POSELSTVÍ ŠESTÉ

O SWEDENBORGOVĚ CHÁPÁNÍ POSLEDNÍHO SOUDU.
O BIBLI A JEJÍCH ROZLIČNÝCH VÝZNAMECH

Dne 30. března 1982

Dnes byla přijata od Pána následující poselství.

Dneska pouze dvě stručné připomínky:

Za prvé, to, čemu byl Swedenborg svědkem ve světě duchů jako poslednímu soudu, bylo ve skutečnosti ukončení Temných věků. Nebylo to ukončení typické lidské éry. Poslední soud byl vykonán v určité oblasti v intermediálním světě, jež byla zodpovědná za ustanovení, udržování, napájení a podporování věčného trvání Temných věků ve světě duchů i na planetě Zemi. Všechny ostatní světy a zbytek zprostředkujícího světa a jeho oblastí se tohoto soudu nezúčastnil, protože v té době typická lidská éra ještě nesplnila svůj účel a užitek z hlediska Velkého plánu Nejvyššího.

Swedenborg tyto události vnímal jako globální, a nikoli jako lokální. Tato lokální událost musela být podniknuta za účelem přípravy na ukončení typické lidské éry a pro zahájení Věku nové duchovnosti. Z určitých duchovních důvodů nebylo Swedenborgovi dovoleno, aby vědomě věděl, že to, čeho je svědkem, nebyl počátek Nového věku, ale krajně důležitého období přechodu z Temných věků do Věku nové duchovnosti. Extrémní důležitost této události poskytla Swedenborgovi pochopitelný pocit (byť nesprávný), že to byl počátek Nového věku. Swedenborg neuvědoměle pociťoval, že tyto události během jeho doby simulují začátek Nového věku. Proto správně vnímal, že by zde neměl být žádný nápadný rozdíl v životních stylech lidí na planetě Zemi. Neměl být rozeznatelný jako výsledek posledního soudu, který byl vykonán nad zakladateli a zvěčňovateli Temných věků. Jedinou zřejmou věcí měla být větší duchovní svoboda myšlení, vyjadřování a racionálního myšlení. Odtud pochází tak rozšířené vědecké osvícení, ale již ne tolik rozšířené duchovní osvícení, nastávající jako výsledek tohoto soudu. Na přírodní úrovni, před ukončením typické lidské éry, bylo nutné začít nejprve s vědeckým osvícením (aby se v lidské mysli rozptýlila hustá temnota pověr, předsudků a předpojatostí Temných věků) před tím, než by se široké duchovní osvícení mohlo zachytit s trvalými výsledky.

Za druhé, otevření vnitřního a niterného smyslu Bible, zjeveného Swedenborgem, se na Zemi nemohlo v široké míře uchytit, jak mnozí očekávali. Dokonce i nyní jen několik lidí na Zemi ví o vnitřním a niterném smyslu Slova. Převážná většina křesťanů stále rigidně lpí na doslovném smyslu Bible, aniž by v ní vnímali jakýkoli jiný smysl či význam.

Pokud existuje typická lidská éra, je nemožné, aby se mnohonásobný smysl a význam Bible a jiných svatých knih mohl na Zemi uchytit. Pokud by tomu bylo tak, lidé by měli sklon využívat tyto významy pro své nízké motivace, což by vedlo k profanaci svatosti Slova a, ve vyšším smyslu, Pána. Taková profanace by vedla k jejich věčnému zatracení. To je to, co v zásadě znamená neodpustitelný hřích (proti Svatému duchu). Jelikož nikdo správně nechápe tyto významy (Swedenborgovi bylo dovoleno zjevit jen malinký zlomek těchto významů – nedostatečný k znesvěcení), nikdo je nemůže znesvětit a být zatracen na věčnost. V tomto smyslu neexistují takové věci jako neprominutelné hříchy. Opět se opakuje: Vnitřní smysl hovoří o potencialitě takové situace, která může vést k věčnému zatracení spácháním neprominutelného hříchu. Doslovný smysl ale tuto potenciální možnost obrací v konečnou a absolutní jistotu. Paradox je zde zřejmý: Přechodnost dočasného přírodního stupně rigidně lpí na nesprávné ideji jeho iluzorní nesmrtelnosti. Nic v tomto stupni není trvalé. Za těchto okolností se tudíž nemůže přihodit nic, co by přivádělo do nezměnitelného stavu a rozpoložení. Pokud existuje typická lidská éra, Pán dobře pečuje o to, aby nikdo nikdy nebyl s to spáchat takovou profanaci.

Mnozí lidé si neuvědomují, že doslovné události, místa, jména, výroky atd. popsané v Bibli, samy o sobě neoznačují nic duchovního, aniž by byly samy o sobě duchovními. Tento omyl pochází z faktu, že existuje jiná Země, existující v paračase mezi duchovním světem a přírodním světem v prostředkující blízkosti obou. Zevní podoba této paračasové Země je téměř identická s přírodní Zemí. Názvy zemí, měst, národů, oblastí atd. jsou vskutku tytéž. To je důvod k tomu, proč si lidé, když opustí své fyzické tělo a vstoupí do tohoto světa, jako první krok na své cestě na chvíli si myslí, jak Swedenborg ukázal, že jsou stále na své původní Zemi. Bible povětšinou hovoří o událostech, které se udály, udávají či udají na této paračasové Zemi, protože jedině zde na ní mohou mít věci, díky speciální pozici, kterou za tímto jednotlivým účelem zaujímá, multidimenzionální dopad. Všechny tyto události jsou popisovány historickými událostmi, vyjádřeními a chováním lidí v přírodní formě, protože ty mají dokonalou souvztažnost s událostmi v tomto zprostředkujícím stavu, jenž se taktéž nazývá Zemí. Samy o sobě bez této souvztažnosti nemají tyto události žádný opravdový duchovní význam.

To je kromě jiného důvodem, proč lidé, kteří popírají jakýkoli vnitřní a niterný smysl Bible a podobných svatých knih lpějíce pouze na doslovném smyslu, nemohou opravdu nic znesvětit. Lze znesvětit jen pravou duchovnost. Falešná duchovnost nelze znesvětit. Z tohoto důvodu, jelikož se mnoho lidí nachází v takové šlamastice, neexistuje na této Zemi od času Pádu žádná pravá duchovnost.

Aby se na této Zemi znovu nastolila vláda pravé duchovnosti, je nutné souběžné vnímání, chápání a používání všech tří významů (vnitřního, zprostředkujícího a doslovného) Bible a podobných svatých knih. Pokud pokračuje typická lidská éra, žádná taková situace se nemůže realizovat. Proto, aby se tohoto dosáhlo, je nutné nejprve odstranit a zlikvidovat typickou lidskou éru. Tehdy, a jen tehdy, budou plné významy Bible a podobných svatých knih k dispozici každému k uvážení a duchovnímu pokročení.

Negativní stav pekel dělá vše ve své moci, aby udržoval lidi v temnotě pouhého doslovného smyslu. Takový smysl bez jakéhokoli ohledu na vnitřní či niterný smysl zvěčňuje, napájí a živí typickou lidskou éru. Takže kdokoli odmítá mnohonásobný smysl těchto knih, činí tak dle inspirace pekel.

Na straně druhé zabývání se jen vnitřním smyslem, aniž by se uvažovalo o ostatních významech, vede k přehlížení důsledků souvztažností v konkrétnosti, projevujících se v lidských citech, emocích, chováních a snahách a v politických, sociálních, fyzických, hmotných atd. dějích přírodního světa. Opravdová duchovnost neznamená žádnou krajnost.

Pravou duchovnost lze shledat v přístupu střední cesty. Ten stanoví, že pravé duchovní principy jsou řádně a správně rozpoznatelné pouze synchronním, simultánním a integrálním vnímáním, chápáním a přijetím těchto významů a smyslů, které dodržují určitou duchovní hierarchii – od nejniternějšího k nejzevnějšímu. Takto je duchovnost ve své úplnosti a plnosti. V takovém stavu je přítomnost Nejvyššího. Každý extrém sám o sobě vylučuje přítomnost Nejvyššího. Být bez této přítomnosti znamená být v negativním stavu. To tedy znamená být v pekle.

Toto je konec dnešního poselství.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA