KAPITOLA JEDENÁCTÁ

DEVĚT OKRUHŮ STVOŘENÍ

Všechno, co následuje, musí být bráno jen jako přiblížení. Popis, který následuje, je jeden možný aspekt struktury stvoření, viděný z určité perspektivy. Mějte ale na paměti, že existují nekonečné možnosti a perspektivy takové struktury, které nejsou v tomto popisu vzaty v úvahu. Tento popis je přiměřený jen pro tuto konkrétní dobu a lze jej považovat za počáteční bod v chápání obsahu a struktury stvoření Páně. Na tomto bude moci stavět každý během svého duchovního rozvoje a progrese. V průběhu tohoto rozvoje a progrese budou zjeveny nové aspekty a přidány k tomu, co je zjevováno v současné době.

Pán Ježíš Kristus, Nejvyšší mi zjevil, že existuje v podstatě devět okruhů či kol stvoření. Každý okruh má velmi specifický a zároveň velmi obecný úkol, účel a cíl. V tomto zjevení můžeme hovořit pouze o některých velice omezených obecných pojmech, které později umožní, až bude správný čas, zjevení více specifických pojmů a chápání.

V tomto okamžiku bude popsáno těch devět okruhů stvoření prostřednictvím obecných funkcí těch, kdož tyto okruhy obývají. Podle této funkce lze logicky usoudit, jaká je obecná funkce celého okruhu.

První okruh čili první duchovní entity, které stvořil Nejvyšší v prvním kole, lze nazvat pečovateli, prostředníky a uvaděči Absolutních Principů Nejvyššího. To znamená, že první okruh stvoření obsahuje a ukazuje Absolutní principy Nejvyššího čili je založen na Absolutních Principech Nejvyššího, s největším možným přiblížením se k Nejvyššímu či Absolutnímu stavu a kondici přirozenosti Nejvyššího.

Druhý okruh čili entity, které byly stvořeny ve druhém kole, jsou považovány za ztělesňovatele, sjednocovatele a představitele Absolutních Principů Nejvyššího. Takže tento okruh obecně napodobuje či reprezentuje sjednocení, ztělesnění a jasné představení toho, jaké jsou Absolutní Principy Nejvyššího.

Třetí okruh čili sentientní entity, které byly stvořeny ve třetím kole, lze považovat za manifestátory, vyzařovatele a emanátory Absolutních Principů Nejvyššího všemi směry, do všech sfér, na všechny úrovně, do všech dimenzí. Proto bude struktura tohoto okruhu obecně nádobou dvou předchozích cyklů, s cílem vyzařovat, emanovat a manifestovat Absolutní principy Nejvyššího zbytku stvoření.

Tyto tři okruhy stvoření tvoří to, co se nazývá duchovní dimenze duchovního světa, s jejím nekonečným počtem a rozmanitostí vesmírů, galaxií, slunečních systémů, planet, stavů, míst, kondicí, časů a paračasů. V obecném smyslu je toto nastávání stvoření, a v ještě obecnějším smyslu lze tyto tři okruhy stvoření považovat za Niternou mysl stvoření.

Čtvrtý okruh čili duchovní entity, které byly stvořeny ve čtvrtém kole, jsou výzkumníci, průzkumníci a vztahovatelé Absolutních Principů Nejvyššího. Proto je struktura tohoto cyklu navržena tak, aby umožňovala takový výzkum, průzkum a vztahování těch principů Nejvyššího ve prospěch všech.

Pátý okruh čili sentientní entity, jež byly stvořeny v pátém kole, jsou vnímatelé, snímatelé a rozpoznávači Absolutních Principů Nejvyššího. Proto je struktura tohoto okruhu přizpůsobena a obsahuje všechny nezbytné nástroje a prostředky pro takové vnímání, snímání a rozpoznávání.

Šestý okruh neboli sentientní entity, které byly stvořeny v šestém kole, jsou vyhledávači, šiřitelé a rozmísťovači Absolutních principů Nejvyššího ve zbytku stvoření. Proto je tento okruh stvoření vybaven všemi nevyhnutelnými nástroji, prostředky, možnostmi a schopnostmi pro co nejvhodnější vyhledávání, nacházení, šíření a rozmístění Absolutních Principů Nejvyššího.

Takže čtvrtý, pátý a šestý okruh tvoří to, co je známo jako intermediální dimenze, nebo jako probíhání nastávání, s jejím nekonečným počtem a rozmanitostí intermediálních vesmírů, galaxií, slunečních systémů, planet, časů, paračasů, kondicí, míst, stavů a jejich příslušných obyvatel. V obecném smyslu lze tyto tři okruhy považovat za zprostředkující mysl stvoření.

Sedmý okruh čili sentientní entity, jež byly stvořeny v sedmém kole, jsou ti, jejichž funkcí je pochopit, dokázat a odůvodnit Absolutní Principy Nejvyššího. Tento okruh je proto vybaven schopnostmi a nástroji pro správné chápání, porozumění, dokázání a odůvodnění a diskuse o těchto principech se zbytkem stvoření.

Osmý okruh čili sentientní entity, které byly stvořeny v osmém kole, jsou formy, otisky a vyjádření Absolutních Principů Nejvyššího. Struktura tohoto okruhu je taková proto, aby tvořila orgány, které jsou schopny objevit se navenek a vtisknout, vyjádřit a vštípit tyto Absolutní Principy Nejvyššího do zbytku stvoření.

A nakonec devátý okruh či entity, které byly stvořeny v devátém kole, jsou přijímatelé, zahrnovatelé a „poskytovatelé zpětné vazby“ ohledně souhrnu a kompletnosti Absolutních Principů Nejvyššího. Toto je pokožka veškerého stvoření v přírodním stupni.

Takže tyto tři poslední okruhy, sedmý, osmý a devátý, tvoří to, co je známo jako přírodní neboli fyzická dimenze, s jejím nekonečným počtem a rozmanitostí vesmírů, galaxií, slunečních systémů, planet, časů, paračasů, míst, stavů, kondicí a jejich příslušných obyvatel. Toto je „stávání se“ stvoření a v obecném smyslu lze tyto okruhy považovat za vnější mysl celého stvoření.

Poslední čtyři okruhy, šestý, sedmý, osmý a devátý, vyžadují také na základě jejich povahy zpočátku externí nástroje, formální zavedení a vnější manifestaci principů Nejvyššího ve formě souvztažností. To znamená, že se objeví z nitra ve vnějšku. Fakticky jsou venku z nitra. O „nitru“ nelze bez jeho „vnějšku“ uvažovat nebo si jej představit, tedy nemůže nastat. Avšak „vnějšek“ bez svého „nitra“ není ničím a neexistuje. Pokud jde o prvních pět okruhů, ony nepotřebují žádné externí nástroje, manifestace a zavedení, protože všechno tam pramení z nitra do nitra, z jejich Niterné mysli, z povahy jejich stavu jsoucna a bytí, na základě okamžitého poznání, zda to tak je či nikoli. Není nutný žádný důkaz, žádné systémy víry, žádné filosofie, žádné vnější typy přesvědčivých důkazů a nástrojů, protože je jim okamžitě zřejmé, co je a co není pravda, bez jakéhokoli externího důkazu. Ostatní okruhy, na základě jejich přirozenosti v počátečním stavu potřebují důkaz. Jen co mají tento důkaz, jsou vedeny do nitra, kde objeví Absolutní Zdroj, to jest přítomnost Nejvyššího, Pána Ježíše Krista ve svém nitru, a potom se začínají plně spoléhat na ten Zdroj, což vede k postupnému zřeknutí se externích nástrojů.

Všechny tyto okruhy, úrovně a stupně a jejich příslušné sentientní entity jako celek tvoří jedno dokonalé stvoření Nejvyššího.

Samozřejmě, že v zóně vymístění je situace úplně jiná. Jak víte, je tam všechno naopak, a proto je to karikatura, mizerná napodobenina pravého stvoření. Mají své vlastní zfabrikované pseudookruhy a ty jsou v přesném protikladu k devíti okruhům pravého stvoření Nejvyššího.

Díky tomuto lze pojímat strukturu negativních stavů a procesů či zónu vymístění následujícím způsobem. Jako protiklad k Nejvyššímu, Kdož jest Absolutním Stvořitelem pozitivního stavu vesmíru, veškerého stvoření a těch devíti pravých okruhů a kol, existují pseudotvůrci, popsaní v knize „Základy lidské duchovnosti“, kdo zfabrikovali devět pseudookruhů pseudostvoření čili zóny vymístění negativního stavu.

Prvním pseudookruhem je samozřejmě nejnižší, nejhlubší peklo ze všech, obývané pečovateli, prostředníky a uvaděči naprostých zel a nepravd pseudotvůrců.

Druhý pseudookruh obsahuje ty, kteří jsou ztělesňovateli, sjednocovateli a představiteli naprostých zel a nepravd pseudotvůrců.

Třetí pseudookruh je obýván entitami, které jsou manifestátory, vyzařovateli a emanátory naprostých zel a nepravd pseudotvůrců ke zbytku pseudostvoření čili zóny vymístění.

Tyto první nejhlubší, nejnižší, nejničemnější okruhy představují jejich pseudoduchovní svět, pseudonastávání všech zel a nepravd, a tato úroveň může být pojímána jako pseudoniterná mysl, falešná niterná mysl zóny vymístění.

Ve čtvrtém okruhu jsou samozřejmě výzkumníci, průzkumníci a vztahovatelé naprostých zel a nepravd pseudotvůrců.

V pátém okruhu či pseudookruhu jsou vnímatelé, snímatelé a rozpoznávači těchto naprostých zel a nepravd pseudotvůrců.

V šestém okruhu neboli pseudookruhu jsou vyhledávači, šiřitelé a rozmísťovači všech těchto zel a nepravd pseudotvůrců.

Čtvrtý, pátý a šestý okruh či pseudookruh představují to, co lze pojímat či nazvat pseudointermediální dimenze nebo svět negativního stavu čili zóny vymístění. Je to probíhání všeho zlého a negativního z toho nastávání a v obecném smyslu to lze pojímat jako pseudozprostředkující mysl zóny vymístění pseudosvoření.

Sedmý okruh či pseudookruh obsahuje ty, jejichž funkcí je pochopit, dokázat a odůvodnit souhrn všech zel a nepravd pseudotvůrců, kteří mění všechno pozitivní a dobré na všechno negativní a zlé, odůvodňováním a ospravedlňováním takových překroucení.

Osmý pseudookruh obsahuje entity, které jsou formami, otisky a vyjádřeními naprostých zel a nepravd pseudotvůrců, a tím jim dodávají reálnost, jako by skutečně existovali, mění iluzi na jedinou skutečnost a existenci.

A devátý pseudookruh je obýván těmi, které lze považovat za přijímatele, zahrnovatele a „poskytovatele zpětné vazby“ kompletnosti a úplnosti zel a nepravd pseudotvůrců.

Takže sedmý, osmý a devátý pseudookruh lze považovat za fyzickou, přírodní, pseudopřírodní, pseudofyzickou dimenzi pseudostvoření nebo negativního stavu čili zóny vymístění a toto je „stávání se“ všech zel a nepravd a obecně to lze pojímat jako pseudovnější mysl negativního stavu čili pseudostvoření pseudotvůrců.

Opět, šestý, sedmý, osmý a devátý okruh pseudostvoření zpočátku taktéž vyžadují externí nástroje, formální zavedení a vnější manifestaci ve formě pseudosouvztažností všech zel a nepravd, které jsou jim prezentovány jako dobré a pozitivní a jako pravda a které se jeví jako pravé nitro. V této konotaci je tu tedy „vnějšek“ považován za „nitro“ a „nitro“ je považováno za „vnějšek“.

Díky tomuto uspořádání lze vidět, že negativní stav nemá nic originální, původní či tvůrčí nebo produktivní. Všechno je ukradeno, okopírováno, zkresleno, zmrzačeno, převráceno vzhůru nohama ze skutečného a pravého stvoření. To je důvod, proč všichni agenti a ti, co se ztotožnili s negativním stavem, jsou zloději a lupiči a proč neustále kradou a loupí nebo se pokoušejí okradnout a oloupit a napadat a mrzačit pravé stvoření.

V obou situacích, nejprve v pozitivním stavu stvoření devíti okruhů, a potom v pseudostvoření devíti pseudookruhů, lze vidět určitý souvztažný faktor každé dimenze. Tudíž první okruh stvoření a první okruh pseudostvoření by přesně souvztažil se čtvrtým a skrze čtvrtý se sedmým okruhem stvoření. Druhý by přesně souvztažil s pátým a skrze pátý s osmým okruhem stvoření; a třetí by přesně souvztažil se šestým a s devátým okruhem stvoření a pseudostvoření.

Dobrým příkladem by bylo, že v prvním okruhu si pečování, zprostředkování a uvádění Absolutních Principů Nejvyššího vyžaduje důkladný výzkum, průzkum a vztahování, což si zase vyžaduje náležité chápání, dokázání a odůvodnění takového stavu. Sjednocení, ztělesnění a představení principů si vyžaduje jejich náležité vnímání, snímání a rozpoznání, aby tak měly patřičnou formu a byly patřičně vyjádřeny a vštípeny. A nakonec třetí, šestý a devátý okruh: manifestace, vyzařování a emanace principů si vyžadují jejich vyhledání, šíření a jejich správné rozmístění, aby byly přijaty, zahrnuty a aby byla poskytnuta zpětná vazba ohledně kompletnosti a úplnosti všech principů, jak procházejí ke všem okruhům a jsou co nejproduktivnějším, nejkonstruktivnějším, nejtvořivějším způsobem aplikovány, prožívány, budovány, obohacovány, zlepšovány a vraceny zpět prvnímu okruhu, kde opět uchopeny jsou vylepšeny, obohaceny, znovu prožity, a poté jsou s novými ideami, vycházejíce z těch idejí, poslány zpět ke všem ostatním okruhům.

Každý okruh, bez ohledu na jeho pozici a místo, je tedy z hlediska tohoto faktu, návrhu a souvztažnosti stejně důležitý, stejně zvláštní, stejně jedinečný, stejně potřebný, stejně hodnotný, stejně vážený jako kterýkoli jiný, bez výjimky či vyloučení. Proto je potěšením a požitkem být součástí kteréhokoli okruhu; a jedinečnost a zvláštnost a jinakost je stejná jako u všech ostatních ve všech okruzích.

Žádný okruh nemá bez druhého žádný smysl, žádnou hodnotu či žádný význam. Všichni jsme součástí stejného celku, na rozdílných úrovních, v rozdílných okruzích, stejní co do důležitosti, zvláštnosti, jedinečnosti, užitečnosti a potřeby našeho jsoucna a bytí v povšechnosti stvoření Nejvyššího. Toto je důvod, proč Nejvyšší miluje každého bezpodmínečně, stejně. A toto je důvod, proč v pravém stvoření Nejvyššího neexistuje, že by byl někdo více milován nebo že by byl někdo více upřednostňován či by byl více zvláštní než kdokoli jiný.

Vždycky, když narazíte na takovou situaci, můžete si být jisti, že to nepochází z Nejvyššího, Pána Ježíše Krista, ale že upřednostňování, diskriminace, podmiňování pocházejí pouze z negativního stavu pseudostvoření.

Samozřejmě, že v negativním stavu je všechno vzhůru nohama. Není tam žádná bezpodmínečná láska, každý je zvlášť výjimečný, každý je důležitější než druhý, každý je jedinečnější než kdokoli jiný, nikdo si není s nikým roven a každý je tak sám pro sebe a každý dělá vše pro sebe, bez jakéhokoli ohledu na ostatní. Toto lze považovat za dobrý nástroj či nápad na rozlišení mezi pozitivním a negativním stavem, obzvláště pokud někdo pracuje s různými entitami v hlubokých transech. Toto lze použít jako kritérium k určení, zda je dotyčná entita podvodník, lhář, zda je z negativního stavu, nebo je od Nejvyššího, Pána Ježíše Krista; především z hlediska předchozího poselství o přesahujícím chápání účelu života, v kombinaci s touto strukturou stvoření.

Zdroj: REALITA, MÝTY A ILUZE