|
 Předčítat |
POSELSTVÍ TŘICÁTÉDRUHÉ
O PROCESU INKARNACE LIDSKÝCH BYTOSTÍ NA ZEMI
A O TOM, JAK KONAJÍ SVÉ VOLBY
Dne 2. května 1982
Dnes byla od Nejvyššího přijata následující poselství.
Dnes bude poskytnuto nějaké podrobnější pojednání o procesu inkarnace lidských
bytostí na Zemi a jejich voleb.
Předtím, než přistoupíme k tématu dnešní rozpravy, je na řadě varovná poznámka. To,
co následuje, je hrubým zjednodušením toho, co skutečně v tomto důležitém procesu
nastává. Je třeba mít na mysli, že ti, kdo si zvolili inkarnovat se na Zemi, si taktéž
zvolili omezit se a zabránit si po dobu trvání svého životního údobí na Zemi v chápání
určitých duchovních postupů, které se konají mimo říše přírodního stupně obecně, a
ještě více tak mimo říše pozemské zvlášť, kde je negativní stav v aktivované a
dominantní pozici. Následující vysvětlení je tudíž jen přiblížením toho, co se skutečně
děje. Má poskytnout některé přibližující ideje tomu, kdo si nechává své srdce otevřené
a kdo je dostatečně flexibilní, aby přijal důležitý fakt, že vždy existuje přesahující
chápání všeho tohoto, které není v tomto jednotlivém okamžiku lidského rozpoložení k
dispozici.
Avšak to, co následuje, může dát dostatečný obraz, aby se porozumělo určitým
pojetím, která poskytují představu o této důležité záležitosti. Toto porozumění, ač
omezené a hrubé, může být nápomocné a užitečné ve vlastním duchovním pokročení.
Obecně lze objevení se sentientních entit v jim odpovídajících stavech, procesech,
rozpoložení, pozicích a místech pojímat nejméně dva způsoby.
První, nejobyčejnější, ale zároveň nejglobálnější a nejobecnější způsob je procesem
produkování specifických idejí, myšlenek, pojetí a kategorií ve vztahu k takovému
procesu uvnitř Absolutního procesu myšlení Nejvyššího. To je procesem přímého
nadělení Nejvyšším a od Nejvyššího. Nejvyšší neustále produkuje nové ideje životních
forem, sentientních entit a nových prostředí odpovídajících potřebám těchto
sentientních entit. Takové ideje jsou naděleny duchem života, z něho svou duševností
a z této duševnosti svou zevní formou a pak se objevují ve formě sentientních entit v
jim odpovídajícím prostředí nově stvořeném za tímto účelem.
Druhý způsob, jakým se toto objevení koná, je výsledkem určitých aktivit sentientních
entit samotných. Z přítomnosti Nejvyššího z jejich Niterné mysli jsou v této mysli
produkovány nové ideje, jako výsledek výměny a sjednocením principů maskulinity a
femininity dvou sentientních entit, čehož výsledkem je zrod nové, doposud
neexistující ideje. Taková idea je pak nadělena Nejvyšším duchem života a je
promítnuta a emanována pro svou manifestaci do prostředí odpovídajícího jejímu
obsahu. Jelikož je produkce takových idejí možná jen z přítomnosti Nejvyššího v
Niterné mysli sentientních entit, znamená to, že v nejzazším smyslu je Nejvyšší jejich
Stvořitelem. V tomto ohledu se sentientní entity účastní v tomto procesu fungujíce
jako zvláštní zprostředkovatelé Nejvyššímu pro nadělování nového přijímače života
tímto životem.
Třetí metodou tohoto objevování se, která je používána jen pro lidské tvory na Zemi, je
produkování určitých negativních idejí v negativním stavu pekel. Spojením dvou
negativních duchů nastává určitá negativní výměna, jež rezultuje v objevení se
relativně nové negativní ideje, která je promítnuta do své vlastní manifestace. Jelikož
jsou tyto negativní ideje produkovány z ukradených principů života, kterýžto život
neustále proudí z Nejvyššího, jejich produkce je možná pouze proto, že Nejvyšší
existuje. To žádným způsobem neznamená, že Nejvyšší se účastní v produkování
takových negativních idejí. Přítomnost Nejvyššího u negativních duchů je v jejich
schopnosti se měnit a v jejich svobodě volby být takovými. Tento fakt jim dává život.
Mohou žít pouze kvůli této schopnosti. Tento život využívají k popírání přítomnosti
Nejvyššího v nich. Takové popírání ustanovuje negativní stav. Kvůli tomuto popírání
nemůže být Nejvyšší přítomen v tomto popírání samotném. Jinak by tu nebylo žádné
popírání. Takže negativní stav je v zásadě výsledkem popírání přítomnosti Nejvyššího
ve schopnosti negativních duchů se měnit v jejich svobodě volby. Takové popírání,
tím že bylo aktivováno sentientními entitami - v tomto případě negativními duchy, je
výsledkem ideje popírání. Protože taková idea nastala ze života, který byl Nejvyšším
nadělen určitým sentientním entitám (v tomto případě lidským bytostem na Zemi),
nese si svůj vlastní život, který tíhne se stát reálným. Realita jeho objevení se dává
schopnost reprodukovat se v nekonečných formách a projevech. Proto, když dva
negativní duchové (žena a muž) v peklech přistoupí jeden ke druhému, aby si vyměnili
své negativní postoje, výsledkem takové negativní výměny je zrození nové negativní
ideje, která je pak promítnuta ke své manifestaci a realizaci do prostředí pro ni
vhodného.
Zatímco první dvě metody objevování se sentientních entit lze manifestovat a promítat
po celém Stvoření ve všech jeho úrovních, dimenzích, stupních a krocích v souladu s
obsahem takto manifestovaných a promítaných idejí, třetí metoda objevování se je
svou povahou omezena pouze na dvousměrné manifestování a promítání. Ideje takto
produkované se mohou projevovat a promítat pouze v peklech samotných nebo jen na
jednom místě přírodního stupně, které k tomuto účelu Nejvyšší speciálně povolil - na
planetě Zemi a v tomto solárním systému.
Takže lidé na Zemi mohou v zásadě pocházet ze dvou stavů - pozitivního nebo
negativního. Nikde jinde ve Stvoření nejsou takové manifestace a projekce možné.
Ačkoli se samotné negativní ideje mohou projevovat a promítat ve formě lidských
bytostí na Zemi nebo ve formě negativních duchů v peklech, jejich zkušenosti jsou k
dispozici pro sdílení a poučení všemu Stvoření prostřednictvím univerzálního vědomí,
jež obsahuje všechny takové zkušenosti za účelem toho, aby tato univerzální poučení
o negativním stavu mohla přinést plody. Tato schopnost zabraňuje nutnosti, aby se
negativní ideje projevovaly způsobem široce univerzálním.
Jakmile tedy nějaká idea nastává ve vztahu k objevení se sentientní entity či lidské
bytosti, je nejprve zhodnocena, posouzena a zkoušena dle svého obsahu. To se děje
jak v Absolutním procesu myšlení Nejvyššího i v Niterných myslích (z přítomnosti
Nejvyššího v nich) dvou sentientních entit, které dávají zrod této ideji, jako výsledku
jejich výměny (ve druhé metodě stávání se konkrétní manifestací této ideje). V procesu
zhodnocení, posouzení a zkoušení obsahu této ideje je určeno, jakému užitku, pokud
tu nějaký je, může tato idea sloužit univerzalitě povšechnosti. Je-li shledána z toho či
onoho důvodu užitečnou a duchovně vhodnou ke své manifestaci, pak jsou v dalším
kroku určeny všechny důsledky manifestace a projekce takové ideje. Po určení těchto
důsledků a rozličných následků je vyhledán náležitý duchovní, duševní a fyzický stav,
proces, rozpoložení, místo, dimenze, úroveň, stupeň, krok, linie atd., v nichž a do nichž
lze obsah této ideje plně projevit a promítnout a aktualizovat nejvhodnějším,
nejoblíbenějším způsobem její důsledky a následky tam, kde může nastat největší
poučení. Jakmile se toto určí, dalším velmi důležitým krokem je posoudit, zda taková
idea, jakmile se manifestuje v konkrétnosti své prezentace v módu sentientní entity či
lidské bytosti, bude dle své svobodné volby a vůle ochotna být v této zvláštní
manifestaci, zvláštním prostředí, se zvláštním obsahem, se zvláštními důsledky a
následky svého projevení se. V tomto bodě se této ideji představují různé volitelné
možnosti dle idejí takových volitelných možností a dle idejí způsobu, jakými může
ovlivnit, modifikovat a či změnit jakýkoli důsledek nebo jakýkoli stav či proces, když je
potřeba a příležitost takové změny. V tomto bodě je tedy ideji dána příležitost se
rozhodnout (skrze ideu rozhodování), zda chce pokračovat se svou manifestací, jak
byla nastíněna s ohledem na jejich obsah, nebo zda chce být pozměněna či zcela
stažena zpět předtím, než bude nadělena duchem individuálního a jedinečného života
od Nejvyššího.
Je nutno si pamatovat, že všechny tyto kroky a procesy nastávají pouze na úrovni
idejí. Zatím se nekoná žádná konkretizace či manifestace a projekce, s ideami jejího
obsahu, jejího prostředí, jejich důsledků a následků atd.
Jakmile idea dle ideje své svobodné vůle a volby je ztotoženěna s ideou svého
projevení a se vším ostatním, tehdy a jen tehdy je nadělena individualizovaným a
jedinečným duchem života Nejvyšším a od Nejvyššího.
Idea se tedy nejprve jeví jako duch ve formě jeho Niterné mysli. Z této Niterné mysli se
vytváří jeho duševnost čili vnitřní mysl synchronně s jevením se Niterné mysli.
Jakmile se toto učiní, je umístěna do zvláštního intermediálního světa, který existuje
za tímto účelem (nemá žádnou jinou funkci). Zde přijímá přechodnou zevní formu
souhlasnou s jejím duchem a duševností, která ustavuje její zevní mysl čili tělo
zbudované z jeho idejí v Niterné mysli odpovídajících obsahu této ideje. V tomto
intermediálním světě znovu posuzuje, hodnotí a zkouší všechny aspekty jejího bytí a
jsoucna a činí závěrečné rozhodnutí a volbu (nyní jako sentientní entita) ohledně své
nejvhodnější inkarnace. Během této doby může každá sentientní entita změnit cokoli,
co si přeje, s jedinou výjimkou - nemůže změnit fakt svého jsoucna a bytí. Jakmile
svobodně souhlasila být a existovat, činí tak s tím, že chápe, že tato jednotlivá volba je
věčná. Vše ostatní lze v tomto dílčím bodě změnit. Když je ustanovena vhodná doba a
místo anebo stav a rozpoložení pro její inkarnaci, přechází ke své inkarnaci. Tato
inkarnace může být buď v jednom z početných duchovních, nebo přírodních světů (v
jakýchkoli možných liniích, dobách, úrovních a dimenzích v souladu se specifickými
synchronními potřebami jak inkarnujícího se ducha, tak i místa či situace, do níž se
duch inkarnuje).
Během pobytu ideje ve zvláštním intermediálním světě se tato nazývá duchem.
Protože v této konotaci má v sobě Niternou mysl, vnitřní mysl a zevní mysl
vybudovanou z idejí Niterné mysli a z elementů tohoto zvláštního intermediálního
světa, je plně vědomou, sebeuvědomující se, sebeurčenou, svobodnou a nezávislou
sentientní entitou.
Trvání inkarnace každé sentientní entity je určeno její volbou a místem či stavem, kde
se tato inkarnace koná. Jestliže se při nějaké příležitosti koná v přírodním stupni,
volba je omezena pouze na určité časové období. Jakmile doba vyprší, sentientní
entita se navrací do intermediálního světa (v této době je to odlišný intermediální svět,
spojený se stavem nebo místem předešlé inkarnace), kde se koná proces jejího
posledního soudu čili zhodnocení, prozkoušení a posouzení jejího života v této
jednotlivé inkarnaci. Po jeho skončení se sentientní entitě představují nové volby či
volba pro její inkarnaci do nějakého jiného módu jsoucna a bytí. V procesu konání
další volby a rozhodnutí jsou sentientní entitě představeny budoucími důsledky každé
volby a rozsah užitečnosti její volby z hlediska vzájemného prospěchu a sdílení pro
veškeré Stvoření a jeho duchovního pokročení. Jakmile sentientní entita ze své
svobodné vůle učiní tuto volbu při plném vědomí a přijetí všech důsledků a následků
této volby a jejich rozličných opcí pro modifikaci a změnu, sentientní entita přistupuje
k další inkarnaci. Další inkarnace může být buď do přírodního, nebo do duchovního
stupně. Avšak, jak se zdůrazňuje v „Základech lidské duchovnosti“, tato inkarnace
nemůže být nikdy podruhé či vícekrát do téhož přírodního světa nebo do téže linie
jakéhokoli světa. Nemůže se reinkarnovat do téhož místa, neboť by to byl opakující se,
regresivní a stagnující modus bytí, který je nemyslitelný v Absolutním procesu
myšlení Nejvyššího, kde není nic jiného než duchovní pokrok a tvorba nových věcí.
Proto žádné opakování inkarnace do téže linie bytí a jsoucna v jakékoli úrovni, kroku,
stupni či dimenzi nemůže být produktivní, konstruktivní a tvořivé, a tudíž se nemůže
konat. (Ohledně rozpravy o pojetí reinkarnace viz „Principy duchovní hypnózy“ a
„Základy lidské duchovnosti“.)
Tento proces inkarnování pokračuje věčně a nemůže se zastavit kvůli stálému
objevování se nových stavů, rozpoložení, procesů, míst, linií, vesmírů, galaxií, stvoření
Nejvyšším a od Nejvyššího. Tyto všechny jsou k dispozici pro poučení a prožívání
všem sentientním entitám a lidským bytostem v procesu jejich duchovní progrese.
Objevení se manifestovaných a projektovaných negativních idejí ve formě negativních
duchů nebo lidských bytostí probíhá v zásadě dle stejného postupu, jak byl popsán
výše. Avšak nesdílejí tentýž počáteční intermediální svět. Je jim povoleno, aby měli
svůj zvláštní intermediální svět, speciálně spojený s pekly a s planetou Zemí, kam
umísťují své negativní ideje za účelem, aby se dle své závěrečné volby tyto ideje
inkarnovaly. Jsou-li shledány užitečnými pro určité duchovní poučení a lekci všemu
Stvoření, bez ohledu na to, jak negativní a zlé by se mohly zdát, je jim povoleno
postoupit s jejich inkarnací v peklech nebo na planetě Zemi.
Protože duchovní princip svobodné volby a svobodné vůle je v tomto světě stejně
platný jako v jiném místě Stvoření, je zcela na negativních idejích, zdali se chtějí, či
nechtějí inkarnovat a zdali chtějí, či nechtějí nést veškeré negativní důsledky takové
inkarnace. V procesu jejich negativního rozhodování jsou jim představeny všechny
alternativy, možnosti voleb a nástroje, které by je mohly přivést k tomu, aby změnili
svou negativní volbu a zahájili konání pozitivních a dobrých voleb. Toto je nutný
vestavěný systém poskytovaný Nejvyšším, který je imanentní a inherentní kondicí
jejich bytí a jsoucna. Důležité zde je to, že nikdo nemůže existovat a být bez svobodné
vůle a volby, ať může být či se jevit jakkoli zlý nebo negativní. Toto je sám princip žití a
aktualizace čehokoli vůbec včetně negativního stavu. Ale taková volba být zlým také
explicitně či implicitně znamená, že lze takovou volbu zrušit a učinit jinou, v pozitivním
směru. Z výše popsaného postupu a procesu objevování se a zrození sentientních
entit a lidí je velmi zřejmé, že nikdo není nucen být čímkoli nebo jakýmkoli určitým
způsobem, jestliže nechce. Je též zřejmé, že mnozí lidé na Zemi jsou inkarnacemi
negativních a zlých idejí produkovaných v peklech za tímto specifickým účelem. To
také může do jisté míry vysvětlovat, proč na planetě Zemi existují všechny formy
takových strašných zločinů, válek, nemocí, rozličných strádání a nepříjemných
rozpoložení. Jsou zde dle něčí volby. Mohou být odstraněny jen jinou volbou toho
někoho. Nic není vnuceno a nutné. Nutnost čehokoli ve jsoucnu a bytí je určována
jeho volbou. Každý je tudíž plně a úplně odpovědný za cokoli, co se v jeho životě
odehrává. Neexistují žádné výjimky. Potřeba vymazání vědomé paměti takové volby
pro lidi na Zemi byla vysvětlena jinde. Nikde jinde ve Stvoření taková potřeba
neexistuje.
Existuje určitá odchylka od výše popsaného procesu ve způsobu, jakým se lidské
bytosti objevují na Zemi. Jak se již mnohokráte předtím uvedlo, planeta Země byla
určena převážně a na jistý čas negativnímu stavu. To ustanovuje a určuje určité
postupy fyzického zrození, které jsou specifické pro negativní stav. Svou povahou je
negativní stav stavem nevědomosti, zákazů a omezení. Tudíž kdokoli se zrodí do
negativního stavu, ať je to z pozitivního, či negativního stavu, musí se zrodit do
nevědomosti dle své volby. Toto rozpoložení nutně vyžaduje, aby se lidé rodili
animálním procesem početí v mateřském lůně a s následným vymazáním veškeré
paměti toho, co se dělo předtím, než se odehrálo početí. Tento proces zrození byl
zfabrikován a uveden na Zemi takzvanými pseudotvůrci (viz „Základy lidské
duchovnosti“).
Proces zrození jiný než animální by nemohl vytvořit stav nevědomosti. Tento typ
zrození je neduchovní, umožňující, aby taková nevědomost byla vytvořena (co se
vědomí týče). Jakýkoli jiný způsob je duchovním způsobem. Duchovní způsoby
zrození nemohou mít za výsledek nevědomost, protože jsou z přímého nadělení
Nejvyššího. Cokoli přichází z přímého nadělení Nejvyššího, je vždy pozitivní. V
pozitivním stavu není žádná nevědomost. Nepotřebuje žádnou nevědomou mysl. Je
plně vědomý. Tímto způsobem se tudíž nemůže projevit či zrodit žádná negativní idea.
Jakmile idea učiní volbu inkarnovat se ve formě lidské bytosti na Zemi (existuje
mnoho jiných lidských bytostí, které se inkarnují ne na planetě Zemi, ale na jiném
místě ve fyzickém Vesmíru), vyhledává synchronní ideje dvou lidí na Zemi, kteří dle
své volby přistupují k sobě navzájem za účelem sexuálního styku dávajíce duchu této
ideje příležitost, aby zahájil stavbu zevní formy v mateřské děloze odpovídající jeho
obsahu a jeho duševnosti. Když je taková forma hotova, duch této ideje s jeho
duševností vstupuje do svého těla a nastává fyzické zrození lidského dítěte. V procesu
formování tohoto těla využívá duch genů otce i matky odpovídajících nejvíce účelu
jeho inkarnace na Zemi.
Je vhodné si opět připomenout, že inkarnace jakékoli ideje na Zemi je vždy v souhlase
a synchronnosti s těmi na Zemi, kdo jsou prostředky její manifestace či fyzického
zrození. Je to tedy vzájemná, synchronní volba (byť ve většině případů nevědomá)
založená na svobodné vůli všech, kterých se to týká. Tudíž nikdo nemůže obviňovat
někoho jiného za rodiče, děti, situaci a osud, jaký kdo má během svého životního
údobí na Zemi či obdobně kdekoli jinde. Takže dokonce pobývání v peklech je dle
vlastní svobodné volby, protože nikdo není nucen tam jít či se tam projevovat.
Toť pro dnešek vše.
Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA
