POSELSTVÍ TŘICÁTÉČTVRTÉ

O ZÁLEŽITOSTECH KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA A O NÁLEŽITÝCH STAVEBNÍCH BLOCÍCH ŽIVOTA KAŽDÉHO

Dne 4. května 1982

Dnes byla od Nejvyššího přijata následující poselství.

Duchovnost a její principy mohou být živé a užitečné pouze při jejich aktivaci a praktickém využití v každodenním životě jedince. Bez takové aktivace a praktického využití jsou duchovnost a její principy prázdnými pojmy, nepotřebnými pojetími a slovy bez ducha či duše.

Duchovní principy byly formulovány za účelem žití a fungování takovým způsobem, aby se každému poskytl návod a směr, který by každému, kdo je následuje, mohl přinést vše dobré, pozitivní a užitečné.

Jelikož je tak důležité, aby se duchovní principy pojímaly z hlediska jejich praktické užitečnosti, je dnes radno dále zpracovat záležitosti každodenního žití.

Z hlediska duchovních principů lze obsah a kvalitu každodenního žití v zásadě pojímat třemi způsoby neboli ve třech stavebních blocích života.

Za prvé je obsah a kvalita vlastního života určována typem a druhem pojímání, postoje a zacházení, jaké kdo má ohledně Nejvyššího. Za druhé je určována typem a druhem pojímání, postoje a zacházení, jaké kdo má vzhledem k ostatním a Stvoření Nejvyššího obecně. Za třetí je určována typem a obsahem, postojem a zacházením, jaké kdo má vzhledem k sobě samému. Tyto tři stavební kameny života determinují u jednoho celou strukturu a dynamiku jeho každodenního života.

Způsob, jakým se tyto tři stavební bloky nabývají a využívají, určuje opravdový obsah a kvalitu vlastního života a, což je nejdůležitější, určuje stupeň a rozsah vlastní duchovnosti a uvědomování si všech duchovních principů ve vlastním každodenním žití. Ze zřejmých duchovních a psychologických důvodů je počátečním stavebním blokem, který se stává prvotní bází a základnou celého uspořádání, blok třetí - typ a druh pojímání, postoje a zacházení, jaký kdo má sám k sobě. Je považován za bázi a základnu celé struktury proto, že se lze vztahovat pouze ze sebe a sebou samým. Je nemožné ustanovit jakýkoli vztah z vnějšku čili mimo sebe samého. Jeden dost dobře nemůže vystoupit či se odštěpit od sebe samého, aby se vztahoval. Pokud by to bylo možné, zrušilo by to jeho jsoucno a bytí.

Při pohledu na tento fakt - že se jeden musí vztahovat ze sebe a sebou - je zřejmé, že kvalita a obsah jeho vztahu k Nejvyššímu a k ostatním se vždy určuje tím, jaký kdo má typ a druh pojímání sebe sama, postoje k sobě samému a zacházení ze sebou samým.

Prostě řečeno: jeden se chová k Nejvyššímu a k druhým tak, jak se chová k sobě samému. Jakýkoli postoj, jaký kdo má k sobě, je sdílen s Nejvyšším a ostatními. Jestliže jeden sebe vnímá, pojímá, pociťuje a zachází se sebou s všemožnými negativními postoji a jestliže přijímá sebezavrhující, sebetrestající a sebeponižující postoj, sdílí tento druh postoje s Nejvyšším a ostatními. Konec konců lze sdílet jen to, co kdo má, či si myslí, že má. Je nemožné sdílet něco, co kdo nemá nebo si myslí, že nemá.

Takováto situace naneštěstí působí dokola i jiným způsobem - jestliže má jeden takové proti sobě zaměření pojímání sebe samého, postoj k sobě samému a zacházení se sebou samým, má sklon vyhledávat a přijímat z Nejvyššího a ostatních chování jen zavrhující, negativní a trestající. Vše ostatní, co je v rozporu s takovým protivným a negativním chováním, se odmítá či popírá. Jeden prostě není s to v žádné situaci či chování spatřovat či nalézt nic opravdu dobrého.

Avšak jelikož je Nejvyšší blokován ve styku s kýmkoli, kdo je negativní či protivné povahy, a jelikož On/Ona každému bez jakékoli výjimky neustále nabízí jen pozitivní a dobré, jeden má sklon odmítat a popírat možnost existence takového chování jako jsoucího v nesouhlase s vlastním pojetím sebe samého a zacházení se sebou samým. Cokoli je v nesouhlase s takovýmto sebepojetím a zacházením, nelze nazírat či prožívat. Naneštěstí se v situacích, jako je tato, odmítá či popírá nejen dobrota a pozitivnost počínání a vztahovosti Nejvyššího, ale do Nejvyššího se promítají vlastní negativní a protivné pocity, postoje, očekávání a chování často obžalovávající Nejvyššího z téhož typu a druhu postoje a chování se, jaké jeden přijal pro sebe. Totéž je pravdou ve vztahu k druhým.

To je jedním z důvodů, proč je Bůh v lidských pojmech (pouze lidi na planetě a z planety Země) často popisován a chápán jako zlostný, nepřátelský, trestající a žárlivý, odsuzující lidi do pekel a je vybavován přívlastky dalších negativních a protivných lidských rysů a ošklivostí. To se také odráží v doslovném smyslu křesťanské Bible, jež byla sepsána jazykem lidských projekcí. To bylo Nejvyšším povoleno kvůli svobodě a nezávislosti lidí. Nicméně ve skutečnosti Nejvyšší nemůže nikdy být tak negativní a protivný, neboť by to bylo v rozporu z Jeho/Její Absolutní přirozeností sestávající z principů Absolutní lásky a Absolutní moudrosti. U lásky není takový negativismus myslitelný a moudrost mu nedovolí, aby vstoupil do jejího obsahu.

Velmi často je totéž pravdou s ohledem na vlastní vztahovost k druhým a vnímání druhých. Bez ohledu na to, jací jiní o sobě a v sobě jsou, zdali zlí či dobří, a bez ohledu na to, jak dobře či zle se k jednomu chovají, ten bude mít sklon vnímat a pociťovat jejich postoj a chování v souladu s typem pojímání sebe sama, postoje k sobě samému, chování k sobě samému a stupně ohledu k sobě samému, jaké má.

Důvodem, proč chování se Nejvyššího a ostatních závisí tak mnoho na vlastním pojímání sebe samého, postoji a chování k sobě samému, je to, že Nejvyšší je u jednoho vždy uvnitř jeho Niterné mysli a ostatní jsou rozličnými procesy a extenzemi Nejvyššího, Jenž/Jež je v jejich Niterné mysli. Každý je částí celku. Tak, jak jeden zachází s částí, tak také zachází s celkem. Žádný jiný způsob není možný.

Toto je jedním z nejdůležitějších základních duchovních pravidel života a každodenního žití. Toto pravidlo se plně uplatňuje také na každý terapeutický přístup a situaci.

Jelikož jsou výše uvedené tři duchovní stavební bloky s ohledem na každodenní žití takové důležitosti, bylo by užitečné nastínit a možná zopakovat některé body týkající se jejich praktického využívání a uplatňování.

1. V aktivované a dominantní kondici negativního stavu na Zemi je pořadí nabytí a využití těchto bloků obráceno. To se odehrálo jako výsledek genetické manipulace a duchovní manipulace souvztažností pseudotvůrci. Ti zfabrikovali pseudolidii tak, že je umístili do pozice úplné duchovní nevědomosti a slepoty. Situace vyžaduje, aby se veškerá znalost Nejvyššího, sebe samého a jiných získávala z vnějšku, z „vně“ poznáváním od někoho či od něčeho jiného. Nevědomost požaduje, aby veškerý přístup k niterné znalosti těchto záležitostí, jež je navěky přítomna v Niterné mysli každého, byl úplně přerušen. Bez tohoto přerušení není žádná nevědomost možná. Lidé jsou tudíž od nástupu svého pozemského života (dle své počáteční volby) uzpůsobeni očekávat, že veškeré životní poznatky budou nalézat někde vně sebe samých. To je vede k neustálému hledání znalostí na místech a v zevních okolnostech, kde je poznání malé nebo žádné anebo kde je úplně zdeformováno nebo bez vztahu k těmto záležitostem. Není divu, že většina lidí dosáhne pouze úplné deziluze a zklamání a na konci zjistí, že na tom nejsou lépe, než byli na začátku.

Nutnost učit se z vnějšku o Nejvyšším, jiných a sobě samém (nehledě na vše ostatní) byla určena situací, v jaké se lidé nacházeli po své inkarnaci na planetě Zemi. Jelikož z této úrovně inkarnace nebyl a není k dispozici žádný přímý přístup k Niterné mysli, duchovnímu světu či Nejvyššímu, aby mohli přežít, bylo nutné ustanovit různé zevní módy učení se a získávání poznatků, které by lidem dovolily mít nějaké pojetí, chápání, postoj a vnímání ohledně Nejvyššího, sebe samých a ostatních. Ačkoli takový způsob získávání těchto poznatků vede v mnoha případech ke zkreslenému nazírání reality ohledně Nejvyššího, jiných a sebe samého, je dostatečný k tomu, aby udržoval jakési zdání života, aby lidé mohli mít příležitost prožít panství negativního stavu a všechny jeho hrozné důsledky. Nutnost takové zkušenosti a její užitečnost pro všeuniverzální poučení byla zdůrazněna na jiných místech.

Při pohledu na tento fakt je zřejmé, že tyto tři stavební bloky života byly prvotně získány a využity nesprávným způsobem. To je důsledek volby inkarnovat se na Zemi a účastnit se prožívání negativního stavu.

Prvním krokem, který je třeba učinit pro návrat k normálnímu pozitivnímu stavu života, je uvědomění, uznání a přijetí faktu, že vlastní život na Zemi od svého nástupu začal nesprávným směrem a pokračuje nesprávným směrem. To znamená, že ať jeden nabyl jakéhokoli poznání o Nejvyšším, jiných a sobě samém, toto je buď zkreslené, chybné nebo zcela nesprávné, protože to bylo získáno z nesprávného zdroje a nesprávným směrem.

Je nutné se vrátit na startovní bod a vyhledat toto poznání v pouze jediném ryzím a pravém zdroji - Niterné mysli. Protože Niterná mysl je ve svém nejniternějším stupni u každé osoby sídlem Nejvyššího, lze se o Nejvyšším, o sobě a o druhých náležitě a objektivně poučit pouze od Nejvyššího. Porady s Niternou myslí jsou počátečním bodem náležité výstavby vlastního života.

Avšak pokud na Zemi pokračuje rození dětí animálním, nelidským a negativním způsobem, bude to těžký úkol, protože se musí poučit z vnějšku (zvrácený řád Vesmíru !). Nicméně se tato situace může v životě napravit záhy tím, že se děti vyučují tak brzo, jak je jen prakticky možné, meditovat, konat autohypnózu a podobným metodám styku se sebou samými a se svou Niternou myslí. Děti lze taktéž snadno naučit komunikovat s jejich duchovními rádci (různá životní období vyžadují různé typy duchovních rádců), kteří jsou vždy uvnitř, v jejich Niterné mysli. Děti se mohou, což je nejdůležitější, učit ve své Niterné mysli komunikovat s Nejvyšším, Kdož se vhodně přizpůsobuje úrovni jejich fyzického a duševního rozvoje. Dokud nedochází k návratu duchovního rození lidí na planetě Zemi (jak tomu bylo před Pádem), může se tento přístup stát velmi důležitým krokem v případě dětí pro Nový věk a jeho náležitý univerzální řád. Čím více se toto koná, tím více bude člověčenstvo připraveno pro počátek Nového věku.

Co se týče dospělých, je u nich radno nově připravit a nasměrovat jejich pozornost ze soustředění se na zevní a vnější módy namísto toho na niterné, vnitřní módy některými z metod a nástrojů popsaných a uvedených v těchto „Poselstní z nitra“.

Čím více se lidé budou zabývat tímto přesměrováním a novou přípravou, tím adekvátnější a náležitější poznání Nejvyššího, sebe samých a druhých získají. Takové pravé, ryzí a nezkreslené poznání je přivede k ustanovení správných a pozitivních pojetí, postojů a zacházení ohledně sebe samých, Nejvyššího a ostatních.

2. Při pohledu na výše nastíněná fakta je zřejmé, že ve většině případů jeden nemá náležité a správné pojetí, představu, vnímání a pociťování sebe samého. Cokoli kdo v tomto ohledu má, je zkresleno vkládáním z vnějšku, očekáváním, vplýváním a včleňováním nesprávných idejí formovaných a formulovaných ze zevních požadavků vlastního prostředí a vlastních rodičů, učitelů, autorit atd.

Toto zkreslení udržuje v jeho životě neustálé napětí a stres rezultující ze zatlačování, potlačování a přehlížení vlastní pravé esence a substance a z přijetí nesprávných a zdeformovaných idejí, ze ztotožnění se s těmito ideami a z následování těchto idejí ohledně toho, jakým by měl kdo být a jak by měl pojímat Nejvyššího, sebe sama a druhé, zacházet s Nim/Ní, sám se sebou a s druhými. Takový stres a napětí je příčinou početných duchovních, duševních, emočních, intelektových, volních, sexuálních a fyzikálních problémů a nemocí, jimž jsou lidé neustále vystavováni, jimiž jsou ohrožování a jimiž strádají.

Zmírnění této situace je možné jen změnou sobě vnucovaného a vštěpovaného pojímání, představování, vnímání a pociťování sebe samého a dovolením vlastnímu pravému já, aby nastoupilo a plně se vyjádřilo, jak se to zamýšlelo předtím, než bylo zavrženo.

V tomto ohledu se radí ustanovit spolu s vlastní Niternou myslí a Nejvyšším v ní správné způsoby a prostředky pro odstranění a likvidaci starých, nereálných a nepřirozených pojímání, představování, vnímání a pociťování sebe sama a objevit v sobě pravou povahu vlastního jsoucna a bytí v jeho esenci a substanci s plným přijetím sebe samého takového, jaký je. To povede k permanentnímu ustanovení správného, reálného a pravého pojímání, představování, vnímání a pociťování sebe samého, poskytujícímu jednomu nejhodnotnější stavební blok pro vlastní produktivní, konstruktivní, tvořivý a užitečný život.

Jako první krok v tomto počínání je radno si přiznat a říci: „Nejsem tím, kým si myslím, kým se cítím a vnímán, že jsem nebo se zdám být. Potřebuji zkoumat a nalézt pravdu o sobě a stanovit, kým jsem, bez nátlaků zevních žádostí a vymývání mozků.“

Avšak, jak se dříve mnohokrát zdůrazňovalo, úspěch tohoto počínání lze zajistit jen tehdy, jestliže se vše popsané v těchto poselstvích činí z vlastní svobodné vůle, volby dle určení z vlastního nitra, a ne z vnějšku; žádný jiný způsob nebude fungovat. Konat takto, znamená být opravdu duchovní.

3. Změna v pojímání a představě sebe samého vede přirozeně ke změně toho, jak se vnímají a pojímají druzí. Obvykle a ve většině případů lidé ve své esenci a substanci nejsou tím, čím se zdají být dle zevního pozorování jinými a sebou samými. Projekce, očekávání, žádosti atd. ohledně toho, jací by měli být, zkreslují realitu jejich jsoucna a bytí v jejich esenci a substanci.

Je nutno si přiznat a říci: „Lidé nejsou tím, čím se zdají být z mé vlastní perspektivy, dle mých projekcí a očekávání. Proč by měli být takoví či onací? Proč si nepřiznat, že mají právo být takovými, jakými chtějí a potřebují být, a nikoli takovými, jakými chci anebo vnímám, aby byli?“

Tím, že se od lidí nic neočekává, jeden překvapivě shledá samého sebe, jak pohlíží na lidi odlišně a s větším souhlasem s jejich pravou povahou. Toto nazírání lidí, jež je přiměřenější realitě, likviduje mnohé tlaky, napětí, deziluze, rozčarování atd., které mohou vést a velmi často vedou k vážným problémům v lidských vztazích.

Jeden se opět nabádá, aby sám sebe v tomto ohledu vyzkoušel a připomínal si to, co je v souladu s nově chápaným postojem a pojetím.

4. Změna v pojímání, představování a postoji ohledně sebe samého a v pojímání, představě a postoji ohledně druhých je doprovázena nutnou změnou v pojímání, vnímání, představě, chápání a postoji ohledně Nejvyššího. To je tím nejdůležitějším stavebním blokem pravého a skutečného života a všech jeho duchovních principů. Ten dává obsah, význam a účel celé struktuře a dynamice pravého a skutečného života. Nic nemůže být úplné a reálné bez tohoto stavebního bloku.

První krok v ustanovování náležitého a správného způsobu pojímání, vnímání a vztahování se ohledně Nejvyššího spočívá v tom, že si jeden sám sobě přizná a řekne: „Nejvyšší není tím, čím se On/Ona zdá být dle mého starého názoru nebo dle názoru kohokoli jiného. Je nutné nejprve zanechat všech starých pojetí vložených a včleněných do mne z vnějšku rodiči, učiteli, knězi, autoritami a církvemi. Nikdo nemůže Nejvyššího znát tím způsobem, jak Ho/Ji znám já z mé Niterné mysli a z mého vnitřního já.“

Druhým krokem při získávání náležitého a správného pojetí a vztahovosti vzhledem k Nejvyššímu je obrátit se do nitra, k Niterné mysli, a pokorně si od Nejvyššího vyžádat, aby Sám/Sama zjevil to, jakým způsobem reálně je ve Své jedinečné manifestaci v tazateli. Toto zjevení je pak tazatelem přijímáno s tím, že se stále chápe a přijímá fakt, že u druhých lidí se Nejvyšší zjevuje odlišně, v souladu s jejich jedinečným vnímáním a módem manifestace Nejvyššího v nich. Toto je opravdu duchovní a moudrý přístup v ustanovování vlastního náležitého a správného stavu s Nejvyšším.

Jakmile se tyto základní stavební bloky reálného a pravého života získají a ustanoví, lze přistoupit ke změnám ve všech ostatních oblastech vlastního života.

5. Získání správného a náležitého pojímání a představy sebe sama a pojetí představy Nejvyššího a druhých jeden bude mít náležitý nástroj pro opětovné zhodnocení a změnu významu, obsahu a účelu života. Především si jeden přizná a řekne, že skutečný význam, obsah a účel života není takový, jaký se zdá být. Není v zevních, vnějších a k „vně“ patřících záležitostech o sobě a v sobě, ale může být pouze ve vlastní Niterné mysli od Nejvyššího v ní.

Jeden tudíž vchází do vlastní Niterné mysli k Nejvyššímu a žádá o pomoc při stanovení správné, náležité a pravé definice života a jeho obsahu, významu a účelu obecně z hlediska vlastního jedinečného projevování se a vlastních potřeb zvlášť.

Maje především ustanoveno správné a náležité pojetí Nejvyššího - že Nejvyšší, jako Absolutní a jediný zdroj života, je vždy pozitivní a dobrý, jeden se stává uvědomělým hlavního obecného principu života, který říká, že život je vždy pro milování, radost, rozkoš, potěšení, zábavu, sdílení, vzájemný prospěch, společné blaho a pro ostatní blaženství. Nic negativního či protivného nemůže být a existovat v pravém životě nebo pocházet z pravého života, kterým je Nejvyšší.

Tento duchovní princip života poskytuje ideu obecného účelu opravdového života a toho, jak z něho lze odvodit jeho zvláštní účel s ohledem na vlastní jedinečný život. Tento účel byl definován v „Principech duchovní hypnózy“ a v „Základech lidské duchovnosti“.

6. Jakmile je stanoveno náležité a správné pojetí, obsah a účel života, začíná nový krok změnou definice a uplatňování pravých hodnot a priorit života. Jeden se ptá: „Jaké jsou opravdové a ryzí hodnoty života a jaké jsou správné priority věcí v mém každodenním žití ?“ Tento dotaz začíná připuštěním, že pravé hodnoty a priority života nejsou tím, co si lidé myslí či přijímají, že jsou. Opravdové hodnoty a priority života nelze nalézt a umístit do různých zevních, vnějších předmětů potřeby fyzického a prostředím daného žití v sobě a o sobě. Pravé hodnoty života jsou spatřovány v duchovních principech života, ve vlastních niternostech, ve vlastní Niterné mysli a, což je nejdůležitější, v přítomnosti Nejvyššího ve vlastní Niterné mysli. Odtud se odvozuje vše ostatní.

Ustanovení tohoto faktu vede k ustanovení náležitých a duchovně správných priorit věcí a činností ve vlastním každodenním životě. Jeden počíná brát v úvahu typy aktivit, které vedou k hlubšímu, lepšímu a vhodnějšímu poznání a chápání sebe samého, druhých a Nejvyššího. Takové aktivity se stávají nejvyššími a nejdůležitějšími prioritami ve vlastním životě, vedoucími k ustanovení nového náležitého a správného hierarchického uspořádání organizace pro každodenní žití.

7. Ustanovení náležitých a správných hodnot a priorit ve vlastním životě vede k zevrubným změnám ve struktuře a dynamice každodenního žití. Začíná se s procesem opětovného zhodnocení významu, účelu a potřeb rozličných tradic, zvyků, konvencí, kultur, institucí, manželství, rodinného života atd., které stále napadají vlastní život a mysl snažíce se jednoho ovlivnit a velmi často donutit, aby zanechal své jedinečné osobnosti a přilnul a uvykl jejich diktátům a požadavkům. Jeden uzná, že tyto diktáty a požadavky sotva přicházejí z nitra, ale namísto toho přicházejí z vnějšku, kde není žádný pravý a ryzí život.

Zde se radí poradit se s Nejvyšším ve vlastní Niterné mysli, aby se stanovily a extrahovaly pozitivní elementy, pokud jsou zde vůbec nějaké, které by mohly v těchto ustanoveních existovat. Tyto pozitivní elementy jsou pak uznány a přijaty v souladu s uspořádáním a dynamikou vlastní celkové, jedinečné mysli a osobnosti. Vše ostatní v nich se jako nemající žádný užitek zavrhne a vyhýbá se tomu.

8. Souběžně s výše uvedenými snahami se začíná proces změny pojímání duchovnosti a forem jejího praktikování. Jeden si z nitra připustí, že duchovnost a formy jejího praktikování nejsou tím, co si lidé myslí, že by měly být. Duchovnost a její praktikování nezávisí na zevních obřadech, slavnostech, slovních vyznáních, pravidelném navštěvování kostela a podobných věcech ani v nich nespočívá. Namísto toho se uzná fakt, že duchovnost a její praktikování závisí na způsobech denního vlastního žití, myšlení, chtění, jednání, chování a vztahování se. Je to záležitost každodenního života a vlastních niterností. Toto ustanovuje pravý obsah a význam duchovnosti. Kdekoli jinde a v čemkoli jiném lze nalézt jen málo pravdivosti. Jednomu se tudíž radí, aby ve své Niterné mysli s Nejvyšším posoudil vlastní náboženství, církev či jakékoli jiné přidružení se k něčemu, aby se určilo, do jaké míry zamořily, znečistily a otrávily vlastní mysl a život všemožnými deformacemi a nepravdami a zadržují ho před objevením pravé povahy duchovnosti a forem jejího praktikování. Zároveň se Nejvyšší požádá, aby mu pomohl určit dobré a pozitivní aspekty, pokud tu vůbec nějaké jsou, ve svém přidružení se ke spolkům a v jejich doktrínách a filosofiích a to, zdali je duchovně náležité, správné, užitečné a moudré je ve svém životě zachovat.

Tím, že toto činí poctivě, z vlastního srdce, s touhou po ustavení skutečné pravdy a za účelem toho žití a praktikování duchovnosti, jeden nebude nikdy sveden na zcestí.

9. A nakonec, maje konečně všechny tyto záležitosti ustanoveny a zařízeny, se jeden stává vědom potřeby změny pojetí negativního stavu a forem jeho projevování. Připustí se, že to, co lidé velmi často považují za špatné, zlé, nesprávné a negativní, anebo na straně druhé za dobré, správné, náležité a pozitivní, není nutně takové.

Lidské určování toho, co je zlé a negativní, anebo dobré a pozitivní, a jak se to projevuje v každodenním životě, je založeno na zevních stereotypech, zvyklostech, standardech a uniformitě jimi uznávaných a přijímaných z hlediska toho, co promítají na druhé lidi ze svých zevních návyků či chápání dle kódů určitých kultur a tradic, obzvláště povahy náboženské. Není brán žádný ohled na jejich vnitřní niterné určení čili na určení z „nitra“ těchto pojetí.

Toto je nebezpečná situace vedoucí k ustanovení obecných pravidel vnucovaných všem, jimiž je posuzováno chování každého bez žádného ohledu na niternou motivaci a záměr takového chování se. Takže velmi často výsledkem nesprávných názorů je: Považuje se za špatné něco, co je ve skutečnosti dobré, a naopak.

Takovéto přijaté obecné standardy a zákony neberou zřetel na jeden z nejdůležitějších principů duchovního života: To, co může být dobré či zlé pro jednu osobu či situaci, může být zlé či dobré pro jinou. V opravdové duchovní konotaci života nejsou možné žádné generalizace.

V tomto ohledu se navrhuje, aby se každý jako jednotlivec obrátil k Nejvyššímu ve své Niterné mysli a požádal o pomoc při určování povahy negativního stavu a jeho forem projevu ve vztahu k jedinečné struktuře a dynamice vlastní mysli a osobnosti. Jeden si z nitra sebe samého stanoví, co je správné, náležité, vhodné a dobré a co je pro něj zlé, nesprávné, negativní a nevhodné, uznávaje, že nelze generalizovat z jednoho na druhé. Toto se koná v procesu denního zkoumání a hodnocení vlastní motivace a záměru ohledně vlastního myšlení, chtění, cítění, jednání, chování a vztahování se (jak se popsalo předtím).

Následováním těchto a jiných bodů (zjevených dříve) s důvěrou a dle svobodné volby, z vlastního srdce, s dobrou a pozitivní motivací a úmyslem jeden vede opravdový duchovní život v jeho praktickém manifestování a realizování.

To je pro dnešek vše.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA