POSELSTVÍ TŘICÁTÉDRUHÉ

O PROCESU INKARNACE LIDSKÝCH BYTOSTÍ NA ZEMI
A O TOM, JAK KONAJÍ SVÉ VOLBY

Dne 2. května 1982

Dnes byla od Nejvyššího přijata následující poselství.

Dnes bude poskytnuto nějaké podrobnější pojednání o procesu inkarnace lidských bytostí na Zemi a jejich voleb.

Předtím, než přistoupíme k tématu dnešní rozpravy, je na řadě varovná poznámka. To, co následuje, je hrubým zjednodušením toho, co skutečně v tomto důležitém procesu nastává. Je třeba mít na mysli, že ti, kdo si zvolili inkarnovat se na Zemi, si taktéž zvolili omezit se a zabránit si po dobu trvání svého životního údobí na Zemi v chápání určitých duchovních postupů, které se konají mimo říše přírodního stupně obecně, a ještě více tak mimo říše pozemské zvlášť, kde je negativní stav v aktivované a dominantní pozici. Následující vysvětlení je tudíž jen přiblížením toho, co se skutečně děje. Má poskytnout některé přibližující ideje tomu, kdo si nechává své srdce otevřené a kdo je dostatečně flexibilní, aby přijal důležitý fakt, že vždy existuje přesahující chápání všeho tohoto, které není v tomto jednotlivém okamžiku lidského rozpoložení k dispozici.

Avšak to, co následuje, může dát dostatečný obraz, aby se porozumělo určitým pojetím, která poskytují představu o této důležité záležitosti. Toto porozumění, ač omezené a hrubé, může být nápomocné a užitečné ve vlastním duchovním pokročení.

Obecně lze objevení se sentientních entit v jim odpovídajících stavech, procesech, rozpoložení, pozicích a místech pojímat nejméně dva způsoby.

První, nejobyčejnější, ale zároveň nejglobálnější a nejobecnější způsob je procesem produkování specifických idejí, myšlenek, pojetí a kategorií ve vztahu k takovému procesu uvnitř Absolutního procesu myšlení Nejvyššího. To je procesem přímého nadělení Nejvyšším a od Nejvyššího. Nejvyšší neustále produkuje nové ideje životních forem, sentientních entit a nových prostředí odpovídajících potřebám těchto sentientních entit. Takové ideje jsou naděleny duchem života, z něho svou duševností a z této duševnosti svou zevní formou a pak se objevují ve formě sentientních entit v jim odpovídajícím prostředí nově stvořeném za tímto účelem.

Druhý způsob, jakým se toto objevení koná, je výsledkem určitých aktivit sentientních entit samotných. Z přítomnosti Nejvyššího z jejich Niterné mysli jsou v této mysli produkovány nové ideje, jako výsledek výměny a sjednocením principů maskulinity a femininity dvou sentientních entit, čehož výsledkem je zrod nové, doposud neexistující ideje. Taková idea je pak nadělena Nejvyšším duchem života a je promítnuta a emanována pro svou manifestaci do prostředí odpovídajícího jejímu obsahu. Jelikož je produkce takových idejí možná jen z přítomnosti Nejvyššího v Niterné mysli sentientních entit, znamená to, že v nejzazším smyslu je Nejvyšší jejich Stvořitelem. V tomto ohledu se sentientní entity účastní v tomto procesu fungujíce jako zvláštní zprostředkovatelé Nejvyššímu pro nadělování nového přijímače života tímto životem.

Třetí metodou tohoto objevování se, která je používána jen pro lidské tvory na Zemi, je produkování určitých negativních idejí v negativním stavu pekel. Spojením dvou negativních duchů nastává určitá negativní výměna, jež rezultuje v objevení se relativně nové negativní ideje, která je promítnuta do své vlastní manifestace. Jelikož jsou tyto negativní ideje produkovány z ukradených principů života, kterýžto život neustále proudí z Nejvyššího, jejich produkce je možná pouze proto, že Nejvyšší existuje. To žádným způsobem neznamená, že Nejvyšší se účastní v produkování takových negativních idejí. Přítomnost Nejvyššího u negativních duchů je v jejich schopnosti se měnit a v jejich svobodě volby být takovými. Tento fakt jim dává život. Mohou žít pouze kvůli této schopnosti. Tento život využívají k popírání přítomnosti Nejvyššího v nich. Takové popírání ustanovuje negativní stav. Kvůli tomuto popírání nemůže být Nejvyšší přítomen v tomto popírání samotném. Jinak by tu nebylo žádné popírání. Takže negativní stav je v zásadě výsledkem popírání přítomnosti Nejvyššího ve schopnosti negativních duchů se měnit v jejich svobodě volby. Takové popírání, tím že bylo aktivováno sentientními entitami - v tomto případě negativními duchy, je výsledkem ideje popírání. Protože taková idea nastala ze života, který byl Nejvyšším nadělen určitým sentientním entitám (v tomto případě lidským bytostem na Zemi), nese si svůj vlastní život, který tíhne se stát reálným. Realita jeho objevení se dává schopnost reprodukovat se v nekonečných formách a projevech. Proto, když dva negativní duchové (žena a muž) v peklech přistoupí jeden ke druhému, aby si vyměnili své negativní postoje, výsledkem takové negativní výměny je zrození nové negativní ideje, která je pak promítnuta ke své manifestaci a realizaci do prostředí pro ni vhodného.

Zatímco první dvě metody objevování se sentientních entit lze manifestovat a promítat po celém Stvoření ve všech jeho úrovních, dimenzích, stupních a krocích v souladu s obsahem takto manifestovaných a promítaných idejí, třetí metoda objevování se je svou povahou omezena pouze na dvousměrné manifestování a promítání. Ideje takto produkované se mohou projevovat a promítat pouze v peklech samotných nebo jen na jednom místě přírodního stupně, které k tomuto účelu Nejvyšší speciálně povolil - na planetě Zemi a v tomto solárním systému.

Takže lidé na Zemi mohou v zásadě pocházet ze dvou stavů - pozitivního nebo negativního. Nikde jinde ve Stvoření nejsou takové manifestace a projekce možné.

Ačkoli se samotné negativní ideje mohou projevovat a promítat ve formě lidských bytostí na Zemi nebo ve formě negativních duchů v peklech, jejich zkušenosti jsou k dispozici pro sdílení a poučení všemu Stvoření prostřednictvím univerzálního vědomí, jež obsahuje všechny takové zkušenosti za účelem toho, aby tato univerzální poučení o negativním stavu mohla přinést plody. Tato schopnost zabraňuje nutnosti, aby se negativní ideje projevovaly způsobem široce univerzálním.

Jakmile tedy nějaká idea nastává ve vztahu k objevení se sentientní entity či lidské bytosti, je nejprve zhodnocena, posouzena a zkoušena dle svého obsahu. To se děje jak v Absolutním procesu myšlení Nejvyššího i v Niterných myslích (z přítomnosti Nejvyššího v nich) dvou sentientních entit, které dávají zrod této ideji, jako výsledku jejich výměny (ve druhé metodě stávání se konkrétní manifestací této ideje). V procesu zhodnocení, posouzení a zkoušení obsahu této ideje je určeno, jakému užitku, pokud tu nějaký je, může tato idea sloužit univerzalitě povšechnosti. Je-li shledána z toho či onoho důvodu užitečnou a duchovně vhodnou ke své manifestaci, pak jsou v dalším kroku určeny všechny důsledky manifestace a projekce takové ideje. Po určení těchto důsledků a rozličných následků je vyhledán náležitý duchovní, duševní a fyzický stav, proces, rozpoložení, místo, dimenze, úroveň, stupeň, krok, linie atd., v nichž a do nichž lze obsah této ideje plně projevit a promítnout a aktualizovat nejvhodnějším, nejoblíbenějším způsobem její důsledky a následky tam, kde může nastat největší poučení. Jakmile se toto určí, dalším velmi důležitým krokem je posoudit, zda taková idea, jakmile se manifestuje v konkrétnosti své prezentace v módu sentientní entity či lidské bytosti, bude dle své svobodné volby a vůle ochotna být v této zvláštní manifestaci, zvláštním prostředí, se zvláštním obsahem, se zvláštními důsledky a následky svého projevení se. V tomto bodě se této ideji představují různé volitelné možnosti dle idejí takových volitelných možností a dle idejí způsobu, jakými může ovlivnit, modifikovat a či změnit jakýkoli důsledek nebo jakýkoli stav či proces, když je potřeba a příležitost takové změny. V tomto bodě je tedy ideji dána příležitost se rozhodnout (skrze ideu rozhodování), zda chce pokračovat se svou manifestací, jak byla nastíněna s ohledem na jejich obsah, nebo zda chce být pozměněna či zcela stažena zpět předtím, než bude nadělena duchem individuálního a jedinečného života od Nejvyššího.

Je nutno si pamatovat, že všechny tyto kroky a procesy nastávají pouze na úrovni idejí. Zatím se nekoná žádná konkretizace či manifestace a projekce, s ideami jejího obsahu, jejího prostředí, jejich důsledků a následků atd.

Jakmile idea dle ideje své svobodné vůle a volby je ztotoženěna s ideou svého projevení a se vším ostatním, tehdy a jen tehdy je nadělena individualizovaným a jedinečným duchem života Nejvyšším a od Nejvyššího.

Idea se tedy nejprve jeví jako duch ve formě jeho Niterné mysli. Z této Niterné mysli se vytváří jeho duševnost čili vnitřní mysl synchronně s jevením se Niterné mysli. Jakmile se toto učiní, je umístěna do zvláštního intermediálního světa, který existuje za tímto účelem (nemá žádnou jinou funkci). Zde přijímá přechodnou zevní formu souhlasnou s jejím duchem a duševností, která ustavuje její zevní mysl čili tělo zbudované z jeho idejí v Niterné mysli odpovídajících obsahu této ideje. V tomto intermediálním světě znovu posuzuje, hodnotí a zkouší všechny aspekty jejího bytí a jsoucna a činí závěrečné rozhodnutí a volbu (nyní jako sentientní entita) ohledně své nejvhodnější inkarnace. Během této doby může každá sentientní entita změnit cokoli, co si přeje, s jedinou výjimkou - nemůže změnit fakt svého jsoucna a bytí. Jakmile svobodně souhlasila být a existovat, činí tak s tím, že chápe, že tato jednotlivá volba je věčná. Vše ostatní lze v tomto dílčím bodě změnit. Když je ustanovena vhodná doba a místo anebo stav a rozpoložení pro její inkarnaci, přechází ke své inkarnaci. Tato inkarnace může být buď v jednom z početných duchovních, nebo přírodních světů (v jakýchkoli možných liniích, dobách, úrovních a dimenzích v souladu se specifickými synchronními potřebami jak inkarnujícího se ducha, tak i místa či situace, do níž se duch inkarnuje).

Během pobytu ideje ve zvláštním intermediálním světě se tato nazývá duchem. Protože v této konotaci má v sobě Niternou mysl, vnitřní mysl a zevní mysl vybudovanou z idejí Niterné mysli a z elementů tohoto zvláštního intermediálního světa, je plně vědomou, sebeuvědomující se, sebeurčenou, svobodnou a nezávislou sentientní entitou.

Trvání inkarnace každé sentientní entity je určeno její volbou a místem či stavem, kde se tato inkarnace koná. Jestliže se při nějaké příležitosti koná v přírodním stupni, volba je omezena pouze na určité časové období. Jakmile doba vyprší, sentientní entita se navrací do intermediálního světa (v této době je to odlišný intermediální svět, spojený se stavem nebo místem předešlé inkarnace), kde se koná proces jejího posledního soudu čili zhodnocení, prozkoušení a posouzení jejího života v této jednotlivé inkarnaci. Po jeho skončení se sentientní entitě představují nové volby či volba pro její inkarnaci do nějakého jiného módu jsoucna a bytí. V procesu konání další volby a rozhodnutí jsou sentientní entitě představeny budoucími důsledky každé volby a rozsah užitečnosti její volby z hlediska vzájemného prospěchu a sdílení pro veškeré Stvoření a jeho duchovního pokročení. Jakmile sentientní entita ze své svobodné vůle učiní tuto volbu při plném vědomí a přijetí všech důsledků a následků této volby a jejich rozličných opcí pro modifikaci a změnu, sentientní entita přistupuje k další inkarnaci. Další inkarnace může být buď do přírodního, nebo do duchovního stupně. Avšak, jak se zdůrazňuje v „Základech lidské duchovnosti“, tato inkarnace nemůže být nikdy podruhé či vícekrát do téhož přírodního světa nebo do téže linie jakéhokoli světa. Nemůže se reinkarnovat do téhož místa, neboť by to byl opakující se, regresivní a stagnující modus bytí, který je nemyslitelný v Absolutním procesu myšlení Nejvyššího, kde není nic jiného než duchovní pokrok a tvorba nových věcí. Proto žádné opakování inkarnace do téže linie bytí a jsoucna v jakékoli úrovni, kroku, stupni či dimenzi nemůže být produktivní, konstruktivní a tvořivé, a tudíž se nemůže konat. (Ohledně rozpravy o pojetí reinkarnace viz „Principy duchovní hypnózy“ a „Základy lidské duchovnosti“.)

Tento proces inkarnování pokračuje věčně a nemůže se zastavit kvůli stálému objevování se nových stavů, rozpoložení, procesů, míst, linií, vesmírů, galaxií, stvoření Nejvyšším a od Nejvyššího. Tyto všechny jsou k dispozici pro poučení a prožívání všem sentientním entitám a lidským bytostem v procesu jejich duchovní progrese.

Objevení se manifestovaných a projektovaných negativních idejí ve formě negativních duchů nebo lidských bytostí probíhá v zásadě dle stejného postupu, jak byl popsán výše. Avšak nesdílejí tentýž počáteční intermediální svět. Je jim povoleno, aby měli svůj zvláštní intermediální svět, speciálně spojený s pekly a s planetou Zemí, kam umísťují své negativní ideje za účelem, aby se dle své závěrečné volby tyto ideje inkarnovaly. Jsou-li shledány užitečnými pro určité duchovní poučení a lekci všemu Stvoření, bez ohledu na to, jak negativní a zlé by se mohly zdát, je jim povoleno postoupit s jejich inkarnací v peklech nebo na planetě Zemi.

Protože duchovní princip svobodné volby a svobodné vůle je v tomto světě stejně platný jako v jiném místě Stvoření, je zcela na negativních idejích, zdali se chtějí, či nechtějí inkarnovat a zdali chtějí, či nechtějí nést veškeré negativní důsledky takové inkarnace. V procesu jejich negativního rozhodování jsou jim představeny všechny alternativy, možnosti voleb a nástroje, které by je mohly přivést k tomu, aby změnili svou negativní volbu a zahájili konání pozitivních a dobrých voleb. Toto je nutný vestavěný systém poskytovaný Nejvyšším, který je imanentní a inherentní kondicí jejich bytí a jsoucna. Důležité zde je to, že nikdo nemůže existovat a být bez svobodné vůle a volby, ať může být či se jevit jakkoli zlý nebo negativní. Toto je sám princip žití a aktualizace čehokoli vůbec včetně negativního stavu. Ale taková volba být zlým také explicitně či implicitně znamená, že lze takovou volbu zrušit a učinit jinou, v pozitivním směru. Z výše popsaného postupu a procesu objevování se a zrození sentientních entit a lidí je velmi zřejmé, že nikdo není nucen být čímkoli nebo jakýmkoli určitým způsobem, jestliže nechce. Je též zřejmé, že mnozí lidé na Zemi jsou inkarnacemi negativních a zlých idejí produkovaných v peklech za tímto specifickým účelem. To také může do jisté míry vysvětlovat, proč na planetě Zemi existují všechny formy takových strašných zločinů, válek, nemocí, rozličných strádání a nepříjemných rozpoložení. Jsou zde dle něčí volby. Mohou být odstraněny jen jinou volbou toho někoho. Nic není vnuceno a nutné. Nutnost čehokoli ve jsoucnu a bytí je určována jeho volbou. Každý je tudíž plně a úplně odpovědný za cokoli, co se v jeho životě odehrává. Neexistují žádné výjimky. Potřeba vymazání vědomé paměti takové volby pro lidi na Zemi byla vysvětlena jinde. Nikde jinde ve Stvoření taková potřeba neexistuje.

Existuje určitá odchylka od výše popsaného procesu ve způsobu, jakým se lidské bytosti objevují na Zemi. Jak se již mnohokráte předtím uvedlo, planeta Země byla určena převážně a na jistý čas negativnímu stavu. To ustanovuje a určuje určité postupy fyzického zrození, které jsou specifické pro negativní stav. Svou povahou je negativní stav stavem nevědomosti, zákazů a omezení. Tudíž kdokoli se zrodí do negativního stavu, ať je to z pozitivního, či negativního stavu, musí se zrodit do nevědomosti dle své volby. Toto rozpoložení nutně vyžaduje, aby se lidé rodili animálním procesem početí v mateřském lůně a s následným vymazáním veškeré paměti toho, co se dělo předtím, než se odehrálo početí. Tento proces zrození byl zfabrikován a uveden na Zemi takzvanými pseudotvůrci (viz „Základy lidské duchovnosti“).

Proces zrození jiný než animální by nemohl vytvořit stav nevědomosti. Tento typ zrození je neduchovní, umožňující, aby taková nevědomost byla vytvořena (co se vědomí týče). Jakýkoli jiný způsob je duchovním způsobem. Duchovní způsoby zrození nemohou mít za výsledek nevědomost, protože jsou z přímého nadělení Nejvyššího. Cokoli přichází z přímého nadělení Nejvyššího, je vždy pozitivní. V pozitivním stavu není žádná nevědomost. Nepotřebuje žádnou nevědomou mysl. Je plně vědomý. Tímto způsobem se tudíž nemůže projevit či zrodit žádná negativní idea.

Jakmile idea učiní volbu inkarnovat se ve formě lidské bytosti na Zemi (existuje mnoho jiných lidských bytostí, které se inkarnují ne na planetě Zemi, ale na jiném místě ve fyzickém Vesmíru), vyhledává synchronní ideje dvou lidí na Zemi, kteří dle své volby přistupují k sobě navzájem za účelem sexuálního styku dávajíce duchu této ideje příležitost, aby zahájil stavbu zevní formy v mateřské děloze odpovídající jeho obsahu a jeho duševnosti. Když je taková forma hotova, duch této ideje s jeho duševností vstupuje do svého těla a nastává fyzické zrození lidského dítěte. V procesu formování tohoto těla využívá duch genů otce i matky odpovídajících nejvíce účelu jeho inkarnace na Zemi.

Je vhodné si opět připomenout, že inkarnace jakékoli ideje na Zemi je vždy v souhlase a synchronnosti s těmi na Zemi, kdo jsou prostředky její manifestace či fyzického zrození. Je to tedy vzájemná, synchronní volba (byť ve většině případů nevědomá) založená na svobodné vůli všech, kterých se to týká. Tudíž nikdo nemůže obviňovat někoho jiného za rodiče, děti, situaci a osud, jaký kdo má během svého životního údobí na Zemi či obdobně kdekoli jinde. Takže dokonce pobývání v peklech je dle vlastní svobodné volby, protože nikdo není nucen tam jít či se tam projevovat.

Toť pro dnešek vše.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA