POSELSTVÍ TŘICÁTÉPÁTÉ

O STRUKTUŘE A OBSAHU REALITY

Dne 5. května 1982

Dnes bylo Nejvyšším zjeveno následující:

V kontextu těchto „Poselství z nitra“ je taktéž důležité hovořit o struktuře reality. Co je to realita? Jaký je její obsah a struktura?

Toto téma je velmi hluboké a široké a ve většině případů přesahuje jakékoli možné chápání těmi, kdo jsou na Zemi ve fyzických tělech s velmi omezeným vědomým uvědoměním. Aby se realita plně chápala, musely by se nejprve eliminovat všechny nevědomé procesy, které na lidi uvalují obecně rozšířenou extenzivní a intenzivní nevědomost. Tato situace, jež je výsledkem aktivace a dominance negativního stavu na Zemi, klade lidem klapky na oči při jejich vizích a perspektivách, takže pravdivé porozumění realitě je mimo a nad jejich rozsah myšlení.

Avšak přichází čas, kdy se chystá postupné odstraňování těchto klapek a nastane otevření plného přístupu k lidské mysli a ke všem jejím dimenzím. V přípravě na tento významný krok a událost, která je pro člověčenstvo životně závažná, předkládá se následující pojímání reality. Toto pojímání je třeba považovat pouze za přiblížení opravdového obsahu, struktury, dynamiky a povahy reality. Je třeba mít na mysli, že vždy je tu přesahující chápání tohoto pojetí. Jeden z důvodů pro takové přesahující chápání spočívá ve faktu, že realita je v módu neustálé změny, přetváření, pozměňování, doplňování novým a pokroku od věčnosti do věčnosti. Tato povaha reality odstraňuje jakoukoli možnost permanentního pojímání stagnujícími a statickými slovy a kategoriemi zevního popisování.

Struktura reality obecně může být chápána ze dvou navzájem závislých perspektiv - z jejího obsahu a z její formy. Tyto dvě perspektivy jsou navzájem závislé proto, že obsah reality určuje její formu a forma reality je projevem jejího obsahu. Jedno nemůže být a existovat bez druhého.

Realitu obecně lze definovat jako stav, proces a rozpoložení jsoucna a bytí, jež vždy jest v sobě a sebou. Její podstatou je stálé sebeuvědomování a úplné vědomí. Realita je v absolutním smyslu „JÁ JSEM“. Protože toto „JÁ JSEM“ ve své esenci a substanci znamená vždy být a existovat bez jakéhokoli začátku či konce, ustanovuje esenci a substanci toho, co lidé nazývají Nejvyšším či Bohem (a všemi ostatními podobnými jmény). Takže realitu lze definovat jako absolutní stav, proces a rozpoložení Nejvyššího. V tomto ohledu je tím jediným, co je v absolutním smyslu reálné, Nejvyšší. Vše ostatní ve jsoucnu a bytí odvozuje svůj smysl a projev reality z Absolutní reality Jsoucna a Bytí Nejvyššího.

Tato definice nevyhnutelně vede k závěru, že cokoli se přímo neodvozuje z této reality, to jest z Nejvyššího, je nereálné a může být a existovat pouze dle ukradených principů reality - je tedy formou pseudoreality.

Při pohledu na výše uvedené lze dospět k rozumnému závěru ohledně obsahu reality. Obsahem pravé reality je věčná přítomnost Nejvyššího v ní, Kdož je Sám/Sama jedinou realitou. Tato přítomnost Nejvyššího ustanovuje život reality, protože Nejvyšší je jediným Životem v absolutním smyslu. Takže cokoli či kdokoli obsahuje či uznává takovou přítomnost, tímto obsažením a uznáváním potvrzuje platnost své vlastní reality stávaje se opravdu reálným a živým. Cokoli či kdokoli neobsahuje a neuznává takovou přítomnost, nemůže potvrdit platnost své vlastní reality a živosti, a tudíž je buď nereálné a mrtvé, nebo pouze pseudoreálné a pseudoživé.

Existence pseudoreality je možná pouze z někoho či něčeho, co je či bylo na počátku reálné a živé ve smyslu výše uvedené definice, ale v následném kole tvořivého úsilí vytvořilo něco či někoho, kdo popřel a odmítl pravý obsah reality a živosti, tedy opomenul potvrdit platnost své vlastní reality a živosti. Tuto situaci lze považovat za vytvářející činitel negativního stavu. Takto negativní stav vznikl.

Jak se uvedlo výše, obsah reality se ukazuje skrze své rozličné formy.

V obecnosti lze pojímat tři formy reality a jejich odpovídající obsahy.

První formu reality lze nazvat duchovní realitou. Její obsah sestává ze všech tvořivých principů, kategorií, pojetí, idejí a představ života a reality v jejich plnosti a celosti. Duchovní realita ustanovuje jediný zdroj života všem následným a po sobě jdoucím realitám. Střed a jádro této reality spočívá ve všudypřítomnosti Nejvyššího - Kdož je Život v Sobě a Sebou - v ní. Tato přítomnost ustanovuje princip živosti a reality duchovní reality. Obecně lze duchovní realitu považovat za ducha jsoucna a bytí.

Druhou formu reality lze nazývat duševní realitou. Její obsah pozůstává ze všech aktualizovaných principů, kategorií, idejí a představ života a reality v objektivizovaném a subjektivizovaném uvědomění a vnímání. Proces této aktualizace a ustanovování objektivizovaného a subjektivizovaného uvědomění života a reality ústí v manifestacích duševních procesů, jako je myšlení, vůle, emoce, pocity a všechny ostatní duševní aktivity a vlastnosti, jež dovolují zakoušet realitu sebeuvědomování a uvědomění reality. Obecně lze duševní realitu považovat za duši jsoucna a bytí. Duševní realita může být a existovat pouze jako probíhání duchovní reality. Duchovní realita je nastáváním Absolutní reality Absolutního jsoucna a bytí Nejvyššího. Nic nemůže být a existovat, aniž to probíhá z nastávání duchovní reality, která je výsledkem neustálé emanace a transmise života ze stavu a procesu Absolutní reality - Nejvyššího.

Třetí formu reality je možno nazývat fyzickou, materiální (ve smyslu hmoty) čili přírodní (ve smyslu přírody) realitou. Obsah této reality sestává z konkretizace rozličných duševních forem všech duchovních principů, kategorií, pojetí, idejí a představ, jež nepřetržitě proudí z duchovní reality skrze realitu duševní do fyzické reality způsobujíce stávání se fyzické reality.

Fyzická realita je tedy výsledkem nastávání duchovní reality z Absolutního zdroje Absolutní reality - Nejvyššího - skrze probíhání duševní reality. Tento proces ve svém kumulativním úsilí umožňuje, aby se fyzická realita stala reálnou. Z toho logicky vyplývá, že nic ve fyzické realitě nemůže být a existovat bez prvotního jsoucna a bytí duchovní a duševní reality. Jestli by bylo možné z fyzické reality odejmout přítomnost duševní popřípadě duchovní reality, fyzická realita by se okamžitě rozpadla a přestala by být a existovat. Prostě by již nebyla reálnou. Totéž je pravdou ohledně duševní reality - odejmutí duchovní reality z reality duševní by přivodilo konec jakémukoli uvědomění a vnímání jsoucna a bytí. Duševní realita by prostě nebyla již reálnou.

Takže v nejzazším smyslu je jedinou opravdovou realitou, kterou lze pojímat jako jsoucí a existující sama sebou a v sobě, je duchovní realita. Takto lze duchovní realitu pojímat vzhledem k věčné přítomnosti Nejvyššího v ní.

Z tohoto závěru logicky plyne, že realitu jakékoliv reality lze pojímat pouze ze jsoucna a bytí Nejvyššího. Nic jiného nedává žádný smysl a nemá žádnou realitu.

Protože fyzická čili přírodní realita je konkretizovanou formou duševní reality a duchovní reality, lze ji v obecnosti pojímat jako tělo jsoucna a bytí.

Výše uvedený popis může jednomu dát představu o struktuře a obsahu reality.

Další otázkou je, jak je možno tuto teoretickou konceptualizaci reality pojímat v praktických pojmech každodenního žití. Jaký užitek je z takového poznání?

Výše uvedené pojetí reality může jednomu dát pravou perspektivu, význam a účel vlastního života a reality. Může se uplatnit u každé individuální sentientní entity či lidské bytosti, neboť tyto všechny, každá v sobě odrážejí realitu svého jsoucna a bytí výše uvedeným způsobem. Vždyť každý jedinec je úplný a celý vesmír v sobě. Struktura tohoto vesmíru je přesnou replikou výše popsané reality. Jeden sestává z duchovní, duševní a fyzické reality. (Poznámka: Fyzická realita není v tomto významu omezena jen na elementy hmoty.)

Pravá realita vlastního jsoucna a bytí závisí na přístupu a postoji, jaký kdo zaujímá vzhledem ke struktuře a obsahu reality obecně. Jestliže jeden ve svém vlastním životě uznává, přijímá a uplatňuje fakt, že je reálným jenom vzhledem k duchovní realitě z přítomnosti Nejvyššího v ní skrze duševní realitu, jež dává život konkrétní fyzické realitě, pak je jeden opravdu reálný a živoucí. Jestliže na straně druhé jeden popírá a odmítá tento fakt, pak je ovšem nereálný a mrtvý bez ohledu na to, jak mnoho si v sobě myslí, pociťuje a vnímá, že je reálný a živoucí. Je třeba si zapamatovat, že pravá realita a živost může být potvrzena ve své platnosti jen uznáním, přijetím a uplatněním výše uvedených pojetí reality a života. Jestliže nejsou takto potvrzeny ve své platnosti, pak se pravá realita a živost zrušují a jeden se odsuzuje k tomu, aby byl a existoval v pseudorealitě a pseudoživosti. V tomto případě se jeden stává zlodějem reality a života. Ukradená realita a život nepatří zloději, ale tomu, komu byly ukradeny - v tomto případě Nejvyššímu. Takže zloděj reality a života nemůže být považován za oprávněného vlastníka reality a života. Zloděj tudíž nežije a není reálný v pravém smyslu těchto slov.

To je to, co měl na mysli Ježíš Kristus, když varoval v Evangeliu Sv. Jana (Kapitola 10:1-18), že ten, kdo nevstupuje do ovčince branou, ale leze do něj jinudy, je zloděj a lupič. Dále pak prohlásil, že On je tou Branou a Životem, vedoucími k pravému životu a realitě. To zřejmě znamená, že aby jeden měl život, a tudíž byl reálným, je nutné nejprve uznat a přijmout, že Pán je Životem v každém.

Na uznání, přijetí a uplatnění těchto faktů, popsaných zde v těchto „Poselstvích z nitra“, závisí veškerá kvalita, kvantita a osud života, jaký kdo má na této Zemi. Každá alternativa (uznání, přijetí a uplatňování, nebo zavrhování, popírání a odmítání) přináší své přirozené následky pro jedincův život a realitu. To je důvod, proč je důležité formulovat a chápat tyto takzvané teoretické konstrukce a ideje. Poskytují základnu a základ, na kterých lze náležitě stavět vlastní každodenní praktický život potvrzující či nepotvrzující - dle způsobu uznání, přijímání a uplatňování, anebo odmítání těchto faktů - platnost reality vlastního života a každodenního žití.

V lidských pojmech lze tyto teoretické konstrukce pojímat následovně.

Duchovní realita každého ustanovuje to, co se nazývá Niterná mysl. Nejniternější svatostánek Nejniternější mysli sestává z věčné přítomnosti a obsahuje věčnou přítomnost Nejvyššího, Kdož dává realitu jedincovu jsoucnu a bytí tím, že je realitou v Sobě a Sebou. Niterná mysl je tudíž jedinou pravou realitou v sobě a z věčné přítomnosti Nejvyššího v ní. Vše ostatní probíhá a stává se z reality jsoucna a bytí Niterné mysli. To je duch každého.

Duševní realita každého ustanovuje to, co se nazývá vnitřní myslí. Tato mysl je procesem Niterné mysli neboli její forma duševní činnosti. Realita jejího bytí zcela a úplně závisí na Niterné mysli, kde se vytvářejí veškeré ideje, pojetí, kategorie a představy duševnosti a odkud přecházejí ke svému stávání se. To je duše každého.

Fyzická realita každého ustanovuje to, co se nazývá zevní myslí. Tato mysl je následkem či stáváním se Niterné mysli skrze její vnitřní mysl. Tuto mysl lze považovat za konkretizaci všech idejí Niterné mysli a duševních činností vnitřní mysli ve formách zevních chování, jednání a vztahů. To je tělo každého. Fakticky je fyzické tělo jako nejzevnější část zevní mysli formováno v mateřském lůně z idejí Niterné mysli a z forem její specifické duševnosti. Bylo by omylem předpokládat, že fyzické tělo je formováno náhodou z genů obou rodičů. Fakticky je to tak, že Niterná mysl, duch, vybírá pouze takové geny z rodičů jedincova fyzického těla, jež jsou souladné s obsahem, strukturou a dynamikou jeho manifestovaných idejí a forem jeho duševnosti. Všechny ostatní geny a jejich případní rodiče se odmítají.

Praktické využití uvědomění, přijetí a uplatňování výše popsané struktury a obsahu vlastního vesmíru je enormní. Na ní závisí druh života a žití, jaký kdo v každém ohledu či v každé dimenzi, úrovni, stupni, životní linii či kroku má. Určuje stupeň a rozsah vlastní reálnosti a živosti. Taktéž určuje druh náchylností a příchylností, jaký si kdo zvolí s ohledem na pozitivní a negativní stavy. Taková určení ustanovují vlastní duchovní profil. Tento duchovní profil pak určuje vlastní pozici a užitečnost v hierarchii duchovní organizace veškerého Stvoření.

Dodatkem k tomu, co bylo v tomto poselství popsáno, je nutné si připomenout následující důležitá fakta.

Každá z výše popsaných realit se projevuje ve svém vlastním reálném a živoucím vesmíru. Takže duchovní realita se projevuje ve svém reálném vesmíru a svým reálným vesmírem sestávajícím z nekonečného počtu a rozmanitosti duchovních světů a jejich dimenzí, stupňů, linií a kroků, které zaujímají nekonečné počty a rozmanitosti sentientních entit a lidských bytostí. Jsoucno a bytí duchovního vesmíru je ve své celkovosti reálné a živost a realita jeho sentientních obyvatel je určena výše popsanými principy. Duchovní vesmír je svou esencí, substancí a funkcí Niternou myslí Stvoření čili jeho duchem. Plní touž funkci a má tentýž obsah s ohledem na celé Stvoření jako Niterná mysl jedince. Konec konců Niterná mysl jednotlivce je uspořádána a vybudována z uspořádání a prvků duchovního vesmíru čili univerzální Niterné mysli.

Duševní realita se projevuje svým vlastním duševním vesmírem, zvaným intermediální vesmír, který se také skládá z nekonečného počtu a rozmanitosti intermediálních světů a jejich dimenzí, stupňů, linií, úrovní a kroků, které jsou obydleny nekonečným počtem a rozmanitostí sentientních entit a lidských bytostí. Veškerý intermediální vesmír se všemi svými světy a sentientními obyvateli je v dokonalé souvztažnosti a pozici s duchovním vesmírem a jeho světy a sentientními obyvateli. A opět jsoucno a bytí intermediálního vesmíru je ve své celistvosti reálné a živost a realita jeho sentientních obyvatel je určena výše popsanými principy. Intermediální vesmír je dle své esence, substance a funkce vnitřní myslí Stvoření čili jeho duší. Plní přesně stejnou funkci a má přesně stejný obsah s ohledem na celé Stvoření jako vnitřní mysl jedince. Vnitřní mysl jedince je ovšem uspořádána a vybudována z uspořádání a prvků intermediálního či duševního vesmíru čili univerzální vnitřní mysli.

Konečně fyzická realita se projevuje svým vlastním fyzickým vesmírem sestávajícím z nekonečných počtů a variet fyzických neboli zevních světů, galaxií, slunečních soustav, planet a jejich rozličných početných dimenzí, stupňů, linií, kroků, časů a paračasů, které zaujímají nekonečné počty a variety sentientních entit a lidských bytostí. A ještě jednou jsoucno a bytí fyzického vnějšího Vesmíru je ve svém celku reálné a živost a realita jeho sentientních obyvatel je určena výše uvedenými principy. Fyzický vesmír je svou esencí, substancí a funkcí zevní vnější myslí stvoření čili jeho tělem. Plní přesně stejnou funkci a má tentýž obsah s ohledem na celé Stvoření jako vnější mysl jedince. Vnější mysl jedince je vždy uspořádána a vybudována ze struktury a prvků fyzického vesmíru čili univerzální vnější mysli. Tento vesmír se všemi svými světy a obyvateli je v dokonalé souvztažnosti a pozici s intermediálním vesmírem a s duchovním vesmírem, činíc tak celé Stvoření jednotou, jedností a harmonií a jedincovu realitu a život z Nejvyššího.

Vzájemná propojení, vztahy a závislosti těchto vesmírů lze v zásadě konceptualizovat pojmy popsanými v tomto poselství a v knize „Základy lidské duchovnosti“.

Struktura a obsah reality, jak se zde stručně předkládá, naznačuje životní důležitost nazírání věcí, dění a sebe samého v duchovní perspektivě. Bez této duchovní perspektivy nelze získat pravý smysl, význam a účel a nelze pojímat realitu a život. Takže duchovnost, jak se zjevuje, definuje a popisuje v „Základech lidské duchovnosti“ a v těchto poselstvích „Poselstvích z nitra“, je jediný vytvářející bod reality, života a živosti jakéhokoli jsoucna a bytí bez výjimky.

To je dnes vše.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA