POSELSTVÍ TŘICÁTÉTŘETÍ

O TOM, JAK URČIT, ZDALI JE JEDEN V POZITIVNÍM
ČI NEGATIVNÍM STAVU

Dne 3. května 1982

Dnes jsem přijal od Nejvyššího následující poselství.

Bylo by dnes užitečné uvědomit si a připomenout následující důležitá fakta:

Jak jít na to, aby se stanovilo, zdali ten či někdo jiný je ve vlastním pozemském životě v pozitivním nebo negativním stavu, procesu a rozpoložení? Konec konců takové určení je nejdůležitější záležitostí, protože na ní závisí pravá kvalita vlastního života.

Jak se v předcházejících poselstvích mnohokráte zdůrazňovalo, je radno, aby jeden sám sebe dennodenně hodnotil a prozkoumával ohledně svých motivací a záměrů v pozadí každé činnosti, myšlenek, pocitů, projevů vůle, chování atd. ve svém každodenním žití.

Někteří lidé mohou namítat, že takové dennodenní prozkoumávání spotřebovává příliš času. Nespotřebovává ale čas jedení, pití, přimýšlení anebo hovor o nevýznamných povrchních zevních událostech, nemajících žádnou trvalou hodnotu, a mrhání časem na podobné záležitosti?

Proč je to nutné denně, když někteří dřívější duchovní autoři včetně Swedenborga míní, že je dostatečné provádět takový sebeprůzkum a sebezhodnocování jednou měsíčně při svatém přijímání anebo třikrát, čtyřikrát ročně ? Důvodem, proč je radno to dělat denně, je to, že každý je napadán a zaplavován negativním stavem čtyřiadvacet hodin denně. (Swedenborg meditoval denně po čtyři hodiny najednou.)

Být inkarnován na planetě Zemi, kde je negativní stav plně aktivován a dominující, znamená, že jeden je vystaven neustálému přímému styku s negativním stavem tím či oním způsobem. Tento nutný kontakt (dle volby inkarnovat se na Zemi) je zdrojem subtilních a méně subtilních kontaminací, znečištění, nátlaků, vlivů, podlehnutí atd., která jsou vykonávána bez jakéhokoli přerušení vlastních myšlenek, pocitů, emocí, činností, chování, motivací, úmyslů a životního stylu, velmi často bez vlastního vědomého uvědomění. To se děje dennodenně. V posledních letech, jak lidská éra dochází své zralosti, se takové útoky, záplavy, kontaminace, znečištění atd. negativních sil mnohonásobně zintenzívnily způsobem daleko vychytralejším, účinnějším a výraznějším než v minulosti.

Jestliže někdo opomíjí provádět denní hodnocení a prozkoumávání sebe samého ohledně obsahu, motivačních faktorů a záměrů vlastních myšlenek, pocitů, tužeb, vůle, činností a chování, nachází se v nebezpečí geometricky narůstajícího se hromadění ničivých účinků útoků, kontaminací, znečištění atd. negativního stavu; nebo je v nebezpečí prostě proto, že je na Zemi, kde panuje negativní stav.

Taková geometricky progresivní akumulace postupně, ve většině případů bez vlastního vědomého uvědomění, počíná proces posouvání se vlastního myšlení, pociťování, chtění, jednání, chování atd. od pozitivního k negativnímu prohnaně potlačujícímu uvědomování si toho, že jeden činí něco nesprávného nebo nevhodného. Jeden může náhle sebe samého ve vlastním dennodenním žití shledat tak upoutaného rozličnými hmotnými, zevními, sobeckými, povrchními a podobnými aktivitami a záležitostmi, že mu nezbývá žádný čas pro cokoli opravdu produktivní, tvořivé a prospěšné pro všechny z hlediska duchovních principů každodenního žití. Nebezpečím této situace je to, že jeden může sám sebe shledat věřícího a přijímajícího takovou situaci jako normální a vhodnou. To pak přivádí k přizpůsobování se, ztotožňování se a schvalování ohledně materiální negativity. Když jeden dosáhne tohoto bodu, přestane pociťovat, že je něco nesprávné nebo že se potřebuje změnit či učinit změny ve svém dennodenním žití. Negativní stav je mistrem ve vedení lidí tímto směrem.

To je jeden z důvodů, proč se tak důrazně radí, aby se konalo dennodenní sebeprozkoumávání a sebehodnocení. Tím, že se tak činí, je jeden s to zachytit a rychle eliminovat jakékoli vlivy, nátlaky, vtírání se atd. stále napadající a zaplavující negativity pekel. Jeden se denně soustřeďuje na to, aby s vlastní Niternou myslí a Nejvyšším v ní uvnitř sebe samého objevil, jestli zde není nějaké zamoření a znečištění, jež se vetřelo do vlastních myšlenek, pocitů, vůle, motivací, záměrů, činností a chování. Jakmile si negativitu uvědomí, přistoupí k procesu vyčištění a očisty od ní a od jakéhokoli protivného úmyslu či motivace. Jedním z mnoha způsobů, jakými lze takové očištění a vyčištění provést, je aktivní vnitřní vizualizací, myšlením si, pociťováním, nasloucháním, chtěním, smyslovým vnímáním atd. (jakýmkoli způsobem vnímání, kterému kdo dává přednost či ho pociťuje jako pohodlný) zářivé bílého světla a příjemně teplého světla přicházejícího z nitra vlastní Niterné mysli od Nejvyššího, prostupujícího esenci a substanci vlastního jsoucna a bytí, vlastního ducha, duše a těla a odnímajícího a rušícího u vlastního ducha, duše a těla vše z negativního stavu. Činí se tak několikerým opakováním tohoto procesu vyčišťování a očišťování během vlastní meditace, prozkoumávání a hodnocení.

Zářivě bílé a příjemně teplé světlo se v tomto procesu používá kvůli jeho souvztažnému duchovnímu významu. Vyvolává důležitý duchovní a univerzální stav a proces - stav a proces lásky a moudrosti, dobra a pravdy, který je ochranou a strážcem bezpečí. Bělost či zářivá součást světla souvztaží s Božskou moudrostí a Pravdou, která zná nejlepší možné způsoby a postupy pro potírání a odstraňování všeho, co má negativní původ. Vyzařující teplo světla souvzatží s Božskou láskou a Dobrem, která účinně provádí proces vyčištění a očisty od čehokoli negativního původu využívajíc znalost své Moudrosti a Pravdy. V kombinaci, sjednocení a jednosti lásky a moudrosti, dobra a pravdy, jež je zdrojem všech pozitivních, ochranných a bezpečí střežících sil od Nejvyššího ve vlastní Niterné mysli a jež souvztaží s bílým příjemně teplým světlem, lze tedy nalézt mocný protijed a nástroj sebeochrany a ostrahy bezpečí proti neustálým výpadům, záplavám a zamořením negativního stavu a jeho sil.

Toto je jeden z mnoha způsobů, jimiž je možno tohoto dosáhnout. Radí se, aby se dle procesu sebezkoumání ve vlastní Niterné mysli a Nejvyšším v ní určilo, co je pro jednoho nejlepší možný a nejúčinější způsob provedení takového vyčištění a očisty.

Nyní pojďme zpět k původní otázce položené na začátku tohoto výkladu - jak lze určit, zda jsem či někdo jiný je v pozitivním či negativním stavu, procesu a rozpoložení atd.? Co se musí sledovat, aby se toto náležitě, správně a spravedlivě určilo ohledně situace vlastní či kohokoli jiného, aniž by se někomu ublížilo?

Především je radno postupovat s krajní obezřetností v posuzování rozpoložení ostatních lidí. Niterné motivace a záměry lidí nejsou bez ohledu na to, jak dobré či zlé se zdají být z hlediska zevního projevování se a pozorování, nikdy náležitě rozpoznatelné z vnějšku. Například dva lidé s přesně stejným zevním chováním mohou mít diametrálně opačné úmysly či motivace pro vykazování tohoto jednotlivého chování.

Lze jít jen po určitých zevních znacích, které mohou či nemusí u lidí naznačovat správnou motivaci a faktory úmyslu jejich opravdového stavu událostí s ohledem na jejich preference pro bytí v negativním či pozitivním rozpoložení.

Poněkud snadnější je určit tyto faktory u sebe než u jiných. To se dělá, jak je uvedeno výše, procesem sebeprozkoumávání z vlastní svobodné vůle a volby. Avšak není povoleno, aby někdo vstupoval do myslí jiných lidí za účelem tohoto zkoumání. I kdyby to bylo možné nebo dovolené, bylo by to porušením jejich soukromí, svobody a nezávislosti. Každému je povoleno být takovým, jakým chce být, a nikomu není dovoleno, aby lidem vnucoval své vlastní ideje ohledně toho, jací by měli být. Taková touha je hrubou duchovní drzostí a neskromností, jež je znakem bytí v negativním stavu, či přinejmenším toho, že se mu straní.

Jeden může změnit jenom sám sebe. Schopnost a ochota se změnit je znakem z pozitivního stavu. Potřeba měnit druhé bez potřeby měnit se sám je znakem stavu negativního. Jestliže někdo mění sám sebe, může být dobrým příkladem a pozitivním motivačním faktorem pro jiné lidi. Takže jestliže někdo chce, aby lidé byli například šťastní, veselí, zdraví, produktivní, spokojení, dobří, mírní, rozvážní, moudří, sdílní atd., musí být nejprve takovým on sám, aby poskytoval dobrý příklad a ukazoval, že každý se tímto směrem může změnit. Neexistuje jiný způsob, jak opravdu ovlivňovat chování a životní styl lidí. Někdy by se mohlo jevit, že se lidé mění dle vlivů a nátlaků z vnějšku (dobrým příkladem takové situace je žití v komunistických zemích), ale taková změna je nesprávně motivovaná (strachem kupříkladu), protože nevychází z nitra jedincovy vlastní svobodné vůle. V takových případech není žádné změny vnitřně. Změna je pouze zevní za účelem, aby se to tak jevilo (aby se kupříkladu vyhnulo zavržení či potrestání), a to není vůbec žádnou změnou.

To je dalším důvodem, proč má každodenní sebeprozkoumávání tak velký význam. V nejzazším smyslu přispívá nejen k zlepšování vlastního života, ale též k zlepšování veškerého Stvoření. Jsa integrální částí celého Stvoření tím, že jeden vylepšuje tuto část - sebe samého - vylepšuje celek. Je nemožné zlepšovat cokoli v celku bez vylepšení jeho částí. Avšak jeden nemůže být žádnou jinou částí než tou, kterou je. Aby byl s to vylepšit jakoukoli jinou část, musel by být touto jinou částí. Tím, že by byl tou jinou částí, nebyl by již sebou samým, ale namísto toho by se stal zcela jinou částí. Taková situace je nemožností, protože jeden nemůže zlikvidovat sebe sama, aby se stal někým jiným. Aby tak učinil, musel by začít s dvojitou likvidací - likvidací sebe samého za účelem toho, aby se stal někým jiným, a likvidací toho někoho druhého za účelem toho, aby se tímto jiným stal. Jestliže by toto bylo možné, rovnalo by se to likvidaci veškerého Stvoření jako celku.

Toto je důvodem toho, proč je nemožné změnit někoho jiného než sebe sama a proč lidé musí započít jakoukoli změnu z nitra sebe samých dle své vlastní svobodné vůle, jestliže skutečně touží být součástí pozitivního stavu.

Jedním ze znaků určení toho, zdali je ten či někdo jiný v pozitivním či negativním stavu, je uvnitř sebe sama či dle zjištění jiných ustanovený postoj k Absolutnímu zdroji všeho života - k Nejvyššímu, ke všem principům duchovní homogenity (jak byly definovány ve dnech 3.-4. dubna 1982 na Martiniku) a ke všem jiným duchovním principům života a každodenního žití, jak jsou definovány v „Základech lidské duchovnosti“ a v těchto „Poselstvích z nitra“.

Jestliže jeden popírá existenci Absolutního zdroje Života - Nejvyššího - a nemá žádný ohled na jakékoli duchovní principy a jestliže jeho chování odpovídá takovému popírání a nedostatku ohledu, tehdy lze opatrně dovolit, že tento jedinec je v negativním stavu anebo je jeho součástí.

Avšak přijímání těchto principů, jejich braní na zřetel a zevní žití i chování souhlasné s těmito duchovními faktory jednoho nutně nedělá pozitivním nebo ho nedostává na stranu pozitivního stavu. Proto musí být jeden krajně opatrný v přijímání jakýchkoli závěrů o duchovním stavu druhého, jelikož jeho zevní vyznání a chování nejsou spolehlivými a platnými důkazy té které situace - ať pro stranu pozitivní nebo negativní.

Na základě zevního pozorování, vyznání a chování si jeden nemůže být jist co do skutečné vnitřní motivace a záměru popírání a nebrání zřetele anebo přijímání a braní v úvahu takových důležitých duchovních faktorů ve vlastním životě. Taková znalost se může získat jedině sebezkoumáním a sebezhodnocením. Žádné jiné účinné způsoby neexistují.

Jeden může všechny tyto duchovní faktory vyznávat a přijímat a chovat se v souladu s jejich požadavky a recepty, a přesto to může činit s nějakou nízkou motivací a s negativním úmyslem. Nečiní to z Nejvyššího ve vlastní Niterné mysli, ale jen kvůli nějakým zevním či sobeckým důvodům, nebo proto, že je to pro něho výhodné být takovým a tak se chovat, aby získal uznání, jistou pozici, vstup do nebes atd. V takovém případě si tento jedinec nepřivlastní nic opravdu duchovního, neboť to činí ze sebe, a ne z Nejvyššího v sobě. Toto je klamný způsob žití, který vede k negativnímu stavu.

Jeden z nejdůležitějších duchovních principů života stanoví, že pravou motivací a faktorem duchovního úmyslu je činit věci z Nejvyššího z nitra sebe samého. Swedenborg říká, že jedinec koná jakoby ze sebe samého, ale zároveň si uvědomuje a doznává, že to činí z Pána. Jestliže se takto koná, jeden si přivlastňuje všechny pozitivní faktory u Nejvyššího, a ty se opravdu stávají součástí jeho osobnosti a jeho života.

Jediným jiným způsobem, jak by si někdo mohl něco přivlastnit, založeným na tom, že se to činí ze sebe, a nikoli z Nejvyššího, by mohlo být, jestliže by jeden mohl být či by byl zdrojem svého vlastního života. To by znamenalo, že by musel být nestvořený, původní a tudíž absolutní. Jelikož je ale jenom jedno Absolutno - Nejvyšší - jedinec nemůže ze sebe a sebou nic činit, ale jen z přítomnosti a přítomností Nejvyššího ve své Niterné mysli. To je pravý duchovní princip života. To je duchovností vůbec. Uznání, přijetí a uplatňování tohoto faktu ve vlastním životě činí, jak se předtím mnohokrát zdůrazňovalo, jednoho opravdu duchovním, a tudíž ho umísťuje do pozitivního stavu na stranu pozitivní. Popírání tohoto faktu činí jednoho, bez ohledu na to, jak je jeho zevní chování dobré a pozitivní, neduchovním, a tudíž negativním.

Jestliže se tyto duchovní faktory z vlastního srdce, vlastní svobodné vůle a volby popírají a zavrhuje se jejich platnost, bez ohledu na to, jak se kdo z hlediska zevního pozorování zdá být dobrý a pěkný, nemůže si přivlastnit nic z této dobrosti, pozitivnosti a pěknosti. Nemůže se to stát integrální součástí jeho osobnosti, protože pravý zdroj vší dobrosti, pozitivnosti a pěknosti byl popřen a odmítnut. V tomto případě si jeden přivlastnil něco, co k němu nepatří. To je ukradený princip duchovnosti. V tomto případě jeden klame druhé a sebe samého. Žije životem lží. Takové přirozenosti jsou všichni ateisté a materialisté, kteří se ze své svobodné vůle a volby ztotožňují se svým materialismem a ateismem. Jsou tudíž negativního a z negativního stavu.

Opakuje se však ještě jednou, že jeden musí být krajně obezřetný při posuzování ateistů a materialistů nebo jiných lidí, kteří si nárokují být nábožensky a duchovně založenými bez ohledu na jejich náboženství či duchovní směr, kteří si myslí, že taková je jejich přirozenost kvůli určitým životním zkušenostem anebo nátlakům zevnějšností, se kterými se identifikovali dle zevního donucení či dočasných okolností, nebo ti, kteří jsou takové přirozenosti, protože se prostě do takových okolností narodili přijímajíce to a jsouce zavázáni k tomu, že následují linii přijatou dle své prostředím dané filosofie. Takoví lidé mohou, ale nemusí být opravdu ateistickými, materialistickými, náboženskými a duchovně založenými, a tedy negativními či pozitivními. Někteří z nich mohou být vnitřně velmi duchovními nebo ateistickými toužíce po objevování a uplatňování (nebo zavrhování či popírání) skutečné pravdy. Tento druh lidí nicméně nalezne životní příležitosti pro změnu a revizi přístupu vnuceného jim negativním stavem. Obvykle šťastně a rádi využívají tyto příležitosti a úspěšně zanechávají svého předešlého negativního stavu.

Jestliže na druhé straně takové pozitivní příležitosti pro změnu a ústup negativního stavu nejsou využity a jestliže jsou zcela a úplně pominuty a přehlíženy bez ohledu na fakt, že jsou neustále přítomny, může to znamenat, že takoví lidé se nechtějí změnit a jsou rádi takovými, jakými jsou; chtějí ze své svobodné volby a vůle zůstat na negativní straně.

Avšak předtím, než se kvapně vytvoří nějaký soud či závěr, je radno vzít v úvahu následující fakt. Různí lidé vyžadují různou rychlost, časové rozpětí a okolnosti, za nichž mohou započít svou změnu a ústup od negativního stavu. V některých případech to zabere dlouhou dobu (v lidských pojmech) a mnohé rozličné okolnosti, aby se přivodila tato žádoucí změna. Je-li tomu tak, znamená to, že rychlejší anebo spěšnější proces změny by byl škodlivý a přinesl by více újmy než užitku. Na straně druhé někteří lidé jsou daleko rychlejší ve srovnání s jinými a nezabere to tak dlouhou dobu (z hlediska pozemského lineárního času) nebo tak mnoho příležitostí pro zahájení takové změny a ústupu. Pro tyto lidi by jakýkoli odklad či prodleva by mohly být velmi škodlivé a újmu působící.

Radí se tudíž, aby jeden byl velmi trpělivý, měl výdrž a vytrvalost, poskytuje sobě a jiným dostatek času a okolností ke změně předtím, než učiní jakákoli závěrečná rozhodnutí o něčím stavu. Je důležité si pamatovat, že není nic konečného v Absolutním stavu a Procesu Nejvyššího, kdož stále tvoří nové věci a iniciuje neustálé změny po všem Stvoření. Je taktéž užitečné si pamatovat, že je znakem negativního stavu pohlížet na věci finálně. Je třeba být také velmi moudrý, aby se nikdy nic nezobecňovalo a neanalogizovalo, protože nikdy neexistují dva totožné případy.

Toť pro dnešek vše.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA