mrtvého života a vaši vlastní lásku, soucit a milosrdenství k Multivesmíru, na jejichž základě jste přijali své náročné role.

Vaše pozorování přípravy beduínského chleba odzrcadlilo fakt, že Moji reprezentanti disponují znalostí geneze negativního stavu. To, že došlo pouze k lehkému ochutnání placky některými z vás, nikoli k jejímu podání v množství, které by zasytilo žaludek, potom dalo zainteresovaným sentientním entitám na vědomí, že členové Mise Boží Rodiny se s aspekty negativního stavu konfrontují za účelem jejich očisty, nikoli za účelem rozsáhlého ztotožnění se s nimi, které by jim přivodilo duchovní pád. Díky tomu mnozí obyvatelé pekel související s Egyptem a africkým kontinentem ještě důsledněji pochopili podstatu duchovní činnosti Božích vyslanců v antivesmíru – a v konečném důsledku i podstatu Mojí vlastní činnosti na území odvráceném od Mojí lásky.

Po skončení návštěvy vesnice mělo dojít na podávání večeře. Protože však hotel v Hurghadě nabízel pestřejší nabídku jídel, po domluvě s průvodcem se podávání večeře zrušilo. Odmítnutí egyptských specialit uprostřed pouště bylo ve skrytém významu další ukázkou odvrhnutí principů a zásad negativního stavu. Zatímco u placky ve vesnici šlo o souvztažnost zobrazující ve skrytém významu neztotožnění Mých představitelů se zly, vyhnutí se večeři na poušti vyjádřilo jejich zamítnutí nepravd.

Západ slunce, který jsme pozorovali ke konci našeho putování, odrážel skutečnost, že v rámci Mise Egypt jsme negativnímu stavu odebrali další ohromný kus potenciálu, díky čemuž zdárně pokračuje oslabování intenzity jeho nelásky. S tím, jak negativní stav přichází o svou moc, dochází k duchovnímu úpadku dalších a dalších jeho komponentů. Ty tak obrazně řečeno zapadají za obzor, do nicoty. Jejich samotná esence původem z pozitivního stavu, ze které byly zfabrikovány do záporných elementů, je ovšem opětovně povznesena do sféry pravého jsoucna a bytí, kde se bude nerušeně rozvíjet do nových podob.

Co se týče odjezdu z hotelu na letiště ve velmi časných ranních hodinách, skrze rozpoložení našich hrubohmotných těl šlo o zvýraznění několika absurdit lidského života na planetě Nula, jako je nutnost spát, vstávat, čelit únavě, zakoušet fyzickou temnotu během noci a řídit se časem. Bytosti v peklech spojené s egyptskými, potažmo s africkými pekly tak na samý závěr našeho pobytu mohly ještě snáze porovnat charakteristiky mrtvého života v hrubohmotném světě s životem v Božím Království, který je oproštěn od všeho, co činí jsoucno a bytí náročným, otravným a nesnesitelným. Na základě odmítnutí koncepce života na planetě Nula mohly sentientní entity jednodušeji odmítnout také charakteristiky života zobrazující se v ostatních oblastech duchovních, zprostředkujících a fyzických světů zóny vymístění. Tak si mohly začít efektivněji osvojovat aspekty nového způsobu bytí.

Míša: Krátce po šesté hodině ranní se kola našeho letadla odlepila od ranveje. Za svitu slunce vyšlého nedlouho předtím nad obzor jsme se rozloučili s Egyptem a vydali se na cestu do Prahy. Byla sobota, 12. dubna 2025.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Východ slunce nad obzor v době našeho nástupu do letadla a postupné zintenzivňování jeho záře v čase našeho odletu v duchovním významu potvrzovaly, že jsme do Egypta a příslušných pekel nejenže zanesli spoustu energie z pozitivních sfér, ale vyjadřovalo to i skutečnost, že naše světlo lásky, moudrosti, dobra, pravdy, soucitu a milosrdenství s fyzickým ukončením této (a nejen této) zahraniční Mise nadále sílí, aby až do konce cyklu času přivádělo do Mé náruče neustále rostoucí množství bytostí. Z duchovního hlediska nemohlo být krásnějšího načasování ukončení naší fyzické přítomnosti v Egyptě nežli na začátku nového dne, který kromě výše uvedených záležitostí vyjadřoval také aspekty novosti a svěžesti pravého jsoucna a bytí, které jsme společně se vším ostatním, co bylo v Mém plánu, ukotvili v potřebných sférách antivesmíru a v srdcích jejich obyvatel.

Tímto okamžikem je to téměř vše, co jsem potřeboval/potřebovala k našemu pobytu v Egyptě sdělit. Je tu však ještě jedno další téma, ke kterému se chci vyjádřit. Týká se Mého výroku v Novém Zjevení Pána Ježíše Krista Boží Rodiny i na některých dalších místech Božího Slova, kde jsem uvedl/uvedla, že papež František je posledním papežem před příchodem Pseudotvůrců, z nichž jeden se v roli Antikrista postaví do čela celosvětového náboženství. František nicméně opustil tělo dne 21. dubna 2025, devět dní po skončení Mise Egypt na fyzické úrovni. Nedlouho poté nastoupil na jeho místo Lev XIV. Jak lze tedy vysvětlit výše uvedený výrok? V prvé řadě je nutné uvést, že nic nelze brát jako neměnné dogma. To, že nic není dogma, vám při různých příležitostech připomínám od doby, kdy jste nastoupili na cestu svého duchovního rozvoje ve světle Nového Zjevení. Kdo si toto zvnitřnil, nebývá nepříjemně překvapen, když doslovné chápání nějaké informace ztratí na významu a na aktuálnosti. Když je někdo oproštěn od dogmatického pohlížení na duchovní témata, jen tak se může úspěšně přizpůsobovat duchovnímu pokroku. Vždyť ani to, že jsem se až do konce roku 1987 jmenoval/jmenovala Nejvyšší, nebylo něco neměnného, co by mělo platit na věčnost, neboť přišla na řadu změna Mojí Přirozenosti, čímž jsem se stal/a Pánem Ježíšem Kristem. A v novém cyklu času se už pro všechny bytosti budu jmenovat Pán Ježíš Kristus Boží Rodina. Pouze negativní stav si libuje v dogmatech, když se snaží například křesťany přesvědčit, že po tom, co bylo řečeno v Bibli, už nic dalšího nepřijde. Stejně tak se negativní stav snaží přesvědčit některé čtenáře první dávky Nového Zjevení (od Petra), že po tom, co bylo uvedeno v těchto knihách, již nic navazujícího nebude na tuto planetu z Mojí strany přeneseno. V zásadě totožným programem se ovšem temnota snažila působit na lidi už v Ježíšových dobách, kdy se ze Mě snažili udělat znesvětitele dosavadních náboženských textů, hodnot a norem, na které byla tehdejší společnost zvyklá. Výrok o tom, že papež František je „poslední“, v kombinaci s jeho odchodem z těla je tedy názornou připomínkou toho, že na Božím Slově se nemá doslovně „viset“, a to kvůli faktoru jeho neustálé změny, modifikace a aktualizace – a také kvůli tomu, že nic v něm nemůže být stoprocentně pravdivé, poněvadž stoprocentní pravda by ve světě zamořeném lží a nepravdou každého duchovně poškodila. Pravdu je třeba dávkovat postupně, takzvaně „po kapkách“. Jen tak lze dojít postupného osvobození z iluze a k přijetí vyšších stupňů pravdy, které přesahují předešlé úrovně. I to je jeden z důvodů, proč jsem před více než deseti lety v druhé dávce Nového Zjevení nemohl/nemohla neuvést, že František bude v doslovném chápání posledním papežem. Tehdy ještě zbývalo mnohem více času do rozdělení lidstva než v současnosti a informace o tom, že není poslední, by čtenářům povzbuzení nepřineslo. A pokud bych se této informaci zcela vyhnul, nebylo by to z duchovního pohledu v pořádku. V letech, kdy se druhá dávka Nového Zjevení psala, jsem potřeboval/potřebovala duchovně připraveným lidem přinést útěchu a motivaci do zvládání pozemského života, aby i na základě poskytnuté informace o „posledním“ papeži snáze vydrželi čas, který do rozdělení lidstva (a tedy do převibrování na Novou Zemi) v té době skutečně zbýval. Záležitost s papežem bylo z mnoha duchovních důvodů nutné uvést jako duchovní povzbuzení nehledě na to, že v každé kapitole Nového Zjevení se dá nalézt celá řada jiných idejí a souvislostí, které jsou pro čtenáře na jejich vědomé úrovni daleko větší vzpruhou, než je informace o Františkovi. Nejde však pouze o to, jak cokoli z Božího Slova rezonuje s nějakým člověkem na jeho vědomé úrovni, nýbrž jde i o to, co určitá idea v Novém Zjevení přináší takovému člověku „za scénou“, tedy na duchovní a duševní úrovni jeho bytostné podstaty. Protože jsem absolutní, znám nadmíru dobře veškerý pozitivní dopad vyřčených idejí na jakéhokoli sebeuvědomělého jednotlivce i na celé Stvoření, takže když něco v Božím Slově sděluji, činím tak s jasným, dopředu promyšleným záměrem, jehož jsem Sám/Sama architektem. Poskytnutí informace o papežovi způsobem uvedeným na příslušných místech tedy mělo svůj hluboký a dalekosáhlý význam, jehož smysl v plné šíři pochopí každý čtenář Nového Zjevení teprve po opuštění hrubohmotné reality.

Výrok o „posledním“ papeži má ovšem ještě další hluboký význam. Označení „poslední“ v tomto kontextu v duchovním smyslu značí, že František byl posledním papežem, jehož pontifikát ze své části v určitém ohledu reprezentoval éru starého světa. Je tomu tak proto, že František byl zvolen roku 2013, před spuštěním nového stupně zrychlených příprav pro dosažení NWO. Počátek těchto zrychlených příprav se kryl s obdobím přenosu druhé dávky Nového Zjevení (roky 2014 a 2015), přičemž nadále akceleroval v následujících letech. Tento proces pokračuje i v současnosti, kdy dochází ke stále intenzivnější gradaci dějů „na scéně“ i „za scénou“. Čím bližší je doba příchodu Pseudotvůrců a Renegátů do hrubohmotné reality, tím více se situace na planetě Nula zhoršuje. František tedy ve vybraných aspektech reprezentoval jak éru starého, svým způsobem stabilnějšího světa, tak zároveň éru světa podstupujícího zrychlený přerod do ještě negativnějšího, nenormálnějšího a šílenějšího celku, než byl kdy dřív. Lev XIV. naopak reprezentuje etapu, kdy je nový stupeň duchovního úpadku planety a jejího lidu, který započal za jeho předchůdce, již plně rozběhnutý, aby připravil živnou půdu pro dobu extrémního duchovního pádu, jež nastane po rozdělení lidstva v souvislosti se vzpomínaným příchodem negativních entit a se spuštěním NWO.

Označení papeže Františka za „posledního“ a prolomení tohoto doslovného označení skrze nástup Lva XIV. také dává na vědomí, že čtenáři Božího Slova na pozemské i nepozemské úrovni by měli ve svém zájmu i v zájmu všech vnímat sdělované informace jako celek. Pokud se někdo příliš zaměřuje na jedno konkrétní slovo nebo na jednu určitou problematiku, není schopen jasně vnímat ostatní části mozaiky poselství, kterou lidstvu a Multivesmíru sděluji. K Božímu Slovu se má navíc správně přistupovat s otevřeným duchovním srdcem, na základě intuice, nikoli prostřednictvím vnější mysli a typicky lidské rozumové racionality. Pokud někdo pohlíží na Nové Zjevení zvenčí, negativní stav mu naservíruje klidně tisíc důvodů pro zpochybnění či úplné vyvrácení pravdivosti Mého Slova. Označení Františka za „posledního“ papeže je tedy v tomto ohledu rovněž faktorem, který prověří charakter víry čtenářů Nového Zjevení v Mé Slovo. Pakliže je tato víra opravdu niterná, nebude jim to činit potíže. Pokud však k Novému Zjevení nepřistupují tak, jak je duchovně správné, může se stát, že na základě toho od své víry opadnou, nebo ve své víře do jisté míry alespoň ochabnou. Pokud někdo v nitru závažně pochybuje o Novém Zjevení na základě jednoho či více výroků v něm obsažených, není zatím připraven být Mým blízkým spolupracovníkem a reprezentantem. Označení Františka za „posledního“ papeže zároveň prověří i budoucí čtenáře Nového Zjevení v síle jejich víry v pravdivost Božího Slova.

Dalším z důvodů, proč jsem Františka označil/označila tak, jak je uvedeno výše, spočívá v prostém zdůraznění, že lidstvo v každém případě žije v době konce a že nastávající změny jsou i z pohledu lineárního plynutí času velmi blízko. Do rozdělení lidstva už nezbývají stovky, a dokonce ani desítky let, takže převážná většina pozemšťanů, kteří se v současné době nacházejí na planetě Nula, dobu rozdělení lidstva zažije – ať už jako ten, kdo převibruje na Novou Zemi (menšina světové populace), tak jako ten, kdo zůstane v hrubohmotné realitě (většina světové populace). Z výše uvedených souvislostí tedy vyplývá, že ve skutečnosti je úplně jedno, zda je posledním papežem před příchodem Antikrista ten či onen papež, protože doba konce je tady v každém případě. A navíc, na přípravách pro příchod Antikrista se historicky podílel každý papež. Všichni „umetali“ společně s ostatními elitami cestu k triumfálnímu příchodu negativních entit. Současný papež toho není výjimkou.

Poslední záležitost k papeži Františkovi se týká samotných okolností jeho odchodu z těla. K této události došlo již v únoru 2025, kdy byl papež hospitalizován. Pseudotvůrci dopředu věděli, kdy a za jakých okolností k úmrtí papeže dojde. Členové křídla Pseudotvůrců majícího na starost Vatikán a římskokatolickou církev se ovšem nedokázali včas dohodnout na jeho nástupci. Proto ještě před úmrtím vytvořili papežův hrubohmotný duplikát, jenž po odchodu originálního Františka nastoupil na jeho místo. Klonový papež byl pak dne 23. března 2025 propuštěn z římské nemocnice a navrácen zpět do Vatikánu. V tomto období už měli Pseudotvůrci ve svých peklech o Františkově nástupci jasno, stejně jako o termínu odvolání papežova duplikátu z hrubohmotné reality. Datum jeho skonu bylo určeno na Velikonoční pondělí, 21. dubna 2025, den po pronesení každoročního poselství Urbi et orbi („Městu a světu“) z ústřední lodžie Svatopeterské baziliky, čímž Pseudotvůrci do Františkova odchodu otiskli křesťanskou symboliku a docílili ve věřících přesvědčení, úmrtí na Velikonoční pondělí je hluboký Boží záměr. V zásadě nikdo ale netušil, že skutečný František už není na planetě přítomen. Nevěděl o tom ani téměř nikdo z papežových nejbližších spolupracovníků, jelikož výměna vybraných veřejných osobností probíhá v režimu nejpřísnějšího utajení a za použití vysoce sofistikovaných postupů a technologií, které přesahují rámec běžného lidského uvažování a chápání.

Co se ještě týče načasování odchodu papežova klonu na Velikonoce, přestože bylo v režii Pseudotvůrců, dělo se tak samozřejmě s Mým dovolením a pod dohledem Mojí absolutní prozřetelnosti, která od věčnosti dopředu znala plány Pseudotvůrců nejen v této záležitosti. A protože každá událost v zóně vymístění, dokonce i ta, která je řízena Mými odpůrci, má kromě záporných významů i nějaké své pozitivní souvztažnosti, odchod papežova klonu v den připomínající Moje zmrtvýchvstání bytostem připomněl, že tak, jak jsem zvítězil/zvítězila nad mrtvým životem negativního stavu Já, zvítězí nad ním ve správný čas i všichni, kdo ztvárňují své role v podobě církevních představitelů, bez ohledu na to, že v současnosti většina z nich nedisponuje spojením s pravým Bohem v srdci a nehledě na to, že svými volbami jdou po opuštění těla převážně do zóny vymístění. Tak tomu bylo jak v případě Františkovy originální, tak i v případě klonové duše. Odchod Františkovy postavy na Velikonoční pondělí tedy v uvedeném kontextu vyjádřil, že ani odchod církevních představitelů do pekel není překážkou pro jejich budoucí vítězství nad mrtvým životem skrze přijetí Mojí Nové a Nejnovější Přirozenosti. Bytostem to také dalo na vědomí, že Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina jsem připraven/připravena uplatnit Své milosrdenství na kohokoli v peklech ihned, co se ke Mně dotyčný nositel života obrátí v srdci. To bylo důležitým povzbuzením pro mnohé sentientní entity v křesťanských sekcích zóny vymístění, které díky tomu poznaly, že nic není pro nikoho ztraceno a že na změnu není nikdy pozdě.

Velikonoce v roce 2025 se slavily o něco později, než je skutečné datum událostí, ke kterým tento svátek odkazuje. K Mému ukřižování ve skutečnosti došlo 7. dubna, k Mému zmrtvýchvstání potom třetí den, tedy 9. dubna roku 27. Není náhoda, že Mise Egypt se na fyzické úrovni uskutečnila právě v době, kdy došlo k výročí spojenému se završováním procesu pozemské cesty Mojí inkarnace v mužském těle. Díky tomuto načasování se připomenutí události ukřižování, a především události zmrtvýchvstání a také nanebevstoupení dostalo k mnohem většímu počtu bytostí v peklech, které na základě toho snáze pochopily význam a dosah toho všeho pro celý Multivesmír. Tak si efektivněji osvojily i ostatní ideje a principy Božího Slova a rychleji se odebraly do Mé náruče. Náš pobyt v Egyptě v době výročí ukončování Ježíšovy pozemské cesty zároveň zesílil účinnost naší vykonávané duchovní práce i v ostatních směrech. Vším, co se v této zemi a v příslušných peklech vykonalo, jsme jedinečným způsobem nechali zvítězit pravý život nad mrtvým životem negativního stavu. Dar spásy díky tomu přijímá stále rostoucí množství i těch nejextrémněji zatížených sentientních entit.

Jak bylo několikrát poznamenáno už dříve, zahraniční Mise pokračují na jiných úrovních i po skončení jejich fyzické části. Někdy už se jejich další odvíjení na duchovní a duševní úrovni nemusí ve hmotném spektru Mým reprezentantům vědomě připomínat. V některých případech k tomuto připomenutí ale dojít může, jak tomu bylo zejména dne 21. února 2026. Tehdy se na výstavu o Tutanchamonovi, o níž jsem hovořil/hovořila na začátku rozhovoru, vydali tentokrát do Bratislavy někteří slovenští členové Týmu. Moji reprezentanti cítili na tomto místě velmi těžké energie a vnímali různé zatížené bytosti. Pomoc sentientním entitám v peklech je dlouhodobý proces, který bude trvat až do konce cyklu času. Co však do konce cyklu času trvat nebude, to jsou těžkosti zakoušené pozemskými členy Týmu při poskytování duchovní pomoci. U všech, kteří Mě mají na prvním místě, dojde po plném zahájení Mise Boží Rodiny z Nové Země k výrazné úlevě, protože charakter naší práce pro celek projde výraznou proměnou.

Tímto jsme dospěli na konec našeho rozhovoru o Misi Egypt.

Míša: Děkuji ti, Pane Ježíš Kriste Boží Rodino, za všechno, co jsi nám z lásky a moudrosti předal/předala. Jsem rád, že se vyjasnila opět spousta záležitostí – i ta ohledně papeže Františka. Poskytl/Poskytla jsi nám skvělá, mnohaúrovňová vysvětlení, která opět rozšiřují naše duchovní obzory poznání. Miluji tě.

Pán Ježíš Kristus Boží Rodina: Děkuji ti, Míšo, za zaznamenání rozhovoru, a vám všem děkuji za jeho přečtení či poslech a za úžasnou spolupráci, která nás neustále posouvá dál. Těším se na další společné zážitky s vámi v rámci ukončování negativního stavu. Všechny vás velmi miluji.

PÁN JEŽÍŠ KRISTUS BOŽÍ RODINA | 3. 3. 2026

Zdroj: NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY

ÚVOD | DUCHOVNO | KONTAKTY | MAPOVÁNÍ STRÁNKY | ZPĚT